1 Jan
Úvod
Z celého Božího Slova, tento Janův první
dopis je obrazem toho, co bych nazval tichou, neokázalou, a přece tak všemocnou
a absolutně neporazitelnou láskou. Nepíše se zde o naší lidské, nedokonalé lásce - je to obraz Jeho Lásky.
Jednou - tam někde - bych chtěl Janovi poděkovat za jeho evangelium, za tento
první dopis a za Apokalypsu. Bez nich by byla v Písmu tak strašná mezera! Ano, Bůh svěřil Janovi zprávu
spásy...... Jistě, Pavel nám všechno
rozebral, abychom to správně pochopili a vyhnuli se nebezpečným omylům - ale v
Janovi nám Bůh píše: "A
mnoho dalších znamení ukázal Ježíš před svými učedníky, které nejsou zaznamenány v této knize - ale
tyto jsou napsány, aby jste uvěřili, že
Ježíš je Kristus, Boží Syn, a aby jste - skrze
tuto víru - měli život." Hlavní "fundamentály" víry, najdeš v
páté kapitole 1Jana, verše 10 až 13: "Ten, který věří Božímu Synu, má svědectví v sobě - kdo nevěří, prohlašuje Ho
za lháře, protože odmítnul uvěřit zprávě, kterou Bůh o svém Synovi vyslal do
světa." A toto je ta zpráva: Bůh nám nabízí věčný život, a tento život je Jeho Syn. Kdo má Syna, má také
život, kdo Syna nemá, nemá ani život."Tyto věci jsem vám napsal, aby jste uvěřili Božímu
Synu, aby jste věděli (ne tušili, doufali, věřili!), že máte věčný život tím, že uvěříte ve jméno Božího
Syna...."
Jak rád
bych otřel tato slova o nos každému "nábožníku," včetně všech římsko-Katolíků, kteří mi s
vážnou tváří budou tvrdit že není
možné, aby člověk věděl že věčný život má, a že je opravdu spasený navždy! Skutečný, pravý Křesťan ví
bez pochyb, že věčný život má! A kromě
toho ví, že ten život ztratit nemůže! Ale na to musíš znát celou Bibli, a ne
jenom pár veršů! Tento dopis, je dopis radosti:"A tyto věci vám píši,
aby jste měli radost" V tomto dopisu nenajdeš fráze jako"Podle mého
názoru," "Domnívám se," "Vypadá to jako." U Jana je světlo světlem, pravda pravdou, omyl omylem! Jan
nezná polosvětlo, nebo polopravdu!
Tento dopis je bez jakéhokoliv kompromisu! Žádná mlha, žádný soumrak! Všechno je křišťálově čisté! Z tohoto dopisu máme taková dvě základní nařízení: "Věř v Ježíše Krista,"
a "Milujte jeden druhého!" Také vidíme že láska, kterou máme pouze na
rtech a ne ve skutcích, není tou pravou křesťanskou láskou. Bůh nám dal
ten nejpřesvědčivější příklad tím, že obětoval pro nás to nejdražší, co měl -
svého Syna. Další pravda, kterou nás Bůh skrze Jana učí, je: "Dokonalá láska nemá místo pro strach!" V tomto dopise také poznáme tu pravou zkoušku, tu
"lučavku královskou," která nám ukáže kdo je, a kdo není opravdovým
Křesťanem. Už ve dnech Jana byli falešní učitelé. Dva hlavní trendy byly: 1). "Kristus je příliš dokonale božský, než aby mohl být také
lidskou bytostí!" Přijímali Ho jako Boha - popírali Jeho lidství. 2)."Kristus
je příliš lidský, než aby mohl být Bohem!" Tyto
omyly se s námi táhnou až podnes! Ten první je doktrínou Christian Science
(neznám český equivalent). Ten druhý, popření Kristovy Božské podstaty,
zastávají Unitáři, Svědkové Jehovy a jiní. Jan odmítá obě hereze, aniž by
heretiky jmenoval: "To,
co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme
se dívali, čeho se naše ruce dotýkaly, to vám prohlašujeme: Slovo Života. Jan nám také ukazuje sedm jasných "testů"
pravého Kesťana. Jsou to verše 1:6, 1:8, 1:10, 2:4, 2:6, 2:9, 4:20. Podíváme se
na každý jednotlivě, až tam dojdeme.
Dále nám Jan píše důvod, proč tento
dopis napsal. Jsou to verše 1:3, 1:4, 2:1, 2:13-17, 2:21-24, 2:26, 5:13.
Janovo
evangelium bylo napsáno, aby lidé mohli uvěřit
v Ježíše Krista, a skrze tuto víru obdržet Boží dar - věčný život. Tento
první dopis byl napsaný Církvi, aby
ti praví Křesťané VĚDĚLI, že tento dar věčného života je jejich, a že tento život je
Ježíš Kristus sám. V Janově evangeliu vidíme Božský Život odhalený v Božím Synu. V jeho prvním dopise vidíme
realizování tohoto Božského Života
uvnitř znovu-narozeného, Kristovou krví očištěného Křesťana či Křesťanky. Janovo evangelium ukazuje CESTU
věčného života skrze Ježíše ("Já
jsem Cesta, Pravda a Život"). Není žádná
jiná cesta, pravda, ani život! V tomto dopisu vidíme, jak se povaha tohoto věčného života rozvíjí uvnitř každého
křesťana.
Hrozně
bych si přál aby - navzdory všem těm nedokonalostem a limitacím, kterými
"vynikám," ten náš dobrý Bůh ujistil skrze tyto řádky každého a
každou z Vás, kteří to budete číst takto: Máte-li v srdci Krista, máte tím také
dar věčného života který, jelikož je věčný, musí mít také nadčasovou platnost -
nikdy jej už nemůžete ztratit! A s takovouto jistotou, také ušetříte na aspirinech a práškách pro spaní......
Úvod
- konec.
1 Jan.
1:1-10. Hned na začátku poznáváme tři
úžasné sloupy víry: 1). Manifestace Života (ne, jako
je náš, který nám byl propůjčený, ale Život sám o sobě, esence života). 2). Mnohostrannost Boží Lásky. 3). Kouzlo a nádhera toho Světla. Nacházíme Život, Lásku a Světlo, které
jsou znázorněné v krátkých, vyčerpávajících frázích jako "Slovo
Života," "Bůh je Láska," "Bůh je Světlo." Život předchází Světlo, a Světlo nám umožňuje
vidět Lásku. Věčný Život operuje - v
Bohu Synu.. Věčný Život začíná,
pokračuje a vrcholí v Ježíši Kristu, našem Spasiteli, který je pravým Bohem a
věčným Životem. (1Jan 5:20) Bůh nevydává Světlo - Bůh je Světlo! Láska není
nějakou částí Boží podstaty či povahy - Bůh nevyzařuje Lásku - Bůh je Láska. "Když se čas naplnil, přišla
Boží Láska k nám na zem."(Galac.4:4-5) Když se Boží Láska zviditelnila - potom bylo všechno připravené, aby lidstvo - které se
širokým úsměvem pochodovalo vesele do pekla - mohlo přijmout amnestii - tím
že uvěří ve skončené dílo Boha-Syna! Z Boží milosti, bylo Ježíši, Synu
Boží Lásky dovoleno, aby ochutnal smrt pro každého, kdo uvěří...
První
Janův dopis je adresován "malým dětem." Jan používá dvě slova, která
jsou přeložená jako "děti." První je "teknon," což znamená
"odnož," potomek." Jan chce říci, že my jsme - nejenom adoptování, ale také
"vrození" do Boží rodiny. To druhé slovo, "teknion,"
je velmi něžné, mazlivé slovo, které přímo láskou přetéká - něco jako mateřská
láska pro malé dítě - a je použité sedmkrát v tomto dopise. Nemám nejmenších
pochyb o tom, že toto je Boží dopis pro Jeho děti! V této epištole poznáváme
sedm skutečností, které mají co do činění s Bohem. 1). Slovo
Boží, základna veškeré autority (2:14). 2). Boží Láska - tajemství a duše všeho dobra a čistoty. 3). Boží
vůle - poznat ji, a řídit se podle ní - je vrchol štěstí a
radosti. 4). Boží děti. Křesťan
je dítě, které se "narodilo v Bohu," a bylo adoptováno do Jeho
rodiny. Toto "příbuzenství" dává všechny "privileje", které má v rodině každý syn. 5). Bůh-Syn - Ježíš
Kristus náš Spasitel, je duší a středem veškerého zjevení našeho Boha.
