Jan
Úvod
Je takový všeobecný názor, že Janovo evangelium je prostá,
jednoduchá zpráva, každému snadno srozumitelná. Jednoduchost Janova popisu,
spletla mnohé čtenáře. Dovol, abych uvedl příklad: "Přišel ke svým vlastním - a ti Ho
nepřijali. Ale
těm kteří Ho přijali, dal moc státi se
Božími dětmi."
(Jan 1:11-12) S těmi slovy, které jsi právě četl(a), nemáme žádné potíže. A
přesto zde máme jednu z nejhlubších moudrostí, či maxima tohoto světa!
Vezmi si třebas toto:"Vy ve mně, a já ve vás."
(Jan 14:20) Sedm slov. Jedna spojka,
dvě předložky, čtyři zájmena. Žádné dítě, které chodí alespoň do páté obecné,
nebude mít potíže s rozborem. Ale dejte
je dohromady - a ani jeden z těch všeslavných theologů, mudrců a profesorů -
nebude schopen probádat a pochopit hloubku jejich významu! "Vy ve mně" znamená
spásu - ale co dál? Často si myslíme,
že známe-li význam slov - víme, co znamená věta. Slova jsou prostá, význam
hluboký. Jan, opravdu vyniká v hloubkách
božských mystérií.. "Jeho
evangelium se dotýká srdce našeho Spasitele-Krista," prohlásil jednou
Dr. A.T. Pierson.
Nebude to asi pro Tebe žádné velké
překvapení, když Ti povím, že existují názory - hlavně moderních mudrců - že
Jan nenapsal Jana! Byla to hlavně kritická škola v Baur-Tübingenu, která, svým "High Criticismem," začala útok na to, co bylo každému jasné, od r. 95 AD! Ale nakonec, s tímhle se už
setkáváme od Izaiáše, pamatuješ? Mnohem podstatnější je otázka: A proč,
vlastně, Jan své evangelium napsal? Nezbývá mnoho let do konce prvního století.
Všichni ostatní apoštolové jsou již mrtví
- všichni pisatelé částí Nového Zákona
jsou již "doma," jen Jan přežívá.
Proč napsal Jan,
Jana?
Na tuto otázku je množství odpovědí. Jsou lidé, kteří se domnívají, že Jan se
chtěl postavit proti první herezi v Křesťanství - Gnosticismu. Gnostikové věřili, že Ježíš je Bůh - ale ne
člověk! Lidé, hlavně apoštolové, se prý „domnívali že Ho viděli, ale neviděli Ho!“ Irenaeus, asi 140-202, jeden z
prvních patriarchů církve uvádí, že Jan se svou zprávou chtěl postavit proti
Cerinthovi, jednomu z hlavních obhájců Gnosticismu. Ale je vidět, že Janovo
evangelium není polemická zpráva v žádném případě, a ani se toho Gnostického
pohledu vůbec nedotýká! Další názory jsou, že Jan prostě dal dohromady to, co
ostatní pominuli. Ale
toto evangelium není nějaká
"záplata", která by měla vyplnit prázdná místa!
Jediné, uspokojující vysvětlení je, že Jan napsal svou gospel na žádost Církve, která už měla první
tři, dávno v oběhu. A až ji přečteš, poznáš, že ani jeden z
těch prvních evangelistů se nevznesl do
větších výšin nežli Jan!
Hned
na začátku uvidíš, že nás Jan nevede "tradičně" do Betléma. Pamatuj si, že nikdy neporosteš spirituálně
tím, že budeš nadšeně zpívat kolem vánočního stromku: "Nesem Vám
noviny," třebas stokrát, každé Vánoce! Jan nás nevede do Betléma, protože chce, abychom
rostli jako Křesťané! Provádí nás tichým koridorem věčnosti - skrze
nepochopitelnou prázdnotu prostoru k počátku, který žádným počátkem není! "Na počátku bylo Slovo." Jsou lidé kteří učí, že tento svět přišel do
existence před třemi miliardami, a vesmír před
třiceti miliardami let. Nevím. Jenom mi bzučí v hlavě: A
co dělal ten nás věčný Bůh do té doby? Jak už jsem jednou -
jistě dosti mlhavě - naznačil: Je
zcela možné, že to naše pojetí času je úplně
chybné!
Házíme miliardami let, a nemáme ani představu o čem vlastně hovoříme! Minulý
týden jsem slyšel na zprávách CNN, že ten
teleskop, co tam v tom prostoru "plave" zjistil, že
"Velký Třesk," počal před
osmi miliardami let. Nemám potuchy o tom, jak na to ten teleskop přišel, ale je
to skok dolů, o 22 miliard let! Jak jsem už řekl: Mám obavy že nevíme, o čem
vlastně mudrujeme! Na rozdíl od Lukáše, Janův pohled na Krista není
vůbec vědecký a jeho přístup je velmi bezprostřední. Křesťan, který poznal
Krista skrze Jeho Slovo, nepotřebuje se znovu obírat otázkou, zda se Ježíš
narodil z panny, či ne! A proto také, když se "ponoříš" do Jana,
zjistíš, že je to radost a požitek!
Ano, Jan je pro Křesťana! Pomáhá mu růst.
Až dojdeš ke kapitolám 13 až 17, můžeš
si klidně napsat na první stránku
poznámku: Pouze pro Křesťany! Jan nám dává mnohem více informací
o vzkříšeném Spasiteli, než kterýkoliv jiný evangelista. Vlastně, když to
spočítáš, dává nám víc, než ti tři dohromady! Pamatuješ se, jak volá s břehu:
"Nachytali jste nějaké ryby?" Jednou se tě Kristus zeptá:
"Chytil(a) jsi nějaké ryby?" Náboženský vůdce přišel, jednou v noci
navštívit Ježíše. "Musíš
být narozen znovu," mu
říká Bůh-Syn. Pouze Jan to popisuje. Matouš a Marek zdůrazňují Ježíšovy
zázraky, Lukáš podobenství. Jan nedělá ani jedno. Zázraky v Janovi jsou jako
znamení, a byly pečlivě vybrány, aby ukázaly tu velikou pravdu. V Janovi nejsou
žádná podobenství. Povídka o "Dobrém Pastýři", není podobenství - je
to rozprava. Je sice, slovo "podobenství" v Janovi 10:6 (v anglické Bibli), ale v řečtině to
není "parabôlé", nýbrž "paroímia", což by se nemělo vůbec
překládat jako podobenství. Ježíšova
božská podstata je silně zdůrazněna v Janovi, i když Jeho lidská podstata není
zapomenuta. Uvědom si, že pouze Jan nám popisuje cestu Samarií, jak se posadil
u studně, jak byl unavený! Dalo by se napsat něco víc lidského? "Přišel
jsem od Otce na tento svět. Teď tento svět opouštím, a jdu zpět k Otci"
(Jan 16:28). Bůh se stal člověkem - to je
Janovo prohlášení...
...Konec úvodu....
------------------ * ------------------
Jan.
Janovo evangelium představuje Ježíše Krista
trojnásobným, úžasným prohlášením:
"Na počátku bylo Slovo
to Slovo bylo u
Boha
a to Slovo bylo
Bůh".
"Na počátku bylo Slovo". "To Slovo",
je jeden z nejvyšších a nejhlubších
názvů pro Ježíše Krista. Není vůbec jednoduché, určit přesný význam. Zřejmě to
neznamená "logos" řecké filosofie. Je to spíše hebrejská "memra. Všimni si, jak
vysoce uctívané bylo "Slovo" ve Starém Zákoně. Jméno Yahweh, či
Jehova se nikdy nevyslovovalo! Nakonec nikdo neví, jak vlastně to jméno
zní, protože hebrejština používala
pouze souhlásky. Ale je to On, který je
to Slovo, a zahrnuje vše, co o Něm psal Starý Zákon. Jan nám Ho představuje
jako "Ten, který byl
na počátku.. Tento "počátek, vlastně počátkem není, protože
vystupuje z neznámé věčnosti. "Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi.“
(Genese 1:1) To se dá, tak nějak datovat,
i když pochybuji, že na to stačíme! Ale ať už je to 4004 let před
Kristem, jak to vypočítal v minulém století Ussher, nebo 30 miliard let (či osm?) - dá se o tom, alespoň uvažovat. Ať
už si "zapíchneš ten svůj
klacek" kdekoliv v minulosti, je to možno pochopit. Mizerně, ale jde to. Uvědom si však, že ten
"počátek" zde, není počátkem
toho Slova,
protože Jan používá "durativního imperfekta", což naznačuje stálou,
pokračující akci. Jinak: Ať už si ten svůj "klacek"
zapíchneš kdekoliv v minulosti, to
Slovo tam už dávno existuje!
"To Slovo bylo u Boha". Tato věta nám dává
zřetelně najevo, že to
Slovo je oddělené od Boha Otce! Nemůžeš Mu říkat "Bůh Otec," protože On je
u Boha Otce! Někdo by mohl namítnout: "Pakliže je s Bohem (nebo u Boha),
potom není Bohem!" Ale třetí prohlášení nás informuje: „A
to Slovo bylo (je) Bůh." Toto nepřipustí námitky, či diskusi! Řečtina je ještě specifičtější:"Kaí
Théos en ó Logos", jinak:
"A Bůh byl to Slovo." Těžko bys nalezl něco, co by to
zdůraznilo ještě více! Příteli, chtěl by ses nějak, zbavit Ježíšova božství? To
nejde! Tato tři prohlášení stojí a padají společně!
Až přijdeme k verši 14. dozvíme se, kdo to Slovo vlastně je. Skrze tato tři prohlášení by, velmi
pravděpodobně, s námi souhlasil i řecký filosof. Prvních pět slov verše 14,
by už nepřijal!
"Vše povstalo skrze to Slovo." (volně) Bůh Otec, jelikož je Duch, a tím pro nás
nepochopitelný, nepostižitelný, a neviditelný, se nám "představuje"
skrze Syna. Představuje
nám nejenom sebe - ale i Jeho plán pro
nás, Jeho lásku k nám, Jeho účel pro naší existenci. Ježíš Kristus-Slovo, odešel od Otce za zvláštním
účelem: Prohlásit Boha lidstvu! To Slovo, je Alfou a Omegou, veškeré
naší možné znalosti a pochopení Boha!
Ježíš Kristus je plné odhalení Boha lidem. Více není zapotřebí
-a více také dáno nebude!
"V Něm byl Život." .Toto nelze říci o tvorech.
My sice máme život, ale ne "v sobě". Kristus se stal naším věčným
Životem, když jsme uvěřili v Jeho krev,
prolitou za naše hříchy...
"A toto je to
svědectví:"Bůh nám dal věčný život, a ten život je v Jeho Synu", píše nám 1 Jan 5:11.
Každý
člověk, který se narodí fyzicky do tohoto světa, dostane "světlo" od
svého Stvořitele (1:9) ale neobrácený člověk na toto světlo
nereaguje, odmítne ho - a upadne do temnoty! Takový člověk dá přednost temnotě, jelikož světlo by odhalilo jeho
přirozenou snahu dělat zlo! (Jan 3:19) Tento verš jasně ukazuje situaci padlého, neobráceného člověka ,
kterého nic, kromě Božského zázraku, nemůže zachránit! Člověk sám o sobě není schopný, i kdyby snad chtěl, dostat se
z bahna hříchu, vlastním úsilím! Proto také žádné jeho"dobré skutky" mu
nemohou zajistit spásu jeho duše!
Jan
Křtitel měl za úkol vystupovat jako svědek pro to Světlo. Nebyl zde aby mluvil
o sobě, jeho úkolem bylo představit lidem
Božího Syna - Světlo světa. V dopise Římským, 10:13-17 to Pavel
vysvětluje. Bohužel,
všichni nepřijdou - ale všichni jsou pozváni! Pravé světlo je
neodvozené! Ježíš nepřišel, aby odrážel něčí světlo - On je Světlo! Ježíš řekl
o Janu Křtiteli (Jan 5:35) "Jan byl svící hořící a zářící," ale Ježíš
byl září sám o sobě. Svíčka hoří chvíli, potom dohoří - ale Světlo, o kterém
Jan svědčil, je věčné! Existuje
učení, že všichni lidé jsou zrozeni s Boží jiskrou uvnitř, a že stačí tuto
jiskru, toto vnitřní světlo rozvinout, aby
zazářilo plně. To je zcela nebiblické! Člověk je zlý ve své přirozenosti! Nepřichází na svět s
"božskou jiskrou" - člověk je
totálně zkažený! Aby mohl jednou žít s Bohem v nebi, musí dostat nové srdce, a to nové srdce dostane pouze,
narodí-li se znovu! 1:11-13.
Ten, skrze kterého svět povstal do existence,
přišel tam, kde lidé žijí. Ne jako soudce či diktátor - ale jako jeden z
nich! On ale zůstal čistý, neposkvrněný, pokorný, skromný. Uzdravoval nemocné,
krmil hladové, očistil malomocné, křísil mrtvé. Přišel ke svým vlastním - a ti Ho odmítli. Víš, mohla být jakáž,
takáž omluva pro svět, když odmítl Syna. Byl potopený v ignoranci a duchovní
temnotě. Ale Israel Ho
poznat měl! Měli Písmo, znali Zákon! Měli Izaiáše, Jeremiáše, Zachariáše, Žalmy!
Byli však
oslepeni nevírou, pro kterou nebylo omluvy! A tak, když Mesiáš přišel, místo otevřené náruče - měli v rukou
kameny! 1:14. Inkarnace.
Zde se dozvídáme, že se Kristus stal něčím, čím nikdy před tím nebyl! On byl vždy s Otcem, ale nyní je někým úplně
jiným! A přes to se vlastně nezměnil! I
v lidském těle ukazoval Boží povahu. Stal se Bohem v lidském těle. Jak už jsem
se zmínil na začátku: Řecký filosof by s námi nikdy nesouhlasil, že se Bůh stal
člověkem! Řečtina nám tu větu dává jasněji:"To Slovo se stalo tělem." Přejdi si to na okamžik v mysli: Zde
přichází Bůh, existující bez začátku - stane se malým, bezbranným dítětem. Všimni si, že Jan se o tom vůbec
nezmiňuje. Proč?
Jan
píše o tom, který je trochu větší, než Betlém! Ze spirály věčnosti, přišlo Slovo, a stalo se
Člověkem....
"A to Slovo žilo mezi námi."
"Žilo" je z řeckého "skenóó." Znamená to: "A postavil
si stan mezi námi". Naše
těla jsou pouze stany, ve kterých
existujeme zde na zemi!
Pavel o tom mluví v 2 Korint. 5:1. A protože já i Ty žijeme v těchto
"stanech," které vítr může odfouknout v minutě - ten věčný Bůh se usídlil na čas, ve stejném stanu, abychom Ho
poznali a pochopili.. 1:18.. Už jsme si to vysvětlili ve S.Z. Člověk není
schopen vidět Boha - Bůh je Duch. Pokud člověk něco viděl, byla to manifestace
Boha,"theofany." Druhé prohlášení je: "Jednorozený Syn."
Nejlepší řecký text je od Nestleho, německého scholastika. Ten došel k
definitivnímu závěru, že to neznamená "jednorozený Syn," ale "jednorozený Bůh!"
Hrozně by se mi to líbilo - ale
má řecká Bible uvádí výraz "huiôs",
což je jasně "Syn," a pakliže to
co dělám, chci dělat poctivě a nezaujatě, musím se postavit proti tomuto
pohledu, který je, přiznám se, hrozně lákavý! Třetí část: "Nám o
Něm řekl," Řecký výraz zde použitý, je "exegesato,"
což znamená něco jako: "Vyvésti ven, na otevřené prostranství". Prostě,
aby každý mohl vidět! Znáš něco většího, než tohle? Let na Měsíc je proti tomu nic! Ano, příteli: Jediný
způsob, jak poznat Boha, je skrze Ježíše Krista! On přišel, aby nám ukázal
Boha, protože On sám je Bůh! Ještě něco: Chci ti ukázat pohled k zamyšlení:
Náš Bůh zanechal své otisky prstů na
všem, co stvořil! Obraz Boží Trojice je všude! Jak rozdělíš tento vesmír? Čas,
Prostor, Hmota. Můžeš mi k tomu něco přidat? Čas lze rozdělit na: Minulost,
Přítomnost, Budoucnost. Prostor na Délku, Šířku a Výšku. Hmotu: Energie,
Pohyb, Phenomena (Jev).
Vesmír, ve kterém žijeme, nese znamení Trojice! Jak přišel vesmír do
existence? Bůh promluvil (energie!) Každý, racionálně myslící člověk, se
jednou s tímto problémem střetne. To je také hlavní důvod, proč je evoluce tak
populární! Nabízí přirozenému člověku vysvětlení pro vznik vesmíru.
Abychom vůbec mohli myslet, musíme mít
nějaké vysvětlení - odpovědi - na naše
otázky. Když Bůh promluví, stane se z energie hmota. Co je to atomové
štěpení (fission)? Je to hmota, přeměněná v energii! Puf, a je pryč! Stvoření
počíná energií. Slovem....
1:19-36. Zde máme svědectví Jana Křtitele,
které nám náš Jan podává. A on jim odpovídá, kým on je. Hlas. Ano, Jan Křtitel
byl hlasem, Ježíš tím Slovem. Nakonec - každý z nás, kteří Mu sloužíme, jsme
pouze hlasem. On je to Slovo, On je ta tvůrčí "energie" "Beze
mne, nemůžete nic" (Jan 15:5). Ano, Jan Křtitel má zprávu. Zprávu, která je větší nežli je on
sám. Chlapík, kterého nazýváme Janem Křtitelem, používal pouze vodu a mluvil o
Tom, který přijde po něm, a který bude
křtít v Duchu Svatém. Ten oheň, což je soud, přijde při Jeho Druhém Příchodu,
kdy bude soudit. Teď
přišel zemřít.
A Jan o Něm podává svědectví: "Urovnejte cestu Páně!"
Jinak:"Připravte se na Jeho příchod!“ Ve verši 29, Ho Jan identifikuje. To je ten Spasitel. On není
pouze Mesiáš, On je také Spasitel. Je kompletním Spasitelem, protože béře na
sebe hřích. Je mocným Spasitelem, protože na sebe béře hřích celého světa. Je
věčným Spasitelem, protože "béře na sebe" je v přítomném čase. Včera,
dnes, zítra. Kdokoliv k Němu přijde, může být spasen. 1:37-42. Ta stejná slova, kterými zve ty dva první, ta stejná
slova říká dnes každému. "Pojď a uvidíš" (Žalm
34:9). Jeden z těch dvou byl Ondřej,
bratr Šimona (Petra). Každý kdo znal
Šimona, ten se jistě musel usmát, když ho Ježíš přejmenoval na Petra,
(což sice, neznamená "skála", jak se to některé církve snaží učit,
ale "malý kámen"), protože Šimon, měl v té době daleko od
kamene!
Ovšem, kdo by byl předvídal Petrovo první
kázání (Skutky 2:40-41), nebo jeho řeč
před Sanhedrinem (Skutky 4:13-20). Ježíš to ale věděl... 1:43-51.
Betsaida leží u Galilejského jezera, mezi Magdalou a Kafarnaum. Petr, Ondřej a
Filip tam žili, a živili se rybařením. Filip jde, aby svědčil. Natanael byl
zřejmě vtipálek. "Co dobrého může přijít z Nazareta?" Věřím, že se
smál vlastnímu žertu. Filip se ale nesmál."Pojď, podívej se sám!"
Ježíš měl dva pochybovače, o kterých víme. Na počátku Natanael, ke konci Tomáš.
Natanael se obrátil v okamžiku. Až příliš rychle! Něco, jako lidé dnes, kteří
uvidí nějaký zázrak a okamžitě to přijmou, bez zkoumání - přesto že jsou dva
možné zdroje zázraků, či zázračného hojení! (1 Jan 4:1). Ježíš mu to také laskavě vytkne. Verš
51. Pamatuješ Genesi 28:12? Jakub vidí
žebřík, a Ježíš říká, že On je tím
žebříkem.. Ano, jedině po tomto žebříku, se dostaneš k Bohu! Není to žebřík, po kterém někam
vystupuješ, je to žebřík, kterému věříš! "Já jsem ta Cesta, Pravda a
Život. Nikdo nepřijde k Otci, než skrze
mne..." (Jan 14:6)
Kapitola 2.Velmi důležitá událost se
odehrála, když byl Ježíš pozván na
svatbu v Káně a udělal svůj první zázrak. Verš 11 říká "počátek zázraků." To je odpověď všem těm, kteří
učí, že malý Ježíš v Egyptě vytvářel
holuby z hlíny, dotknul se jich, a oni létali! Je to hezké povídání, ale ani
trochu pravdy! Jan nám říká, že Ježíš
začal své zázraky v Káně Galilejské, a on by to měl vědět lépe, než kdokoliv
dnes. Kouzlo všeho je, že zde máme toho, který "na počátku" už byl s
Bohem, a sám je Bůh. Přišel z věčnosti, narodil se do času i těla, a prvních
třicet let žil v Nazaretu v Galileji. Přejde jeden kopec, a objeví se na
svatbě. Jan píše, že tam byla také matka Ježíše. Všimni si, že Jan ji nikdy nenazývá Marií v celém jeho
evangeliu.
Teď tu máme otázku vína. V těch dnech bylo víno součástí jídla. Ovšem,
opilost byla jednoznačně odsuzována! To byl Jeho první zázrak. Mojžíšův
první zázrak byla proměna vody v krev.
Ježíšův byl proměnit vodu ve víno. Zákon byl daný Mojžíšem, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista. Jaký
rozdíl!
Co Mu, vlastně Marie říká? "Udělej zázrak! Právě se to hodí!
Tím se také prokáže, že jsi se
narodil z panny!" Ježíš, jakoby odpovídal: "Tohle není ta
příležitost! Já Tvé jméno očistím, ale ne zde!" My jsme zvyklí se dívat na
zázračné narození v Betlémě, jako na isolovanou událost. Ne! Betlém je spojený
s Jeho Vzkříšením! Tam se dokázalo, že
se narodil z panny. 2:5. Dobrá rada pro každou dobu! Dělej co ti Kristus říká! Naše pozornost je zamířena na šest kamenných
nádob. Používaly se v ceremoniálním očisťování. Je zřejmé, že tato rodina
nebyla příliš zámožná, a proto možná byly ty nádoby staré, otlučené, zastrčené
někde v koutě. Připomíná
mi to nás, křesťany. Kristus používá nás,
staré, otlučené nádoby a naplňuje nás vodou. Co je ta voda? To je to Boží Slovo! A - já nevím, jak se to
stane, ale ta voda, když ji dáváme
kolem, se promění pomocí Božího Ducha, v to nejlepší víno! Jistě, já tomu nerozumím. Starý, otlučený
hrnec, s trochou vody uvnitř - ale jak
tak jdu životem a nabízím ji, stane se vínem tomu, kdo ji přijme!
Verš 12, pravděpodobně naráží na tu dobu, kdy Ho jeho vlastní město odmítlo
(Lukáš 4:22). Asi proto přemístil svou základnu do Kafarnaum, a tak to zůstalo
po celou dobu Jeho učení. 2:13-22. Všimni
si, že Písmo už tyto svátky nenazývá "Boží Pasover" (Beránek) podle Exodusu 12:27, ale "židovské
velikonoce." Prostě náboženský svátek, bez jakéhokoliv významu. Já Ti něco povím: Náš Ježíš je docela něco jiného, než ty chudokrevné svaté obrázky, které se rozdávají dětem, nebo
obrazy ať už slavných, či neslavných
malířů! Náš Spasitel, v lidském těle nebyl žádná bačkora! Ten, když se rozhněval a postavil proti komukoliv -
lidé se Mu raději uhnuli s cesty! A na
druhé straně ohromné srdce, plné lásky
k těm ztraceným davům, které neměly nikoho, kdo by jim řekl pravdu, kdo by je vedl! Ježíš jim
říká, že pakliže oni zničí Chrám, On jej ve třech dnech postaví. Používá řecké "egeirô," jehož
skutečný význam je "probudit."
Kdykoliv se tento výraz používá,
referuje se ke vzkříšení z mrtvých!
2:23-25: Člověk by řekl:
"To je krásné, že tolik lidí uvěřilo!" Ale to nebylo nic krásného!
To nebyla víra, která spasí! Tito lidé jen jakoby souhlasili s tím, co On
dělal! On to věděl, a proto jim nevěřil! Je vždy smrtelné nebezpečí pro
ty, kteří říkají že věří - a sami sebe
v tom utvrdí.
Co to znamená, když řekneš, že věříš v
Ježíše Krista? Co to znamená když řekneš,
že věříš faktům evangelia?
Životně důležitá otázka je:
Věříš
Mu jako svému Spasiteli, který zemřel za Tvé hříchy? Spasiteli, který vstal z
mrtvých, aby Tě ospravedlnil? Který je Tvou jedinou nadějí pro
věčný život?
Ti lidé byli zainteresováni, a když viděli ty
zázraky, uvěřili. Museli
- viděli ty zázraky na vlastní oči! Ale Ježíš jim nevěřil! On věděl,
že jejich víra nebyla upřímná, opravdová. On ví, co je v lidském srdci!
Kapitola 3. Tento chlapík, Nikodém, byl jiný,
než ten dav. Podívejme se na něj! Patřil k farizejské skupině, což znamenalo
nejlepší vrstvu v Israeli. Farizejci věřili v inspiraci Starého Zákona, věřili že přijde Mesiáš, věřili
zázrakům, věřili ve vzkříšení. Dále víme z řečtiny ("archôn"), že
Nikodém byl nějakým vedoucím, či vůdcem. K Ježíšovi přichází s opravdovým
komplimentem. Nikodém není pokrytec! Říká, že Farizejové došli k souhlasnému
závěru, že On, Ježíš z Nazareta, byl poslán od Boha. Farizejové nenáviděli
římský chomout, a chtěli se ho zbavit. Nevěděli však jak. A teď se tu objeví
mladý, populární kazatel. Davy se za ním táhnou od města k městu. Velké davy! A
tak Farizejové by rádi připojili vlastní "vagón" k Jeho
"vlaku." On, venkovan z Nazareta, jistě neví, jak jednat s politiky,
a tak, když se spojí dohromady s nimi..
A starý, dobrý Nikodém přichází "oťukat" půdu. Prosím,
povšimni si, laskavě, že v Jeho dobách nikdo nepochyboval o pravosti Ježíšových zázraků! Na
to, se musíš stát filosofem jako David Hume, skeptikem jako Bernard Shaw,
slavným spisovatelem, a’ la Paul
Sartre, nebo politickým zločincem, jako Lenin, Stalin, Gotwald, a jim podobní,
abys "usoudil", že zázraky jsou nesmysl! Nikodém zřejmě přišel, aby mluvil o Království Božím - jinak by
ho Ježíš tak náhle nepřerušil! Ve skutečnosti mu říká:"Totiž, to Království, o kterém chceš mluvit, nemůžeš
spatřit, pokud se nenarodíš "anothen."
Už jsme to slovo měli na počátku Lukáše. Znamená to "shůry." Podívej
se na: Jana 3:31, a 19:11. Stejné
"anothen" je použito. Nikodémovi nepřišlo na mysl nic jiného,
než zrození fyzické. Ježíš hovoří o zrodu spirituálním - Nikodém není schopný
pochopit. Ovšem, jako znalec Písma to vědět měl! Podívej se do Ezechiela, 36:26-29. Ano, Nikodém to vědět měl!
3:5... Co tím myslí, "narodit" se
z vody a Ducha? Jsou lidé, kteří se domnívají, že ta voda znamená křest vodou.
Ale to by byla podivná poznámka! Na toto musíme obětovat trochu času. "Nenarodí
li se kdo z vody"... Takhle to
je postavené v celé Bibli pouze zde!
Víme, že není možné se narodit z vody - proto to považujeme za symbol. A teď, přesně jako v Zachariáši:
Musíme hledat podobná prohlášení v celé
Bibli a porovnávat verš s veršem!
Statisíce lidí, po celém světě učí, že
člověk musí být pokřtěn, než se může
dostat do Božího Království. Je to tak zvaná "regenerace vodou."
Pakliže je to pravda, potom nejsme spaseni
"milostí skrze naší víru" (Efezským 2:8) ale "milostí,
skrze naší víru a křest!" A tohle
Bible neučí - to učí lidé! Ježíš neřekl Nikodémovi:"Pakliže chceš vejít do
mého království, musíš se znovu narodit a být pokřtěný vodou!" A přesto se
tak učí po celém světě. To je falešné učení! Křest vodou nesmyje tvé hříchy!
Příklady: Titovi 3:5, 1 Korint. 1:17,
Jan 15:3. Jeden z markantních případů špatného překladu zde je v Efezských
5:26, kde zde dosadili výraz
"křest." Ani Kralická Bible to nemá! 1 Petr 1:23 to prohlašuje
navždy: Skrze co jsme spaseni? Skrze živé a věčné slovo Boží! Ve Skutcích
8:9-24 se dočteme, že Šimon kouzelník se dal ve verši 13 pokřtít. A co mu říká Pavel ve verších
8:20-24? Křest vodou je učení Nového
Zákona - učení Církve. Je to symbol smrti, pohřbu a vzkříšení. Nepomáhá spáse, protože křest je svědectví o tom,
že už spasený(á) jsi! Křest má co do činění s poslušností -
ne se spásou lidské duše! Když Bůh-Syn
říká "narozen z vody a Ducha", má na mysli Božího Ducha, který
používá Boží Slovo, k lidské spáse. 3:6.. Bůh nemá v úmyslu nechat naše těla
projít "generálkou", aby je
"spravil". Podívej se, co píše Pavel v Římských 8:7-8. Porovnej správný překlad k tomu co je zde: "Přirozená lidská mysl je neustále v nepřátelském postoji proti
Bohu, nepodléhá Jeho zákonům, a ani
podléhat nemůže".
Nikdy nemůže být přivedena (dobrovolně!),
k poslušnosti vůči Bohu! A proto reformace našich povahových rysů, našeho srdce
je nesmysl! "Dám vám nová srdce" říká Bůh v Ezechielovi 36:26-27. Neříká, že je opraví! 3:9-13. Teď
nestojí před Ježíšem Mistr Nikodém, ale starý, rozpačitý "Nicky" A
stojí tam bez masky váženého občana Jerusaléma! Víš, když přicházíš před Boha,
nech si masky doma! Jsou ti zbytečné, On tě zná lépe, než Ty znáš sám sebe!
Ježíšova odpověď je laskavě
sarkastická. "Ty jsi vůdcem v Israeli, a jednáš, jako by to, co
ti říkám, nebyla pravda, protože kdyby
to byla pravda, tak bys o tom musel
vědět! Co vlastně říká ve verši 13 je: Já jsem ten jediný, který může mluvit o nebi - protože pouze já,
jsem s nebe přišel! Z toho vidíš,
že ani Eliáš (2 Královská 2:11), ani Henoch (Genese 5:24) nešli do nebe, jak my máme nebe na mysli! Podívej se na
Lukáše 16:23! Jedině tam mohli - do vzkříšení Krista pobývat! Až od této doby,
mohl říci Boží syn, či dcera: "Opustíš
tělo - jsi s Kristem,"
jak píše Pavel v 2Korint. 5:8. Nezapomeň!
3:14- 18. Pamatuješ se, jak Mojžíš zhotovil, podle Boží rady toho
mosazného hada v poušti? Kniha Numeri 21:9 to popisuje. "Podívej se, a budeš žít!" To je ta Boží
zpráva! U verše 16, který je snad
nejznámější všem křesťanům tohoto světa, je třeba si uvědomit dvě skutečnosti: A). Musíš se narodit znovu! To znamená
"anothen"="shora." B). Ježíš na tom kříži zemřít musel! Musím ti prozradit něco,
co tě bude asi "šokovat": Bůh nikdy nespasil Svět svou láskou, jak se
"nábožníci" domnívají. Boží
láska nemohla spasit jednoho jediného hříšného člověka! Bůh nezachraňuje lidi
láskou - ale milostí! (Efezským 2:8-9) Ježíš nezemřel na tom kříži jako nějaká
zklamaná či oklamaná super-hvězda! Nezemřel na tom kříži ani jako legendární
hrdina, pro nějakou velkou ideu! Smrt Ježíše Krista nebyla - primárně - ani
čin lásky! Byla to Oběť za hřích! Jistě, láska v tom byla - veliká,
nepochopitelně veliká Boží Láska - ale
v první řadě to byla Oběť!
Příteli, tohle všechno nemusíš ani vědět, abys mohl být spasen! Pamatuji
se na starého, dobrého, zapáleného kazatele minulého století, který se
jmenoval Charles Spurgeon. Nikdy
nezapomenu jeho slova: "Pakliže znáš dvě pravdy, víš dost, aby ses dostal
do nebe: 1). Jsi ztracený hříšník. 2). Ježíš Kristus je Spasitel". Prostě, musíš uvěřit, že Kristus zemřel za
tvé hříchy! To je velmi osobní záležitost! To je mezi Tebou a Bohem! Pokud
jsi neuvěřil(a) Kristovi, jsi už odsouzen(a)! Naše postavení v tomto světě je
asi takovéto: Jsi ve vězení, odsouzen(a) k trestu věčné smrti, a je Ti položena otázka, zda by jsi
přijmul(a) amnestii. A to je evangelium Ježíše Krista! Nemluví k člověku,
který stojí před soudem! Ten člověk je už odsouzen, a čeká na popravu. Ano,
Ježíšova zpráva je pro ty, kteří
pochopí, že jsou již odsouzení! Pokaždé, když člověk odmítne Krista, jako
Spasitele, jeho srdce se stane tvrdším, a tím se zmenšuje naděje, že kdy
spasený bude. Jeden ze Satanových nejlepších triků je: "Ale jistě, jednou to uděláš. Teď počkej, až
na to budeš lépe připravený!" Zní to racionálně, ale ďábel ví,
že pokaždé když to odložíš, máš příště menší a menší šanci. Jednou jsem četl
zajímavou statistiku. Ano, je to jen statistika - jsou vyjímky, ale: Pakliže
člověk není spasený do svého 21 roku, šance je 1:5000, že kdy spasený bude. Ve
třiceti je to 1:15000, ve 40 1:30000. Když je mu 50, naděje, že kdy přijme
Krista je 1:150000 ! Ano, jsou vyjímky. V St.Petersburgu na Floridě, jsme
viděli 90ti letou starou paní přijmout Krista! Myslím, že při tom pohledu
tenkrát, jedno oko nezůstalo suché! Ano, jsou vyjímky-ale nespoléhej se na
to!
Nezapomeň, že lidé nejdou do pekla proto, že jsou špatní.
Jdou tam proto, že
odmítli amnestii!
Bůh nám dal zářivý příklad své milosti
obrazem, který dobře znáš: Zachránil, spasil toho lotra na kříži, aby ukázal,
že Ježíš je ochoten zachránit kohokoliv, kdo Mu uvěří! Otázka je: Máš ještě dost času, abys to mohl odložit
do zítřka?
3:19-21. Toto je odsouzení světa, příteli. Ten den, kdy svět
ukřižoval Krista, ten den svět udělal rozhodnutí! Odsouzení za to,
že Světlo přišlo, ale protože lidské konání bylo zlé, lidé milovali tmu! Krysy
se vždy schovávají do tmavého kouta, když
světlo přijde do místnosti!
Každý, kdo činí zlo, nenávidí
světlo, které by mohlo odhalit jeho
činy! V naší době je mnoho učení, a i knih o "positivním"
myšlení. Síla positivního myšlení.
Positivní sebeocenění. Positivní pohled na život. Velmi známý kazatel z Kalifornie, Robert Schuller, na
této myšlence postavil nádherný chrám,
celý ze skla: "Je chybou říkat lidem, že jsou hříšní! To je příliš
negativní! Lidé mají rádi positivní obrazy o sobě! Učte je, že hřích je vlastně
nedostatek ocenění sama sebe!" A
lidé "napakují" tento skleněný chrám až k prasknutí každou
neděli! (2 Timoteovi 4:3) Další bod k zamyšlení, zdali už nejsme
blízko konce! Věř mi, síla negativního myšlení, je mnohem silnější a hojnější v
tomto světě! Jednou jsem slyšel od nějakého
obskurního rádoby-evangelisty: "Bible je ta nejpositivnější kniha
na světě!" To jsou ty moderní sémantické nesmysly! Ta
"nejpositivnější" kniha světa ani tento výraz nezná! Co to znamená
"positivní?" Zpráva o Velkém Bílém Trůnu z Apokalypsy, kde budou
souzeni všichni ztracenci je "positivní?" Co Armageddon, kde poteče
krev potoky je"positivní?" Co je positivního na Ježíšově:"Jděte
ode mně prokletí, do věčného ohně připraveného pro ďábl a jeho anděly!"
(Matouš 25:41) Pozor
na ty moderní žvásty, které zní moudře, ale s Kristem nic společného nemají!
3:22-36. V tomto čase mohl Jan ještě učit, že "Království nebeské je na dosah," nežli se dostal
do vězení. Druzí evangelisté to popisují podrobněji. Verše 25-26 jsou zajímavé.
Učedníci Jana zřejmě navrhují, aby Jan
nedělal Ježíši "reklamu!" Zdá se, že žárlili na Jeho úspěch! Ale v
Janovi není ani molekula žárlivosti, či závisti! Člověk nemůže, než pocítit
ohromnou sílu tohoto prohlášení! Jan Křtitel je poslední ze starozákonních
proroků, on není v Církvi. Naznačuje to jasně:"Ten, kdo má nevěstu."
Jakou nevěstu? Církev, Kristovo Tělo! A kdo je Jan? Ženichův přítel! Jsem si
jist, že Jan bude jednou hostem na té svatební večeři, až si Kristus přivede
svou Církev domů! Nemůžeš si přisvojit nic, pokud Ti to nedal Bůh! "Ten
kdo uvěří v Syna, má - ne že bude
mít, ne že dostane někdy v budoucnosti, ale má teď
věčný život!" Jan podává úžasné svědectví o tom, že Ježíš, protože
přišel se shora, je daleko výše nad kýmkoliv, kdo je ze země. Povšimni si ještě
jedné skutečnosti a to, že Jan nikde neříká Jan Křtitel - pouze Jan. Někdo
kdysi navrhnul toto vysvětlení: V době, kdy Jan psal své evangelium (AD 90-95),
Janův křest už dávno neexistoval. K verši 27 bych pouze dodal Žalm 75:8. Bůh
ví, komu dát víc poznání, a pro koho by to možná, byla zátěž! 4:1-3. Zde se, zřejmě, jedná o dobu po
události v předešlé kapitole. Podle
mého učitele, to vypadá na téměř konec prosince. To je doba, kdy Jan Křtitel,
byl již ve vězení. Ježíš odchází do
Galileje. Proč? Není těžké uhádnout. Ježíš se pohyboval podle přesného časového
rozvrhu Božího plánu, a nechtěl vyvolat krizi, která by mohla Jeho rozvrh
narušit. Předpověděl, že bude ukřižován na Pasover, a nikdo to nemohl změnit!
Podívej se na to, co píše Jan v 1O:18, a 13:1! 4:4-26. Ten výraz "musel" upoutává pozornost. Proč
musel skrze Samarii? Protože tam byla jedna hladová duše!
Jeho cílem byla Kána Galilejská, kde žil jeden královský úředník, jehož syn
byl nemocný. Byly tři cesty,
kterými se mohl vydat. Mohl jít podél
pobřeží. Ta cesta existuje podnes. Mohl jít skrze Peraeu, která ležela
na druhé straně Jordánu. Třetí cesta byla skrze Samarii. Židé ji mnoho
nepoužívali, protože nechtěli se Samaritány mít nic společného. Část denní
modlitby pravověrného Žida byla: "Ať se mi nestane nic zlého, a ať
nepotkám Samaritána!" Ale Ježíš musel
projít Samarií. Přijde k městu Sychar. Na rozcestí staré římské silnice
potká ženu u studně. Hora Gerizim je na severozápadě, samaritánská synagoga je
na jejím vrcholku. Většina biblických odborníků je přesvědčena, že Sychar je to
stejné město, jako Sichem, Šalem, nebo
Šechem (Viz Genese 33:18). Kosti Jakubovy a patriarchů, zde byly pohřbeny.
(Jozue 24:32) Šestá hodina podle římského počítání by bylo šest večer. My
sledujeme židovský čas, a proto je to poledne. Ježíš byl unavený. Přemýšlej o tom:
Bůh přijde odněkud
z bezčasové věčnosti, postaví si mezi
námi stan. Sedne si, unavený na zdění studně, a čeká na ženu, která tam má
přijít! Jak bychom tohle všechno mohli
o našem Bohu poznat, kdyby býval zůstal doma ve slávě? Zde máš příklad Jeho povahy.
Ke studni přichází žena, aby nabrala
vodu. Její úroveň je zřejmě ještě
nižší, nežli dno té studny! Je nemorální, drzá a hrubá. Dnes by se řeklo
"coura!" Nikodém a ta žena. Jaký rozdíl! Všimni si, jak rozdílně s ní Ježíš jedná! S Nikodémem, který byl "nábožníkem" až po konečky vlasů,
jedná Ježíš otevřeně, téměř drsně! A podívej se, jak vlídně mluví k té
"couře!" Žádá ji o
laskavost, snaží se vzbudit její sympatie. Má žízeň a žádá o vodu. Jak
blahosklonné od Stvořitele vesmíru! Další rys
povahy: Jeho učedníci šli nakoupit do města jídlo. Žida by ani v
nejdivočejším snu nenapadlo koupit jídlo od opovrhovaných Samaritánů! Ježíš je
prost jakýchkoliv předsudků. Ta žena je nepříjemná hrubiánka bez jakéhokoliv
slušného chování. Tradice říká, že Samaritáné sice Židovi jídlo prodají, ale
nenapijí se s ním ze stejné nádoby. Ježíš
se sklání tak nízko, jako nikdy před tím! Mluví s ní laskavě, ale s
důrazem. Nediskutuje o lidských právech - probouzí její zvědavost. Ve verši 11
už Ho oslovuje "Pane", což před tím vynechala. Problém je, že její mysl není schopna jít
výše, nežli byla hladina vody ve studni. Všimni si, že se ztotožňuje s Jakubem.
Činí tak úmyslně, protože rasově byli Samaritáné Jakubovi potomci, kteří se
skřížili se severními národy během a po assyrském zajetí v roce 721 BC. Ježíš
jí vysvětluje, že nemluví o vodě ve studni - spíše naznačuje kontrast, a vytváří v ní žízeň po vodě spirituální.
Odpověď ve verši 15 ukazuje, že její myšlení opět kleslo na úroveň vody fyzické. Verš 16 je mistrovský tah!
Přesto že ta voda o které mluví Ježíš je pro všechny, je zde jedna podmínka: Musíš mít žízeň,
musíš ucítit potřebu! Ona si musí uvědomit že je hříšná, musí objevit svou
"ztracenost!" "Jdi a přiveď svého manžela!“ To je zásah do černého! Její odpověď byla
pravdivá. Měla jich za život téměř půl tuctu, ale teď žila v hříchu. Ježíš trvá
na tom, aby jsi se vyrovnal s hříchem
ve Tvém životě, když k Němu přicházíš! A ta žena hříšná byla! Je zřejmé, že
nebyla příliš populární mezi ženami města, protože byla populární mezi muži!
Nakonec, uvědom si že jde pro vodu v
poledne, zatím co celé město chodilo až za večerního chládku! Pojednou se snaží změnit směr diskuse, a chce začít náboženskou debatu! To stejné jako dnes. Je
velmi pohodlné kázat a diskutovat o hříchu Moabitů, který spáchali před 4000
lety, ale co naše hříchy dnes? Otázka, kterou žena vznesla byl rozpor, zda se
má uctívat na hoře Gerazim, nebo v Jerusalémě. Bůh-Syn jí na to odpovídá. Je
úplně jedno, kde Boha uctíváš, kde s Ním mluvíš. Není důležité kde
- ale jak! Bůh je Duch. Nepotřebuješ běhat z
místa na místo. On je všude! I ta ucouraná Samaritánka věděla o tom, že přijde Mesiáš! A dostala také od toho
Mesiáše odpověď! "Já jsem to-ten, který s Tebou mluví." Žena se obrátila ve víře k Ježíši, a teď
běží do města, aby to řekla druhým. Stále ta stejná věta:"Pojď, a
uvidíš!" A ti lidé přišli na základě jejího svědectví. A tak je to
vždy. Jeden z důkazů Tvé víry, je Tvé
svědectví! Uvědom si, že ta
debata s učedníky se odehrává někdy v
prosinci. Sklizeň začne nejdříve v dubnu. V naší době je náším úkolem
rozsévat Boží Slovo! My sami nemůžeme změnit lidská srdce! To nakonec není
naše práce. Bůh si vybírá sám (Jan 6:33
a 6:44) a člověk má svobodnou vůli! Balance
mezi svobodnou vůlí Člověka a Boží volbou podle Jeho vůle je něco, co Člověk v
jeho omezeném porozumění, nemůže nikdy pochopit - ale obojí je pravda!
"Smiluji se nad kým se smiluji" (Exodus 33:19) Na druhé
straně: "Kdo žízní, ať přistoupí, kdo touží, ať si zadarmo nalije vodu
života." (Apokalypsa 22:17) Chceš-li
se pustit do řešení tohoto "hlavolamu", jsi vítán! Já osobně jsem
přesvědčen, že dříve vyřešíš kvadraturu
kruhu, nežli pochopíš poměr mezi svobodnou lidskou vůlí, a Boží volbou!
4:27-29. Žena, která se nakonec, obrátila ve víře k Ježíši, pospíchá do města,
aby podala svědectví. Pravda, nemluví k ženám - tam by asi pro svou pověst,
příliš neuspěla. Ale muži dostanou zájem, a jdou se přesvědčit sami. Není to
stejné i s námi? Přesvědčíme se, že to, co jsme objevili, je ta
finální pravda, a chceme to říci
každému, kdo je ochoten, si nás vyslechnout! Důkaz víry té ženy, je její
svědectví! Pakliže dojdeš k přesvědčení, že jsi objevil "lék" na
všechny problémy - nechceš ho nabídnout
těm, které miluješ? A znovu: Je to zadarmo! Jen uvěřit! (Izaiáš 55:1, Jan
7:37). Jsem si vědom skutečnosti, že po tom našem světě, běhá mnoho cvoků,
kteří tvrdí, že jenom ta jejich pravda, je ta "Pravda pravdoucí."
Víš, přečetl jsem Bhagavad-Gitu, Budhismus, Zoroastra a Korán. Dokonce jsem
zabil pár hodin čtením jedné knihy a’la Hare-Krišna! A co teď? Jak rozhodnout, co je pravda, a co je nesmysl? Jsou dvě možnosti. Existuje
bytost, kterou nazýváme Bůh, nebo neexistuje. Třetí možnost není. Pakliže jsi
došel přesvědčení, že neexistuje,
zapomeň na vše, co jsem Ti zde psal, a
"pij, jez, raduj se", protože zítra nebudeš!" To dává smysl, ne?
Pakliže si, ale nejsi zcela
přesvědčený(á), o pravdivosti
předešlého závěru, čti dál! Jsem si na sto procent jistý, že pakliže hledáš s upřímným srdcem,
bez ohledu na Tvé IQ. Bůh Ti tu pravdu najít pomůže! Zatím to vždy
fungovalo. Nevidím důvod, proč by to
nefungovalo i nadále! Způsob jak najít
pravdu o Boží lásce k nám, se nezměnil od Adama! Jenom možná, nám na
bedra přibyla závaží jako Marx, Darwin, Voltaire, Sartre, Shaw, Camus a další.
Ale uvědom si, že tito briliantní pisálkové Ti
nepomohou až přijde Tvůj poslední den! Neriskuj eóny budoucích věků
radosti a i dobrodružství, pro nějakého zatrpklého skeptika, či atheistu!
Jedním si můžeš být jist(a): Existuje-li Bůh, ti všichni mudrci, tu pravdu už vědí!
To "semínko", které ta žena zasela,
nekončilo ten den. Podívej se do Skutků, kapitoly 8:5-14. A právě tak v dnešní
době: To slovo, které dnes řekneš, se může "probudit" za rok, či za
deset let. "Inkubační" doba
není stejná! A pakliže se jednou přesvědčíš, že ten Ježíš z Nazareta, je
skutečně Bohem, který za nás sám sebe obětoval, "pošli to dál!" Nemáš
ani ponětí, jak vysoké "dividendy" Ti Tvé svědectví může vynést! A
ještě něco: Na tomto širokém světě jsou
lidé, kteří možná nepřijmou svědectví
od nikoho jiného, než od Tebe! Řeknu to jinak: Ty jsi, možná, ten jediný Kristus, kterého za svůj život
někteří lidé uvidí! 4:43-54. Ježíšovy zázraky přijímám bez překvapení.
On je Bůh! Všemohoucí, vševědoucí, soucitný, laskavý, a dobrý. Spíše mně překvapuje, jaká spousta lidí potřebuje
vidět zázrak, než uvěří! A je to přece tak jasné! Kapitola 5, nám zobrazuje
nádhernou scénu vyléčení nemocného u bazénu, který se nazýval Bethesda. Vlastně
je to takový mezník v životě Boha-Syna. Tento zázrak vypustil na scénu smečku
krvežíznivých psů po Jeho stopě! Farizejové Mu nikdy neodpustili ten fakt, že uzdravoval i v den, který
považovali za sváteční sabat. Ještě více je popudil Jeho výrok: "Sabat byl
vytvořen pro člověka, ne člověk pro sabat." (Marek 2:27) Nenáviděli Ho pro
to, a také proto, že se stavěl na úroveň Boha. Znám náboženské liberály, kteří
tvrdí, že Bible neučí Ježíšovo božství. Nemám potuchy, o čem tito lidé mluví!
Buď jsou tak uboze ignorantní, nebo
jsou totálně nepoctiví! Můžeš nesouhlasit s Ježíšem z Nazareta, můžeš
nesouhlasit s Biblí! Jak ale vysvětlíš tvrzení očitých účastníků, že "se
stavěl na roveň Bohu" a tvrdit, že
nikdy o svém božství nemluvil?
5:6-18. Zvláštní otázka, že? Dokonce by se
dalo říct, že absurdní. Podívejme se na to. Jistě, že se chlapík chtěl
uzdravit, ale Ježíš se ho ptá ze dvou důvodů. První: Situace toho muže
byla zcela beznadějná, a Ježíš v něm
chce probudit naději. Za druhé, a to hlavně: Ježíš chtěl dostat oči a mysl
nemocného od toho bazénu! Ježíš chtěl, aby se podíval na Něj. Věřím, že ten
člověk, jak tam možná po léta ležel, ani pořádně nikoho kolem sebe
nezaregistroval. Veškerá jeho mysl byla soustředěna na tu vodu! A tak si dovedu
představit, že ho Ježíš tak trochu vyděsil. Kdo by se ptal takovou otázku?
"Jistě, že chci být zdráv, ale to není můj problém! Potřebuji
někoho, kdo by mně dostal, do bazénu jako prvního!" Kolik z lidí je ve
stejné situaci! Čekají, a čekají. Jsou jich plné kostely! Čekají na nějaký ten
zázrak, který by je spasil! Nechtějí se obrátit ke Kristu, protože očekávají
nějaký prožitek, něco
nadpřirozeného, co by je donutilo
věřit! Někteří zase, čekají na více
důkazů! Další mají oči upřené na svou
kapsu a bankovní účet. Ti čekají, až zbohatnou - a to velmi rychle.
Ne-li zítra ráno, tak nejpozději zítra večer! Bohužel, všichni tito se dívají
na falešný cíl. Zeptám se Tě: Na co
čekáš Ty?
"Nábožníci" okamžitě obvinili
uzdraveného muže z hříchu přestoupení nařízení o sabatu. Nesl svou postel!
Nakonec to byl důkaz, že ho někdo uzdravil, ne? Dovedeš si představit
směšnost tohoto obvinění? Byl zázračně
uzdraven a nese si postel domů! Ježíš sám, zřejmě použil své nadpřirozené
moci, a prošel davem, aniž by si kdo uvědomil, kdo vlastně toho chlapíka
uzdravil. 14-16. Co se stalo bylo asi
toto: Ježíš u bazénu uzdravil tělo, v chrámu duši. Nemocný
potkal Všemocného, a ten ho zachránil.
5:17. Podám to asi takto: Když se Člověk dostal do jámy hříchu,
Bůh-Syn, a Bůh-Otec přestali odpočívat v den sabatu!
A od té doby se Jeho nepřátelé nezastavili - až se, jednoho dne, "posadili
kolem toho kříže a vysmívali se Mu" (Marek 15:29-32, Lukáš 23:35-37). 5:19-27. Ježíš zde pronáší úžasná tvrzení: Že je Bohem, schopný dělat vše, co Bůh dělá!Mezi Otcem a Synem je dokonalá
harmonie. Za druhé: Právě tak, jako Otec, i Syn má moc dávat život komu chce.
Dnes je slyšet o
zázračném uzdravování - nezapomeň, že k
tomuto daru, byl také připojen dar
křísení mrtvých! Ježíš křísil mrtvé vlastní mocí. Druzí tak činili v
Jeho jménu. Za třetí: Po Rapture se všichni ti Jeho shromáždí před t.zv.
"Béma," jinak "Kristova Soudní Stolice," kde se už
nerozhoduje o spáse, ale o odměnách - jak kdo byl věrný. Ztracení lidé se
objeví asi tak za tisíc let později před Velkým Bílým Trůnem, (Apokalypsa
20:11) kde bude opět soudit Syn. Ve
verši 23 se Ježíš opravdu staví na stejnou úroveň s Bohem-Otcem! A na základě
těchto nároků, těchto velkých
prohlášení, Ježíš pronesl verš 24. Povšimni si (kolikrát to opakuji?) že
Ježíš používá čas přítomný. Má
věčný život. Křesťan nespadá více pod soud! To je ohromný slib, když si uvědomíš, kdo to říká!
Kdyby mi to slíbil jakýkoliv člověk, nijak by mně to nevzrušilo. Řekne-li je
Bůh - je to něco zcela jiného! Verše 28 a 29, potřebují vysvětlení: "ti, kdo činili dobré." Zdá se, jako by Ježíš říkal, že
jsme spaseni skrze dobré skutky, skrze Zákon. Ale když se na to podíváš blíže,
ukáže se, že Ježíš neučí "spásu skrze dobré skutky," ale spíše, aby
ukázal znak "víry, která spasí!" Jak to říkal starý, dobrý Calvin: Samotná víra spasí - ale tato víra není
nikdy samotná!" To znamená, že pakliže jsi Boží dítě, bude to
vidět na tom, co děláš! Kdyby chtěl Ježíš učit něco jiného, popřel by verš 24.
Jaké tam klade podmínky ke spáse? Zamysli se! Abys pochopil, co Ježíš myslel
tím "dělat dobro, a dělat
zlo," si musíš uvědomit, že toto je spíše pohled Boha, než člověka.
A že finálně, pouze Bůh určuje co je dobré, a co není dobré! Bůh se nedívá
na výsledek, ale na motiv! Proč děláš, to, co děláš! To je to rozhodující!
Děláš to z lásky, z vděčnosti za Jeho dar? Děláš to, aby to každý viděl? Děláš
to, aby Ti to jednou někdo oplatil? Proč? To je ta otázka! Podívej se do
Matouše 7. "Dělali jsme velké skutky ve Tvém jménu!""Nikdy jsem
vás neznal!" (7:23) Nedělej
své skutky okázale, snaž se, pokud je to možné, aby to nikdo neviděl! Neboj se,
že přijdeš o odměnu - Bůh vidí všechno! A nakonec to můžeš uzavřít takto:
Jediné dobré skutky jsou ty, které dělá Bůh, skrze svého syna, či dceru! 5:30-47. Ježíš si vytvořil sebeomezení, když
přišel na tuto planetu. Podle Starého Zákona jeden svědek nestačil, proto se
Ježíš odvolává na svědectví svých zázraků. Verš 43 poukazuje na budoucího
Antikrista, kterého Židé nadšeně přijmou, na prvních 3 1/2 let. Nakonec jim
připomíná, že už Mojžíš o Něm psal. "Když
nevěříte Mojžíšovi, jak budete věřit mě?" Ano, příteli, Starý Zákon
je základ! Zde bych se měl na okamžik
zastavit a něco vysvětlit. Celou Bibli
je možno rozdělit na pět "účelových částí": Starý Zákon = "Příprava" neboli
"Úvod". Čtyři
evangelia:
"Manifestace," či "Uvedení na Scénu." Kniha Skutků: "Propagace." Epištoly: "Vysvětlení"(21 dopisů, od¨Římanů až po
Judu) Apokalypsa:
"Dokončení." Kapitola 6 začíná zázrakem, který popisují
všichni čtyři evangelisté. Jan uvádí
pouze některé z Ježíšových zázraků, a nazývá zázrak "znamení",
protože znamení se dějí za nějakým účelem. Janův pohled na konci jeho evangelia
(20:30-31) je zároveň klíčem k celému
dopisu.