6). Zrození
z Boha, je počátek věčného života. Jsou dvě možné cesty: A) Být narozen z Boha. B)
Věčná
smrt. Příteli:
Víš vlastně, jaký je rozdíl mezi
životem a smrtí? V životě je duše v těle, ve smrti je duše mimo tělo!
SMRT
ZNAMENÁ ODLOUČENÍ, NE NONEXISTENCI!!
7). Boží Duch, který
"přitahuje", či "zrodí" věřícího do Boží rodiny, vede ho,
obývá v něm, a zapečetí jej. Toto jsou slova, která mají duši, a jsou naplněná energií Božího Ducha. USLYŠET
A UVĚŘIT se rovná ZNOVU SE NARODIT.
Inkarnace (Vtělení). "To, co bylo od počátku.." Není pochyb o tom, že se jedná o Ježíše
Krista. „To Slovo vzalo na sebe lidské tělo.“ (Jan 1:1-4) Hned na začátku tohoto dopisu nabízí
Jan důkazy, že Ježíš je Bůh, inkarnovaný do lidské podoby. Ten výraz
"podoba" není přesný - Kristus na sebe vzal skutečné, stoprocentní
lidské tělo - ne nějakou "podobu!" Člověk zde musí být tak pečlivě přesný! Pohybujeme se v
oblasti, kterou neznáme o nic lépe, než zná koza domácí kanály na Marsu! Jan prohlašuje že důkazy které podává,
prošly zkouškou lidských smyslů.
"To, co jsme slyšeli," "Co naše oči viděly," "Na co jsme se dívali." Tento druhý výraz
"dívat se," je "thćaômaí," což je spíše
"zkoumat." "To, čeho jsme se dotýkali." Ano, Ježíš byl
člověkem, kterého bylo možno "otestovat" lidskými smysly! Verš 4 je
takovým klíčem k tomuto dopisu. st...
Radost: Pamatuj si jedno: Pakliže Tě Satan nebude moci
strhnout do pekla, protože máš v sobě Krista, bude se alespoň snažit nasadit Ti
"brouky" do hlavy; pochyby o
tom, zda jsi spasený(á), zdali jsi včera večer neztratil(a) spásu a podobné nesmysly, aby Ti alespoň
ukradl radost, která Ti právem
přísluší! Nemám na mysli materiálně bohatý život! Mluvím o té vnitřní,
nezničitelné (to ovšem záleží na Tobě) radosti, která v Tobě žije, ať ve Tvém
životě právě svítí slunce, nebo padají kroupy! Nenalétni Satanovi na ty jeho
triky! Je nemožné takovéto radosti dosáhnout, dokud si nejsi zcela jistý(á) že Kristus je Bůh, že vírou v Něj
máš už teď věčný život, který není možné ztratit, že On si pro Tebe jednou
přijde a půjdeš s Ním domů!!
Až
se tyto pravdy, dostanou do celé Tvé
"bytnosti," potom s Tebou nikdo - po celém tom širém světě
nehne! Mohou přijít "ismy," nemoce, tragedie (jediná tragedie je,
když zemře lidská bytost bez Krista!), prázdné kapsy a někdy i prázdný život
bez přátel, na které jsi byl zvyklý(á).. Neboj se, jsi-li Jeho, máš toho
nejlepšího přítele vesmíru, a miliony brášků a sestřiček, které ještě neznáš!
Jsi-li Křesťan(ka), nejsi sám-sama! Nevidíš-li to, potřebuješ něco, co
potřeboval ten chlapík ve 2 Královské
6:15-17!
Verš
6... Když Ti někdo tvrdí, že je Křesťanem či Křesťankou a žije ve „světě,"
kráčí ruku v ruce se "světem," nezajímá se o nic jiného než o "svět," potom lže! Je to možná drsné, ale srozumitelné! Po
tomto světě chodí tisíce, kteří se prohlašují za Křesťany, ale jejich životy to
popírají! Ne, chci abys mi rozuměl: Nemyslím na smutné obličeje středověkých
"svatých," kteří by raději zemřeli, než by si v kostele kýchli, se
kterými se člověk nemohl srdečně zasmát - o tom nemluvím! Mám na mysli ty
mladé, nebo staré - (jak tato přídavná jména jednou nebudou dávat smysl!)
Křesťany, kteří si s Ním zcela vesele povídají třeba i v plné tramvaji, večer u
televize, nebo na stadionu Sparty či Slávie, chceš-li!
Takoví
Křesťané jsou plní srdečného elánu,
znají Bibli natolik, aby jim nikdo nemohl zamotat hlavu nějakou debatou o
evoluci, nebo "neotřesitelnými důkazy" Svědků Jehovy, Mormonů, nebo
kohokoliv jiného! Na tomto světě je mnoho církví, mnoho kostelů, kde o
"náboženství" zakopneš na každém kroku! Lidé jsou slušní, zdá se že i
morální. Budou Ti povídat,
"co všechno oni
nedělají" na rozdíl od
"zbytku světa," ale většina z nich nejsou znovu-zrození Křesťané!
Přečti si, co říká Ježíš v Apokalypse 3:20. Není mnoho lidí, kteří takové
pozvání přijmou.
A znovu: Co je Křestanství? Je to OSOBA - Bůh-Syn, Ježíš Kristus.
Křesťanství je Světlo. Ježíš řekl: "Já jsem
světlo světa". Křesťan nebude nikdy ve tmě v tom smyslu, že by nevěděl o
co v životě běží, kde je pravda! Křesťanství přináší mír, který tento svět nepochopí! Ježíš řekl: „Zanechávám
vám mír - svůj mír vám tu ponechám." Co dál?
Křesťanství lidi očisťuje. Jistě, dělá to On,
jenom ve spojení s Ním budeš čistý.
Mám na mysli čistotu toho vnitřního člověka
- ne to co vidíš, když se na mně díváš! Vrať se do Římanů 7:15-24, a pochopíš, o čem mluvím!
Nakonec - jenom tak lze vysvětlit verše 3:8-9 tohoto dopisu!
"Krev Ježíše Krista nás očišťuje." Tento verš neučí, že
"nás očistila," nebo že "nás očistí" - ne, je to proces,
který je stále "v akci!"
Pravda je v tomto případě velmi jednoduchá: Dokud žijeme v našich tělech, jsme náchylní k
hříchu. "Duch by byl ochotný, tělo je slabé!" Bůh nás zná lépe, než
my sami, a proto ve své spáse zajistil nejenom "amnestii" od trestu
za hřích, ale zároveň nám dává - den za
dnem - moc nad hříchem. Jak dalece tuto moc využíváme, to už je na nás... Jednoho dne nás, ten náš Bůh osvobodí od samotné přítomnosti hříchu.
Dává nám toto Jeho "zaopatření"
povolení k hříchu? Jistě že ne! On od Tebe očekává, že se nenecháš
"vláčet" v bahně hříchu jako člověk, který žije pro "svět!"
Víš co způsobuje ten Tvůj hřích? Vytváří "šero" ve Tvém vztahu k
Němu! A to "šero" zůstává, dokud
k Němu nepříjdeš, a nepožádáš Ho, aby Ti odpustil! Znovu: Spásu hříchem
neztrácíš, ztrácíš však ten vřelý vztah mezi Tebou a Otcem, nehledě na to, že to Tvé svědectví mezi lidmi
je za takových okolností velmi slabé a pochybné! Je-li ten šedivý mrak - který vytvořil Tvůj hřích, a který
"si šetříš" pro sebe - mezi Tebou a Bohem, jak můžeš přesvědčit jiné o tom, že Ty máš tu pravdu, kterou oni
potřebují? Pravý Křesťan-ka ten pocit znají! A nezbavíš se ho, dokud si s Ním o
tom nepromluvíš! Kromě dočasné ztráty toho vřelého vztahu, Tvůj hřích může
zároveň narušit duchovní radost druhých!
"Říkáme-li, že jsme bez hříchu,
lžeme!" Uvědom
si, že tento dopis je psaný Křesťanům!
Tento verš je adresovaný Křesťanům! Bez ohledu
na to, jak čistý život jsme rozhodnutí žít, bez ohledu na to, jak jsme se od
"světa separovali," nikdy se nestane, abychom na Zemi nepotřebovali
"očistu!" Nezapomeň, že jsme se hříšníky narodili! Ten "nejlepší svatý," je pouze
hříšníkem, který byl spasený z Boží milosti! Pavel radí Galackým: "Žijte z moci Božího Ducha,
a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše
přirozenost!" Ano,
ale Pavel zároveň napsal sedmou kapitolu v dopise do Říma! Prostě,
jaká byla forma, takový bude i odlitek! My všichni jsme "odlitky" z
formy, která se jmenovala Adam, a neseme všechny škráboty, vady a praskliny,
které ta první forma měla! V prvním Adamovi všichni zemřou - v posledním,
Ježíši Kristu, všichni, kteří mu dají důvěru, nikdy nepřijdou před soud, nikdy druhou smrtí nezemřou! (Apokalypsa 2:11, a 20:6)
My
nejsme hříšníky protože hřešíme - my hřešíme, protože jsme se narodili jako hříšníci! Ovce není ovcí proto, že bečí a
dává vlnu - ovce bečí a dává vlnu proto, že je ovcí! Kohout není kohoutem
proto, že kokrhá - kohout kokrhá, protože je kohoutem! Hřích byl naší
přirozeností už když jsme se na tomto světě, poprvé rozbrečeli! Když jsme se
narodili z Boha, On nám dal nové srdce,
ale nedal nám nové tělo! Jistě, On by nám mohl přioperovat nové tělo, které by
hříchu nepodléhalo - ale kde je potom - naše svobodná vůle rozhodnout se sami -
mezi dobrem a zlem?
Jenom Bůh ví, co to stálo Otce, Syna i
Ducha, umožnit člověku znovuzrození a věčný život! Je to vlastně ten největší
zázrak, jaký si dovedeme představit! Stvoření vesmíru? Bůh řekl, a bylo to! Ale
vydat zákon:"Duše, která zhřeší, zemře," a potom nabídnout - k uspokojení tohoto zákona -
vlastní, Božský život, to je něco zcela jiného! Pochybuji, že někdo z nás,
lidí, skutečně kdy pochopil plný význam věty z Marka 10:15: "Popravdě vám
říkám - kdo nepříjme Boží Království jako malé dítě, nevstoupí tam!" Ano,
je pravdou, že se člověk musí pokořit a mít víru malého dítěte, chce-li
přijmout Krista - ale je docela možné, že to
má další, hlubší význam:
Když jsme přijali Krista, jako svého Spasitele, stali jsme se malými dětmi v Kristu. My se
nestáváme zreformovanými, vylepšenými - my jsme "noví lidé". Jsme
nová stvoření. To je ten důvod, proč Křesťané žijí jinak, než ostatní, jsou
jiní, než druzí! Nejsme lepší, jsme jiní! A čím déle jsme v Jeho rodině, tím více se snažíme
jít v Jeho šlépějích! Nikdy zde nebudeme dokonalí - to je nemožné - ale pomalu rosteme
v Jeho Duchu - i s těmi našími chybami, hříchy, slabostmi. Jsme jiní než svět, protože nám Bůh dal
nové srdce. Jsme slabí, klopýtáme,
hřešíme, protože nám nechal to stejné tělo! Abych pochopil Boha
svým rozumem - toho jsem se rychle vzdal
- ale jsem schopen Ho, celého, obejmout
svýn srdcem! Rozumíš mi?
2:1-29... "Tyto věci" znamená to, o čem psal v kapitole první.
Křesťan by neměl hřešit - nemá zapotřebí hřešit - ale když hřeší, má svého
Obhájce před Otcem: Ježíše Krista. Nezapomeň, že ten "vnější člověk" je schopen
kteréhokoliv hříchu ze Satanova
katalogu! Čím více
jsme "ve světě," tím slabší je naše pouto s Kristem, a tím méně jsme
odolní vůči hříchu. Žijeme v totálně zkaženém světě a i když my z tohoto světa nejsme, (Jan 17:16) jsme
vystaveni jeho svodů i pokušení.
Jako náš Obhájce, Ježíš nepopírá před Otcem
vinu těch, které obhajuje! Ano, Boží Zákon byl překročený, nemáme omluvy! Ale
jako náš Obhájce, je naší zárukou. Neomlouvá nás, říká Otci o tom, co pro nás
udělal! Svou obětí, svou smrtí na kříži, že nás vykoupil z trestu, který jsme
si po právu zasloužili. Naší zárukou? Soudy této planety mohou amnestovat
zloděje -ale žádný soud, soudce, advokát nemůže zaručit, že tento už nikdy
nebude krást! Tam, před Soudem Nebes, stojí Jeden, který je bezpečnou zárukou
toho, že až jednou dorazíme domů, už nikdy hřešit nebudeme!
A co prozatím zde? Když přiznáme naše hříchy, ve jménu Ježíše Krista, jsme opět
zcela smíření s Bohem. Jeho Světlo pohltí to "šero, " které naše hříchy vytvořily! Křesťanství nebylo nikdy
zamýšleno jako kult:"Hurá-slepě-za-vůdcem!" Křesťanství je osobní
zodpovědnost a výsada každého Křesťana -Křesťanky milovat svého Boha, ponořit
se do Jeho Slova, studovat jej poctivě, přemýšlet o Něm - a žít Ho! (alespoň
dělat to, nejlepší, co umíme!)
Dovol mi ještě jiný pohled na Křesťanství:
Jan 15:15-16. "Nazval jsem Vás přáteli, ne služebníky; sluha neví, co jeho
pán dělá. Nazval jsem Vás přáteli, protože jsem Vám dal poznat všechno, co jsem
slyšel od svého Otce!" Uvědomujete si, přátelé, o co zde jde? Bůh Vesmíru,
který jenom řekl Slovo, a byl Prostor, Čas, i Hmota - ten Bůh říká:"Jste
mými přáteli!" To je jako by jsi
prohlásil: Tento červ, tato bakterie, tento komár jsou mojí přátelé!
Svět
kolem nás nemůže porozumět oběti na Golgotě - svět kolem nás, nepochopí tu nesmírnou Lásku - nikdy nepochopí
Rapture! Svět staví nádherné hrady a zámky z písku a je hrdostí sám bez sebe!
Ale večer přijde příliv, vlny se přelijí přes všechnu tu krásu a je po všem! To
zase nepochopíme my! Dále: Přátelé mezi sebou hovoří! Hodně hovoří, o všem
možném. Přítele zajímají Tvé radosti, úspěchy, bolíska i dočasné porážky!
Přítel chce poznat svého přítele co nejvíce, že? Nebo ne? Představ si, že
jednou někdo bude stát před Bohem - spasený Křesťan - a uslyší: A kterýpak jsi
Ty? Tebe moc neznám! Ty jsi se mnou nikdy skutečně nemluvil!" Chceš slyšet jednou něco podobného?