6:2. Jenom na okraj: Tito lidé Mu nevěřili
tou vírou, která spasí! Následovali Ho, protože viděli "show," a při
tom se zadarmo najedli! Chtěli Ho, protože v Něm viděli zásobu jídla! Jednou jsem slyšel
"geniální" vysvětlení tohoto zázraku, jak ho podával jeden
universitní profesor. Nenech si to ujít: Ježíš a Jeho učedníci si připravili
celé to množství chlebů a ryb v blízké jeskyni. Potom Ježíš ustoupil zpět, a
učedníci nenápadně brali to množství z té jeskyně! Ten stejný mudrc
vysvětloval Ježíšovo kráčení po vodě tím, že On, ve skutečnosti - kráčel po
břehu, a Jeho učedníci si mysleli, že kráčí po vodě! Tato vysvětlení, (verš 19
udává vzdálenost lodě od břehu!) jsou právě tak přesvědčivá, jako ta, která
jsem uvedl v knize Jonáš! 6:28.
Tady se konečně ptají relevantní otázku! Jinými slovy říkají: Jak mohu být
spasen? Jak se mohu zalíbit Bohu? Člověk se vždy považoval za
schopného si odpracovat spásu své duše! Cítí se být kompetentní v tomto
směru, a domnívá se, že Bůh musí přijmout tuto "práci" ve smyslu
dluhu Boha - vůči člověku. Něco jako mzda za odvedenou práci! Podívej se, co jim odpovídá Bůh-Syn. Totiž, Boží
skutek není to, co Bůh nařídil, ale to co Bůh udělá! Jinými slovy: Jsou to skutky, které udělá Bůh, ne člověk.
"Toto je Boží skutek - aby jste uvěřili tomu, koho On seslal". Říká
tím: "Bůh zaopatřil, vy jen vírou přijímáte!" Dává pozvání na hostinu
a říká, že všichni jsou pozváni zdarma......
6:30, odhaluje tvrdost lidského srdce. Zde stojí lidé, kteří si naplnili břicha
skrze Jeho zázrak, a žádají znamení, aby mohli
uvěřit! Je jasné, že nemají v žádném případě úmysl v Něj
uvěřit. Na jejich mysli je fyzické
jídlo. I v tom dělají omyl! Mojžíš jim
nedal nic - Bůh jim dal manu a nakonec i Zákon a Zaslíbenou zemi. Mana
zaopatřovala fyzický život, Ježíš nabízí spirituální, věčný život.
6:34. Je to stejný případ, jako se ženou u studny! Ježíši to dalo
práci, než ji dostal od vody ze studně, k vodě
života! S těmito lidmi je to totéž! Verš 37 je velmi důležitý. Boží
volba na jedné straně, svobodná vůle člověka na straně druhé. Měli jsme to
nedávno, ale budu to opakovat vždy, když se to objeví v textu. Nejsem schopný
spojit tyto dva pohledy v rozumný kompromis,
ale také jsem ještě nepoznal
nikoho, kdo by byl! V tomto verši jsou
obě pravdy pohromadě: Boží
volba:"Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně!" Svobodná vůle člověka:
"Toho, který ke mně přijde, nevyženu ven!" Nevím, jak je dát do rovnováhy, ale obojí je pravda!
Já nemám potuchy, jak ten můj Bůh, tam "nahoře" řídí ten Jeho "počítač voleb," ale vím, že
mi dal svobodnou vůli, a že je na mně,
zda přijdu, či ne! Tak, příteli: Můžeš se se mnou dohadovat
po dny o Boží volbě, ale pakliže chceš, můžeš přijít!
A On tě nevyžene! Slíbil to ve verši 37! Máš to černé na bílém! Někdo by se
mohl zeptat:"Chceš mi říci, že mohu přijít, i když nejsem zvolený? "Příteli, pakliže přijdeš, jsi tím
zvoleným! 6:39. Výraz
"predestinace," či "předurčení," platí pouze pro Boží
rodinu! To je přesně to, o čem zde Ježíš hovoří. Když člověk přijme Krista, je
spasený a nepodléhá soudu. A když je
ospravedlněn, je jisté na tisíc procent, že bude také uveden do Kristovy slávy!
Když Ježíš začne se sto ovcemi, skončí se sto ovcemi! Neztratí ani jednu! A
proto jsem přesvědčen, že "Jednou
spasený, na věky spasený!" Už to vlastně říkám od začátku!
Pravý syn-dcera, se může dostat až k prasatům, ale jednou vstane, a vrátí se
domů k Otci! A prase, i kdyby náhodou, zavítalo do blízkosti Otce, nikdy tam
nezůstane - vrátí se na hnojiště!
6:44-45. Znovu opakuje ten stejný slib - jenom tentokrát ten výraz
"přitáhne," ("hělkô") je mnohem silnější. Je to jakoby
někdo táhnul vší silou! A to je opět, Boží volba! Na druhé straně máš
svobodnou vůli, za kterou, jsi zodpovědný(á), a tak si to srovnej sám, podle
svého IQ, (i když IQ asi moc nepomůže!)
Verš za veršem Starého Zákona k tomuto poukazuje: Izaiáš 54:13, 60:2-3,
Malachiáš 4:2, (nebo 3:20) Jaký bych udělal závěr? Všichni, kteří naslouchají
Otci a čtou Jeho Slovo, ke mně přijdou! Každý, kdo přečte Bibli s otevřeným
srdcem, uvěří, a přijde ke Kristu! Každý bez vyjímky! On ještě nikoho
neodmítnul, a také neodmítne! Na to máš
slovo Boha! 6:46-65. "Kdo ve
mně věří, má věčný život." Jasněji se to už říci nedá! Přišel na tuto
planetu, narodil se v lidském těle, a jde bez váhání na kříž, jako Oběť, která
zaplatí za naše hříchy. Příteli, přítelkyně:"Kdo jí z tohoto
chleba," to znamená, kdo tuto pravdu přijme, je spasený! Někdo
namítne: Ach, to je tak drastické prohlášení! Ano, tenkrát si to mysleli, také!
(verš 52). Přece je jasné, že ve verších 53-57 neučí kanibalismus! On mluví o spirituálním přijmutí, což je mnohem
hlubší, než jakékoliv jiné! Tam u Poslední Večeře, jim zřetelně říká, že Jeho
krev je symbolem života! O rozdílných pohledech na Poslední Večeři jsem psal v
Matouši. K verši 65 by se dalo dodat: "A kdokoliv chce, může přijít".
6:66. Zdá se, že celá ta skupina z této kapitoly, se většinou skládala z Jeho nepřátel, jak už jsme je poznali. Bylo tam také dost Jeho učedníků - ne z těch dvanácti, ale
ten "vnější" kruh, o kterém toho moc nevíme. Verš 67-68. Petrovo
prohlášení je výborná odpověď-otázka, zcela platná i dnes. Pakliže řekneš, že
Ježíš není pro Tebe Spasitelem, a že nesplňuje Tvé představy, pak se Tě zeptám:
Dobrá, ale kam tedy jdeš ? 6:70-71. Jidáš Iškariotský, je skutečně
veliká záhada. Zde ho Ježíš staví mezi těch dvanáct a říká, že si ho vybral. A
potom ho nazývá ďáblem! Jak to vidím, po celou dobu mu dává příležitost aby se pro Něj rozhodl.
Je velmi obtížné, pochopit
podstatu Zla. Zlo bylo vždy záhadou, a snad proto je tak lákavé !
Příklad: Dám ti úkol, abys mi nakreslil dvě pravítka. Jedno rovné, druhé křivé.
S tím rovným problém mít nebudeš! Rovné pravítko se dá zobrazit pouze jedním
způsobem! Ale křivé? Víš kolik má "křivost" podob? Ano, Zlo je
záhada. A přiznám, že Jidáš, jak tak
kráčí přes stránky Bible, je velmi těžký případ k pochopení...
Kapitola 7. "Po těchto věcech" je
velmi častá Janova fráze. Jan podává chronologický popis. Zdá se, že události v
kapitole šesté, se odehrály asi tak rok před křížem v dubnu. Události v
této kapitole, asi tak o šest měsíců později. To by bylo
někdy v říjnu. Matouš 15-18, a Marek 7-9 a Lukáš 9, popisují události, které
se odehrály mezi Janem 6 a 7.
Během posledního roku své činnosti,
omezil Ježíš svou aktivitu na Galileji. Nepobýval v Judei, protože sledoval
přesný Božský "jízdní řád!" Tito lidé se Ho nemohli dotknout, dokud
"nepřišel Jeho čas." Verš 1 nám odhaluje, že se pomalu blíží bouře,
která vyvrcholí v ten den Kalvárie. Ale, přátelé, ta bouře zuří podnes! Rozdílnost názorů o Něm, je
mnohem větší, nežli o komkoliv jiném, který na této zemi žil! I přes tu začínající bouři, Ježíš jde na
svátky do Jerusaléma. Svátek Stánků, je popsán v knize Leviticus 23. Je to
oslava vysvobození z egyptského otroctví. Jelikož žili 40 let ve stanech na poušti, nazvali tyto, Svátky
Stánků. (stanů) 7:3-5. Tito Jeho bratři
nebyli učedníky - pouze nevlastními bratry v tom smyslu, že Jakub, Josef, Šimon
a Juda byli dětmi Josefa a Marie - Ježíš pouze Marie. Jakub, později napsal
Jakubovu epištolu. To bylo ovšem mnohem později. V tuto dobu Mu ještě nevěřili.
7:6-9. Ježíš neříká, že nepůjde vůbec. "Ještě teď nepůjdu" je to v
řečtině. Svět je nepřátelský vůči Kristu. Příčina toho je, že On je Světlem
světa - a lidé povětšině, to Světlo
nesnášejí, protože "je na ně vidět!" Uvědom si, že Kristus
odsuzuje hřích, už samotnou svou přítomností - aniž by co ještě řekl! 7:10-18. Ježíš pravděpodobně necestoval se
svými učedníky po hlavních cestách a
kromě svého "triumfálního" příjezdu, zřejmě vždy vcházel Ovčí branou.
Náhle se objevil v Chrámu, a počal učit. Povšimni si, jak často nacházíme
Ježíše učit! Jakou přednost
dával učení Božího Slova? Naši bratři z charismatických kruhů se
domnívají, že Ježíš kladl hlavní důraz na evangelizaci skrze zázraky. Každý,
kdo zná alespoň průměrně Bibli ví, že nic nemůže být vzdálenější od
skutečnosti!
Autor knihy "Evangelizace Boží Mocí"
John Wimber, uvádí toto stanovisko na str.119. Právě tak chybný je autorův
pohled na událost v Janu 4:48. Ježíš setníkovi právě vytýká, že on není schopen uvěřit bez zázraků a znamení! Není
možné, že by to byl Wimber nepochopil! Pakliže tedy, Ježíš hlavně
evangelizoval lidi skrze znamení a zázraky, proč je nazývá "zlou
generací", když od Něj žádají znamení? (Matouš 12:39) Zázrak potřeboval
i Tomáš, aby uvěřil, že? A
chválí ho snad, Ježíš? "Šťastní jsou ti, kteří neviděli a uvěřili!"
Proč jsou šťastní? Protože uvěřili Kristovi skrze Jeho slovo! Nemusel pro ně
dělat zázraky, a nemusel je hojit! Povrchní
znalost Božího Slova vždy zavádí! Čím dál se dostaneš od Bible, tím více
zapadneš do zmatků! Každý kult, každá sekta na této planetě si vytrhne pár
veršů zde, pár tam - jak se to hodí, a hle: Nová pravda! Svědkové Jehovy jsou
klasickým případem! Víš, příteli, Křesťané se cítí zcela
"pohodlně" když se diskutuje o kultech, které existují mimo tradiční
církve, jako Mormoni, Svědkové Jehovy,
Christian Science, Hare Krišna, Sun Myung "Moonies", The Way
International, Theosophy, Swedenborgianism, Rosicrucianism a desítky dalších -
ale New Age Hnutí obsahuje prvky, které jsou pevně zakořeněny uvnitř
našich denominací, jako Psychoterapie,
Visualizace, Meditace, Biofeedback, Pozitivní Přiznání, Hypnóza, Holistická
medicina, a řada moderních metod
"sebevylepšení" a úspěchově/motivačních technik. Pakliže se domníváte, že v Čechách neexistují -
podívejte se kolem sebe očima Bible, a
uvidíte!
Tragedií
je, že průměrný Křesťan je, buď snadno
"přemluvitelný" a nebo ho nepřesvědčíš vůbec žádným důkazem!
Každý Křesťan má - před Bohem -
zodpovědnost posuzovat (ne odsuzovat!) každé učení a jeho "ovoce"
podle Bible - ne podle toho, zda se při tom "cítí dobře!" Vím, že to
zde píši, není populární - ale nakonec
Kristus nás varuje před přílišnou popularitou a i úspěchem! (Lukáš 6:26, 2 Timoteovi 4:3-4!). A hlavně Kristovo: "Mějte
se na pozoru, aby vás nikdo nesvedl !"
(Matouš 24:4). "Neboť povstanou
lžimesiášové a lžiproroci, a budou předvádět veliká znamení a
zázraky, že by svedli i vyvolené (pravé Křesťany!), kdyby to bylo možné" (Matouš 24:24). Co
říkáš, příteli - jsme už v těch
posledních časech před Rapture?
Robert Schuller, o kterém jsem se zmínil
již dříve, píše: "Objevil jsem moc dynamické dimenze v modlitbě, která
přichází skrze "vizualizaci.""Nesnaž
se porozumět (!) - prožij to!" Podle měřítka úspěchu by byl,
Paul Yonggi Cho, korejský pastor, nejúspěšnějším evangelizátorem moderní doby!
Je hlavou největší kongregace na světě, s více, jak 400 tisíci členy! Cho učí, že "Positivní Myšlení", "Pozitivní
Mluvení", a "Pozitivní Vizualizace jsou klíčem k úspěchu. Každý
může inkubovat ("vysedět"), a
dát zrod fyzické skutečnosti tím, že
vytvoří "živou představu" této reality ve své mysli , a soustředí
se na ni. Kdo nevěří, nechť si přečte Yonggi Cho-vou knihu "Čtvrtá Dimenze". Autor tam dále
říká:"Vysloveným slovem stvoříme (!) náš vlastní vesmír okolností.
Stvoříte přítomnost Ježíše vlastními ústy. On je vázán vašimi rty a
slovy!"
Pozor na to, křesťanský bráško: V tomto případě není Tvá víra v Boha, ale
je sílou zaměřenou na Boha! A to je
strašný rozdíl! Silou tvé víry, je Bůh povinen
jednat! Yonggi Cho učí: Skrze sílu imaginace (představy) stvořil Bůh
vesmír, a protože člověk je "čtyř-rozměrná," spirituální bytost jako Bůh, on také, ať už
je Křesťanem, či okultistou, je schopen stvořit vlastní svět
skrze sílu své představy. Další příklad jak Yonggi Cho učí o "své"
čtvrté dimenzi. Cituji doslova:
"Přímka je jedno-rozměrná, plocha dvoj-rozměrná, krychle troj-rozměrná.
Potom Bůh promluvil k mému srdci": "Synu, Duch je ten čtvrtý rozměr!
Právě tak, jako třetí rozměr v sobě
zahrnuje a kontroluje rozměr druhý, tak čtvrtý rozměr kontroluje rozměr třetí,. Tím vytváří výtvor
řádu a krásy. Existují tři spirituální síly na Zemi. Duch Boží, duch člověka, a
duch Satana. Všechny tyto síly obývají říši čtvrtého rozměru, a tak se přirozeně
vznášejí nad materiální skutečností dimenze třetí, a projevují se v tvůrčích
silách." Cituji dále: "Duch
Svatý mi řekl: Můj synu, člověk si ještě neuvědomuje duchovní sílu,
kterou jsem mu dal!" "Ano, řekl jsem, když jsem si uvědomil, o čem
Bůh mluví." Falešní proroci měli moc v duchovní oblasti, protože si
uvědomili její potenciál. ("Čtvrtý Rozměr" str. 101) Toto je přímá
kontradikce logiky, vědy, a i Bible, když Paul Yonggi Cho tvrdí, že "duch
je čtvrtý rozměr," který "zahrnuje" a kontroluje troj-rozměrný
vesmír. Toto nejenom popírá Boží transcendenci tím, že Ho, pastor Cho,
"umístil" do prostorově-příčinného (kausálního) vztahu s fyzickým
vesmírem, ale také představuje Hinduistický koncept Boha, který je
"všechno," a všechno stvořil ze sebe! Nejvíce znepokojující z toho
všeho je prohlášení, že mu to sdělil Duch Svatý! (str.38) Dokonce uvádí
"konverzaci" s Bohem o tomto subjektu! Nebiblické je tvrzení, že Bůh,
andělé, démoni, a lidský duch obývají stejnou říši! Znovu je popírána
transcendence našeho Boha, který stojí
mimo, nezávislý na veškeré Existenci! Bůh není částí vesmíru! Toto je,
ve skutečnosti "základní kámen" pro Satanův cíl: "Budu jako
Nejvyšší" (Izaiáš 14:14) což
dále je základním kamenem pro jeho slib Evě, že "budou jako bozi"
také. To na rozdíl od "jiného" Pavla, který píše: "On jediný je
nesmrtelný, a přebývá v nepřístupném světle." (1Timoteovi 6:16) Přesto, že si to možná ani neuvědomuje,
pastor Cho postavil základnu pro okultní theorii, obhajobu pro
"přírodní" (přirozené) náboženství, a šamanismus (čarodějství).
Tvrdí, že jelikož Bůh "zahrnuje" celý fyzický vesmír, je schopen
"stvořit" hmotu sám ze sebe. A jak to dělá? "Inkubací," což
je Cho-úv výraz pro vizualisaci: "V Genesi, Boží Duch
"inkuboval," jako slepice sedící na vejcích". Bible nikde
nenavrhuje, že Bůh tvoří skrze nějakou speciální "techniku!" Snažit
se "navrhnout," jakou "metodu" Bůh použil - je velmi nevhodné - jelikož Bůh
nemůže být omezen čímkoliv! Totiž: Toto nás vede k iluzi, že my sami bychom možná
mohli použít tu stejnou "techniku", kterou používá Bůh. A tím, ten
příští omyl v myšlenkovém procesu korejského pastora, je ještě horší, než
předešlý: Protože Člověk, je také čtyř-rozměrná, spirituální bytost, je také
schopen "Visualizace", "Inkubace" a tvoření reality právě
tak, jako Bůh! To celé jsem citoval z knihy "Fourth Dimension" Paul
Yonggi Cho, stránky 102, 111-113. Kdyby visualizace byla skutečně tak důležitá,
nebo alespoň oprávněná, nemyslíš si, můj křesťanský bráško, že by o tom byla,
alespoň mrňavá, mrňavoučká, zmínka v Bibli? Na konec: John Wimber, ve své knize "Evangelizace Boží mocí",
(str.144) považuje nás, křesťanské fundamentalisty, za "méně
snášenlivé!" Jsem mu za to vděčný! Pokud se pravdy týče, není možné
dělat kompromisy! Ovšem,
je také třeba tu pravdu znát! Chápu, že mnoho-roční studie Božího Slova
chce nejenom čas, ale i trochu
"mentálního "potu!"
Pravděpodobně
nejnebezpečnější, ze současných
křesťanských trendů, je lehkomyslná, ba
i naivní důvěra, která tak snadno
přijímá t.zv. "Nová odhalení," jinak "Zjevení!" Vše , co je v kontradikci s Biblí dostane vignětu "Nového zjevení!" Tím
se stane "tabu," a je
položeno vedle,
a někdy snad i - nad Boží Slovo! Lidi, pozor na to!
A teď už poslední
poznámka na adresu korejského Pastora Cho. Jeden rys korejského
"Křesťanství," který mně znepokojuje, je tendence, povzbuzovaná
preláty, jako na příklad Cho, vidět Křesťanství, jako cestu k materiální
prosperitě! Tato tendence, kritikové říkají, je pozůstatek šamanismu. (přírodní náboženství kmenů severní Asie,
něco jako spiritualizmus) V šamanismu, požádáš šámana (něco jako medicine-man,
africký kouzelník, a pod.), aby "zaintervenoval" u "duchů,"
a zaručil Ti zdraví a úspěch. V tomto korejském šamanismu existuje
Velký Duch nad ostatními duchy,
kterého šamanové nemohou dosáhnout.
A to pomohlo Křesťanství aby zachytilo
kořeny v Koreji! První misionáři v této zemi vyhlašovali Všemohoucího Boha,
který soudí po smrti. "Ano, o tom Bohu jsme už slyšeli", byla reakce
Korejců. Ale, ve skutečnosti tento koncept udělal Křesťanství příliš snadné
přijmout pro Korejce. Většina Korejců, stále považuje bohy šamanismu a Boha
Křesťanství, jako příbuzné! Takovými
názory, se vkrádá New Age, do
Křesťanství!
Jenom se to trochu "zabalí" do biblického žargonu!
Křesťanský brášku: Je důležité, abys pochopil, že Antikrist,
až se jednou objeví na scéně, nebude tvrdit, že je Bohem v tom biblickém smyslu
slova, jak Ho znáš - ale jako Člověk, který božství dosáhl! Ve
skutečnosti bude Antikrist existenci Boha popírat! Boha jako osobní bytost,
která stvořila všechno "ex nihilo"- z ničeho. Kdo z vás viděl
"Hvězdné Války" snad si vzpomene na tu "Sílu", do které se
mohl napojit jak "klaďák", tak i padouch. To bude (jakoby) zdroj
Antikristova "božství!" A
to staví do zranitelné pozice ty
Křesťany, kteří akceptují všechno, co se zdá být nadpřirozené, jako pocházející
od Boha! Ano, příteli, zlý, ďábelský vítr fouká do Božího Domu, a podvádí mnoho
vyvolených.
Ale budeme pokračovat v Janovi, i když toto muselo být řečeno také. Náboženští vůdcové byli opravdu
ohromeni, jak "tento člověk ač
nestudovaný, zná tak dobře Písmo".
V kapitolách 4 a 5 trval na tom, že pakliže odmítnou Jeho, odmítají Boha! Ať mi
nikdo neříká, že se nestavěl na stejnou úroveň s Otcem!
"Pakliže kdo chce dělat vůli Otce, Jeho učení pozná". Jsou tři
stupně: Poznání, Vděčnost-Láska,
Poslušnost. To je kouzlo Božího Slova. Pakliže Ho poznat chceš, Bůh Ti
to umožní! Otázka je, zda lidé Boha slyšet chtějí! Když ano, pak přijmou Ježíše
Krista, který mluví za Otce. Bohužel, lidé jsou povětšinou uchváceni těmi, kteří hledají svou, vlastní slávu. To není
nic nového. 7:19. Zde je vidět
pokrytectví "legalisty", to jest člověka, který tvrdí, že cesta ku
spáse je buď Desatero, nebo Kázání na Hoře. Ježíš říká: "Nikdo z vás
nedodržuje Zákon" a On to ví! Zákon je pouhé zrcadlo, které nám ukazuje
že jsme hříšní, a že potřebujeme Spasitele! Pozor, abys mi rozuměl!
Neházím Zákon ven na ulici! Zákon je důležitý! Ale jeho účelem
je ukázat nám naši skutečnou tvář..
7:20-24....
Tito lidé si asi neuvědomovali, že zde bylo
spiknutí zabít Ježíše. A Ježíš naráží na to vyléčení chlapíka u bazénu
Bethesdy, které vyvolalo tak silnou antagonii vůči Němu. Obřízka je rituál, který jde zpět až k
Abrahámovi, a je starší, nežli Mojžíšův Zákon! Ježíš jim ukazuje nedůslednost
jejich jednání. Ve snaze Zákon
dodržet, tento Zákon porušují! Pakliže dítě dosáhlo věku osmi dní na sabat,
sabat porušili, aby to dítě obřezali. Na to odpověď neměli. Ježíš je varuje
před povrchními soudy. A to je náš problém i dnes! Děláme povrchní soudy,
protože nemáme všechna fakta.. 7:25-
30. Vidíš, tenkrát, právě jako dnes, Ježíš Kristus je příčinou rozdílných názorů mezi lidmi.
Verš 28 je otázka rétorická. Ježíš se ptá: "Znáte mě, opravdu? Znáte mě,
skutečně? Vy se domníváte, že mě znáte, protože mě vidíte, ale vy mě
vlastně neznáte!" Jeho hodina
ještě nepřišla". Prostě, nikdo se Ho nemohl dotknout! 7:31-36. Ježíš
odpovídá Farizejům, že se jim podaří Ho zajmout - v Jeho čase! Až On to dovolí. A uvědom si jednu
skutečnost: Od Jeho vzkříšení, do Jeho odchodu domů, pouze ruce těch, kteří Ho
milovali, pouze oči těch, kteří Mu věřili, se Ho mohly dotknout a spatřit! Oni
to nepochopili ani v těch posledních
verších...........
7:37... Tak tohle je "Svobodná lidská vůle!" "Pakliže kdokoliv.." "Kdokoliv" je každý! Bůh
zde nabízí dar. Na druhé straně je to "volba Boží". "Kdokoliv žízní!"
Otázka je: Máš
žízeň?
Je zcela možné, že jsi pil ze všech bahenních děr tohoto světa a zjistil si, že
Tě neuspokojují, že Ti ta voda nechutná. Proč nezkusit Jeho vodu? 7:38-39. Ten
"Pomocník," "Učitel," Duch Boží, nebyl ještě v té době
lidem dán. Teprve když Kristus vzal zpět svou slávu po Letnicích, Svatý Duch
přišel, aby žil v těch, kteří Krista přijali. 7:40-41. Někteří uvěřili, napili
se, a uspokojili se. Jiní neuvěřili a odmítli. Je to stejná situace jako dnes.
Někteří hledají, zastaví se, zkusí tu
vodu, a už zůstanou. Jiní s arogantním, ironickým úsměvem projdou kolem a jdou
dál. 7:44-46. "Ještě nikdo
nemluvil tak, jako tento člověk!" Ano, Ježíš Kristus byl velikým Učitelem,
ale Jeho učení nás nespasí! On nepřišel aby učil svět. On přišel za ten svět
zemřít! A to je to, co nás spasí. 7:47-53. To je ten Nikodém, který přišel za
Ježíšem jednou v noci. Chce se mi věřit, že tento vážený Farizej, tenkrát
uvěřil, a byl spasen. Když se Ho Nikodém zastává, dostane sarkastickou otázku.
Bylo to něco, jako kdyby si Pražáci, dělali legraci z venkovanů! "Z
Galileje nepřijde žádný prorok!" On se nenarodil v Galileji, ale v Judeji!
A, pakliže chceme být
přesní, On nepřišel ani z Judeje, ani z Galileje. On přišel ze Slávy!
"Narodilo se nám dítě, byl nám dán syn."
(Isaiáš 9:6) Syn přišel
z nebe.
7:47-53
Tato kapitola začíná ženou, která byla chycena při cizoložství. Jan používá opět svou známou
metodu, následuje událost rozpravou. Těchto jedenáct veršů nenajdeme v
některých lepších rukopisech. Anglická
Bible, kterou používám, byla přeložena (jako většina anglických Biblí) z
původních rukopisů, a má je. Nový Zákon byl nejprve napsán v řečtině. Augustin (AD 354-430) píše, že tato část byla vypuštěna, jelikož se,
nějaké "prudérní" duše
obávaly, že by to povzbuzovalo cizoložství. Když však tu událost čtete pozorně
uvidíte, že Ježíš nijak hřích
neschvaluje - ale odsuzuje! Máme dvě povinnosti, abychom to považovali za část
Bible: Scholastickou a morální. Apokalypsa 22:19, by také mohla být výstrahou.