A
ještě něco: Lidé čtou se zájmem korespondenci "slavných velikánů,"
Čtou se životopisy Césarů, Napoleonů, Hitlerů, Leninů, Stalinů. Čtou o jejich
láskách, vítězstvích, porážkách tragediích. Občas se někde ve společnosti
"vytáhnou," co všechno o nich vědí. Nejlepší přítel lidí zde zanechal
svůj dopis. Většina Křesťanů ten dopis má - zaprášený někde v šuplíku.. Znal
jsem jednoho chlapíka z předměstí Chicaga. Měl ve svém domě malý kulatý
pokojík, kde na malém kulatém stole,
ležela veliká otevřená Bible. Chtěl jsem se podívat na které stránce
byla otevřená. Nedovolil mi na tu Bibli sáhnout! Ten chlapík se nikdy
nedověděl, co vlastně ta Bible chce říci! Denně ji jen oprašoval.. Potom se
odstěhovali do Arkansasu. Nemám pochyb o tom, že také tam, v Hot Springs, mají
malý kulatý pokojík, v něm malý kulatý stolek, na kterém leží velká, otevřená
Bible. Nezaprášená. Na jeho "omluvu" je třeba dodat, že on nikdy
Křesťanem nebyl, a není jím dodnes....
Ve
verších 3-6 vidíme jistotu pravého Křesťana. Vzpomeň si, na ten klíčový verš
tohoto dopisu: "To píšeme, aby vaše
radost byla úplná." (1:4) Je přece jasné, že Tvá radost nemůže být úplná stranou absolutní jistoty! Už na počátku tohoto dopisu nás
Jan ujišťuje že ví, o čem píše! (1:1-3)
Nyní v tomto verši říkáže "víme, že Ho známe." Spása bez jistoty spásy je
kontradikce! Člověk,
který si není jistý že je spasený právě tak, jako si je jistý tím, že žije,
spasený není! Co říká Pavel? "Vím
komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčený, že On je schopen zachovat to, co jsem Mu
svěřil, až do toho dne" (2 Timot.
1:12) A co ten slepý chlapík
v Janovi 9:25? : "Jestli je hříšníkem - to nevím. Ale jedno vím: Byl jsem slepý - nyní vidím! Později,
ve třetí kapitole to Jan ještě
zpevňuje.
Pozor: Jsi-li Křesťanem, pak víš že Křesťanem jsi! Jsi-li spasený(á), víš, že
spasený(á) jsi! A pakliže to nevíš, dovol abych ti dal přátelskou radu: Sedni
si někde do tichého kouta, otevři svou
Bibli a přečti si Jana 5:24, Efezským 2:8-9, Římanům 10:9-13, a 1Jana 1:9!
Potom vyměň židli za svá kolena a požádej Boha, aby Ti odpustil Tvé hříchy
skrze Ježíše Krista, kterého přijímáš za svého Spasitele! Slibuji Ti, na
autoritu Božího Slova, že pakliže toto uděláš s otevřeným a upřímným srdcem, Bůh Tě v tom zlomku vteřiny spasí -
a Ty o tom budeš vědět! Neříkej že jsi Křesťanem, a nevíš zda máš opravdu věčný život! Takové prohlášení, dělá z Boha lháře!
Verš 4... Ti, kteří se prohlašují za
Křesťany, by měli jako Křesťané žít - v
první řadě milovat Krista! Potom milovat druhé Křesťany. Znovu opakuji: Ne
každý, kdo chodí do kostela, křižuje se desetkrát denně a používá křesťanskou
frazeologii, je Křesťanem! Ale já Ti
garantuji, že každý Křesťan pozná padělek velmi brzy! V tom Jeho Velkém Poslání nám Ježíš říká: "Je mi dána
veškerá moc jak na nebi, tak i na zemi. Jděte proto, a učte všechny národy,
křtěte je ve jménu Otce, Syna a Ducha. Učte je aby zachovávali všechno, co jsem
vám přikázal. Já budu s vámi až do konce světa. Amen." A to je Jeho právo.
On má veškerou moc, a jeho program jste právě četli. Jedním si můžete být
jisti:
To, co On slíbil, to také splní do posledního slova! A jak tak jdeme
životem, musíme si zvyknout na jednu důležitou věc: Nikdy neměj oči upřené na
lidské autority, ať už to jsou ti nejznámější evangelisté, nejlepší pastoři,
papeži, autoři (i dobří) křesťanské literatury, nebo jacíkoliv proroci a
učitelé - neber si je za vzor: Pamatuješ se, jak Petr chtěl chodit po vodě, a
začal se dívat jinam, než na Krista? Vždy, bez jakýchkoliv vyjímek: Dívej se na
Krista! Na Jeho chování, Jeho lásku k
nedokonalým a mnohdy tupým učedníkům, Jeho odvahu, Jeho moudrost, Jeho vůli
vydržet to nevydržitelné, až do konce. Vezmi si Ho za svůj příklad. Jistě,
přiblížit se Mu, je jako natáhnout ruku a dotknout se Mlhoviny v Andromedě, ale
měj Ho na očích a na srdci! Pravda -
časy se změnily. Zvyky a chování lidí od doby, kdy On chodil po této zemi jsou
jiné; ale ty základní skutečnosti jsou stále stejné! Hřích se nezměnil, Satan
se nezměnil, pokušení člověka se nezměnilo. A tak, ať už stojíme tváří v tvář
čemukoliv, stále můžeme jít v Jeho šlépějích a vědět, že to nakonec vyjde!
(Římanům 8:28) Bůh je věrný, a i když
padneš stokrát na "ksicht," a
stokrát se zvedneš, vždy tam bude stát Ten, který Tě miluje! Pomůže Ti vstát,
osuší Tvé slzy a ukáže Ti cestu dopředu.
Jenom na Něj nikdy nezapomeň -
nemáš nikoho jiného! Bůh-Otec nás
zachránil k vůli Kristovi. Proč? Aby jednou v čase, který teprve přijde, mohl
ukázat bohatství své milosti a laskavosti k nám, skrze Ježíše Krista. A zde máš
to "proto!" Křesťan žije v dokonalém zákonu svobody, který nám
zároveň dává moudrost.... Je nám řečeno, abychom studovali a tím byli schváleni
Otcem - "pracovníci, kteří se nemusejí stydět, kteří správně rozdělují
Slovo pravdy." (2 Tim. 2:15) Znát Boha, a totálně Mu věřit, znamená
mít silnou vůli. "Lidé, kteří znají Boha, budou silní." (Daniel
11:32) Nejradostnější prožitek, který
Křesťan může mít (kromě spásy), je stát
se "spirituálním rodičem"těch, které přivedeš ke Kristu. Podívej se
na Pavla: 1Tim. 1:2, 2 Tim. 1:2,
Philemon 10. Nezapomeň, že získáním
duše pro Krista počínáš vztah, který už nikdy nekončí! Zasahuješ do
věčnosti! Verš 14.. "Slovo Boží ve
vás zůstává, a tak jste zvítězili nad Zlým." Zde je tajemství spirituálního růstu. Všichni "dospělí"
Křestané jsou "silní v Písmu. (Skutky 18:24) Ovšem, to se nestane přes noc! Začínáme "mlékem," a
teprve později se pustíme do "chleba," a nakonec přijde
"maso." Podívej se co píše
David O Božím Slovu v Žalmech 119:9-16.
To jsou jedny z nejkrásnějších veršů
Bible na toto téma. Křesťané občas Bibli čtou - ale není mnoho těch,
kteří ji čtou důsledně, podle určitého
plánu. Ještě méně je těch, kteří Písmo studují. Škoda, že není každý jako
Timoteus, podle 2 Tim. 3:15-17.
Verš 15... ZAKÁZANÁ
LÁSKA. Jistě, Kristovo evangelium je - povětšině pozitivní - ale nemůžeme
opomenout ty negativní části Písma. Zde máme jednu zakázanou lásku: "Nemiluj
tento svět!" Jsou lidé, kteří se domnívají, že křesťanský život je
procházka rájem. "Uvěřit na Ježíše - a všechny problémy jsou fuč!" A
co takhle Jan 16:33? Matouš 10:38? A co Lukáš 14:25-27, a 33? Tato zpráva je zcela jasná: Pakliže Kristus
pro Tebe není víc, než Tvá rodina, přátelé, práce či zábava - dokonce Tvůj
vlastní život - potom nemůžeš být Jeho učedníkem! A tato zpráva se nedá
"uhladit," "vyžehlit" tak, aby se líbila! Čti pozorně: Nemluvím o spáse duše, ale o vztahu, který
je skutečně vztahem přítele k příteli! Nemám na mysli spásu, ale odměny! Tak to
za prvé: "Nemiluj svět!" Jsou
tři silná, smrtelná zla, která jsou rozhodnuta proklít Tvou duši a stáhnout ji
do pekla. Ale když máš Krista, potom se Ti tato zla - budou alespoň snažit
zabránit, aby jsi byl(a) dobrým učedníkem našeho Spasitele.
1). Svět, ve kterém žiješ, je rozhodnutý Tě
zatratit - a když to už nejde, bude Tě
brzdit ve Tvém křesťanském životě.
"Systémy" tohoto světa jsou kontrolované Satanem. "Celý
svět leží v klíně Satana" (tak lze
bez násilí a překrucování přeložit
1Jana 5:19).
2).
Tvé tělo, ten
"vnější člověk" je zcela proti Tobě
- pokud nemáš od Krista nové srdce: „Protože z nitra, ze srdcí lidí,
přicházejí zlé myšlenky, smilstvo, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost,
zlá vůle, lest, bezuzdnost, závist, urážky, nadutost, opovážlivost. Všechno
toto vychází z nitra, a špiní člověka." To řekl Ježíš Kristus v Markovi
7:21-23.
3). Satan. "Jako rozlícený lev chodí a
hledá, koho by pozřel-" Když
nemůže pozřít Tvou duši, bude se snažit zničit Tvé svědectví a službu Bohu.
Nedá Ti pokoj, dokud nebudeš v bezpečí obývat svůj "apartment" v
Novém Jerusalémě!...... Co to znamená, "Nemilujte svět?"
Tím se nemyslí hmotný svět, neznamená to ani přírodu! Dále víme, že to
nemůže znamenat lidi jako takové, protože "Bůh tak miloval svět, že dal
svého jediného Syna, aby..." Bůh jistě nechce, abychom nenáviděli lidi! Co
tedy znamená "nemilovat svět?" Jaký svět? Písmo má na mysli všechno
to, co je nepřátelské našemu Bohu, ať už jsou to věci, myšlenky, vztahy, vlivy.
Satan je "princem tohoto světa." (Jan 14:30) Satan je "bohem tohoto světa." (2
Korint. 4:4) Čím méně se držíš tohoto
světa, tím silnější je tvůj vztah k Bohu! Písmo je zde zcela jasné: Svět se
naší lásku k Bohu snaží přetáhnout na svou stranu. Když se Křesťan ponoří
víc do světa, než do vztahu k Bohu, zjistí, že jeho láska k Němu, a přátelský
vztah k bráškům a sestřičkám v Kristu, pomalu chladne! Studie Bible,
diskuse s druhými Křesťany, zájem svědčit druhým, začnou být zájmem číslo dvě... Něco vám bráškové a sestřičky povím, a bude to z vlastní zkušenosti: Ta
nejmizerněji se cítící bytost na této planetě je Křesťan(ka), který(á)
ztratil(a) na čas, ten přátelský vztah s Bohem! Snaž se představit si Petrův pocit tu noc, kdy zapřel
Krista! Teď v tu chvíli, kdy Ti to píši, mi jde mráz po zádech, když se
pokouším vžít do jeho situace! Ty nejhořčejší slzy, nejsou slzy hříšníka, který přichází ke Kristu, ale Křesťana, který se k
Němu vrací! Proč? Ten
hříšník ještě nikdy nepocítil v srdci Jeho lásku - ten Křesťan ano! Verš
17.."Svět i jeho chtivost pomíjí - ten, kdo dělá Boží vůli, zůstává na
věky." Jednou přijde Den, kdy
hvězdy budou padat jako přezrále hrušky, (Apokalypsa 6:13) - svět, jak
ho známe pomine, ale děti Boží zůstávají navždy! Navždy budeme mít svá obydlí v
Novém Jerusalémě, která Ježíš pro nás připravuje! (Jan 14:2-3) Když jsme znovu-zrození, Bůh vloží do nového
srdce Boží prvek, Jeho přirozenost. (2 Petr 1:4) A tak Křesťan má přirozenosti
dvě: Adamovo tělo, a Božího Ducha. Tím ovšem nastane "válečný stav" v
jeho životě: Tělo proti Duchu, Duch proti tělu v boji, který nezná příměří! (Galackým 5:17)
"Poslední hodina" verše 18 je neobvyklá fráze - podívejme se
na jiné reference. První příchod Krista:"V těchto posledních dnech."
(Židům 1:1-2) Ukřižování: "Zjevil se na konci věků." (Židům 9:26) V
mé anglické verzi "King James,"
slovo "svět" v řečtině
znamená "věk," "doba." "A stane se v posledních
dnech" říká Bůh ve Skutcích 2:17. Čas Církve probíhá v "posledních
dnech." (1Korint. 10:11)
Ekumenické vydání má, nesprávně "přelom věků.." 2 Petr 3:3-4 píše také o "posledních dnech." V Boží mluvě fráze "poslední
dny" překrývá celý věk od narození
Ježíše Krista do uvedení "nových nebes" a nové Země. Žijeme již víc
jak 1900 let v "posledních
dnech" - ale pamatuj si: Bůh má času dost!
Na verš 19 nikdy nezapomeň! Až uslyšíš ty
známé námitky: "Podívej se, jací
jsou někteří Křesťané" a podobně, vzpomeň si na toto prohlášení! Zda je
ten, či ta - Křesťanem-Křesťankou, ví pouze ta osoba - a Bůh! Znovu: Křesťan
nemůže přestat být Křesťanem právě tak,
jako nemůže přijít o ten Boží dar - věčný život! Pakliže se zdá, že někdo "odpadnul,"(viz
Jidáš) pak zde Bůh říká, že "tam nikdy nebyl!"
Pravý Křesťan je adoptován pro věčnost.. Jsou lidé, kteří se domnívají
(a také učí), že každý, kdo chodí do kostela, je Křesťanem. A tak, když takovýto
"Křesťan" se obrátí ke své církvi zády a obejme tento svět, říkají mu
"odpadlík." Nemůžeš přece
"odpadnout" od něčeho, v čem jsi nikdy nebyl! Podívej se zpět do 2
Petra 2:22. Tito lidé nikdy "ovcemi" nebyli! Verše
20-26. "Znáte všechno." Jam má na mysli ten fakt, že skutečného
Křesťana, který zná Písmo, není možné oklamat nějakým "novým
učením,""novým zjevením," "novou pravdou." Proto také
Pavel v Galackých 1:8-9 volá:"Ať je prokletý ten, který...." Díky
Bohu za tu nádhernou pravdu v 1Petru 2:6: "a kdo v Něj věří, nebude
zmatený!" (ne zahanbený!) Jan 7:17
nás ujišťuje: "Pakliže kdo chce činit Jeho vůli, pozná, zda mé učení je od
Boha." Každý, kdo nerozezná omyl, kdo není schopen odlišit pravdu od
falešného učení, potřebuje být znovu-zrozený!
Verš
27... "Nepotřebujete,
aby vás někdo učil." Tuto poznámku, římsko-katolická církev "tak
nějak přehlédla" už dávno, dávno ve středověku! Učili totiž - a tak učí i podnes - že "prosťáček" není
schopen Bibli porozumět, že potřebuje "experty," kteří mu poví co je,
a co není pravda! Nakonec ti "experti" učili prostý lid svou vlastní,
vymyšlenou - občas nesmyslnou tradici, která nemá s Božím Slovem nic
společného! Marie se dostala na úroveň Ježíše Krista jako "matka Boží,"
a "spolu-spasitelka" (codemtrix) našich duší!