Nezapomeň, že tato scéna se odehrává ráno po noci, kdy byla schůze Sanhedrinu,
a po tom dni, ve kterém se lidé dohadovali, zda On je či není tím Mesiášem.
Končilo to veršem:"Všichni se vrátili do
svých domovů".
Anglická Bible tímto veršem končí kap.7. Tato
jím počíná kap. 8. Budu postupovat v referencích podle této české Bible.
Dovedeš si představit tu vulgární scénu? Ježíš sedí někde uvnitř vnější
části Chrámu a učí. Najednou k Němu vlečou, možná i za vlasy, polooblečenou, odporující ženu. Dav se okamžitě
seběhne, znáš lidskou zvědavost! A oni mrští ženu doprostřed kruhu, kde Ježíš
učí! "Byla přistižena při činu!" volají jeden přes druhého. O vině té
ženy není pochyb! To, co udělala, byl hřích. I Ježíš to nazývá hříchem
"Jdi, a více nehřeš!" Mojžíšův Zákon byl jednoznačný: Ukamenovat! Ale
podívejme se, na to podrobněji: "A ten, kdo se dopustí cizoložství s
ženou někoho jiného, kdo cizoloží s ženou svého bližního, musí zemřít - cizoložnice i cizoložník!" To je Leviticus 20:10. Když
Zákon, tak důsledně! Kde
je ten muž? Oni se nezajímali
o splnění Zákona - měli jiný motiv. Místo ukamenování té ženy, oni
chtěli ukamenovat Jeho! Tím staví Ježíše do choulostivé situace. Půjde proti
Zákonu? Řekne něco na vysvětlenou? Prostě Ho chtěli chytit za slovo. Ježíš, to
samozřejmě věděl. Věděl, co je v lidech! (Jan 2:25) Ta scéna je velmi zajímavá!
Vzdorovitá žena leží někde u Jeho nohou, dav nemá sympatie pro její pokoření,
její city. Každý natahuje krk, aby co nejlépe viděl její hanbu. Ježíš, jak tak tam sedí, počíná psát něco do
písku. Neodpoví žalobcům, a ani se nepodívá na obžalovanou. Jako by je vůbec
nezaznamenal. Ve skutečnosti odmítá tu obžalobu řešit... Zajímavý pohled: Toto
je jediná příležitost vidět Ježíše, jak píše! On, o kterém bylo napsáno více knih - ať už pro, či proti - než o komkoliv jiném v historii světa,
nikdy nenapsal nic, kromě tohoto psaní do písku!
Co psal? Samozřejmě nikdo to neví, mohu však
něco navrhnout? Je zcela možné, že do toho písku psal hříchy všech těch, kteří ženu obžalovali. On je znal -
nezapomeň, že Bůh ví všechno! Možná, že někdo z nich dělal občasné výlety do
Efezu, který byl něco, jako pražská "Perlovka," nebo Las Vegas v
Nevadě. Kdo ví? "Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla Tvé tváře
naše hříchy" Žalm 90:8. Tajný hřích na zemi, je otevřeným
skandálem v nebi! Ve verši
11, jim ukazuje, ten základní požadavek, k "funkci" soudce. Bezúhonnost. Máme právo odsuzovat
druhé, pouze, plníme-li tuto kvalifikaci! Starý skotský pastor kdysi prohlásil,
že první, kteří "odpadli" byli ti starší - měli více zdravého rozumu,
nežli ti mladí! Pouze Ježíš mohl hodit ten první kámen! Ale tato žena byla vina! Ruší Ježíš platnost Mojžíšova Zákona? Ne a ne! On pokládá svůj kříž mezi ženu, a
její hřích!
Ježíš nepřišel tento svět odsoudit - přišel ho spasit! Mnoho lidí se domnívá,
že jsou ztracení, protože spáchali ten, či onen hřích. Mám pro Tebe novinku: Člověk není ztracený pro to, že je
lhář, zloděj, cizoložník, vrah. Člověk
tyto věci dělá, protože už ztracený je
tím, že nevěří Kristovi, že On za jeho
hříchy zemřel!
8:12.. Povšimni si, že to "Já jsem"
říká mnohokrát. Ve SZ. Yahweh nebo Jehovah (už jsme se zmínil - je to stejné
jméno, pouze nevíme, které samohlásky
se používaly. Oba tvary mají stejné
souhlásky) znamená "Já
jsem!" (Exodus 3:14). Přiznejme si, poctivě: O Bohu Otci toho z Bible
mnoho nevíme! Víme, že existuje sám od sebe, že je absolutně Moudrý a Mocný. Ježíš Kristus nepřišel na tento svět
pouze nás vykoupit, ale také manifestovat, ukázat nám lidem Boha! On
také velmi rozšířil naše porozumění tím, že používal běžné věci, jako chléb,
voda, světlo, aby symbolizoval sebe sama. Mluví o obyčejném, aby zdůraznil
neobyčejné, fyzické, aby osvětlil spirituální,
dočasné, aby popsal věčné.
"Já jsem chléb života" (Jan 6:35), "Já jsem světlo světa" (Jan 8:12), "Já jsem brána" (Jan
10:9 volně), "Já jsem dobrý
pastýř, (Jan 10:11), "Já
jsem Vzkříšení a Život“ (Jan 11:25), "Já jsem ta Cesta, Pravda a Život" (Jan 14:6),
"Já jsem vinná réva, vy jste ratolesti." (Jan 15:5) Zde říká:"Já jsem světlo světa-"
Právě vystavil na světlo hříchy Farizejů, kteří obžalovali tu ženu. Ale protože
byli všichni, právě tak vinni jako ona, museli se obrátit na ústup. Když rozsvítíš, všechny krysy, netopýři
a štěnice zalezou do tmy!
Světlo odhaluje hřích, a to byl ten důvod, proč utekli!"Já jsem světlo
světa," je prozatím ten nejvyšší titul Ježíše v Janovi. Jedna definice
Boha je, že je Světlo (1Jan 1:1-5). On
je Absolutno co se týče čistoty a spravedlnosti. Dokonce i fyzické světlo je
jeden z nejkomplikovanějších jevů, právě tak, jako jedna z nezákladnějších
našich potřeb. Kdo z nás ví, co vlastně světlo je? Jednou se chová jako vlnění,
po druhé jako částečky hmoty. Někdo tvrdí, že obojí je pravdou - ale to přece
není možné! Je světlo nepřítomnost tmy? Říkáme, že se pokoj naplnil světlem. Co
to znamená? A uvědom si, že
bez světla, výraz "barva" nedává smysl! Máš-li červený nos, je
to tím, že tvůj nos pohltil všechny části světelného spektra, kromě červené! A
jako měsíc nemá světlo vlastní, pouze odráží sluneční paprsky, tak i naše
civilizace dluží všechno Kristu-Bohu. Máme nemocnice, sirotčince, dobročinné spolky,
lidská práva - protože Kristus přišel na tento svět! Důvod, proč máme tolik problémů v naší společnosti je, že jsme
se zatoulali příliš daleko od Světla. Náš svět pochoduje za měsíčního svitu!
Jsou lidé, kteří přirovnávají Ježíše k
světlům jejich automobilu. Příteli, světla reflektorů, nevedou nikam!
Kdo zde vede? Ten chlapík za volantem! Bohužel, mnoho lidí se snaží
takto žít své životy. My Ho máme následovat tak, jako Israel následoval ohnivý
sloup Boží přítomnosti v poušti. Zde máme opět ostrý konflikt, mezi židovskými
vůdci a Ježíšem. Ve skutečnosti Ho obviňují z vychloubání, když se nazval
světlem světa. On jim dává tři důvody, proč by měli přijmout Jeho svědectví. Za
prvé říká: "Já vím, odkud jsem přišel". On zná sám sebe. Mimochodem: Lidé na této planetě neví, nemohou říci
odkud přišli. Vědci se jim snaží říci,
že se to stalo před tisíci miliony let - ale ti stejní vědci zde nebyli před
sto lety! Oni neví, odkud pocházíme, mohou pouze spekulovat! Ježíš věděl odkud pochází. Jeho
druhé prohlášení je, že nesoudí nikoho, podle zdání.
Používá řecké "sarx", což se dá
přeložit jako"maso" ("extérní"), na rozdíl od
"duše" ("interní"). Naše vědomosti jsou omezené, protože
nemáme všechna fakta! Theorie evoluce je zářivým příkladem! Člověk přijme buď
spekulaci, nebo "revelaci," což je vysvětlení od Boha. Tato
"revelace" se diametrálně liší od pohledu člověka.. Třetí důvod udává
ve verši 18. Oni přece slyšeli Boží hlas z nebe, že? Ve verši 19, narážejí
jízlivě na okolnosti kolem Jeho
narození. Uvědom
si, že Ježíš nazývá Boha-Otce ve zcela jiném
vztahu, než my, lidé, když se Bůh stane naším Otcem skrze víru v Ježíše
Krista! "Odcházím k svému Otci, a vašemu Otci" (Jan 20:17). My se stáváme dětmi Božími skrze Krista -
On je Syn Boží skrze své postavení v Trojici! Verš 19 je ten
prubířský kámen. Zde je to, o co běží. Neexistuje "sedět na plotě!"
Když chceš poznat Boha-Otce, musíš jít skrze Krista! "Pokladnice"
bylo prostranství pro ženy. Tam také před tím přivlékli tu cizoložnici. Podívej
se, jak primitivně tito lidé uvažovali! Oni nemají ani potuchy o tom, co je
učil, že půjde do Jerusaléma, že Ho vydají do rukou Pohanů, a že bude zabit.
Verš 23.. Tu stejnou myšlenku najdeš
v 1 Korint. 2:14..
Lidskému poznání lze porozumět, pakliže jsi člověk, a máš
odpovídající IQ. Ale Božská moudrost je jiná!
Jenom Svatý Duch Ti může objasnit Boží
moudrost!
Verš 24. Lidé umírají, protože jsou
hříšníky. Smrt je přirozený následek hříchu. "Pakliže neuvěříte, že já to
jsem, zemřete v hříchu!" Je
možné, aby člověk přijal Krista, když už umírá? Ale jistě - když přijme Krista,
jako Spasitele. Jenže
člověk, který odmítá Krista celý život, těžko - velmi těžko, Ho přijme na
smrtelné posteli! Verš 28. Když se nazývá Synem člověka,
poukazuje na Daniela 7:13-14. Syn člověka přichází k "Věkovitému" aby
se stal vládcem vesmíru. Po Jeho ukřižování
mnoho z náboženských vůdců uvěřilo. (Skutky 6:7) Pravda, člověk nemůže
poznat kdo On je, dokud nepozná, co On udělal. 8:29-30. Už se Ti, někdy stalo, že když jsi se tak díval(a) zpět na celý den, že byly věci,
které by jsi, možná, udělal jinak? Ježíš neskončil jeden jediný den s
povzdechem:"Kdybych to tak mohl udělat jinak!" Dává nám zřetelně
najevo, že přišel dělat vůli Otce. 8:31-32. Ano, samotná víra spasí - ale víra, která spasí, není nikdy
samotná! Už jsme to měli. Jsi-li
v Jeho rodině, tvá víra něco "vyprodukuje!" Po tom, co člověk opravdu
uvěří v Ježíše Krista, bude chtít pokračovat v Jeho Slovu. Důkaz, že jsi spasený(á), je v tom, že "jdeš"
dále s Kristem! Poznal jsem za ta léta, že člověk, který má plnou pusu
náboženství, ale nemá zájem o poznání Boha skrze Jeho Slovo-Bibli, je vždy
pochybným Křesťanem! „Pravda
Tě osvobodí". Jaká pravda? To, že Ježíš Kristus je Spasitelem světa! A jak
tak jdeme životem, poznáváme, že jsme zcela svobodní. Svobodní od strachu,
starostí, pochyb o budoucnosti. On od nás ani nežádá, abychom žili pravý
křesťanský život. Stejně toho nejsme schopní. Pouze chce, abychom Mu věřili, a
nechali Ho náš život vést. Když se Mu
podřídíš, staneš se svobodným....
8:33-59. Říkají Mu vyloženou lež. Byli v
otroctví egyptském, babylónském a teď leželi pod botou Říma! Nebyli svobodní
fyzicky, ani duchovně. Stavěli se do Abrahámova pokolení, a chtěli zabít Mesiáše! "Kdokoliv spáchá hřích, je
otrokem hříchu" Pakliže v hříchu zůstaneš, jsi otrokem hříchu! Pochybuji,
že někdo z nás je schopný projít 24
hodin bez hříchu! Ale Boží syn, nebo dcera, přichází k Otci každý den, a poví
Mu o svých hříších. Dítě Ďábla to nikdy neudělá! Verš 35 je velmi jemná narážka
na náboženské vůdce. Služebník přijde, pracuje třebas celý den. Potom vezme klobouk, otevře dveře, a jde domů. Syn
přijde domů, pověsí si klobouk, sedne si, a odpočívá, protože je synem. Ježíš
jim říká, že nejsou - ve skutečnosti - Božími dětmi. Tenkrát v Chrámu sloužili,
ale nezůstali tam dlouho. V roce AD 70
přišel Titus, a poslal všechny do otroctví. Ježíš Kristus nás skutečně
osvobodil. Od strachu, starostí, od nejistoty budoucnosti - proč by ses staral, když víš kam jdeš? Co
na tom záleží, že máš rakovinu,
leukemii, nebo scházíš stářím!
Přece víš, že jednou ten hlas uslyšíš!
Ten
hlas poznáš, i když jsi ho ještě nikdy neslyšel(a)! Každý syn, či dcera
ten hlas pozná. A pak už jen nepředstavitelně krásný a plný život s Ním -
napořád. 8:39-44. Stará průpovídka
říká: Jak otec, tak i syn. Přesto, že tvrdí, že jsou dětmi Abraháma, chtějí Ho
zabít. Ježíš jim říká, že kdyby skutečně byli dětmi Abrahámovými, jednali by
jako Abrahám. A tak, místo Abraháma, jejich otcem je Satan. Ten je původcem
vražd a lží.."Vaším otcem je ďábel." (Jan 8:44) "Nenarodili jsme
se ze smilstva!" A už jsme opět u obvinění Marie! Víš, už jsme o tom
hovořili: Je možné být Křesťanem, a popírat zrození z panny? Zmiňoval jsem se
tehdy o tom velmi tolerantně. Něco jsem se, ale naučil: Pakliže popřeš
nadpřirozené zrození Ježíše Krista, připojuješ se k tomuto davu, který ječí: „Nenarodili jsme se ze smilstva!“ Na druhé
straně si tento dav přisvojuje Boha za Otce! Otázka: Jak víme, že Bůh je naším
otcem? 1Jan 5:1 odpovídá: Ten,
kdo věří, že Ježíš je Kristus (Mesiáš, Boží Syn), je zrozený od Boha! Kdo miluje Boha, miluje i
Jeho Syna. (volně). Dávejte pozor: Učení o universálním "otcovství"
Boha, a universálním "bratrství" lidí, zapříčinilo mnoho
nesnází! Formovalo filosofii národů této Země. Sedneme si kolem
stolu s dětmi Satana, a nazýváme je dětmi Boha! Bible nikde neučí
vše-zahrnující "otcovství" a "bratrství!" Je evidentní, že
to neučil ani Ježíš, když je nazývá "dětmi ďábla!" Takové učení
je falešné! Přátelé: Budete-li stát
nekompromisně za pravdou, přivedete na sebe antagonismus většiny! 8:45-59. Pravda vždy vyvolá odpor! Na druhé
straně, lidé budou věřit těm největším nesmyslům! O tom psal i Hitler. Jeden z
největších důkazů Ježíšova božství je tato výzva: "Kdo z vás mně obviní z
hříchu?" Já bych si to nedovolil! Kdyby Jeho nepřátelé měli jen atom evidence,
jistě by ji použili! Přál bych si být tam, a vidět Ho, jak stojí před tím
davem! Ti lidé nemysleli na nic jiného,
než jak by Ho zabili - a
On nemyslí na nic jiného, než za ně zemřít! Viděl Abrahám Krista? Jistě.
Zjevení Boha ve SZ. byl Kristus v Jeho před-inkarnační podobě. (Genese 18, na
příklad) 9:1-7. Událost, která
následuje, je stále ještě takovým pokračováním prohlášení: "Já jsem světlo
světa". Nepřátelé Ježíše Krista nemohli vidět, protože byli spirituálně
slepí. Nežli ten slepec, kterého Ježíš uzdraví, bude vidět, musí někdo
"opravit" jeho zrak. To světlo musí mít "přijímač!" Musí
být, jak přijímač, tak i vysílač. Neschopnost
vidět, neznamená, že tam světlo není! Světlo nám ukazuje, jaké jsou naše
oči - Světlo Světa ukazuje stav naší duše. Farizejové se domnívali, že vidí,
ale ve skutečnosti byli slepí. Takový
případ: Někde v uhelných dolech nastala exploze. Když se záchranná četa dostala
k jednomu z přeživších horníků, zeptal
se: "Proč někdo nerozsvítí světlo?" Podívali se na něj v úžasu
a pak pochopili, že ten výbuch ho oslepil. Byl ve tmě, a nevěděl, že je slepý. Teprve světlo ukázalo, že je slepý!
O tom mluví Ježíš v 9:39. Naší
povinností je dávat lidem Boží Slovo! Tím
končí naše zodpovědnost a začíná
činnost Božího Ducha, otevírat
srdce a oči posluchače. Zde je to, o čem píše Pavel v 2 Korint. 2:15-16.
My jsme úspěšní, ať už
někdo Boží pravdu přijme, nebo ne! My, máme
prostě ukázat Světlo Světa lidem! Když nám někdo zareaguje: A kde je to
světlo? To mi nedává smysl! To je ten stejný případ, jako ten slepý horník! Jiný, ti, možná řekne:
"Dík za to, že jsi mi ukázal to
světlo. Teď vidím, jak je to jasné!" Jan 9:25 je případ druhý.
9:1-konec. Učedníci se snaží určit původ
jeho slepoty. Chtěli by diskutovat o
tom, kdo je vinen, kdo zhřešil. V těch
dobách byly pravděpodobně, čtyři odpovědi na tuto otázku. První: Pohané tenkrát (jako i dnes), věřili v reinkarnaci a tvrdili by,
že je to vrozená vada, na základě nějakého hříchu v minulém životě. Druhá: Dědičnost - hříchy otců na
děti. (Exodus 20:5) Třetí:
Adamův hřích, přešel na všechny potomky, a tím tito podléhají nemocím a smrti. Čtvrtá: Židovští rabíni věřili, že
dítě může hřešit ještě před narozením(!). Ježíš jim vlastně odpověď nedává.
Naznačuje, že to není důležité. Co je zapotřebí, je toho chlapíka vyléčit.
Věřím, že Bůh má své vlastní, moudré
důvody pro to, že dopouští nemoce, bolest, potíže. On má své cesty v celkovém
plánu, a neshledává za nutné, se nám svěřit. Jediné, co od Tebe chce, je abys prošel
ty temné doby svého života vírou v Jeho lásku. Nedomnívám se, že by Ježíš
říkal, že ten chlapík je pro Boha něco jako reklamní králík! Je to špatné
rozdělení věty a slovo
"slepý" tam v řečtině není! Od "rodiče" bych to
podal takto: Aby se na něm zjevily skutky Toho, který mně poslal, musím
pracovat, dokud je den." Bůh nás stvořil pro svou slávu, ne abychom se
stali "někým!" Pakliže to lidem unikne, pak neporozumí celému smyslu
Stvoření!
Ježíš
se dotknul slepce - ten slepec musel uposlechnout! Není to otázka "Kdo
zhřešil?" protože "všichni zhřešili a dostali se mimo Boží
slávu." (Římanům 3:23) Pakliže se Kristus "nedotkne" Tvých očí,
zůstaneš slepý. Podívej se na prokurátora Piláta: "Co je
pravda?" ptá se, a ta Pravda stojí před ním! Jaká slepota! Ten slepý potřeboval
vodu, aby uviděl. "Voda" reprezentuje Boží Slovo v mnoha pasážích
Bible. Jsem pevně přesvědčený, že konverse (obrácení), není možná bez Božího
Slova! Jak jinak bys věděl - co jiného by otevřelo Tvé oči? 9:8-34. Chtěl bych tu celou událost dát
dohromady: V tom člověku nastane okamžitá změna! Už nemusí tápat svou cestu, už
vidí, kam jde! Nikdo mu nemusí ukazovat směr! Mně se líbí jeho svědectví! Říká
pouze to, co ví. Spása lidské duše, je ve skutečnosti velmi jednoduchá
záležitost! Je to vlastně, přijít ke Kristu, a zažít Jeho moc. Tento chlapík
ani Krista neviděl, a přesto On otevřel jeho oči! Nakonec příteli, není
důležité Krista vidět! Podstatné je
uvěřit Mu! Teď to máme místní "mudrce,“ Farizeje. A opět, Jeho svědectví je velmi jednoduché. Jeden by
očekával, že řeknou: To je velmi dobré, že už nejsi slepý! Kdepak! Jak je Jan
Křtitel oslovuje? "Pokolení
zmijí!" že? Všimni si té reakce! Nemají nejmenší potuchy co dělat s
chlapíkem, který byl slepý, a teď vidí! Pozoruj jejich logiku! "Tento muž nemůže být poslán od Boha, jelikož hojí na sabat! Použijí sylogismus. Hlavní premisa, vedlejší
premisa, a závěr. První: Všichni
Boží lidé drží sabat! Druhá: Ježíš
sabat nedrží! Závěr: Ježíš není od Boha! Jejich první premisa je
zaslepuje! Příklad: A) Pouze lidé od Boha mohou otevřít oči
lidí, slepých od narození. B)
Ježíš otevřel oči slepému od
narození. C) Ježíš je od Boha.
Bohužel,
takové kontraverze vidíme i dnes v našich
kostelích a kongregacích. Hádají se o "prkotiny," zatím co
svět kráčí vesele do pekla, slepý ke zprávě Ježíše Krista! Stále ten stejný
předmět sporu:"On nedrží sabat!" což znamená: "On to nedělá tak,
jako to děláme my" Je zcela fascinující pozorovat, co všechno si lidé
vymyslí, když nechtějí uvěřit! Nakonec si
zavolají jeho rodiče. Když tam neuspějí, jelikož ti se bojí říci pravdu,
jdou zpět k uzdravenému. Ani tam nemají úspěch a tak ho alespoň - vyhodí ze
synagogy! Kdykoliv lidé nemají odpověď, uchýlí se nejprve k zesměšnění, potom k
hrubostem. 9:35-38. Nyní se
setkává s Ježíšem. Celou tu dobu Ho obhajoval, až nakonec, ho vyloučili ze
synagogy. Nádherné je, že Ježíš přichází k němu! Ano, je to vždy Bůh, který
hledá člověka! A teď přichází s rozhodnou otázkou: Věříš v Božího Syna?
"Eú pisteúéis eis tón Uíôn toú Theôú?" Člověk, který to překládal,
vybral (úmyslně nebo ne), ty nejhorší možnosti překladu! Setkání s Ježíšem
zesílilo jeho víru a Ježíš ví, že je připravený přijmout pravdu. Nakonec uvěří
v jednom z nejkrásnějších případů víry v Písmu. 9:39-41.
Verš 39
je podivné prohlášení. Ježíš říká, že jsou lidé, kteří mají oči, a
nevidí. Mají sice, fyzické oči, ale jsou slepí spirituálně! Pakliže člověk
uzná, že je slepý, přijde ke Kristu, a dostane duchovní zrak. Podívej se, co o
tom píše Pavel v 1Korint. 2:14.
Pohanský, právě tak jako agnostický a skeptický člověk je ztracený. Je ve tmě,
i když si myslí že je na sluníčku! A přesto Kristus zavede každého člověka
seriemi zkoušek. Je li tam někdo, kdo chce poznat Krista, Bůh-Syn k němu tu
svou zprávu dostane! Pakliže jsi byl v přítomnosti Krista nebo Jeho Slova, a
odmítnul to - uvědom si laskavě, že žádný jiný Spasitel ve světě neexistuje!
Začali jsme slepcem, který počal vidět, a končíme lidmi, kteří jsou
přesvědčení, že vidí - a jsou totálně slepí! Někteří nejdogmatičtější z lidí
jsou atheisté a kultisté. Říkají, že vidí, ale jsou slepí. Přestože nechodí po
ulicích s bílou holí - jsou zcela slepí. 10:1-42. Celá tato kapitola je na
jedno téma: Ježíš je jak dobrý Pastýř, který je ochoten položit svůj život za
své ovce, ale také se znázorňuje jako dveře. Jenom skrze Něj je možno se dostat
mezi ovce. Ten ovčinec je národ Israel, a On vysvětluje, že přišel zcela
legálně, na rozdíl od jiných, kteří se pokoušeli národ vést. On jediný přišel
jako vyplnění všech proroctví. Přišel, aby žil pod Zákonem (Galackým 4:4).
Nikdo jiný neměl takové "pověřovací listiny" jako Ježíš! Kdokoliv
jiný, by se musel lézt přes plot jako zloděj. Kdo je ten vrátný? Duch Svatý,
který otevíral uši ovcí, aby slyšely hlas Božího Syna. Ti náboženští vůdci,
byli nejenom slepí - byli také hluší, neslyšeli Jeho hlas. Ale On vyvolává své
ovce podle jména a vyvádí je ven. Ten slepý slyšel Jeho hlas. Šimon Petr slyšel
ten hlas. Jakub, Jan, Natanael, Filip a další slyšeli Jeho hlas.
Ježíš se jednou zastavil pod jedním
stromem v Jerichu, a zavolal muže jménem Zacheus. On vždy volá své ovce podle
jména. A já pevně věřím, že až jednou
Kristus zavolá z prostoru na své ovce, ať už spící, či ještě živé, věřím, že
mne zavolá mým jménem - uslyším své
jméno - a poznám Jeho hlas! On zná mé jméno, a jednou ho zavolá. A jsi-li
jeden, či jedna z jeho ovcí, zavolá Tebe, protože zná Tvé jméno! Tenkrát
vyváděl své ovce ven z náboženského
judaismu. Vedl je od jha Zákona, do přístavu Milosti. Podává jim další
alegorii. Mluvil o dveřích ovčince, a nyní pokročil dále a říká, že On je
dveřmi pro ovce. Dveřmi pro ty, kteří
"vycházejí" z Israele. Farizejové právě vyhodili člověka ze
synagogy, ven z ovčince. Ježíš okamžitě k tomu člověku přijde, a poví mu, kdo
On je. A tím se stane dveřmi pro toho člověka! Byl vyveden z ovčince, a stal se
následovníkem Krista. Toto je druhá velká pravda, kterou Ježíš odhaluje. Ten
stejný princip učí v Janu 15: "Já jsem ten pravý vinný kmen." Krátký
přehled: 1) Dveře ovčince = Ježíš vyvede své ovce z národa Israel ven ze
Zákona, pod Jeho Milost. 2) Dveře ovcí. Ježíš je dveřmi pro ty, kteří, jako ten
chlapík, jsou vyvrženi, exkomunikováni.
Ježíš je volá ven. 3) Dveře. Ježíš
Kristus je Dveřmi, jak pro Israelce, tak i pro Pohany. On je Dveřmi Spásy.
Svoboda jít jak dovnitř, tak i ven za pastvou. je svoboda Božích dětí.. 4)
Dobrý Pastýř. Pastýř, který je ochoten položit život za záchranu svých ovcí.
Nemohou být dva Pastýři! Pakliže "Bůh je můj pastýř" (Žalm 23), potom
"Dobrý Pastýř" je také Bůh, že? Verš 16. Ovčinec je Israel, že? V
této pasáži používá řecké "poimé," což je "stádo." Bude to
"stádo" jak Židů, tak i Pohanů! Jak velké "stádo?" To ví
pouze Bůh! Proč se lidé dohadují, ve
verších 19-21? Protože někteří jsou "ovce,“ jiní ne! Jedni slyší,
druzí ne. Ta hádka stále probíhá......
Verš 22. Uplynuly dva měsíce mezi svátky
Stánků, a Posvěcení Chrámu. Jedno je v září, druhé v prosinci. "A
byla zima." Ježíš skoncoval s
Israelem. Od této doby (myslím Janovo
evangelium) už mluví pouze ke svým. Touto kapitolou končí Jeho veřejné
vystupování. Beránek Boží se uzavírá v přípravě na ten kříž. Jeden může
pokračovat v odmítání Ježíše Krista tak dlouho, až se dostane do situace, kde už Krista přijmout nemůže!
Jeremiáš 8:20 to vyjadřuje velmi
graficky. Ve verších 23-24, "nábožníci" jakoby vinili Ježíše, že On
je tím důvodem jejich nedůvěry! Nedostali dostatek informací! Ježíš ohlásil
velmi jasně kým je, a proč přišel! Jeho zázraky nesou dostatečné svědectví o
Jeho vztahu k Otci. Jeho učení dokazovalo,
že On je tím Mesiášem! Jeho život byl dodatečným důkazem. Problém nebyl
v nedostatku informací - problém byl v nevěřícím, vzdorném srdci! Přesně tak,
jako dnes! "Moje ovce znají můj hlas, následují mne, a já je znám!"
Známka "příslušnosti" je poslušnost! Ne dokonalá, jistě. Té
nejsme v tom našem těle schopni - ale
snaha o plnění Jeho příkazů. "Znám
je." Víš, občas se pokouším někomu omluvit. Nasadím vážnou
"masku" a spustím. U Něho se to to nepokouším, protože On mě zná! Zná
mě lépe, nežli já znám sám sebe! Jaké předstírání, jaké masky. To všechno je u
Něj na nic! "Já jim dávám věčný život, a ony nikdy nezahynou."
Příteli, když On věčný život
dává, znamená to, že si to neodpracovaly - On jim ho dává! Všimni si, že je to život věčný! Ten je navždy! Kdyby to platilo na
jeden rok, na deset let - nebyl by to věčný život! Ty Jeho se mohou dostat do
svízelí, do nebezpečí, ale On je ochrání. Nikdy nezahynou! Mohou se
dostat k prasatům? Jistě. Jsou tím
ztracení? Ne! Ovce se může dostat mezi
prasata - ale ještě nebyla jedna, jediná ovce, která u těch prasat zůstala! Ovce a prasata, nežijí pohromadě! A
nikdo Mu - jednu jedinou ovci - z rukou
nevyrve! Verš 34: Použítím Žalmu 82:6, Ježíš posiluje důkaz svého
unikátního postavení Božího Syna, a naznačuje kontrast mezi Ním, a spaseným
lidstvem. Chce říci, že staro-zákonní spasení lidé, získali "smluvním vztahem" k Bohu, ten věčný
"synovský" status, na základě Jeho slibu. Bůh je adoptoval do své
rodiny. Tento "příbuzenský" vztah je odvozený - ne zděděný! Je
to privilej kterou obdrželi z Boží milosti, bez jakéhokoliv nároku! Ve verši
36, dělá Ježíš rozdíl mezi spasenými hříšníky a Ním, který existoval s Otcem od věčnosti. V tomto
smyslu je Ježíš absolutně unikátní, přesto že lidé, jako na příklad Jan Křtitel
byli posláni od Boha také! Verš
41. Jan Křtitel nedělal žádné zázraky,
ale uvedl pravé svědectví o Spasiteli-Mesiáši. Ježíš je tím Mesiášem-Kristem.
On je tím, který byl předpověděn už v Genesi 3:15. "Za koho mne považuješ?" Kdo je, pro Tebe, Kristus?
To je otázka, jejíž odpověď jasně
ukáže, kde stojíš!
Nemůžeš mít správný pohled, či
přesvědčení v čemkoliv jiném, pakliže nemáš správný pohled, či přesvědčení,
této otázce! Co si myslíš o Kristu? Pakliže jsi Jeho ovce, uslyšíš a poznáš
Jeho hlas. Nejsi-li, neuslyšíš nic. Jeho hlas bude přehlušen, prázdným žvaněním
hlasů kolem Tebe. Jeho ovce ten hlas
uslyší všude. Kapitola 11. Zastav se na okamžik, a podívej ze široka, abys dostal Janovu perspektivu! V
prvních deseti kapitolách se Ježíš "představuje" v širším a širším
podání. Začalo to na svatbě v Káně, kde bylo mnoho hostů, kromě Jeho učedníků.
Za svátků Stánků a Posvěcení se už představil celému národu Israel. Představil
se mu, a byl odmítnut. Jeho skutky byly odmítnuty v Janu 5:16, Jeho slova v
Janu 8:58-59. Jeho osoba byla odmítnuta v Janu 10:30-31. Tato kapitola je
taková "intermise." Jeho veřejná vystoupení jsou za Ním, a On se
stáhne do soukromí. Teď se soustřeďuje na jednotlivce. Události v této části se
odehrávají mezi svátky Posvěcení a Velikonocemi. Časově mezi prosincem a
dubnem. Janovo evangelium je jako výstup na vysokou horu - každá kapitola nás
přivádí výše, nežli předešlá. Nezapomínej, proč Jan napsal svůj dopis:
"Mnohá jiná znamení konal, která nejsou zde zaznamenaná - ale tyto jsem
napsal, aby jste uvěřili, že Ježíš je Syn Boží, a
skrze tuto víru získali věčný život" Jan 20:30-31 volně.
Vrcholná otázka ohledně Jeho osoby je: Je
schopný vzkřísit mrtvé? Největší problém každého náboženství se týká
smrti. Smrt je ta veliká záhada. Nakonec - i život je záhada - ale život,
pakliže se nad tím skutečně zamyslíš, nemá smyslu, nepřichází-li po smrti
vzkříšení! Hlavní "test" pro každé náboženství je, zda má
moc nad smrtí. Liberální teologové už dávno "vymazali" z Bible vše
zázračné a nadpřirozené. Ne z nějakých "scholastických" důvodů, ale
pro to, že nevěří v nadpřirozeno! Jejich "syntetická" doktrina zní
asi takto: Věřím v náboženství pro "teď a zde," ne v náboženství,
které učí "potom!" Nečekám nějaký "koláč v nebi", chci ten
koláč teď, zde na zemi! Chci náboženství, které je praktické! Ano, proč ne? Ale já chci především něco víc, než naději
do budoucna - chci jistotu!
Jistě, rád přijmu jakýkoliv "bonus" v tomto životě - ale pro mně je
ten největší "bonus" spása mé duše, adopce do Jeho rodiny! Život je
strašně krátký! Porovnaný s věčností, je jako jeden atom času, k nekonečnému
vesmíru! 11:1-6. Betany je městečko Marie. Toto bylo psáno kolem AD 90,
a stále ještě si lidé pamatovali Marii, která pomazala Ježíšovy nohy drahou
mastí! Řeknu ti, že ta vůně, ještě dnes, visí ve vzduchu! Pevně věřím, že je i
dnes dost lidí, kteří otevírají nádoby
s drahou mastí z vděčnosti a lásky ke Kristu! Bylo to v domě Marty, kde Ježíš
byl už dříve. Pamatuješ se, jak se Marta rozčilovala, že Marie sedí u Něho,
zatím co ona, chudák sama připravuje jídlo? (Lukáš 10:40) Tentokrát jen
posílají skromnou informaci: Lazar je na smrt nemocný! Jsou lidé, kteří tvrdí,
že Křesťan nemá být nikdy nemocný. To je nesmysl! Podíváš-li se na Kazatele
9:1, pochopíš, že není možné poznat, zda je ten či ta Boží dítě, podle okolností,
ve kterých se právě nalézají! Ježíš miloval Lazara a ten byl nemocný. Nakonec
ho nechá zemřít - a přesto ho miluje! Ježíš Tě miluje, když jsi OK, právě tak, jako když OK nejsi!
Nezapomeň, že jsme v údolí, kterým musíme projít - každý z nás. Musíme upřít
ten náš vnitřní zrak dál, za všechny ty slzy, bolíska a bolesti, zklamání a
pády "na ksicht." Především je třeba učit se Mu důvěřovat ve všech
situacích, dobrých a zlých, v radosti i smutku bez ohledu na to jak černé ty mraky jsou! 11-7-10. Řecký originál
je:"Pojďme tedy, znovu do Judeje!" On tam byl, a stáhl se do
Galileje, aby neurychlil to, co se muselo odehrát v určeném čase. Bůh dal Synu
úkol, a není síly, která by to mohla zastavit! To stejné s Tebou: Nikdo, ani Satan sám, nebude schopen Tě zastavit, či překazit Tvůj úkol,
pakliže jednáš podle Boží vůle! Můžeš stát v jakémkoliv nebezpečí - pakliže Bůh,
chce, abys ten úkol, který Ti dal dokončil, je zhola nemožné, aby se ti cokoliv stalo!
11:11-15. Učedníci vůbec nepochopili význam
Ježíšovy poznámky! A protože i dnes je
mnoho lidí, které tomu nerozumí také, vyskytují se skupiny, které učí
"spánek duše" (na příklad Adventisté Sedmého Dne). Příteli, spánek je pro tělo- nikdy pro duši!
Toto je pravdivé jak ve spánku života, tak i ve spánku smrti! Pro Křesťana být mimo tělo, znamená být s Kristem
(2 Korint.5:8). Smrt pro Křesťana je spánek jeho těla. Bojíš se spánku? To
bys neměl! Spánek je odpočinek od
dřiny. Dovol, abych Tě upozornil na
jednu skutečnost a to, že v přítomnosti Ježíše nikdo nikdy nezemřel, a také
nikdo nezůstal mrtvý!
Není nic tak krásného, jako slovo
"spánek," mluvíme-li o smrti Křesťana! Tělo spí, a jediný budík,
který ho vzbudí, je hlas Krista při Rapture! Řecký výraz pro vzkříšení je
"anastasis," což znamená "postavit se." C.S. Lewis jednou
prohodil vtip na ty, kteří se domnívají že vzkříšení je probuzení duše:
"Pakliže duch "vstane," jakou posici zaujme?" Ukazuje to na
nesmyslný pohled "spánku duše." Jednou mi někdo řekl:"Když
zemřeš, zemřeš jako pes, slon, nebo
komár!" Odpověděl jsem:"Vím, přál by sis, aby to byla pravda, že?
Ale, pakliže to tak nebude, vypadá to pro Tebe špatně!" Odešel bez
odpovědi. O tom se mu už mluvit nechtělo. Lidé mají ze smrti strach!
11:16-22.
Tomáš byl, jak bych řekl, pravý "pesouš!" Viděl všechno černě - i když byl v přítomnosti
Světla Světa! Tomáš je v Janovi zobrazen několikrát, a vždy jako pesimista.
Právě tak pochybovačně zní:"Pane, my nevíme kam jdeš, jak můžeme znát
cestu?" (Jan 14:5). Jsem mu za tu otázku vděčný! Ježíš zareagoval jednou z
nejnádhernějších analogií v Písmu! Betany je vzdálena asi tak 3 km od Zlaté
brány Jerusaléma. Mnoho Židů přišlo z Jerusaléma aby byli s Martou a Marií.
Marta se zdá být tím agresivním členem rodiny, Marie, spíše melancholická. Je vidět, že Marta, místo vaření, měla více
sedět u Jeho nohou. Říká: "Ale já vím, že když požádáš Boha" Marto, neuvědomuješ si, že On je Bůh?
Bůh, který se zde manifestuje v lidském
těle! Seděl ve Tvém domě, jedl Tvé jídlo - a Ty jsi si neuvědomila, že Tě navštívil Bůh tohoto vesmíru! Lidičky,
právě tak jako Marta, i my potřebujeme
slyšet, co nám říká!
11:23-32.
Marta věřila v konečné vzkříšení, jistě. Ale příteli, taková víra v
nějakou událost ve vzdálené (?) budoucnosti na Tebe neklade takové požadavky,
jako víra v Boha pro dnešek a příští
týden! Ano můj Bože, já pevně věřím, že z této Země jednou opět uděláš ráj, vyženeš zlo, a uvedeš ji do stejného - možná, i lepšího stavu než byla původně.
To všechno věřím. Ale víš, Bože, silně
pochybuji, že bys mi mohl pomoci s problémy dnešními! To je pro Tebe moc
složité, to si musím "odstarat" sám(a)! To je ta víra, kterou si
člověk přenesl do budoucna - pro dnešek víru nemá! Je velmi jednoduché říci někomu, kdo právě vyprovodil svého
nejbližšího na hřbitov: "Jednou, někdy, ho (jí), opět uvidíš! "To
nevyžaduje tak moc víry! Něco jiného by bylo: "Ztratil(a) jsem tu
nejmilovanější bytost na tomto světě, ale utěšuji se jistotou, že Bůh jde se mnou a že On všechno nakonec
obrátí k dobrému". To je víra! Lidi: Život začíná v tom okamžiku, kdy jste
přijali Krista za svého Spasitele! Kdokoliv žije a uvěří v Krista - nikdy
nezemře, protože
Kristus už za něho zemřel! Už nebude nikdy odloučeny(a) od Boha! A to je to, co jí, Ježíš říká!
Marta podává ve verši 27, to stejné
svědectví, jako kdysi Petr. Ona chápe,
že On je tím Mesiášem, ale ještě nepochopila Jeho moc! Potom nechá tajně
zavolat Marii, ale Bůh ji "přehlasoval" a Lazarovo vzkříšení uvidí
stovky lidí! Marie opakuje to co Marta, že "její bratr by býval
nezemřel." A to je proč Ježíš později říká, že je pro ně prospěšné, když
On odejde. Pokud zde byl v lidském těle, byl omezen prostorově. Mohl být pouze
na jednom místě v jednom čase. Boží
Duch je dnes v každém Křesťanovi, ať už je v Chicagu, Moskvě či Pekingu! 11:33-35. Pakliže chceš
vědět, jak Bůh cítí s těmi, kteří ztratili milovanou osobu, podívej se na tuto
scénu. Ježíš přece věděl, že za
pět minut bude Lazar opět mezi živými! Mohl klidně říci: "Přestaňte plakat, děvčata! Já za
chvíli Lazara vzkřísím z mrtvých!" Ale i On, Bůh, cítil sympatii pro
jejich bolest!
I
když Janovo evangelium je napsané tak,
abychom viděli Jeho božství! Zde je
Boží Syn vykreslený ve svém nejhlubším lidství! Dokonce se i zeptá, kde je
Lazar pochovaný! A tady poznáš, jak se Bůh cítí - u každého pohřbu! Nesouhlasím
tak úplně s Křesťany, kteří tvrdí, že Křesťan
by neměl při pohřbu plakat. Chápu jejich argument - ale, příteli, smrt není krásná - smrt je
ošklivá v každém případě! Ježíš plakal!
11:36-37. Židé
nepochopili. Ježíš neplakal, že měl rád
Lazara (vždyť ho za chvíli
vzkřísí!), Ježíš plakal pro ty kteří
žili! Já ti něco povím: Za posledních 150 let učinila lékařská věda
neuvěřitelný skok. Poznali jsme bakterie, viry, objevili podstaty mnohých
nemocí, téměř eliminovali obrnu, spalničky, tuberkulózu, malárii, a možná i
malomocenství. My, lidé, jsme udělali ohromný
pokrok! Prodloužili jsme (někde) i lidský věk.
Zůstala nám, jen malá,
„zanedbatelná“ skutečnost, kterou
jsme nebyli schopni ovlivnit. Je to
lidská úmrtnost. Ta je stále stejná! Lidská úmrtnost je stejná jako
byla za Abraháma, Buddhy či Gotwalda!
Ze sto lidí zemře sto! Každý člověk jednou zemře! Naskýtá se taková
lidsky-spekulativní otázka: Za celou tu dobu
existence člověka - byl tu
někdo, kdo "převezl" smrt? Kdo ji
porazil na jejím "vlastním hřišti?" Nezapomeň, že v tom
posledním "rezortu",
je smrt stále naší Nemesis!
Byl tu někdo
takový? A jestliže to někdo
dokázal, má pro mně "návod", jak se to dá provést? Job se ptá: "Pakliže člověk zemře - bude znovu
žít?" Ale zde je otázka nová: Je
možné, aby člověk nezemřel? Kapitola 11 dává na tuto otázku jednoznačnou odpověď! Bůh, který měl "naplánovanou" misi pro tuto Zemi asi tak zhruba na 3 1/2 roku, ten Bůh si
našel, pár dní - tak vzácných dní - aby navštívil dvě osamělé, trpící ženy, a změnil jejich žal v radost! Jedno je
jisté: Bůh netrpěl komplexem
"velkého zvířete", který vidíme - téměř bez vyjímky, u všech "důležitých" (ve vlastních
očích) lidí tohoto světa! Žádné to
známé gesto: "Já jsem číslo jedna" a podobně! Mimo toho slibu - že On Bůh, dá věčný život
každému, kdo Mu uvěří, tento Věčný, Nekonečný a Všemohoucí Bůh nám zároveň
ukázal, že má na srdci každého človíčka, každou tu dušičku, a že přijme
kohokoliv, kdo se k Němu obrátí s důvěrou. Já nevím, jak Ty, ale tohle je přesně ten Bůh, kterého potřebuji já!
11:41-47. Nezapomeň, že účelem celé události je Boží
sláva! Ježíš mluví, aby lidé kolem slyšeli a porozuměli, že On dělá vůli svého
Otce, aby Jeho sláva šla tam, kam patří. Nejsem si jistý, zda těch mrtvých,
které Ježíš přivedl zpět k životu, nebylo mnohem, víc! Podívej se na ty davy
uzdravených, slepých a malomocných! Evangelisté pro nás zaznamenali pouze tři
případy vzkříšených. Opět bych to, raději nazval "oživením", než
vzkříšením. Proč? Podívej se na Lazara! Jeho život se vrátil do starého těla.
Byl stále ještě zabalený do pohřebních látek. Ale když Kristus vstal z mrtvých,
zanechal to v čem byl zabalen, ležet na kamení, ve stejném stavu, jak to bylo
na Jeho těle. Jako by z nich "vyšel." Proč? Protože Kristus už měl
vzkříšené tělo slávy! Anděl nepotřeboval odvalit ten balvan, aby
Kristus mohl vyjít ven! Ten kámen byl odvalený, abychom my viděli, že ten hrob
je prázdný! Kristovo tělo
nebylo omezeno hmotou - a přesto mohl jíst a pít - i když nemusel!
Už jsem to psal - jsme teprve v polovině
Jana, a Kristova veřejná vystoupení skončila! Začalo to, když Ho Jan Křtitel
představil jako Beránka Božího, a skončilo oživením Lazara. Ve všech čtyřech evangeliích je 84 kapitol.
Čtyři kapitoly popisují prvních 30 let Jeho života, osmdesát pět kapitol se
dotýká posledních třech let Jeho života, a z těchto, dvacet sedm popisuje posledních osm dnů. Celá ta zpráva o Bohu,
který přišel na tuto planetu, aby se za
nás obětoval, by byla špatně představena, kdyby Jeho smrt a vzkříšení nestálo v plném světle - pro celý
svět k vidění! Podívej se jak to Pavel zdůrazňuje: "Rozhodl jsem se,
neznat mezi vámi nic, než Ježíše Krista, ukřižovaného". (1 Korint. 2:2,
volně). Jeden by si myslel, že takový zázrak k Němu přitáhne kdekoho! Pamatuješ
se, jak Ježíš, už dříve řekl: "Když nevěřili Mojžíšovi a prorokům, neuvěří ani, když někdo vstane z
mrtvých" (Lukáš 16:31)......
A to je důvod, proč Bůh nevytvoří nějaké
fantastické schodiště z nebe na zem, aby
po něm sešel v nádherné manifestaci k nám dolů! To je ten důvod, proč Bůh
nedělá nějaké okázalé zázraky dnešním generacím. Až jednou všichni praví
Křesťané, opustí Zemi při Rapture, nastane opět doba znamení a zázraků - a
stejně lidé neuvěří! Lidé si stěžují, že většina lidí nehledá Krista! Lidičky, většina lidí Krista nikdy
nehledala! Příteli: On zemřel na tom
kříži - byl pohřben - vstal opět z mrtvých a to je ta zpráva. My
nepotřebujeme zázraky! Problém
neleží v nedostatku důkazů,
ale v nevěřícím srdci člověka!
Podívej se na verš
47! Ti lidé nepotřebovali důkazy! Těch
bylo dostatek - ani to sami nemohli popřít! Nakonec, v té šílené nenávisti
proti Němu, se spojí se svými nepřáteli
Saduceji a vytvoří, vlastně první
"ekumenické hnutí!" Většina lidí se chce Krista zbavit - vždy
to byla pouze menšina, která Ho
přijala!
11:48-57. Židovští vedoucí se obávali, že
se národ obrátí za Ježíšem, začne povstání, a Římané zasáhnou. Počnou celou tu
záležitos racionalizovat, a dojdou k přesvědčení, že Ježíšova smrt národu
prospěje. Jejich omyl se ukázal v roce 70, kdy byl Jerusalém zničen, a zbytek
národa rozehnán do celého světa. Dnes už nikdo neví, kde Efraim ležela. Snad
někde v divočině..... Jak lidé přicházeli
do Jerusaléma, tak u těch očistných bazénů, se jistě dohadovali a pronášeli
názory na Ježíše. V tomto bodě se Janovo evangelium láme. Přibližujeme se k
posledním sedmi dnům pozemského života našeho Spasitele. 12:1-3. V Jerusalémě
se plánovala Jeho smrt - zde v Betany Jeho přátelé pro Něj připravili večerní
"party!" Ježíš je v kruhu
svých, u Lazara a jeho sester. Začal své veřejné vystoupení v Káni, a
zde ho končí, ve stínu blížícího se kříže. Lazar, kterému vrátil život, tam s Ním sedí u stolu.
"Já jsem vzkříšení a život: Kdo ve mně věří, i kdyby byl mrtvý - i tak
bude žít!" (Jan 11:25) To
byla pravda, ve fyzickém slova smyslu, pro Lazara. A je to pravda o nás, kteří
jsme byli mrtví v hříchu a v odcizení od Boha. Nikdo z nás Ho neznal, a ani
jsme po tom netoužili! Řekl nám:"A kdokoliv žije, a věří ve mně, nikdy
nezemře!" To znamená První Smrt, (to, čemu my říkáme smrt, a On
spánek) Tě nemůže udržet (myslí se tím tělo - duch do hrobu nejde!) a ta Druhá
(věčná) nad Tebou moc nemá! Celá ta scéna je nádherný obraz budoucnosti:
Kristus mezi svými! Podívej se na Marii! Tu velmi drahou mast měla Marie
připravenou pro svůj vlastní pohřeb! Ty se vyráběly v Indii, kde je
připravovali z rostlin rostoucích v Himaláji. Možná, že se domnívala, že je pro
ní příliš drahá,a tak ji použila pro toho nejdražšího, kterého znala! Neudělejte ten běžný omyl, spojovat tuto
událost s tou, když byl Ježíš pozván na jídlo jedním z farizejů, přijde ta
prostitutka a pomaže Mu nohy! Marie je docela jiný člověk! Aby se na Tebe
jednou nezlobila! První kongregace (sdružení Křesťanů) začaly po
domovech. Kostely přišly mnohem později. Nechtěl bych to vidět moc černě - ale
zdá se, že tam také jednou budou končit! Mnoho našich denominací se odvrací od
Boha a zavádí humanisticko-sekulární guláš, kde počíná klíčit evangelium New Age.
A z toho jednou vyleze Antikrist.
12:4-6. Jidáš zde ukazuje svou pravou povahu. Jemu nešlo o chudé - jemu
šlo o Jidáše! Tři sta denárů byla roční mzda dělníka té doby. Jeden ze skutečných testů Křesťana je, jak
zachází s tím co má. Nechává si všechno pro své uspokojení? Nebo s tím zachází,
jako správce cizího majetku, kterému bylo dáno svobodné rozhodnutí, jak s tím
co nejmoudřeji naložit? Myslím tím - po
zkušenostech z USA - že si vždy pečlivě rozvážím, kde bych měl pomoci. Je to na
rozšiřování Jeho zprávy? Je to pro Jeho slávu? "Hospodař, než se vrátím!" řekl. Jak, to
už je na Tobě! 12:9-19. Tito lidé jsou
pouze zvědavci. Domnívám se že spíše přišli aby viděli Lazara, nežli Ježíše!
Židovská smetánka by nejraději, odstranila i Lazara! Byl "reklamou"
proti nim! “A uvěřili v Ježíše“. To nebyla víra která spasí, to byla víra
zvědavců, kteří čekali, že se něco odehraje!
Takovou víru Ježíš odmítl již při své první
návštěvě Jerusaléma (Jan 2:23-24). O
tom vjezdu do Jerusaléma jsem se zmínil již dříve. Nabízí se jim jako jejich král - a oni Ho
odmítnou."Celý svět jde za Ním." Situace je napjatá a dav nadšený
kvůli Lazarovi. Jejich zájem je však zaměřen na Lazara, ne na Ježíše, a
Farizejové a Saducejové hledají způsob, jak Ho zabít! Já věřím, že Ježíš mohl
dostat tu korunu a vyhnout se kříži! A mohl být králem až do dnes - ale my
bychom spaseni nebyli! 12:20-26. Ježíš
šel zřejmě do Chrámu. Bylo tam nádvoří pro ženy a pro Pohany. Těm Řekům, jako
Pohanům, nebylo dovoleno jít za Ježíšem, vyhledali Filipa. Má řecké jménu,
možná že mluví řecky. Filip potom, přivede Řeky za pomocí Ondřeje k Ježíšovi.
Ti Řekové zřejmě slyšeli o Jeho zázracích - najmě o Lazarovi. On se snaží
odvrátit jejich pozornost od sebe, a vede je ke kříži. Jeho pojetí kříže je
diametrálně odlišné od římského pohledu. Pro ně je kříž nástrojem hanby,
ponížení, bolesti, agónie. Něco, jako dnešní
šibenice, elektrické křeslo, plynová komora. A přesto je na tom kříži
vidět Boží sláva!
Mnoho lidí se domnívá, že Ježíše znají,
protože přečetli evangelia, a studovali Jeho život. Ne! Dokud nepochopíš Jeho smrt a vzkříšení,
neuvidíš Ho v tom skutečném světle! On zemřel smrtí, která vykupuje. Neuvidíš
Ho, dokud nepochopíš, že tam na tom kříži
visí za Tebe, na Tvém místě! Verš 25 vlastně říká: Pakliže žiješ svůj
život pro svět, ztratíš jej! Na druhé
straně: Pakliže nežiješ pro ten svět kolem sebe, a uvědomíš si, že těch pár
minut pozemského života je nic proti životu věčnému - získáváš n věčný život!
12:27. Utrpení, které je spojené s tím křížem, nemůže člověk pochopit! To, co Mu udělali lidé bylo zlé - ale nebylo to
nic proti tomu, když nesl na svých bedrech hříchy všech minulých, i budoucích
generací! Jeho duše se musela otřást hrůzou. A přesto ten kříž byl hlavním důvodem Jeho příchodu! Naše spása
není levná! Tato "hodina" je Mu odporná - kdyby to bylo možné, byl by
raději, aby Ho Otec toho ušetřil. Ale On ví, že právě pro to přišel! Příteli: Je pravda, že "pakliže uvěříš
v Ježíše Krista, budeš spasen". Ale,
pakliže v Něj uvěříš, změní to celý Tvůj život! Jestliže se Tvůj život nezmění
- neuvěřil jsi! 12:28-50. Právě
tak, jak tam stály dvě skupiny lidí, tak je to dnes. Jedna věří v nadpřirozeno,
druhá ne. Tvrdí, že to byla bouřka. Ale ani ta první neměla pravdu - byl to
Otec. Písmo nám říká, že Jeho zrození bylo nadpřirozené, Jeho život plný
zázraků, a Jeho smrt jako pšeničné zrno. On nezůstal v zemi, vyšel jako zrno,
když vzklíčí. Ten liberál, který tvrdí, že Ježíšovy kosti jsou někde pod zemí v
Palestině, si může potřást rukou s tím, který řekl, že "zahřmělo!"
Ježíšova smrt na kříži byla soud nad světem. Žijeme ve světě, který je souzen.
On přišel zemřít za hříchy světa.