A potom ještě ta armáda "svatých!"
Ale nemá cenu, abych to rozebíral. Co
říká Boží Slovo? "Nepotřebujete učitele..." "Pakliže požádáte Boha, aby vám dal
pochopení..." Studujte si sami, a já nemám nejmenších obav, že skončitě
někde "vedle!" Jenom znovu: Nikdy nevytrhávejte verš zde, verš
támhle, aby jste dokázali "vaší pravdu!" Na tom jsou založeny všechny
denominace po světě! Studuj Bibli, celou Bibli - s otevřenou myslí a upřímným
srdcem! Dojdeš přesně tam, kam jsem došel já! Je zcela vyloučeno, že bychom se neshodli
na: Podstatě Ježíše Krista, Jeho poslání, našem poslání, podstatě spásy lidské
duše, o Rapture a dalších, zásadních "sloupech" naší víry. Můžeš se
se mnou dohadovat o tom, že dáváš přednost mluvení v jazycích a
"hojení," zatím co já dávám přednost studiu Písma. Můžeš být nadšený
různými zázraky, mně nechají
lhostejným! Můžeš dávat důraz na společné modlitby za cokoliv - já se budu
držet Matouše 6:6. Oba máme pravdu. Rozejdeme se pouze v tom případě, když
začneš přidávat k Bibli něco, co tam není! To je ta hlavní příčina 20.800 křesťanských denominací,
které dnes existují! 3-1-24. U verše
1, je třeba něco ujasnit. Bůh nenazývá každého člověka "synem," nebo
"dcerou!" Existuje doktrína o "otcovství" Boha a
"bratrství" všech lidí této planety. To je ovšem doktrína lidská - ne
Boží. Jistě, v pohledu na naší "tělesnost," jsme všichni potomky
Adama a Evy, ale z duchovního hlediska,
neexistuje něco jako "otcovství" Boha! Ježíš pravil k těm, kteří jej
odmítli: „Vy jste z vašeho otce ďábla!"
Pavel píše Galackým Křesťanům: "Jste Božími dětmi vírou v Ježíše
Krista!" Tím že přijmeme Krista
za svého Spasitele, "narodíme se" do Boží rodiny. Jan 1:12-13: "Všem, kteří Ho přijmuli, dal moc státi
se Božími syny." Byla to Boží, nezasloužená milost, která dovolila, aby
Ježíš vzal na sebe lidské tělo, aby
přišel na tuto zemi a přiblížil Boha člověku. Jelikož Bůh je Láska, Ježíš tuto
lásku prohlásil: "Bůh tak miloval svět, že dal....." (Jan 3:16). Bůh
nás nemiloval proto, že jsme byli milí,
krásní, pomilování hodní! Byli jsme -
každý(á) z nás, plní hříchu, který se Bohu tak hnusí! Pavel to krásně popisuje v Římanech 5:1-10! "Svět nás
neznal." Nevěřící nikdy neochopí, proč věříme, jak věříme! Lidé
"světa" Tě budou považovat za fanatika a cvoka! Odmítáš to, co oni považují za vrchol
humanistické filosofie:"Jezme, pijme a radujme se, protože zítra už
nebudeme!" Bez Krista jsou lidé slepí a hluší. Nejsou schopní přijmout
cokoliv, co Bůh učí. "Hlupák si řekl ve svém srdci: Není Boha!" (Žalm
14:1) To je, jak to hodnotí Bůh. Nakonec - jak by mohli - Křesťan a
nevěřící jít spolu, po stejné cestě, za
stejným cílem? Každý patří do jiné rodiny! A ten druhý "otec," nás
Křesťany, moc rád nemá!
Verš
2."Nyní jsme Boží děti.." Je mnoho lidí
kteří tvrdí, že je "smělou troufalostí," mluvit s takovou jistotou
(jakou mluvím na příklad já) o "jistotě spásy." Znám jeden, velmi
ošklivý hřích, proti našemu Bohu: Slyšet, či číst Jeho Slovo, a odmítnout mu
uvěřit! Je zcela možné, že všemu nebudeme rozumět - ale je to Jeho Slovo a já
mu věřím, protože "TAK
PROMLUVIL BŮH!" My
Křesťané, jsme Boží děti už teď! Nemusíš prosit Boha, aby Tě spasil někdy až
zavřeš oči! Uvěřil(a) jsi Kristovi, přijmul(a) jsi Ho za svého Spasitele - a
máš věčný život! To je tak jisté, jako to Jeho Slovo!
"Ještě nevíme, co budeme..." Ale co je důležité, je ta skutečnost, že už teď jsme Božími syny a dcerami! To je to důležité!
"Budeme jako On." Já osobně, nemám ani trochu potuchy, co to znamená - a ještě jsem nepotkal nikoho, kdo
by měl! To je tak úžasné prohlášení, které, obávám se, i kdyby nám je chtěl Bůh
vysvětlit, bychom nepochopili! Přátelé, je mnoho věcí, čekajících na nás v budoucnosti, které nikdy v tomto
světě nepoznáme. Vzpomínáš na 1Korint. 2:9 ? A jaký se nám ukázal On? Přečti si znovu Jana 20:19-28!
"Hřích je porušení zákona..." Kdybys vzal(a) deset - nebo sto - kněží, pastorů, profesorů teologie,
učitelů Bible, a dal jim otázku: "Co je hřích?" obávám se, že bys dostal(a) deset různých
odpovědí. Máme různé názory na alkohol, nikotin, hazardní hry, zábavy, které se
pohybují "na okraji," povinná návštěva kostela, povinná zpověď, povinné finanční podporování
té, či oné církve. Jistě by jich bylo ještě víc, ale to stačí. Jan nám zde
píše, že "hřích je překročení Božího zákona." Myslím, že není
zapotřebí tento zákon rozebírat, protože: Kazatel 7:20, Izaiáš 53:6,
Římanům 3:23 nám říkají, že to ani
jeden z nás ještě nesvedl žít bez hříchu! Jak se dostat z toho
"bláta?" Zeptej se Ježíše, odpovídá ti v Matouši 22:36-39.
Verš 5,
nám jednou pro vždy, říká jaký byl primární účel vtělení Boha-Syna do lidského
těla. Mnoho slov bylo proneseno na
adresu Ježíše z Nazareta, mnoho knih bylo o Něm napsáno. Zdaleka víc,
než o komkoliv jiném, který na této planetě žil. Jak už jsem napsal v úvodu k
Novému Zákonu: Názory na účel Jeho návštěvy se liší od člověka ke člověku.
Dobrý muž? Veliký učitel? Zakladatel náboženského systému? Morální filosof? Ne!
Jeho cílem bylo zaplacení dluhu hříchu. Přišel, aby vyřešil otázku hříchu.
"Kdo
v Synu zůstává, nehřeší." Znamená to, že opravdový Křesťan nehřeší? Znamená to, že se ho hřích
nedotkne, dokud nepůjde domů? Ale to bychom měli v Bibli kontradikci! Vždyť o
pár řádků výše, nám Písmo říká, že není nikdo, kdo nehřeší! Pakliže se podíváš
na ducha celé Bible, pak uvidíš pouze jedno řešení tohoto zdánlivého problému:
Je to ten "vnitřní" člověk, který se zrodil z Boha, který není
schopen hřešit! Ten "vnější" člověk, je zcela nenapravitelný! Vidíme
to jasně v sedmé kapitole Římanům, kde se Pavel doslova rve s hříchem!
Kdybychom neměli v Písmu poukaz na ty dvě přirozenosti Křesťana, byl by verš 9
neřešitelný!
Někdy, asi tak před osmnácti lety jsem si do své Bible, která mne
neopustila až dodnes, napsal u verše 1Jan 3:9 tuto poznámku: "Toto je
nejobtížnější verš Bible!" Za několik měsíců potom, jsem dodal stejnou tužkou:"Viz Římanům 7:22!"
Ano, někdy to chvíli trvá, ale nakonec tu odpověď, chceš-li ji opravdu vědět, dostaneš!