Jestliže to svět nepříjme, bude souzen. A co Satan? Jsem přesvědčen,
že sám Satan nepochopil o co jde! To co považoval za vítězství, byla totální
porážka. Satan ztratil na Golgotě svůj boj! Proto Ježíš řekl, že Satan bude
vyvržen. Později, v Apokalypse 12:10 je nám řečeno, že Satan bude vyvržen z
nebe. To je druhá etapa. Písmo nás dále informuje, (Apokal.20:3) že Satan bude
1000 let v bezedné propasti. A nakonec, v Apok. 20:10, skončí v ohnivém
jezeře. Verš 34. A teď jsou, opravdu
zmateni! Proč? Protože odmítli to jediné světlo, které jim mohlo ukázat pravdu!
Verš 36 je osudový. Ježíš se stáhnul, a už nikdy nebude mluvit na veřejnosti,
dokud se nevrátí k bitvě u Armageddonu. Verše 37-41 ukazují tu pravou příčinu.
Přesto, že stáli v přítomností Světla Světa, neotevřeli oči. Izaiášovo
proroctví, (6:9-10) se splnilo. Tak dlouho Ho odmítali, že, nakonec On odmítá
je! Nejnebezpečnější počínání na tomto světě je: Slyšet Kristova slova, a obrátit se k nim
zády! Přijde den, kdy už nebudou schopni pravdu přijmout! Stokrát řekneš Bohu:
Ne, až nakonec se On otočí k Tobě:
„Dobrá, tak tedy ne!“ A to je konec.
12:42-43. Toto je velmi smutné! A jelikož se člověk vlastně nemění (je pouze
rychlejší, a hlučnější), vidím i dnes "tajné Křesťany", kteří jsou v
podstatě zbabělci, (pokud vůbec
Křesťany jsou!). A znovu tvrdím- po kolikáté už?: Pakliže jsi skutečně Kristovi, uvěřil,
nemůžeš si to nechat pro sebe! To nejde!
"Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se budu stydět já, před
svým Otcem." (Lukáš 9:26) Co k tomu dodat? Víra, která spasí je
vidět, víra, kterou vidět není - nespasí! Není zapotřebí nosit pod paží
tříkilovou Bibli, mít na klopě knoflík "Jesus loves you," a zúčastnit
se každého "pochodu za Krista!" Stačí jen říci příteli, či přítelkyni: „Podívej se, já mám tohle, a
funguje to. Jestli máš něco lepšího, pověz mi o tom! Nemáš-li,
poslouchej!" To je, co má na mysli
On když říká:"Hospodař, než se vrátím!"
12:44-50. Ježíš opakuje své fantastické
prohlášení, že je Světlem světa. Lidičky, to je taková úžasná pravda! Bez
Krista jdeš životem, nevíš odkud, nevíš kam. Dostaneš nějakou nemoc a už máš srdce v kalhotech! Počneš-li
přemýšlet o smyslu života, své existenci vůbec, o cíli ve tvém životě, bez
Krista jdeš potmě! Kdo jiný Ti poví o věčném životě, a kdo jiný je ten život
schopný zajistit? Kdo jiný s Tebou projde tím Údolím Smrti, do Země Života?
Nikdo z lidí Ti na té cestě nepomůže, i kdyby chtěli! Jiří Wolker, básník blahé
paměti, mudroval: "Smrti se nebojím,
smrt není zlá, bojím se umírání,
kde je člověk sám". To je volně, jak si to pamatuji ze školních lavic.
Ano, v tom měl Jiří pravdu! Bez
Krista budeš umírat sám! Bohužel, jeho pohled byl upřený spíše na
komunismus, než na Boha, a proto se domníval, že smrtí vše končí. Konec, End,
ticho po pěšině! Ale tam se mýlil.
Smrti bez Boha, se bát měl...
Kapitola 13. Přícházíme ke čtvrté hlavní
části Jana. Nejdříve jsme měli Prolog, prvních 18 veršů kap.1. Potom Úvod, což
byl zbytek kap.1. Kapitoly 2-12 jsou svědectvím Jeho Slova a skutků, Zde
přicházíme k Ježíšovu svědectví, k Jeho svědkům. Rozprava v Horní místnosti je
snad nejlepší ze všech, které známe! A jako tenkrát, i dnes je právě tak
dobová! Byl odmítnut, a teď už mluví
jenom ke svým vlastním. Hovoří o tom, jak nás miluje, jak máme žít
ten náš křesťanský život, jak se jednou pro nás vrátí. Jak je na své
cestě k tomu kopečku za Jerusalémem. K Farizejům a israelskému lidu. už žádnou
zprávu nemá. Toto celé prohlášení je
pro nás, Jeho ovce. 13:1-17. Přicházíme k podivné události. Přál bych si,
aby Tě šokovala! Slyšíme o tom tak často, že ten správný význam ztrácíme. Ježíš
Kristus, Syn Boha Vesmíru, sejde ze slávy na tuto špinavou, hříchem prolezlou
planetu, oblékne se jako otrok, a umývá nohy! V předešlé kapitole Jeho nohy
pomazala Marie, Nyní On myje nohy
svým učedníkům. Jaký rozdíl!
Jak tak Ježíš procházel
tímto smetištěm, nezůstal na Něm ani atom "nečistoty". On
nepotřeboval očištění! On byl svatý, čistý, bez poskvrny! Na druhé straně Jeho
učedníci umytí potřebovali. Umyl jejich nohy vodou, ne krví! Ta krev byla
později vylita za všechny naše hříchy - minulé, i budoucí. Ano, Jeho krev nás
čistí od hříchu a jeho následku - Smrti. Ale, jak tak jdeme životem, umažeme se
- denně - a potřebujeme umýt! Ježíš umyl jejich nohy ze třech důvodů. Za prvé
věděl, že odejde z tohoto světa, ("kosmos") což znamená
"systém" tohoto světa. Toto je svět lidí, svět hříchu. Je to svět,
který stojí ve vzpouře proti Bohu, proti Kristu. On se ztotožňuje se "svými," a proto jim
myje nohy. Druhý důvod je, že je miluje. Miloval je až "do konce."
Jde k Otci, protože miluje ty "své." Zemřel, aby zachránil ty
"své," a žije, aby je
ochránil. Máme nepředstavitelně milujícího Spasitele, a On nás miluje, až do
konce. Třetí důvod je, že v tom pokoji byla jedna osoba navíc. Nebylo jich,
s Kristem třináct, ale čtrnáct. Přišel - byť i zcela nepozván, Satan. Kdykoliv
se Satan nějak dostane do našeho křesťanského života, potřebujeme umýt. Ne pro
spásu, ale pro ten krásný vztah s Ním, který
hřích přeruší ....(Izaiáš 59:2).
Všimni si, že Jan vůbec nepopisuje
Poslední Večeři! Druhý verš je správně:
"Když už byli po večeři, (deipnôn ginômai) Ježíš vstal." (verš 4). Proč Jan nepopisuje Večeři? Něco tak
důležitého? Dám Ti můj názor, mám ho od Vernona McGee-ho: V době, kdy Jan
psal své evangelium (AD 90-93) byli už
Křesťané, kteří z toho počali dělat rituál! Je velmi nebezpečné, vkládat důraz na
obřad, okázalost, formu, víc, než na osobu Spasitele! Nezapomeň na to! Je mnohem důležitější znát Slovo, než jít k
příjímání, mluvit jazyky, hojit a podobně! Proč? Protože to říká Ježíš: "A
život věčný je v tom, když poznají Tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého
jsi poslal (Jan 17:3). To je, jak se domnívám důvod, proč Jan přešel
Poslední Večeři bez poznámky! Co myslí Ježíš tím:"Pakliže tě neumyji,
nebudeš mít se mnou podíl". Říká nám že, pakliže k Němu nepříjdeme s naším
"špinavým prádlem," zůstáváme
sice spasení, ale to přátelské pouto, ten
pocit, že On je v našem životě - je pryč - a tak to zůstane, dokud k Němu nepříjdeme, aby nás umyl! 13:10 se zdá nedávat smysl, že? Problém je,
že On používá dvou rozličných slov "louô" a "niptô". V této
Bibli je to zřetelnější, než v anglické.
Jak nás umyje? Žalm 119:9 to
naznačuje, i když čeština zde není tak
jednoznačná. Jan 15:3 je jasný: Jsme čistí, skrze to Slovo, které do sebe
přijímáme. Ježíš věděl, že Jidáš Ho zradí. Jidáš nikdy tou koupelí neprošel!
Jidáš nikdy neměl víru, která spasí, proto také nemohl spásu ztratit - nikdy ji neměl!
Můj křesťanský příteli, či přítelkyně: Pakliže chceš mít skutečnou radost v životě,
jdi k Němu, a nech si umýt nohy! Co
znamená:"Když já jsem umyl vaše nohy?" (Verš 14) Podívej se na: Galatským 6:1! Ve verši 18,
Ježíš cituje Žalm 41:10. Poukaz na
Jidáše! Problém není v tom, že by ztratil věčný život, on ho nikdy neměl!
Jidáš není ovcí, která spadla do bláta - je prase, které se vrátilo do
prasečince! A přesto v tom Horním pokoji, Ježíš umyl nohy i tomuto muži!
Jidáš to Slovo dostal, a zcela ho odmítl. Ve verši 19 upozorňuje, aby nebyli
překvapení, když se to stane. Aby jednou někdo z nich neřekl:"Škoda že o
tom nevěděl!" Uvědomuješ si, že když je Kristus zrazený, je to vždy
zevnitř? Hřích, který existuje mimo Církev, ten nevadí. Občas dokonce je někdo
"zvenku" spasený. Pouze hřích uvnitř Kristova Těla bolí! Dvacátý verš
Ježíš přidává, protože Jidáš byl také vyslán, aby učil, a asi i uzdravoval!
"Ten, kdo přijme toho, kterého jsem
poslal, přijímá mne. A kdo přijímá mne, přijímá i toho, který poslal
mne!" Nikdo není
spasený vírou toho, který zprávu přinesl! Naše spása spočívá ve
vyslechnutí Božího slova a přijmutí Krista za Spasitele! Pakliže někdo přijal Krista na základě
Jidášových informací, byl spasený právě
tak jako ten, který seděl u nohou Ježíše a uvěřil Mu přímo! Ježíš
věděl od začátku kdo Ho zradí, a přece se Ho to vnitřně dotklo! Dovedeš si
představit tu vlnu šoku, která proběhla místností, když jim řekl, že Ho jeden
znich zradí? Asi si nikdo nepovšiml tu
krátkou rozmluvu mezi Janem a Petrem. Bylo zvykem hostitele, aby nabídl
nejlepší kousek jídla, čestnému hostu. A Ježíš tímto gestem činí Jidáše hostem
číslo jedna, a tím mu ještě nechává
otevřené dveře! Jidáš stojí na křižovatce, a Ježíš mu nabízí přátelství až do
konce. Ještě v té zahradě mu dává příležitost:"Odkud přicházíš,
příteli?" (Matouš 26:50).
Ježíš věděl, co Jidáš udělá - ale "Foreknowledge
is not causation".. jinými slovy: Ten fakt, že Bůh věděl, co Jidáš udělá, nenutil Jidáše učinit
cokoliv! Potom Satan ovládnul Jidáše totálně. Nedomnívám se, že Zlo
může člověka ovládnout v jednom okamžiku. Myslím si že je to graduální, krok za krokem, hřích za hříchem. Ježíš dává
poslední příležitost, Jidáš odmítne, a Satan ho ovládne plně. Jidáš učinil
svobodné rozhodnutí. Ve skutečnosti Bůh
"ratifikuje" Tvou volbu. Když
řekneš:"Já přijímám Krista za Spasitele, Bůh odpoví: "Tvou
volbu schvaluji, přijímám Tě!" Když člověk řekne že Krista odmítá, jako Jidáš
zde, Bůh pouze na Tvou volbu dá svůj "štempl." Zajímavý pohled: Měli
svou pokladničku - Ježíš je nekrmil
tím, že by stvořil jídlo! Nakupovali, jako každý druhý. Jidáš vyšel, a byla
noc. Pro Jidáše věčná. Co Bůh dělá, dělá pomalu, Satan rychle. Satan mnoho času
nemá, proto musí spěchat! Bůh má celou věčnost před sebou. Teď se situace v té
horní místnosti změní. Celá ta skupina je, zřejmě vystrašená a Ježíš jim musí
dodat odvahu. Odvrátit jejich pohled od materiálního k věčnému v rozpravě,
která právě začíná. Z lidského pohledu, ten kříž je hanbou, porážkou. Z pohledu
Boha je to vítězství, spása a sláva. Učedníci se dívají pohledem člověka, a proto je třeba jim to vysvětlit!
Jidáš je pryč, zůstaly jen "děti." (v 33) A On jim dává nový příkaz: "Milujte
jeden druhého, jako já miloval Vás!" Příteli, to: "Jděte do celého
světa - a učte o Bohu, který zemřel, aby lidé mohli žít," je v pořadí
až druhé! Ježíš dobře věděl, proč to říká! Třicet let později, píše
Pavel v dopise Galackým 5:15 něco, co
by mně mělo šokovat - ale nešokuje.
Znám lidský druh - jsem přece jedním z nich!
Zde máme to známé Petrovo prohlášení. Já,
osobně, nemám nejmenších pochyb o tom, že to Petr myslel upřímně! To
nebylo nějaké "ego-show!" Ale
Petr, právě tak jako my všichni si neuvědomuje že: Jakmile začneš vírou v sebe, ve své vlastní schopnosti - vždy,
bez vyjímky, to projedeš! (přesný opak toho, co Tě učí svět!) Nevěřím,
že by Satan, mohl získat nad pravým Křesťanem, takovou kontrolu, že bychom
prodali Krista jako Jidáš - to je nesmysl
- ale my jsme tak slabí! Jaká je to lekce pro nás! Petr si myslel o sobě více, než měl. Pavel
správně říká: "Když jsem slabý, jsem silný!" (volně) Uvědomuješ si
svou slabost - nebo si myslíš, že na to
stačíš sám? Někdo se zeptal kdysi Dwight L. Moody-ho: "Jste si jist, že máte dostatek odvahy a síly, zemřít
pro Krista?" Odvětil:"Ne. Bůh to ode mne zatím nežádá. Ale, kdyby mně
o to požádal, jsem si jistý, že by mi dal dostatek síly a odvahy, abych to
dokázal". To je ta odpověď!
Kapitola 14. Rozdělení Bible na kapitoly,
byl výborný nápad, protože se nám
všechno hledá lépe, ale někdy to rozdělení není to nejlepší. Co říká Ježíš v
kapitole 14, je pokračováním toho, co říkal
Petrovi v kapitole 13. Lidé, po celém světě, hledají mír pro svá srdce, duše.
Touží po míru, který svět nemůže - a vlastně nikdy nemohl dát! Jak mohu mít
mír v srdci, když nemám potuchy o tom, kdo jsem, a kam jdu? Jaký je smysl mého
života? Jaký je účel celé Existence,
kolem mně? Jsem determinovaný chemickým uspořádáním mé DNA molekuly, či mohu
rozhodovat o svém osudu? Jsem někomu zodpovědný za svůj život - nebo jsem
vržený (kým vržený?) jako kámen do prostoru, bez schopnosti změnit dráhu?
Kámen, který se jednou rozpadne v Nic?
Co to vlastně znamená, když řeknu "Život?"
Zaplnil bych celou stránku otázkami, které
mne za život napadly, nebo napadly
někoho jiného, a ten o nich napsal. To všechno nemá cenu zlámané kudly! Buď
je celá Existence stvořená někým, kdo
má moc takovou Existenci stvořit - Bytost, která je absolutně mocná a inteligentní, vykonstruovat všechny ty skutečnosti, které jsou nám záhadou - a nebo
jsme náhodné zpotvořeniny,
"auschusy", které vznikly jako "zvratek" nemocné hmoty. Bez té Bytosti nejsme schopni najít
mír, poznat pravdu, objevit smysl naší
existence! Němá hmota nám to neřekne - a i kdyby v tom nejpříznivějším případě
jsme něco objevili - nikdy nebudeme mít
jistotu, že to, co jsme vyspekulovali, je pravda! Nikdy!
Brahma hinduismu, je všechno - a všechno je Brahma. V tom případě Brahma není nic! Přidám-li k
němu Višnu, který údajně všechno udržuje, a Šivu, který ničí - mám z toho
"galimatiáš," který mi nedává smysl - natož aby dal smysl mému
životu! Vezmu-li Alláha Koránu - mám takový nejistý dojem, že toho moc neví! Píše mi
tam, že na tom kříži nezemřel Ježíš, ale někdo jiný, asi Jidáš! Potom tam píše, že Alláh nemá syna, a že
zničí jednou všechny, kromě následovníků Mohameda! Nenašel jsem lásku pro sebe,
slabého, chybujícího člověka!
Vezmi Budhu. Ten učil náboženství bez
Autority, bez Boha. Ale já potřebuji skálu, o kterou se mohu opřít, když je
mi úzko! Když se na mně celý, ten nepochopitelně obrovský, vesmír tlačí!
Potřebuji někoho, kdo dovede říci: Slunce, zastav se! A slunce se zastaví!
Potřebuji někoho, kdo řekne: Lazare, vstaň! A Lazar vstane! Potřebuji někoho,
kdo má kontrolu nade vším! Nezajímá mně návrh: Pakliže se budeš snažit, jednou
splyneš v tom vesmírném oceánu klidu, míru, nonexistence. To mi přece slibuje i
atheista! Já potřebuji někoho, kdo mi - přes všechny mé chyby, hříchy a kopance řekne: "Ať jsi jakýkoliv -
věř mi, a miluj mně! Já jsem Tě miloval dávno před tím, než jsi mne poznal. Já
jsem za Tebe zemřel, abys Ty mohl jednou se mnou žít. Já Tě omezuji pouze tam,
kde by Ti to mohlo uškodit! Věř mi, a budeme spolu věčně žít"! A to je přesně to, co já potřebuji!
14:1. "Věříte v Boha, věřte také ve
mně." Sloveso "věřit" má vždy předložku! Buď
"na", nebo "v." Když Jan mluví o víře, která spasí, vždy
tam připíše předložku! Víra není něco
pasivního, neaktivního - víra je důvěra!
Věříš, že Tě tramvaj dopraví domů? Jak se dostaneš domů? Vírou, že existují
tramwaje? Ne! Musíš nastoupit do té tramvaje a pak se domů dostaneš! A tím
stejným způsobem jsi spasen! Ty uvěříš Kristu - svěříš Mu svůj život. Věřit v Boha znamená, že
nejsi atheista, ale být Křesťanem znamená, že jsi zaměřil veškerou svou víru na
Krista...
14:2.
Jeden z mých nejmilejších veršů. Nejdříve si to osvětleme: "Otcův
dům," je celý ten nekonečný vesmír kolem nás. Žijeme na velmi
mrňavé,nepatrné planetě. Prášek v prostoru. Slavný sir James Jeans to nazval
expandujícím vesmírem. Myslel tím, že se všechno roztahuje, rozlétá, ohromnou
rychlostí do prostoru (co to je?). Potom jsme začali hledat, zkoumat,
spekulovat. Přišli jsme na to (doufám že je to pravda), že naše sluneční
soustava je jako Přední Kopanina,
pakliže naše Galaxie je Praha. Pak jsme zjistili, že těch galaxií je, možná,
tisíce miliard! Potom jsme objevili kvasary, radiové zdroje, galaktických
hmotností. Je to německé jméno naznačující, že nevíme co to je. My prostě
nemáme zdání, jak veliký vesmír je! Je
zcela možné, že je nekonečný. Ježíš musel mít úsměv na tváři, když pronesl:
"V domě mého Otce je mnoho příbytků!" Nakonec
On ví, kolik jich je! Možná, že se to nikdy
nedozvíme...
Pochybuji, že Bůh má - někde ve vesmíru
vyvěšené cedule: "K pronajmutí." Nemyslím tím, že by někde žili lidé,
na jiných planetách! Zdá se, že jedna planeta plná "homo sapiens" je
víc než dost, na celý vesmír! Domnívám se však, že tento vesmír je zaplněný
stvořenými inteligencemi, které pozorují tento zápas Dobra a Zla. A zde vidí
něco unikátního! Oni ví o Boží moci, a moudrosti. Neví však nic o Boží lásce!
Až, teprve, když Druhá Osoba přišla na tuto planetu, a zemřela za hříchy
obyvatelů této planety, pak viděli manifestaci lásky! Bůh mohl, bez nějakých
výčitek svědomí, jedním mrknutím vyhladit celé lidstvo. Jenže, tím by
demonstroval svou sílu - ne lásku! Bůh dokázal, že nás miluje, a to je to
nejúžasnější poznání!
"V domě mého Otce je mnoho
příbytků.." To řecké "moné" znamená "obývací místo".
Bůh má ten svůj vesmír zaplněný "příbytky." Ježíš to ještě
zdůrazňuje, když na pravdivost tohoto
prohlášení klade svou reputaci. Buď Mu věříš - nebo nevěříš! Janova
Apokalypsa nám říká, že tento vesmír je plný inteligentních tvorů, které
nejdříve odhadoval na "tísíce krát tisíce." Později uviděl další, a
přidal "tisíce tisíců." Příteli, my máme úžasného Boha! Člověk vidí
ty miliardy lidiček na Zemi, a občas ho napadne, zdali se jednou, při tom
"Velkém Stěhování" neztratí někde mezi těmi příbytky. Ale Ježíš šel napřed, aby pro nás připravil místo!
Nikdo jiný tam "dekret" na apartment nedostane! Pouze ti Jeho. Měli
jsme to ve Starém Zákoně - ale možná že jsi už
zapoměl(a), tak to vezmu ještě jednou. Za prvé: Verš 3 je vůbec první
zmínka v Bibli, slib, že Bůh někoho vezme k sobě do místa, které sám připravil!
Naděje generací Starého Zákona byla: Věčný život v celé Zaslíbené Zemi - ne
pouze na tom kousku, který byli schopni vybojovat! Země Zaslíbená, a kolem
národy lidí, kteří budou navštěvovat
Jerusalém, aby poznali toho pravého Boha. Bůh řekl sice Abrahámovi, že jeho
potomky rozmnoží jako hvězdy na nebesích - ale
nikdy mu neslíbil, že ho vezme na hvězdy!
Učedníci jsou zřejmě zmatení a i "vyjukaní," když jim oznámí, že
vezne ze Země lidi, počínajíc apoštoly, někam do prostoru! Do místa, které On,
jde připravit. Je to poprvé, co se o tom zmínil - ale ne naposled! V dopise do
Tesaloniky kap.4, o tom píše Pavel, a Jan v Apokalypse 21 toto místo popisuje!
Bude to nové město, nový koncept bydlení, a tam budou naše
"apartmenty." "Kam já jdu víte, a cestu znáte." Ježíš ví,
že v krátkém čase tito lidé budou konfrontování Jeho křížem, a proto se je
snaží mentálně "zdvihnout" z této Země do Jeho nového města aby se
vymotali z hrůz blízké budoucnosti, pomocí představ toho, co na ně finálně čeká. Říká jim dvě věci: Místo
určení, "kde", a cestu, která vysvětluje "jak." Mezi nimi
sedí jeden, kterému říkáme "nevěřící Tomáš!" Zdá se, že má vždy
nějaké pochyby a vznáší otázky. Já osobně jsem rád, že tam byl, protože je to
velmi dobrá otázka! Kdybych tam byl, vznesl bych tuto otázku asi já! Kdyby se
Tomáš nezeptal, neměli bychom tu Jeho
úžasnou odpověď, která je Kristovo evangelium v kostce. Velmi malé kostce, ale
srozumitelné! Ukazovací zájmeno "ta," v první větě šestého verše je
vlastně v řečtině přídavné jméno!
"Já jsem ta cesta! On není pouze osobou, která
tu cestu ukazuje - On je tou cestou! Žádný kostel, žádný
obřad, žádné kropení vodou, či cokoliv jiného v tomto vesmíru, Tě nemůže přivést
k Bohu! Nic,
nic nic! Dále Kristus je Pravda!
On je standard pravdy, Neříká, že mluví pravdu, i když, pochopitelně pravdu
mluví. On je tou pravdou! Dále je Život. Neříká, že je živý - On je Zdrojem,
Původem života, jak pro tu nejprimitivnější rostlinu, tak pro ty nejdokonalejší
spirituální bytosti. Druhá věta
stejného verše je slepou uličkou pro všechny kulty, kultíky, a
"ismy". On prohlašuje, že ta jediná
cesta k Bohu, vede skrze Něj!
Jak dogmatické, že? Toto prohlášení mi
vyčítala spousta lidí! Nemají rádi Bibli, protože je dogmatická! Plně
souhlasím. Jedna z
vlastností pravdy je dogmatičnost! Moje učitelka v obecné škole, byla velmi dogmnatická! Tvrdila
nám, že dvě a dvě jsou vždy, bez vyjímky
čtyři! A trvala na tom, ať už se jednalo o jablka, peníze či slony!
Pravda musí být,
nevyhnutelně dogmatická! Jistě, existují dogmata, která nejsou
pravdivá - je mnoho lidských ignorancí, které jsou dogmatické. Ale u pravdy je
to životně důležité. Když se budu ptát na cestu, nechci odpověď od člověka, který si není jistý, právě tak,
jako od člověka, který je si myslí, že ví, ale vlastně nic neví! Jednou,
doufám, budu moci Tomášovi, za tuto
otázku poděkovat - zapříčinila odpověď, kterou
následovaly miliony lidí, za posledních devatenáct set let!
Máme další přerušení: Tentokráte má otázku
Filip. Filip byl opakem povídavého Petra. Zdá se, že mluvil velmi málo.
Kdykoliv o něm slyšíme, přivádí někoho k Ježíši. Přivedl Natanaela, ti Řekové k přišli němu. Filip ukazuje snad
nejvyšší aspiraci člověka - vidět Boha. A já se zeptám Tebe, který(á) to čteš:
Jaké jsou Tvé aspirace? Bohatství? Vzdělání? Sláva? Úspěch Tvých dětí? Mohou to
být cíle dobré - ale ten Filipův je, asi ten nejvyšší. Teď se ovšem objeví otázka: Je
"vidět" totožné s "věřit?" Nebo ještě lépe: Znamená vidět, "porozumět",
"pochopit"? Pakliže uvidím, stane se, moje víra jistotou? Bude
nezvratitelná? Ve skutečnosti říká Ježíš Filipovi:"Po tak dlouhý
čas jsi se mnou - viděl jsi mne celou tu dobu. Znáš mně, Filipe? Skutečně mně znáš? Víš, kdo jsem?
Porozuměl jsi mi? Víš, proč tu jsem?
Ale uvědom si, že Ježíš Filipovi tu jeho žádost nevyčítá. On nás zná!
"Pokud neuvidím, neuvěřím!" je naše heslo, že? Vezmi tento příklad:
Tam na té hoře, ti tři viděli
Ježíšovu slávu, že? A co se stalo?
Všichni tři to viděli, ano? A "vidět," znamená věřit! Sleduj: Všechna
čtyři evangelia popisují Petrovu zbabělost, pouze pár dní po tom! Všichni ti
tři "věřící" se rozutečou jako kluci tam v té zahradě, při zatýkání
Krista! A Jan, "miláček Páně",
uvěřil teprve, až uviděl prázdná plátna v Ježíšově hrobce! (20:8)
Tři roky s Ním chodili, jedli, spali, rozmlouvali - tři roky Ho poznávali - a přece Ho neznali, i když Ho
viděli!
Moje vlastní "credo" po všech těch
zkušenostech, je asi takovéto: Po
zvážení všech mně dosažitelných poznatků jsem se rozhodnul že existuje Bůh. Uvěřil jsem zkrze Jeho
dopis -Bibli že On stvořil všechno co
existuje.Pochopil jsem z tohoto dopisu, že tento Bůh je: Všemohoucí, vševědoucí
, všudepřítomný. Ale dále jsem uvěřil, že že ten Bůh je: Dokonale laskavý,
trpělivý, plný lásky, kterou nejsem schopen obsáhnout, ani jí porozumět! Ale
hlavně: Že je dobrý, a že mi nechce ublížit! Že mne miluje, (i když nechápu
proč) tak moc, že přišel na tuto Zemi, aby za mne zaplatil - On sám! - ten dluh, který Mu dlužím. A že
já sám tento dluh nemohu zaplatit, i kdybych chtěl! Že On si přeje, abych byl
dobrý - a já toho schopný nejsem! A přesto mně miluje tak, že mně adoptoval do
své rodiny. Adoptoval jen proto že jsem Mu uvěřil! Bez dobrých skutků, kterých
nejsem schopný. Ano jen proto, že jsem Mu uvěřil, že On to učinil za mne. To je
vše, co ten můj Bůh ode mne chce a také to jediné, co jsem schopen dát! Doufám,
že se opakuji - mám jen obavu, že se neopakuji dost často!