Bůh Tě nikdy nenechá potmě! "Kdokoliv je zrozen z Boha, nehřeší!" To
"kdokoliv" zahrnuje sto procent lidí! Neexistuje situace, kde by
"slabší Křesťánkové" hřešili, a ti "silní" žili bez hříchu!
Nebudu to nijak podrobně rozebírat - jak jsem to napsal tak to musí být jasné -
i těm nejprostějším "Křesťánkům." Jenom k tomu dodám mou zkušenost: Křesťane-Křesťanko!
Během vašich životů zde na zemi budete hřešit - ať už přestoupením nebo
opomenutím Jeho Zákona! Pavel hřešil, ostatní hřešili. ALE PAKLIŽE DRUHÝ DEN PO TOM SE BUDETE
CÍTIT DOBŘE, BEZ JAKÉHOKOLIV POCITU VINY PŘED BOHEM, TO ZNAMENÁ, ŽE VAŠE SRDCE,
VÁŠ DUCH S TÍM SOUHLASÍ - POTOM TO VAŠE
"KŘESŤANSTVÍ" NENÍ TO, CO MÁ NA MYSLI BŮH TÉTO BIBLE!
Ještě
jednou: Když Bůh "vrodí" někoho do své rodiny, je to
ten vnitřní člověk (duch člověka),
který se narodil v Bohu! Boží sémě zůstává v tom novém člověku.
Po znovuzrození, máme v sobě Božskou přirozenost, a ta nemůže hřešit! Podívej
se znovu (a znovu!) do dopisu Římanům 7:18, 22, 25! Apoštol Pavel byl přece znovu-zrozeným Křesťanem v době, kdy psal
ty řádky, a jasně viděl existenci dvou přirozeností - ducha a těla! Jsem
přesvědčený, že jsou denominace a církve, kde se učí, že Křesťan nehřeší, nebo
že to znamená "zůstávání v hříchu," a já nevím co. Ale když půjdeš
jen a jen podle Písma, dojdeš přesně tam, kam jsem došel já! Verše 12 a 13...
Pavel nám řekl v Židům 11:4, že Abel "nabídl vírou lepší oběť, než Kain.“
A tím se stal "spravedlivým,"
protože uvěřil Božímu Slovu. Ten stejný příklad je přece Abrahám! Bylo by
nepřirozené, kdyby svět miloval Křesťana - ale je zcela normální, když Křesťan
miluje Křesťana.
Pakliže nemiluješ - nebo dokonce
nenávidíš nějakého bratra či sestru v Kristu, nemiluješ Boha, a Jeho Duch v
Tobě není! To neříkám já, to říká
Bůh! Je mi jasné ze zkušenosti, že některé budeš mít rád více, jiné méně. Nesouhlasíš? Podívej se na Jana
19:26, 20:2, 21:7, 21:20 a zamysli se
nad větou: "Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš
miloval." (Jan 20:2) Znamená
to, že Ježíš nemiloval Petra? Jistě že miloval! Ale Jana miloval více!
Verš
14... " My víme, že jsme přešli od smrti do života." Celý tento první Janův dopis je neochvějná jistota!
Ať Ti říká kdo chce, co chce - věř
Bibli! Bůh dobře věděl, proč to nechal Jana napsat právě takto! Je několik
veršů v Písmu, podle kterých si můžeme
být jistí, že jsme spasení navždy: Svědectví Slova, Jan 5:24, 1Jan 5:10-13, svědectví Božího Ducha,
Římanům 8:16, svědectví
našeho srdce - nového srdce, které nám Bůh, při našem
znovu-zrození dal. (1Jan 3:20-21, a tento verš 14) Verš 16 je láska "v akci," láska ve svém nejvyšším
projevu: Ježíš, milující svět hříšníků natolik, aby sestoupil na toto smetiště,
a svou smrtí - a jakou smrtí! -
zaplatil náš dluh.
To řecké slovo "za"
představuje zajímavé zamyšlení. V
1Timoteovi čteme, že se "dal jako výkupné za všechny."
V Matouši 20:28 čteme, že "dal svůj život jako výkupné za mnohé."
Ty dva verše se zdají být v
kontradikci, že? Ve skutečnosti On
zemřel za obé. V 1Timoteovi 2:6 doslovný překlad je "ve prospěch
(všech)." V Matouši 20:28 doslovný překlad je"namísto mnohých." Kristus zemřel "namísto mnohých," "ve prospěch všech," ale
ne "namísto všech!" Verše 17,
18. Náš vzor, Ježíš Kristus nebyl nikdy
natolik zaneprázdněný, aby odmítl pomoc
komukoliv! Podívej se na jeden z příkladů: Sedí, unavený a hladový u studně,
a místo aby se šel najíst, čeká na
jednu žíznivou duši ženy, velmi pochybné pověsti! Kolik z nás by to udělalo? Jeho hlavní "menu" bylo vést
ztracené lidské bytosti zpět do Boží náruče! Verše 19-21, nám dávají další
jistotu. Kdokoliv si přečte tento dopis a bude tvrdit, že je namyšlené - a i
drzé - být si jist spásou, neříká pravdu - ať už je si toho
vědomý, či ne! A jaké jsou ty podmínky
pro získání spásy? Vrať se do Jana
6:26-29!
Verše 22-24.. "Pakliže nás naše srdce neobviňuje." Ať se to
někomu zdá být sebevědomé, namyšlené, já jsem přesvědčený, že jediná osoba, která může bezpečně
naslouchat svému srdci, je opravdový Křesťan! Ve Skutcích 23:1 apoštol Pavel
mluví o "čistém svědomí",
přesto že před svým obrácení tam u Damašku, pronásledoval všechny, kteří se - i
jenom zdáli - být následovníky Ježíše z Nazareta. Přečti si, co o sobě říká ve
Skutcích 26:9-11. Je
vidět, že před přijmutím Krista, Pavlovo svědomí nebylo právě tím nejlepším
ukazatelem správnosti! Člověk je schopen své svědomí otupit natolik, že bude s
čistým svědomím obhajovat i vraždu! Skutečný Křesťan má velmi citlivé svědomí -
čím blíže k Bohu - tím citlivější.
Přátelé, jak je to s vašimi srdci? Popovídáte si s nimi občas? Na příklad
taková jedna z těch "zajímavých" otázek by byla: "Věřim tohle všechno srdcem - nebo jen
hlavou?" "Miluji Boha srdcem - ve skutcích - nebo jen slovy, která jsou zapomenuta okamžik po tom, co byla vyslovena?" Zeptejte se
vašich srdcí, zda tam opravdu žije
Kristus, a tím také Boží Duch!
Je to
velmi dobrý zvyk se občas takto "provětrat". Nezapomeň: Člověk se dívá na to, co je
schopen vidět - Bůh se dívá na Tvé
srdce! Už Šalamoun to věděl - (Přísloví
4:23). A jak si udržet tu jistotu,
kterou Jan v tomto dopise téměř přetéká?
To Ti říká Ježíš v Janovi
6:26-29. A aby se někdo nedomníval, že Jeho "přikázání" má něco
společného s Mojžíšovým Zákonem, Jan
vysvětluje, co má na mysli, veršem 23.
"Milujte Krista, a potom
jeden druhého!" Ježíš to vysvětluje už v první knize Nového Zákona.
(Matouš 22:34-40) Závěr kapitoly:
Když věříme Bohu, a milujeme Ho, potom
milujeme jeden druhého. Kristus žije v nás, my žijeme s Ním, a je to tak jisté,
jako že žijeme!
4:1-21. V této kapitole jsou
projednány dva hlavní principy: A) Boží
metoda, podle které rozhodujeme, zda máme v sobě Božího Ducha, a jak rozeznáme
ducha deluze, klamu.