Pokračuji: Abys porozuměl, Ježíš zde používá řecký výraz
"éídô", což znamená
"uvidět a porozumět". V češtině, ani angličtině, ten rozdíl ve výrazech "viděti" není. Setkáme
se s tím, podrobněji, ve dvacáté kapitole, při té scéně Petra a Jana u hrobky.
"Kdo viděl mně, viděl Otce" - neznamená,
že vidíš totožnou osobu - vidíš stejnou osobu! Stejnou v moci, charakteru, lásce, a ve všem jiném! "Já v
Otci - Otec ve mně, nebo Já a Otec jsme jeden." Stále mluví o tom stejném!
Povšimni si, že Ježíš se nikdy neodvolával na svou vlastní inteligenci, na svou
vůli dělat rozhodnutí! Vždy hovoří o vůli Otce. Nakonec se odvolává na své skutky: "Nevěřite li mně, věřte mi
zkrze mé činy!" To je také důvod,
proč On zázraky dělal! Musel se nejprve prokázat, že přichází od Boha - jak
jinak by Mu lidé věřili? Abys porozuměl verši 12, musíme se na to podívat
blíže. Když byl Ježíš zde na Zemi,
předvedl takové zázraky, které nikdo nikdy nepřekoná! Už jsi slyšel, o člověku,
který by promluvil, a mrtvý, který byl
v hrobě 4 dny, vstane a vyjde ven z hrobu? Už někdo nasytil 20 tisíc lidí - bez
nějakého triku - tím, že stvořil jídlo? Už někdo, někdy pouhým slovem zastavil
bouři? Už někdo vyléčil člověka 38 let neschopného chodit, pouhým "vstaň
vezmi si své lože, a jdi domů?" A přesto říká, že budou dělat větší
skutky, nežli tyto! Jak tomu rozumět? Když byl Kristus na Zemi, dělal zázraky,
jako uzdravování, vzkříšení, hojení. Teď se tě zeptám: Co je víc? Uzdravit
duši, nebo uzdravit tělo? On uzdravoval fyzická těla lidí - my máme privilegium
učit o Kristovi, a tím dávat lidem příležitost k ozdravení jejich duše, a
získání věčného života! Když Petr, který
Ježíše krátkou dobu před tím zapřel, měl první "vystoupení" v
den Letnic, tři tisíce lidí přijmulo Krista! To se Kristovi nikdy nestalo!
Misionáři, hlavně v minulém století, vyrazili do všech koutů světa, a uzdravovali tisíce a tisíce duší.
Žili mezi kanibaly v Tichomoří, mezi divochy v temné Africe, umírali v
pralesích Amazonky a Orinoka, učili mezi
Indiány v Severní Americe, mezi
Eskymáky na Aljašce. Učili, umírali - a po nich přicházeli další a další. A to je to, čemu náš Spasitel říká
"větší skutky".
Verše 14:13-15 byly vždy špatně pochopené! Většina lidí tyto verše chytí jako
pes kost, a utíkají s nimi po světě! Potom si stěžují, že "Bůh nesplnil
jejich modlitby." Modlili se za něco, či
někoho - a nestalo se nic! Tito lidé "včítají" do tohoto
prohlášení něco, co tam není! Za prvé: Bůh nikdy neodpoví na sobeckou modlitbu!
Neodpoví, ani na nesobeckou, která neoslavuje Otce, skrze Syna! Co to znamená,
"V mém jménu?" To znamená, že jsi ztotožněn s Kristem, spojen s Ním,
a tak stojíš vlastně v Jeho místě! A tak, když se modlíme, aby skrze naše přání byl oslaven Bůh, pak Bůh, takovou
modlitbu přijme. Spousta lidí se mnou nebude souhlasit, ale já jsem došel k
názoru, že ta nejlepší modlitba je:"Staň se Tvoje vůle, Otče!" Za
prvé: On ví nejlépe, co je třeba - je
moudrý. Za druhé: Udělá to, co je pro nás nejlepší - miluje nás! A naše láska k
Němu, se ukazuje v naší poslušnosti a
věrnosti a důvěře! 14:16-17. Toto je unikátní skutečnost věku, ve kterém
žijeme: Boží Duch byl na této Zemi již od počátku - ale, teprve po odchodu
Ježíše vešel do srdcí těch, kteří přijmuli Krista. Správné jméno je řecky
"paraklétôs," "advokát," "poradce,"
"zastánce." To anglické "Comforter" jsou dva výrazy:
"Com"= "podél, vedle sebe" a "fortis" což znamená
"síla". Je to ten Silný, Mocný, který v nás pobývá už na vždy. Ježíš
neříká, že "Svět Ho nepřijme," ale že "Svět Ho přijmout nemůže!" Kdyby si každý tuto
pravdu uvědomil! Duch Boží je schopen otevřít Boží Slovo, tak, aby ten kdo
věří, jej pochopil. Ten, kdo nevěří, musí nejprve uvěřit v Ježíše Krista, jako
Spasitele. Člověk tohoto světa Ho vidět schopen není, protože Bůh musí být
milován a uctíván "v Duchu a Pravdě." (4:23) Pouze Duch Svatý, může
otevřít zrak a sluch, abychom Písmo pochopili. Bez něj je Bible pouze knihou
historie poesie, a starých bájí. Boží Duch, Učitel, vešel do srdcí Božích
dětí...
14:19-20. "V onen den." Jaký
den? To je ten den, ve kterém žijeme -
den, který počal Letnicemi. "Vy ve mně - já ve vás." Už jsem to psal v úvodu. To je tak hluboké
prohlášení, jedno z nejhlubších v Bibli. "Vy ve mně", znamená
pochopitelně spásu. Být spasený, znamená býti v Kristu. Proto Petr mluví o tom,
že jsme spaseni skrze křest. (1Petr 3:21). Křest jako identifikace, neboli ztotožnění se s Kristem. To není postříkání
vodou! Bůh vidí pouze dva druhy lidí: Jedni v Kristu, druzí mimo. Buď jsi v Něm
skrze víru - a nebo si stále nosíš své
hříchy, jako okrasu na zádech! "Já ve vás-" To znamená - jak já to
cítím - očistění, posvěcení toho, ve
kterém Kristus žije. To je ten náš křesťanský
život zde, na zemi. Nádherně to zobrazuje Pavel v Galatských 2:20. Neříkej, že miluješ Krista, když se
nesnažíš dělat to, co Ti říká! On říká
jasně, že se ukáže těm, kteří Ho milují. Tím nemyslí nějakou viditelnou
manifestaci, ale jak říká později, bude
to Boží Duch, který nám ukáže Krista. A
jak to udělá? Ukáže nám Ho v Písmě, v Bibli, kde je Kristus jasně manifestován.
Chceš poznat Boha? Studuj Jeho dopis!
14:22-24.
Juda, jako by říkal: "Tohle všechno je OK - ale nezapoměl jsi na
svět?" Chová se, jako první misionář! Ježíš odpovídá, že způsob, jakým se svět o Něm dozví, je skrze nás - poslušnost je imperativní! Tvé
vzdělání, Tvá příslušnost ke kterékoliv denominaci, nemá cenu zlámané kudly!
Tvá láska k Němu, Tvá věrnost a
poslušnost - je cestou k úspěchu! 14:25-31. Ježíš nezapoměl na svět -
myslí na něj, když shromáždil všechny apoštoly do té horní místnosti. Proč? Aby
jim dal veškerou pravdu, kterou jsou schopní v té chvíli
"absorbovat!" Později po Letnicích, Svatý Duch je bude učit co mají
říkat. Bude je učit všechny detaily posledních tří, možná čtyř let. Budou
vědět i podrobnosti událostí, u kterých nebyli osobně přítomni, jako rozmluva Ježíše s Otcem poslední noc před
Golgotou, a další.
Verš 27 nás vede zpět na počátek této
kapitoly. Jsou to Jeho poslední slova útěchy. Mír, o kterém zde Bůh-Syn mluví,
není ten mír který dostaneš, když si uvědomíš, že ti Bůh odpustil, vymazal tvou špínu. Toto je nádherný,
nevysvětlitelný mír, který dostaneš do duše, když skutečně miluješ Boha! Když,
upřímně řekneš: "Prosím Tě, vezmi ten volant mého života do ruky - Ty umíš
řídit lépe!" To je ten mír těch,
kteří jsou v Boží vůli. Verš 28. "Otec je větší, nežli já." Definici
Trojice znám takto: Jsou tři osoby v
"théiôs", či"thélésis", nebo "théôstés". Angličtina má termín:"Godhead,"
čeština "božství." Ježíš zde hovoří, ne v božské podstatě, ale v
lidské. Ježíš přišel jako člověk, trpět a zemřít - což Bůh nemůže! Pouze jako Syn člověka může sloužit jako Mesiáš! Kromě tohoto aspektu, Bible nikdy
nedělá rozdíl mezi Otcem a Synem. Mezi slávou Otce, a slávou Syna!
Patnáctá kapitola je částí rozpravy v Horní
místnosti, i když část - podle mého názoru, mluvil Ježíš už na cestě k zahradě.
Usuzuji tak podle poznámky: "Vstaňme a pojďme odtud!" Myslím si, že
někde mezi horní místností, a Getsemanskou zahradou, náš Spasitel mluvil obsah
veršů 15 a 16. Většina odborníků na Písmo se domnívá, že to Ježíš učil cestou
skrze údolí Kidron. Jak tak procházeli kolem bran Chrámu, které byly zhotoveny
kováři v Řecku, a zdobené vykovanými hrozny vína, Ježíš podává svou alegorii na
vinný kmen a větve. Víme také, že byl plný měsíc, protože to bylo v době
Velikonoc.
Ta vinná réva znamená, bez pochyby Israel.
Proč? Žalm 80:9, Izaiáš 5:1-7, Jeremiáš 2:21, Ozeáš 10:1 ! To snad stačí! Ale
teď jim učedníkům, Ježíš říká něco
zcela revolučního! Nám se to zdá být normální - pro ně to byl šok! "Já jsem
pravý vinný kmen." Pro to slovo "pravý" je zde použito řeckého
"alethinos", což znamená "ryzí," "původní,"
"autentický," "opravdový." Je to antithese oproti
falešnému, nepravému, zdánlivému. To stejné "alethinos" používá již dříve, když mluví o světle. Jan
Křtitel světlo odrážel - Ježíš je to "alethinos" Světlo. Nezapomeň,
že učedníci měli židovské koncepty, které se naučili ve Starém Zákoně. Nyní jim
Ježíš říká, že Israel není ta pravá vinná réva! Jejich ztotožnění s Israelem, a
israelským náboženstvím, není nadále,
už primární. "Já jsem ten pravý vinný kmen!" Co učí, je: "Ztotožňujte se se mnou, ne s
Israelem!" A to je ten nový, revoluční poznatek! Náš Spasitel zde prohlašuje velmi jasně, že identifikace s
národem, nebo náboženstvím, není důležitá. My máme být ztotožněni s Kristem! My jsme v Kristu křestem Božího Ducha, který nás
"zapečetil" do Kristova Těla v okamžiku, když jsme uvěřili v Krista
jako Spasitele, který zemřel za naše hříchy. Ratolesti, nebo větve musí být
připojeny ke kmeni! Proč? Aby mohly nést ovoce! Ve verši 2, Ježíš o spáse
nemluví! Už jsem to psal: Jsou pouze dvě skupiny lidí na této Zemi: V Kristu a mimo Krista! A tak,
když říká: "Každá ratolest ve
mně",
mluví o "svých!" A mluví o ovoci! Nezapomeň na to! "Každou
ratolest, která nenese ovoce, odřezává." Znamená to ztrátu spásy? Ne! Odstraňuje tuto ratolest od příležitosti
"přinášet ovoce" = od radosti
z toho, že něco pro Něj děláš, a - hlavně - od možnosti získání odměn! (1 Korint.3:13-15).
Verš 6. opět vypadá, jako bys ztrácel spásu! Nezapomeň, že celá tato pasáž hovoří o přinášení „ovoce," a ne o spáse! Mluví o tom, co je výsledkem spásy
Tvé duše! Co je, vlastně to ovoce? V dopise Galatským Pavel píše, co je
"ovoce." To je, v první řadě to viditelné ovoce v životě Křesťana!
Pakliže má člověk toto ovoce, bude získávat lidi pro Krista už svým, vlastním
životem! Je mnoho lidí, kteří byli odstaveni Kristem na "mrtvou
kolej...."
Byli odstaveni - a někdy i - zemřeli a šli
domů, protože zde byli jen pro ostudu!
Podívej se na Ananiáše a jeho ženu! (Skutky 5:1) Bůh je odstranil, protože tím, co udělali, se zcela
vyřadili z možnosti "přinášení
ovoce." Ztratili
spásu? Pakliže ji měli, tak ne! Ztratili odměny? Ano! Nemám potuchy,
co znamená mít či nemít odměny od
Krista, ale když Pavel říká, že tam budou někteří stát - bez jakéhokoliv ovoce
pro Krista, jakoby "prošli ohněm." (1 Korint. 3:15), o takový příchod domů nestojím!
15:3. "Nyní jste čistí, skrze to
slovo." Očistná moc Božího Slova je něco nádherného! Slýchávám tolik o
moderních zázracích - ale nikdy jsem je neshledal příliš
"zázračnými!" V žádném případě nedosahovaly úrovně vlastní
"reklamy!" Na druhé straně, ty skutečné zázraky, bez jakékoliv
reklamy, bez velkého hluku, provádí denně, po staletí, Boží Slovo!
Podívej se, co o tom píše jeden z těch,
kteří viděli skutečné zázraky: 1Petr 1:22-23. My jsme se narodili znovu - tentokrát ne do
lidské, ale do Boží rodiny - skrze to
Slovo! Jak? Uslyšeli jsme o tom Slovu,
poslechli jsme si to Slovo, prostudovali jsme si to Slovo, abychom si pro sebe
ověřili, zda jej můžeme přijmout za pravdu. Potom, když jsme si byli
dostatečně jistí, přijmuli jsme to
Slovo do srdce! "A to Slovo bylo Bůh." my jsme
přijmuli do srdce Krista - Boha, a ten nás svou přítomností očistil. A jak tak
jdeme životem, ušpiní se nám nohy - potřebujeme je umýt. Jak? Žalm 119:9
to řeší. Ta skutečná
zkouška toho, zda jsi upřímný a pevně rozhodnutý být v tom nejlepším vztahu k Bohu je, zda opravdu studuješ
Jeho Slovo a zda to Slovo má vliv na
tvůj život!
Neptám se Tě, zda se snažíš být "dobrý" vlastním
úsilím! Ptám se Tě, jak často pouštíš
to Slovo za volant tvého života! Když bych tak mohl dát Šalamounovu
moudrost do jedné věty, napsal bych to takto: Věř Bohu celým svým srdcem, nespoléhej se na vlastní
inteligenci - nauč se používat Jeho Slovo jako kompas, na všech cestách svého
života! "Zůstat v Něm," znamená stálé spojení s Ním. Mluvili
jsme o čistící vlastnosti Slova. To je to "zůstat v Něm". Pamatuj si,
že kdykoliv uděláš něco, co "nehraje" s Jeho Slovem, „umazal jsi se“
a mrak vešel mezi Tebe a Boha.
Potřebuješ každý den s Ním ztrávit čas, který si k tomu určíš. Čas, ve kterém Mu povíš všechno, co On sice už
dávno ví, ale chce to slyšet od Tebe!
Ty s Ním musíš souhlasit, že ta Jeho cesta je ta správná! Občas se
ocitneš na cestě, která se sice zdá být velmi příjemná, pohodlná a i správná,
ale pakliže to není cesta Jeho, zavede Tě do zkázy! 15:14. Ano, nazývá nás „přátelé!“, ale nezapomeň si přečíst i
zbytek věty! Nechtěl bych, abys to chápal v tom moderním sentimentálním pojetí.
Kristus je Bůh! A to v první řadě! Je krásné říkat: Bůh je mým přítelem - ale -
děláš všechno, co On od Tebe očekává? 15:15-16. Ježíš říká, že nám otevřel své
srdce, abychom pochopili všechno, co On nás učí. Vzpomeň si, že Bůh prozkoumal
Abrahámovo srdce, aby mu mohl odhalit Boží plán, protože Abrahám byl Jeho
přítel! A teď Kristus odhaluje svou
vůli pro nás. To
je přesně to, co by přítel učinil, že? Kolik lidí, které jsi
potkal(a) na své cestě životem, kolik z nich ti otevřelo své srdce?
Jeden z rysů, podle kterého se pozná pravý Křesťan je, že kdykoliv má problém,
jde k Němu, aby dostal porozumění, radu, povzbuzení.
Povím Ti takovou starou veselou povídku:
Jeden chlapík, který byl po dlouhá léta zlodějem, jednoho dne přijmul Krista do
svého srdce a byl spasený. Později studoval, až se stal takovým venkovským
kazatelem. Stále však byl vlastně ještě křesťanské "baby." Jednou
pozdě večer, se vracel domů z kostela.
Jak tak jde kolem velké slepičárny plné drůbeže, přišlo na něj veliké pokušení.
Náš chlapík se okamžitě zastavil a pronesl tuto modlitbu: "Drahý Bože, Tvůj majetek, je ve velikém nebezpečí - a já
nemám na mysli ty slepice!"
A tak přicházíš k příteli, když máš problém. 15:17-19. Křesťané se
mají mít rádi! Jistě, jsme každý jiný, a někdy mám potíže, ale, a teď dávej
dobrý pozor: Dám přednost cikánovi, který je opravdovým Křesťanem, před intelektuálem, který je atheistou! Fakt,
že jsem ještě nepotkal cikána, který by byl skutečným Křesťanem, mou zásadu
nezlehčuje! 15:18-27. Mezi Starý a Nový Zákon, jsem vložil, jen
tak ze žertu, dvě stránky
"Varování". Ježíš o tom mluvil mnohem dříve! Pamatuj si: Pakliže jsi
Boží dítě, svět Tě bude nenávidět! Ze zkušenosti si myslím, že popularita
kteréhokoliv Křesťana bude vždy "ukazatelem," jak věrně representuje,
Krista ve světě! Já nevěřím, že Křesťan může být populární v tomto systému
světa! Svět
nebude mít nikdy rád, pravé Boží dítě!
Světu budeš populární, bude Tě mít rád, pakliže budeš z tohoto světa. A nemysli
si, že musíš jednat jako nějaký super-svatý, aby tě svět nenáviděl! A to je to
nejtěžší, speciálně pro mladé lidi,
kteří touží být populární! Ještě jednou mé upřímné varování: Pozor na
"Křesťany," kteří jsou ve světě příliš populární! Křesťane, nemáš právo, být populárnější, nežli byl Kristus! "Když
vás svět nenávidí, uvědomte si, že mně nenáviděl před vámi!" Už Tě to učím
od počátku: Svět nebude nenávidět ideu Boha! Boha, jako nejasnou, mlhavou
vesmírnou „Sílu". Dokonce jsou s Tebou ochotni o takovém bohu polemizovat!
Hlavně u piva. Koho svět nenávidí je Kristus! Ty můžeš chodit po světě s
půlmetrovou plackou "Věřím v
Boha" a být populární! Zkus to s
Ježíšem z Nazareta - a Tvá popularita
rychle zmizí! Kdosi, kdysi řekl: "Bůh stvořil člověka k obrazu svému, a
nyní si tvoří boha ke svému obrazu člověk. Lidé nenávidí Krista, protože ten
falešný bůh, kterého si stvořili, není otcem Ježíše Krista! Člověk potřebuje
boha, který mu schválí špínu jeho srdce a duše!
Opakuji: Kristus nás nabádá, abychom milovali
jeden druhého. Pravda, občas k tomu potřebujeme Jeho pomoc! Potom hovoří o tom,
že pakliže se budeme hlásit k Němu, svět nás bude nenávidět. Dále učí, že by bývali neznali hřích, kdyby
On nepřišel. Vysvětlím: Jejich osobní
hříchy byly úplná nula v porovnání s hříchem odmítnutí oběti Boha-Syna! Dávej
pozor: Jsou nejenom odstupňované odměny v nebi - jsou také různé stupně
potrestání v pekle! Člověk, který slyší o Kristu a obrátí se k Němu zády, je
jako Jidáš Iškariot, který Ho také odmítnul! Odmítnout Krista, je tín
největším hřích tohoto světa! Ježíš varuje před tímto nebezpečím v
této kapitole.
16:1-3. Ježíš nechtěl, aby ti
první, kteří měli začít s evangelizací v jejich době, nebyli překvapeni,
ohromeni, zastrašeni tím, co se nevyhnutelně muselo stát. Jednou z
vlastností zakladatelů druhých
náboženství je, že se snaží vykreslit zářivou budoucnost pro své přívržence.
Ukázat výhody, mlčet o nevýhodách. Jak rozdílný je přístup Boha! Zatím co nám
říká, že jde domů, aby pro nás připravil obydlí, na druhé straně varuje, že
pakliže budeme následovat Jeho, budeme muset opustit, vzdát se mnoha věcí.
Připomíná mi to jedno přirovnání, které
jsem slyšel před lety: Jde chlapík v
noci domů lesem. Je mlha, nevidí dobře a sejde z cesty. Nemá ani tušení, že se
dostal až k hluboké rokli, udělá krok, a padá dolů. Jak tak padá v hrůze dolů,
bezděky se zachytne kořene stromu, který tu kdysi rostl. Jak tam tak visí ve
strachu, začne volat o pomoc. "Je tam někdo, kdo by mi pomohl?" Po
několika okamžicích se ozve shora hlas:"Já ti pomohu. Udělej přesně to, co
ti řeknu!" "Díky Bohu, udělám co řekneš. Co musím udělat?" „Pusť se!" zní odpověď. Několik vteřin ticha. "Je
tam ještě někdo jiný?"
ozve se znovu ten chlapík. Ano, zdá se to být nadnesené, přehnané. Není! To je přesně to, o čem Ježíš
mluví! Nemůžeš
se držet Krista, a světa najednou!
Nefunguje to!
Kristus chce plnou důvěru! Jeho děti budou sice ve světě, ale do tohoto světa nepatří! Ježíš to ujasnil hned na
začátku. Řekl, že Jeho následovníci to nikdy nebudou mít lehké v tomto systému světa. Všechny hlavní
církve, místo aby zaujaly stanovisko Krista, vyšly do světa se sebevědomým
cílem přeměnit svět pro Krista. Nepodařilo se jim to ani za devatenáct set let.
Pokusily se zpopularizovat náboženství, udělat ho přitažlivým, zajímavým pro
svět. Jejich argument je: "Musíme to dělat, abychom získali svět" Kdo
jim řekl, že zevangelizují svět? Co se říká v Matouši 7:13-14? Kolik lidí se
zachrání? Jenom On to ví, ale
naznačuje, že jich mnoho nebude! Ve Skutcích říká Pavel Felixovi o
soudu. Takové diskuse lidé rádi nemají! Každý je Boží syn, či dcera - každý
jednou půjde do nebe! To je něco, co lidé rádi slyší! Mikuláš, s andělem a
čertem, který nakonec obdaruje všechny!
Nebo ten "starý, polo-senilní dědeček, tam někde nahoře", který nemá
přehled o tom, co se děje na Zemi!
16:12-15. Prozradím ti jednu pravdu: My, sami
od sebe, toho moc nevíme! Od nás se očekává, že budeme zvětšovat naše poznání
Boha, a že naše láska k Němu poroste. Čím více Ho poznáváš, tím více si uvědomuješ, co On vlastně pro
Tebe udělal! A jak na to? Samotná četba Bible - bez pomoci Božího Ducha, Ti
sice přidá na poznání faktů - ale jádro věci, které jde do srdce, místo do hlavy - se dozvíš pouze od Boha!! Povšimni
si sedmi stupňů, jak je Ježíš podává: 1) Duch Svatý, jinak Duch Pravdy, přišel.
2) Povede tě do celé pravdy. 3) Nebude
mluvit o sobě. 4) Bude mluvit to, co
uslyší. 5) Poví ti, co má přijít. 6) Bude oslavovat Krista. 7) Co přijme ode mne, to Ti ukáže.
Teď si to vyzkoušej: Jsi někde ve
shromáždění. Slyšíš: "Duch Svatý mluví ke všem přítomným." "Duch
Svatý pracuje mezi námi." „Duch
Svatý, dělá to a to." V minutě, jak slyšíš taková prohlášení, Ti musí být
jasné, že tam Boží Duch není! Proč? Protože Ježíš nám řekl, že Duch Svatý
nebude mluvit o sobě, ale bude oslavovat Krista! Příteli, až budeš studovat
Bibli, a pojednou, tak koutkem oka „zahlédneš“ Krista, a uvědomíš si, jak je
nádherný, pak si můžeš být jist, že je to Duch Svatý, který Tě právě učí
"jádro věci.“ Proč? Protože Kristus řekl: "A On mně oslaví."
"On bude mluvit o mně...."
V patnáctém verši se Ježíš opět staví na roveň Bohu Otci. Cokoliv má Otec, má i
Ježíš. A pouze Duch Boží nám to může ukázat. "Oko nevidělo, ucho neslyšelo, ani nevešlo do lidské
mysli (srdce) to, co Bůh připravil pro ty, kteří Ho milují," píše
Pavel v prvním dopise do Korintu 2:9-10, a dodává: "Ale Bůh nám to odhalil
skrze svého Ducha." Jenom Duch Svatý, je schopen nám vysvětlit hluboké
myšlenky našeho Boha.
16:16-27. "Chvíli mne neuvidíte, a
opět mne uvidíte". Učedníci byli
zmatení. Co tím myslí? Vysvětluje jim svou smrt -“neuvidíte“ - potom vzkříšení
- „opět uvidíte.“ To druhé "neuvidíte, protože já jdu k Otci," již
trvá devatenáct set let. Ale ať se nikdo nesplete! On se jednou vrátí! Všechny
ty ironické, jakoby moudré, úsměvy na tvářích zmrznou - a celý svět pochopí, že
Bůh vždy své slovo drží! ..... Příteli - přítelkyně: Ať jsi kdekoliv v tomto
zkaženém, nečistém světě - jestliže jsi přijmul(a) Krista do svého srdce, jsi
Boží dítě a na tomto faktu se nezmění nic, jestli jsi chudý(á), bohatý(á), zdravý(á), či umíráš li na rakovinu, stářím,
či na Aids. Zůstáváš Božím dítětem, a "nikdo už tě z Jeho ruky nevytrhne!".... Už po třetí jim
říká, aby žádali v Jeho jménu. A znovu bych chtěl upozornit, že nelze vzít
jakékoliv přání, a "přišpendlit" ho hned za: "Ve jménu Ježíše
Krista, amen." To zde Ježíš neučí! Nezapomeň, že Jeho učedníci se nikdy k
Bohu nemodlili, ve jménu Ježíše Krista! Nakonec jim říká, že Otec je miluje -
že není nějakým tyranským vládcem!
16:28. Většina lidí kteří znají Bibli
se domnívá, že klíčovým veršem Jana je 20:30-31. I já.,, Ale hrozně rád bych položil vedle tohoto i
tento verš. Věčný Syn přišel na tuto planetu, aby vykoupil člověka vlastním
utrpením a smrtí. Tím mu umožnil žít věčně s Bohem. Když svou misi ukončil,
vrátil se zpět k Otci. Tento verš je mnohem větší, než Betlém s Josefem, Marií
a děťátkem v jeslích! Je větší než celý Prostor! Dotýká se
- někde ve věčnosti, trůnu Boha. Pak mluví o těch pár chvílích ztrávených na
Zemi. Bůh Syn vyšel z věčnosti, a opět se do věčnosti vrací... Teď přicházíš k nejpozoruhodnější kapitole Bible... Je
to vlastně, nejdelší modlitba Písma - i když by trvalo tak tři minuty ji celou
přečíst. To nám říká něco o modlitbách: Pakliže nejsi schopný(á) říci ve třech minutách vše, co chceš říct - pak mluvíš
víc, než je třeba!