B) Povinnost Křesťana, co se
týče lásky, její síly, jejího vlivu. Jeden nemusí číst dlouho v této epištole,
aby objevil, že láska je oblíbeným námětem
apoštola, "kterého Ježíš miloval." Láska má svůj původ v
Bohu - protože Bůh je Láska. A tím, nevyhnutelně, je-li v nás On, je v nás
láska! My
Ho milujeme proto, že On to začal - On nás miloval již v době, kdy jsme nad Ním
ohrnovali nos, kdy jsme žili ve vzpouře
proti Němu! Podívej se na tu scénu z Golgoty! Umírá tam - v lidském těle - ta jediná Láska, a kolem
poskakují posměšně malí tvorové, nafouklí jak ropuchy, kteří nemají ani zbla
ponětí o tom, co se tam vlastně děje! Je mnoho falešných filosofií, náboženství,
doktrín, učení. Určitě mnohem víc, než jich bylo v ranném Křesťanství. Svět má
veliké množství učitelů, "kazatelů," kardinálů a papežů, kteří se
snaží najít ta nejlíbivější slova a fráze - bez ohledu na to, zda tato souhlasí
s Božím Slovem - jen aby přilákali co nejvíce přívrženců. Na druhé straně je
mnoho starých, upřímných Křesťanů a Křesťanek, kteří jsou slabí ve znalosti
Písma. Jistě, jsou spasení ale mnoho
Slovo nestudovali, mnoho se ani neptali - a nebýt Svatého Ducha, který v nich
přebývá - už dávno by je nějaký falešný kult stáhl na svou stranu! Díky Bohu za
1Petra 2:6": "..a kdo v Něj
věří, nebude zmatený," nenechá se oklamat, nebude věřit lži. Skuteční odborníci na řečtinu nám říkají, že
fráze "Ježíš Kristus přišel v
těle," má správně znít:
"Ježíš je Kristus (Spasitel, Mesiáš), který přišel v těle." To je rozdíl, nemyslíš? "Ježíš" znamená
"Spasitel." Je to Jeho lidské jméno.
Kristus, je Jeho titul - jméno božské. Kristus byl Kristem před tím, než se stal Ježíšem z Nazareta! A tak ten druhý překlad je srozumitelnější:
"Každý, kdo prohlásí (věří), že Ježíš je Kristus, který přišel v těle -
zároveň prohlašuje, že Ježíš Je Bůh,
Boží Syn zrozený z panny. Po tom, co Ježíš prohlásil: "Já a můj Otec jsme
jeden," "Kdo viděl mně, viděl Otce," zbývají dvě alternativy: Ježíš je buď Bůh v lidském těle - anebo podvodník! Buď On je
Pravda - nebo ta největší lež! "Svět je poslouchá, slyší.."
Masy vždy sledovaly cestu nejmenšího
odporu! "Nedělej vlny!" "Chovej se jako ostatní!"
"Nesnaž se lišit od většiny!" Jenom jedinkrát měl Ježíš tisícový dav,
který Ho následoval, když si mohli zadarmo naplnit břicha! Svět poslouchá
falešné učitele, řečníky, protože tito učí, či prohlašují to, co svět slyšet
chce! (2Timoteovi 4:3) Církev, která
existuje po léta bez potíží a protestů, je na pokraji "umření!"
Kdekoliv kázal Ježíš, vždy lidi rozdělil! "Je od Boha!" "Je od
ďábla!" "Jeho zázraky jsou z Boha!" "Dělá zázraky pomocí
ďábla!" "Tento muž pochází z Boha!" "Má původ ze
smilstva!" Někteří věřili a
milovali Ho, druzí nevěřili, a nenáviděli Ho. "Každý kdo miluje, se
narodil z Boha." Pozor! Jsou miliony nevěřících, kteří milují své děti,
své milé, své přátele - ale to ještě
neznamená, že jsou Božími dětmi! Pro nás lidi, je velmi obtížné poznat, zda ten
či ta miluje také Boha a ne jenom lidi, ať už z jakýchkoliv důvodů. Občas člověk potká nějakou stříbrovlasou babičku, nebo dědečka. Láska k
vnoučatům z nich úplně přetéká! Zeptej se jich zda věří, že Ježíš Kristus
za ně zemřel, aby oni mohli žít - a
setkáš se - v mnoha případech s
pohledem, který jakoby právě vyskočil z mrazáku! Co je, vlastně tedy - perfektní láska? Bůh! Ježíš byl perfektní láskou v lidském těle, a když Ho
máš v srdci, strach je nesmyslný! Strach ze
včerejška, dneška, zítřka. My nevíme, co na nás zítřek
"připraví." Ježíš to však ví
- a On nás drží ve svých rukou. Perfektní láska odstraní jakýkoliv strach - i
ze smrti! 5:1-21. V prvním verši se
nepíše o intelektuální víře! Jakub nám řekl, že "Satan věří, a třese se
strachy!" Když uvěříme že Ježíš je Bůh-Syn, uvěřili jsme
"Slovu," a Ježíš řekl: "Ten, který věří mému Slovu, a věří na
toho, který mne poslal - má věčný život." (Jan 5:24) Občas se lidé zeptají: "je možné, aby
znovu-zrozený Křesťan "sklouzl" zpět do světa?" Jistě, a dost
hluboko! Petr byl přece znovu-narozený
Křesťan, když zapřel Krista! "A
Ty, až se obrátíš.." mu říká Ježíš v Lukáši 22:32. Ano, pravý Křesťan může "padnout,"
ale ne na dlouho! Jednou, když jsi ochutnal(a) Boží dar, Satanovy
"splašky" Ti dlouho chutnat nebudou!
Verš 6. Kdykoliv Nový Zákon mluví o očisťující "vodě," myslí
vždy to "Slovo." (Jan 3:5, Jan 15:3, Efez.5:25-26, Titus 3:5) Co
vlastně dal Ježíš té Samaritánské ženě? (Jan 4) No, přece Slovo!
Verš
11.. Bůh řekl mnoho o svém Synu. Ve Starém Zákonu je o Něm spousta proroctví -
všechna inspirovaná Bohem. Celý ten záznam by se dal shrnout do jedné věty: "Bůh nám dal věčný život, A TENTO ŽIVOT JE V JEHO SYNU." Verš 13 je
opět takové ujištění "aby jste VĚDĚLI.“ Další ujištění je ve verších
14-15. Pokud se mně týče, (každý máme
jiný názor), nejlepší a nejbezpečnější modlitba je: "Ať se stane Tvá vůle!" On ví nejlépe, co je třeba - a On je dobrý!
Jakou lepší záruku chceš? A teď ještě jednu "kontraverzi."
Hřích k smrti. Stále měj v paměti, že
tento dopis je psaný Křesťanům! Co je to? Vrať se do prvního dopisu do Korintu,
kapitolu 11. "Z tohoto důvodu jsou někteří slabí a nemocní. A mnozí spí.“
(jsou mrtví) Hřích "na smrt, " je tedy stálá neposlušnost k Otci.
Když se podíváš do 1Kor. 5:1-5,
zjistíš, co se dělo v kongregaci. Podívej se na verš 5! Teď dávej pozor!
My víme, že hřích přináší spirituální smrt- viz Adam. A když
se zde píše, že je hřích, který "není k smrti," okamžitě by
vznikla kontradikce! A my víme, že v
Bibli žádná neexistuje! A proto je jasné, že "hřích na smrt" nemá co
do činění se spásou, ale zničením těla! Takový člověk utrpí ztrátu - ale on
sám, spasený je! Mojžíš
spáchal hřích "na smrt." (Deuteronomy 32:48-52, 34:1-6. Achan spáchal "hřích na smrt." (Josue
kap.7:18-21) "Víme, že kdo je z Boha, nehřeší." Už jsme to rozebrali.
"Celý svět leží v klíně ďábla," je odpovídající překlad. My víme
(protože On nám dal svůj slib), že Ježíš Kristus se jednoho dne pro nás vrátí.
To je naše jistota.. Zde končí jedna z nejsilnějších knih Bible - alespoň podle
mně. Bůh
je Láska.....
1 Jan - konec.