Ta celá rozprava - jak v Horním Pokoji, tak i
po cestě podél Kidronu, vrcholí touto kapitolou. Je to úžasná kapitola, a já se
necítím ani trochu schopný, všechno zodpovědně komentovat! Je to přímluva Boha-Syna, Bohu-Otci, za nás.
Kristus se za nás modlí. Pakliže
jsi na Něj dnes s modlitbou zapoměl, věz, že On nezapoměl - On se za tebe dnes modlil! 17:1-3. "Tato slova řekl Ježíš".
Jaká slova? Slova z kapitol 13-16. Mluvil k učedníkům. Teď skončil, a mluví k
Otci. „Otče náš“, modlitba kterou je učil, není Jeho modlitbou! To je modlitba
naše. On nepotřeboval
"odpustit hříchy!" Kristus žádné neměl do té doby, než vzal na sebe
ty naše! Kristus se nikdy nemohl modlit modlitbu, kterou naučil nás. Ovšem,
na druhé straně, my se nikdy
nemůžeme modlit tou modlitbou z
kapitoly 17. Ta je pouze a pouze
modlitbou Božího Syna!
"Život věčný, když poznají Tebe".. Nerozhoduje
množství vědomostí - ale kvalita
poznání. Závisí to na tom, koho znáš. Znáš
Ježíše Krista? Charles Spurgeon kdysi řekl: Není to tvá radost v Kristu - je to Kristus, který spasí.
Nemluvme o víře! Spousta lidí věří na
falešné bohy, falešné proroky. Mají víru? Jistě, ale zaměřenou tam, kde nikdo nepomůže. Důležitý je objekt naší
víry! Víru získáme slyšením Božího
Slova. Co říká Boží slovo? Říká, že
Kristus zemřel za naše hříchy.
Zemřel, byl pohřben a třetího dne
vstal z mrtvých.
Poznání fakt a reakce na ně, to je naše víra! A v tom je také naše jistota spásy. Jak tak rosteme v
poznání našeho Spasitele, přicházíme k jistotě. Každý,
kdo si není jist, že je spasený,
že má už nyní věčný život, je buď nespasený, a nebo se stal Křesťanem včera! Proč? Protože Bůh
dal své slovo, že spasí, že dá věčný
život každému, kdo uvěří Jeho Synu - a Bůh nemůže lhát! Zde vidíš, jak je
důležité studovat Písmo! Mnoho lidí stojí na okraji poznání, a nikdy nebudou mít jistotu spásy...
17:4.. Ježíš zde podává poslední zprávu
Otci. Mluví o věcech, které ještě nejsou - jako by už byly zakončené. A tak je
to u Boha vždycky! Čas budoucí, je právě tak přesný, jako čas minulý! Ježíš
teprve na ten kříž jde - a při tom říká: "Dokončil jsem, cos mi dal, abych
dokončil!" Když vysloví to "Dokonáno jest," (19:30) myslí tím,
že naše vykoupení je zaplacené, plně! Udělal
všechno, co bylo zapotřebí udělat! Za tím můžeš udělat, tak jenom tečku! K
tomu, co náš Spasitel udělal, nelze přidat nic! A proto, a to nikdy nezapomeň:
Boží evangelium není, co by snad Bůh žádal Tebe abys vykonal, ale to, co Bůh
udělal pro Tebe, už před téměř dvěma
tisíci lety! V druhé kapitole Filipským, Pavel mluví o tom, jak se Bůh
Syn vzdal všeho.. Ježíš zůstal Bohem. To malé baby v Betlémě, bylo schopno
vyslovit celý vesmír do non-existence! On
nebyl Bohem na 99.99% - On byl Bohem na 100%! Tak co tedy odložil?
Na
čas se vzdal jednoho božského práva: Vzdal se své slávy! Příteli: O Vánocích se
vypráví o pastýřích, andělech, oslíkovi
a podobně. Tak to sice bylo - tak to ale být nemělo! Na pohřeb každého známějšího politického vůdce přijdou
tisíce - třebas i Stalina. Celý svět měl být u kolébky Boha-Syna, který se
přišel obětovat za lidský druh! Namísto
příchodu ve slávě, On svou slávu odložil.
17:6-8 .. A opět jsme u problému Boží volby a naší svobodné vůle. Když
by se jeden chtěl poradit s "esy" křesťanské literatury, jako Hodge,
Calvin, Thornwall, Strong, zjistil by, že
toho také moc nevědí! Prostě, tohle je strana Boží činnosti, o které
toho moc nevíme! Ale už jsme to měli několikrát dříve - prostě ten "kdo
žízní" je Bohem přijmutý, právě tak jako
"kdokoliv, přijde". To
je to nejlepší, jak to dovedu
vysvětlit.. Existuje zvláštní mystické pouto mezi Kristem a těmi, kteří
Mu patří. Patří Otci, a ten je dal Synovi. To nepochopíme !
17:9... Kristus se za tento svět nemodlí - On
za tento svět zemřel! Co víc
mohl udělat? Jediní, za které intervenuje, jsou "ti Jeho". Mimo to,
poslal na tento svět Božího Ducha, který je zde, aby všem těm, kteří
chtějí, vysvětlil celou pravdu, aby "zapečetil" ty, kteří jsou adoptováni, a aby učil ty,
kteří po tom touží..
Verš 11. mně dlouhá léta vrtal v hlavě: A)
Otec, bez jakýchkoliv pochyb, splní každé Ježíšovo přání (viz 11:42), ano? B) Prosí Otce, abychom všichni byli
"jeden". C) Když se podívám
po světě - ať už dnes, či do minulé
historie, vidím, že nejsme jednotní,
nejsme jeden! Katolíci: Římsko-katolíci, Katolíci (ne-římsko),
Evagelikální-katolíci, Koptové, Arménci, Melkité. Protestantské:
Menonité, Baptisté, Luteráni, Anglikáni, Metodisté, Letnicoví (Pentacostal, 6 druhů)) Charismatici,
Adventisté, Presbyteriáni, Dunker
(Němečtí Baptisté), Holines (Armáda Spásy), Kvakerové, Nezávislí
Evangelikálové. Ortodoxní:
Slovanští, Rumunští, Srbští, Habešští,
Gruzínští, Praví Ortodoxní... Mám pokračovat? Ale později jsem si uvědomil to, co už jsem ti zde psal
několikrát: Existuje
"Křesťanstvo", a existuje Církev, složená ze skutečných
Křesťanů, všech těch
"církví". A ta "Církev", nebo "Tělo
Kristovo", je zcela jednotná!
17:17.
Boží Slovo působí "problémy" v dnešním světě. Bible je ta
nejrevolučnější kniha vůbec. Učí
nás, a to je revoluční, že my sami, nejsme schopní se spasit - potřebujeme
Krista. Dále: Fakt, že nejsme schopni
tento svět "vylepšit", pouze
Kristus to může udělat! Svět tuto zprávu nechce slyšet. Dají přednost tomu, že
zasadí pár kytek, pokusí se vyčistit vzduch a zachránit velryby. Ta špína, ovšem, je v lidském srdci! Zachoval
od "Zlého" je mnohem lepší k pochopení. Jde o Satana! Jistě, každý Křesťan, který zná Bibli, se v
první řadě těší na Rapture. Vypadnout z
tohoto smetiště - prostě jít domů. Ale
nezapomeň, že tu máme úkol, ze kterého, nakonec dostane Bůh slávu, která
Mu přísluší. A pochop, prosím: Jenom zde, na Zemi, si můžeš "vydělat" na nějaké odměny. Jsme
zde, abychom podali naše svědectví o tom, co Bůh udělal pro lidstvo. A proto
Ježíš nežádá, aby nás Otec vzal domů.
Dvacátý verš je o mně, o Tobě. Měl na mysli nás, kteří jsme se stali Křesťany
skrze svědectví, které nám zanechali
ti naši první „bráškové“......
17:21-26. Opět zmínka o té
jednotě. Jednota, která existuje mezi Otcem a Synem, je stejná, jako ta, která
existuje mezi Synem a námi. "Aby byli se mnou". Je mnoho tvorů ve
vesmíru, ale Bůh si stvořil člověka, aby s ním mohl mít přátelství! Bůh
vytvořil tvora-člověka se svobodnou vůlí - a přesto, že Člověk padnul, Bůh
stále ještě chce s ním mít přátelský poměr! Mojžíš kdysi toužil uzřít Boží
slávu, Filip chtěl vidět Otce. My, občas vidíme záblesk Jeho nádhery v Jeho
stvoření - ať už je to kouzlo pobřeží Havaje, nebo běžná duha po bouřce. Jednou
ji, možná, uvidíme plnou!!
18:1-13.
Dostáváme se k páté části Janova Evangelia: Kristovo svědectví světu.
Janova zpráva se zde liší od synoptických autorů (Matouš, Marek, Lukáš). Proč?
Synoptikové kladou důraz na Ježíšovu "lidství", Jan na Jeho
"božství". V Janovi vidíme Boha-člověka, který přišel shora na zem, a
opět se bude vracet k Otci. Jan ukazuje Jeho slávu. V těchto pasážích vidíme,
jak se pojí Jeho majestát, s Jeho
pokorou..... Proč opustil Jerusalém a
přešel potok Cedron? Lukáš 21:37, nám to vysvětluje: "Ve dne
učil v Chrámu, a v noci pobýval na Olivetské hoře". Možná, že si vzpomeneš
na jiné překročení Cedronu, léta zpátky, kdy, král David, také zrazený,
překračuje na útěku před svým synem Absolónem ten stejný potok (2 Samuel 15:23)..
Pokud
víme ze záznamů, Ježíš nikdy neztrávil noc v Jerusalémě uvnitř ohrazeného
města. Tím, že jde na opuštěné místo v zahradě, dává svým nepřátelům jedinečnou
příležitost, aby Ho mohli zatknout mimo davy, které by mohly způsobit nepokoje.
Dále si všimni, že Jan nepopisuje Ježíšovu agónii v Getsemanské zahradě. Opět,
spíše vyzdvihuje Jeho slávu. Ježíš se také nepokusí o žádnou obranu, přesně jak to píše Izaíáš osm set
let dříve (53:7). Ve všech dřívějších
případech, kdy chtěli Ježíše zatknout, zabít či kamenovat, použil své moci a
"prošel mezi nimi", či jinak tomu
zabránil. Tuto noc, se Ježíš vystavuje otevřeně těm, kteří plánují Jeho
smrt... Jeho nepřátelé si byli vědomi
moci, kterou má, a proto si vzali sebou jednu "spéira", kohortu, což
je asi 500 mužů! Příteli, ve verši 4, nestojí nějaký chudáček, kterého
zaskočila přesila!
Kdyby se byl sám nevzdal, celý Řím, a -
nakonec celé armády tohoto
světa, by nebyly schopné na Něj položit prst! V tom okamžiku, kdy řekl: "Já jsem" ("egó eímí")
odhalení Jeho božství je srazilo na
zem. Jsme opět u toho stejného prohlášení
"Já jsem", z knihy Exodus
3:14 "Jsem, který jsem", znamená totéž! On tam neříká nějaké "Já jsem ten", nebo
"To jsem já". Překladatel
zřejmě nechápe, co chce Ježíš říci!
Příteli, koho tam, v té zahradě vidíš? Je
ti jasné, kdo On je? Nespasení lidé Ho neznají. Jsou lidé, kteří jsou velmi
pobožní a dokonce čtou Bibli, jsou
morální, a přesto nevidí, že Ježíš z
Nazareta je ten Kristus, Syn boží! Všimni si Jeho důstojnosti ve verších
18:7-9 ! On dává rozkazy, On je ve velení! Proč nezavřeli Petra? Protože On jim
to nařídil ve verši 8! Chudák Petr! Nemám pochyb o tom, že byl dobrým
rybářem - ale s mečem zacházet neuměl! Myslíš si, že chtěl tomu chlapíkovi
uříznout ucho? Ale kdepak! Chtěl mu useknout hlavu! Lukáš nám píše, že Ježíš
toho muže zahojil. Když jim dříve pravil, aby si obstarali meče, nemyslel na
ochranu svou - ale jejich! Písmo se zmiňuje o několika "pohárech". Je
pohár spásy (Žalm 116:13), pohár útěchy (Jeremiáš 16:7), pohár radosti (Žalm 23:5), a tento strašný, hrůzný
pohár, který byl připraven Otcem. Pouze Jan se zmiňuje o Annáši - je zcela
možné, že viděl to, co druzí neviděli. Nebiblická historie nás učí, že Annáš
byl nejbriliantnější, nejchytřejší, a zároveň nejďábelštější ze všech nepřátel Ježíše. Kaifáš byl ten, kterého
Římané uznávali, ale hlavou byl Annáš!
Domnívám se, že za tím celým procesem, který byl vlastně fraškou, stál v pozadí, ve stínu Satana, Annáš. Po dlouhá staletí, oficiální
římsko-katolický, postoj k Židům byl velmi stručný: "Vrahové Krista".
A to byl základ evropského antisemitismu! Ale Židé nejsou za Jeho smrt
zodpovědní, ani trochu více, nežli my!
Shrneme-li to poctivě, On zemřel za hříchy lidstva. Kdybychom neměli hříchy -
proč by umíral? Nemá cenu - a je to zcela falešné, ukazovat prstem, na tu, či
onu skupinu, či rasu!
18:16... Nechci už rozebírat Petrovo
klopýtnutí - ale podívejme se na to z
jiného úhlu. Jan měl známé, pro něho vstup do paláce byl jednoduchý - Petr,
chudý rybář, bez "konekcí", by se tam nikdy nedostal, nebýt Jana.
Abys porozuměl(a): Jan tam byl jako
doma - Petr nikdy v takovém davu nebyl! Petr byl dost upovídaný, prostě musel mluvit! Jiný evangelista píše,
že ho prozradil jeho galilejský dialekt. Petr tam stojí zcela nervózní, a
otázka mladé dívky ho vyvede z
rovnováhy.
A zde je pro nás poučení: Myslím, že nemáme právo poučovat nesečtělé,
prosté Křesťany o zásadách naší víry, které nemají co do činění se spásou
lidské duše - a které by je mohly zmást! Pavel říká, že "pakliže by
skutečnost, že jím maso, pohoršila toho bratra, který je přesvědčený, že jíst
maso je špatné, nebudu jíst před ním
maso, kdybych měl umřít hlady". A to se dá aplikovat na cokoliv! Zábava, alkohol je, co mne právě
napadá. Co tím chci říci je, že Petr
tam jít neměl, bylo to nad jeho "výdrž" - pro Jana to bylo samozřejmé..
Celá 14 kapitola Římanům je na toto téma!
Ještě jednu poznámku: Jak bylo vůbec možné pro Petra se vrátit zpět k
Bohu, když udělal něco velmi podobného, jako
Jidáš? A zase jsme zpět u té stejné odpovědi: Petr se vrátit musel,
nemohl by žít mezi prasaty. Jidáš se vrátit nemohl - nebyl nikdy synem - vždy byl jen prasetem.
Celý
ten výslech u Annáše, ukazuje na důstojnost, se kterou tam Ježíš vystupoval. Je
podroben ponížení, a přesto nemluví ani poníženě, ani přehnaně sebevědomě.
Podrobuje se, protože jde zemřít za ty, kteří Ho přijmou. Ale i tak poukazuje
na to, že jejich počínání je zcela ilegální a odporuje Mosaickému Zákonu.
Neměli ani jednoho svědka o Jeho údajném "zločinu" a přece Ho
udeřili! Oni jsou ti, kteří zákon
překročují. Na příklad: Žádný proces nemohl začínat, nebo končit nocí, ani
nesměl být skončen v jednom dni.
18:28...
Zde, a potom ještě ve Skutcích 4:1-22,
vidíš rozdíl mezi Kristem a náboženstvím. A tak to bylo po celou
historii Křesťanství. Kristus kontra nábožeňští vůdci, Petr a Jan kontra Sanhedrin, Vatikán proti Waldenským,
(12 století - Bible jedinou autoritou) proti Wycliffovi, (14 století) proti
Husovi, Lutherovi. Až si jednou přečteš o počátku Reformace (Luther, Calvin,
Melanchton, Zwingli), jistě si uvědomíš, že všechno nebylo tak, jak by být mělo
- jsme jen chybující lidé - ale když potom
prostuduješ Vatikánskou odpověď
ze sjezdu v Trentu 1545-1563, snad
pochopíš rozdíl mezi Organisovaným Náboženstvím (a to ne pouze Vatikánem!)
a Církví, která se skládá ze skutečných Křesťanů, kteří jsou ve všech těch církvích světa!
Organizované Náboženství, vždy stálo proti
pravé Církvi, proti čistému Křesťanství. Udělej si obraz: Ježíš, unavený,
žízníci u studně, na straně jedné, a
papež v brokátovém šatu, s prsteny na
rukou, či anglikánský arcibiskup
z Canterbury v celé kráse, na straně
druhé. Jistě bych sem mohl uvést i některé protestantské televizní "super-
hvězdy, ale tam, už to tak "nebije do očí," i když bych s tím také nesouhlasil. Ale, podle 1Korintským 4:5,
bych do toho neměl příliš zabíhat...
Ten proces u Piláta jsme již probrali - pouze
si všimni té nenápadné mezihry: "Pilát vyšel ven"( verš 29), "Pilát se vrátil" (verš 33), "A když to řekl, vyšel opět k
Židům" (verš 38), "a Pilát
tedy nechal Ježíše zbičovat."( 19:1). "Pilát opět vyšel ven"
(19:4) "A opět vešel do soudní síně" (19:9), "Přivedl
Ježíše" 19:13. Pilát a židovská
skupinka se dohadovali. Pilát by býval rád obviněnému pomohl. Stačilo by, kdyby řekl že není králem! Pilát by byl
býval hrozně rád, aby mohl Ježíše
propustit, navzdory těm protivným Židům
kterými on, hrdý Říman, - mohlo by se říci nadřazená rasa - srdečně opovrhoval! Ale ten člověk s ním, nijak
nekolaboral... A tak, nakonec, Pilát
prohrál. Prohrál víc, než byl schopen si uvědomit!
18:36-39... "Mé království není z tohoto
světa".On neříká, že Jeho
království nebude - jednou - vládnout tomuto světu. On je přece Král králů a "Země bude plná
znalosti Boha právě tak, jako vody
pokrývají zemi" (Izaiáš 11:9). Ale Jeho Království nebude vycházet z kteréhokoliv politického systému,
které znáš! Jeho moc není politická! Nemůžeš ji ani měřit našimi
"metry". Kristus nebude ani
Demokrat, Republikán, ODS, nebo KSČM! Náš Pilát, byl zaprodaný politikář,
který své "teplé místo"
koupil, a při tom byl loutkou
Říma.
"Kdyby
moje Království bylo z tohoto světa, pak by moje armáda bojovala"(volně). On se nebránil. Petr Ho chtěl
obhájit mečem, a On mu řekl, aby ten meč zastrčil. Ježíš nehodlal budovat své
království ze současného politického systému. Bible jasně učí, že Kristus
shromažďuje lidi ve svém jménu (Skutky 15:14). To jsou ti, kteří se nazývají
"ekklesia", jinak "povolaní"...
Ještě k Pilátovi: "On věděl, že Ho
předvedli z nenávisti" (Matouš 27:18, volně). "Jsem nevinen krví
tohoto člověka". (Matouš 27:24)
"On věděl, že Ho kněží obvinili z nenávisti" (Marek 15:10).
"Pilát proto, chtěje Ježíše propustit, mluvil s nimi" Lukáš 23:20.
"Nenašel jsem důvod pro trest smrti" (Lukáš 23:22). "Nenalézám
na Něm vinu" (Jan 18:38). "Od té chvíle, se Ho Pilát snažil
propustit" (Jan 19:12). "Pilát byl rozhodnut, propustit Ho“ Skutky
3:13). Navzdory všemu, Pilát neměl odvahu Ho propustit.
Kapitola 19.
V této kapitole uvidíme největší justiční omyl v historii lidstva.
Pochopitelně z pohledu lidského! Řím byl po celém tehdejším světě, známý svou spravedlností. Na každém úředním stole
byla malá figurka boha se dvěma tvářemi - Januse. Jedna tvář hleděla dopředu,
druhá dozadu. Z tohoto jména dostal jméno leden v keltko-anglosaských jyzycích
- January, Januar, Janvier - měsíc,
který se dívá jak zpět na starý, tak i dopředu, na nový rok. Janus měl připomínat soudcům, dívat se na věc z obou
stran. Řím vládl tehdejšímu světo téměř tisíc let!
Kdykoliv Římané okupovali jakýkoliv
národ, slíbili dobré silnice, zákon, pořádek, ochranu a mír. Cenou byl život pod diktaturou. Řím vládnul rukou železnou. Římská justice zaručovala
spravedlnost pro nevinné, spravedlnost pro viníky. Řím neznal milost, pouze
spravedlnost. Proto také - za těchto
okolností - je proces s Ježíšem z Nazareta takovou anomálií -
neuvěřitelným porušením spravedlnosti! Z pohledu člověka a jeho pojetí fair-play,
je Ježíš dokonale čistý, nevinný! Ovšem, z hlediska Boha - a to je co platí -
je Bůh-Syn, vinen všemi hříchy, které
kdy lidstvo spáchalo, a nebo spáchá!
Podívejme se na to, znovu z hlediska
"obhájců spravedlnosti",
Římanů: Pakliže byl Ježíš nevinen, měl být propuštěn. V případě, že byl vinen, měl být ukřižován. To bičování
bylo zcela nezákonné a nesprávné! Pilát se domníval, že tím uklidní Židy.
Potom, dále: Ti vojáci neměli právo k tomu, co udělali. Byla to surová
"zábava". Každý z nich ukázal svou pěst vězni, potom Mu zavázali oči,
a jeden z nich Ho udeřil sevřenou pěstí
do obličeje. Potom Mu rozvázali oči, a
měl hádat, kdo Ho udeřil. Pochopitelně, nikdo nikdy neuhodl, a tak většinou
odsouzenému rozbili obličej k nepoznání (Izaiáš 52:14). Přátelé,
vypusťte z paměti ty důstojné obrázky Krista na kříži - On vypadal zcela jinak! Verš 12 nám říká, že Pilát chtěl Ježíše propustit. Protože v
Něj uvěřil? Ale kdepak - jenom mu bylo jasné, že Ježíš je zcela nevinen.
19:14-16.. Židé se rozhodli. Jednou v
budoucnosti, budou postaveni opět před
volbu: Kristus, nebo Antikrist. Nakonec, každý z nás je postaven před stejnou
volbu: Kristus, nebo Svět. 19:16-37.
My tak často hovoříme o ukřižování, smrti a vzkříšení Ježíše Krista, že už se
to zdá, docela samozřejmé, někdy i už zcela "familiární". Jeho
ukřižování byl ten nejhnusnější čin, v historii člověka! A přesto, je to naše
spása! Kříž Ježíše Krista je - z hlediska Boha
výkupné. Kristus nesl naše hříchy, a Bůh je uspokojen. S hlediska
Ježíše, je to oběť. On je tím Spasitelem a On sám se nabídl za nás. Je to také
akt poslušnosti vůči Otci (Filipským 2:8). A z hlediska člověka? Je možné, že
se opakuji - ale to mně vůbec nevadí, jelikož by to měli lidé slyšet třikrát
denně! Pakliže nejsi v Jeho rodině, tvá situace je takováto: Byl(a) jsi odsouzen(a) k trestu
smrti, (Jan 3:18). a Ty čekáš na svou popravu. Najednou ti někdo nabídne
milost. Zdarma! Výnos o milosti je již podepsán - je zcela platný. Jedinou podmínkou je, že tu milost přijmeš. To je
všechno........
Jan nám ten akt ukřižování nijak nepopisuje.
Zmínil se o místě, ale podává velmi
málo podrobností. Generál Gordon se
nespokojil s tradičním místem uvnitř města, které se uvádělotradičně
jako Golgota a poukázal na kopec, vně hradeb Jerusaléma. Ten skutečně vypadá jako lebka. Osobně věřím,
že to, je to skutečné místo Ukřižování,
i když na tom, vůbec nezáleží!
A přišla ta hodina, o které mluví Ježíš v
16:32. Všichni se rozutekou, všichni Ho opustí. Zůstane sám, a přece není sám,
a není sám "protože Otec je se mnou". To je ta veliká
záhada:"Bůh byl v Kristu, a
usmiřoval si svět k sobě" (2 Korint. 5:19, volně). Na druhé straně Ježíš
volá s kříže:"Můj Bože, můj Bože, proč jsi mně opustil?". Chceš to
rozluštit? Já ne! Pod křížem stojí Marie.
"Ženo", říká jí, právě tak jako v Kánií Galilejské. Jeho
lidský vztah k ní bude zrušen. Pro ní, právě tak jako pro nás, On bude Kristus
Oslavený, v novém těle, které ještě dobře nechápeme. Marie musí k Němu přijít
pro spásu ve víře, jako každý jiný člověk.
Jistě, až vstane z mrtvých její čistota bude prokázána. On očistí její jméno, ale za její hříchy musel zemřít,
jako za každého jiného...
19:37-42. Nezapomeň, že na každé stránce Bible, jednáš s historií!
Na rozdíl od Bhagavad-Gita, Koránu, Budhismu, Mormonů, a všech ostatních
posvátných knih minulosti, se zde potkáváš se skutečnými událostmi. A v této
části je to "jádro" spásy, záchrany člověka! Jak to popisuje Pavel
v 1 Korint. 15:3-4. Tam jsou ústřední
fakta evangelia Ježíše Krista! A naše spása je odvislá od našeho postoje k
těmto skutečnostem, a k Němu. Najednou se vynoří otázky jako: "Věříš
Mu? Věříš, že tam visel za tebe? Věříš, že ta Jeho smrt na kříži, Ti nabízí
věčný život? Toto jsou otázky života a smrti! Drtivá většina lidí, kteří žijí v
tak zvaně křesťanských zemích, z toho vytvořila folkloristický guláš, který o
skutečném Ježíši neříká nic! Ten kříž volá:"Věř mi, miluj mne!". A lidé staví betlémy a stromečky! Ten pravý
Kristus se ztratil někde mezi škatulemi braku a veteše .........................24.12.1994
Kapitola 20 . Toto je popis Vzkříšení, jak ho viděl Jan. Opět připomínám: Zde píše očitý svědek! Jistě, můžeš
prohlásit, že nevěříš, ale nebude to proto, že jsi nedostal informace! Vzkříšení Ježíše Krista je srdcem naší
víry! Vím, že Jeho smrt byla strašně důležitá - umíral za nás, ale máme celou teologii, knihy, kázání
na téma smrti. O Jeho vzkříšení se toho moc nepovídá - leda na Velikonoce. Uvědom si, že Letnicemi
(Pentecost), začíná hlavní téma Písma, Vzkříšení Ježíše Krista! Na poslední
stránce Matoušova evangelia, jsem se snažil o
popis celé té události, ze všech čtyř svědectví, to už znovu psát
nebudu. Kdysi jsem napsal úvahu k 19 a 20
kapitole Jana. Někdo už to četl,
ale i tak to sem vložím, jako část Jana:
Tato úvaha patří lidem, kteří po přečtení
- ať už celé - či pouze části této
knihy, odmítnou uvěřit ve Vzkříšení. Před, téměř 2000 lety, Bůh inspiroval
Jana, aby svým svědectvím podal
dostatečný důkaz o tom, že Jeho Syn, je právě tak Bohem, jako Otec, a proto
mohl - bez nejmenší námahy, přemoci Smrt, a vyjít z toho hrobu! Tyto řádky,
které zde pro Tebe, milý skeptiku, dávám dohromady, jsou tak neuvěřitelně
důležité, že i kdybych byl schopen, nějak srozumitelně
vyjádřit rozdíl, mezi přijmutím, a odmítnutím Kristovy oběti, bylo by to stejně
příliš daleko za hranicí lidského
chápání! Ale i tak to píši, proto, že - podle Boha - je tento důkaz
postačující, a Ty nebudeš moci, jednou
říci, že jsi neměl dostatek informací. Tato námitka nebude
brána v úvahu!!
Bod
číslo jedna: Jednáš s očitými
svědky. Tomu se říká "primární vidence". Pochybuješ o tom, že Brutus
a Casius zavraždili Julia Césara v r. 44 před Kristem? Proč ne? Jak víš,
že se stal Kublaj Chán guvernérem Číny
v r. 1251? Jak vůbec
něco víš? Právě tak, jak nějaký současník Julia Césara psal o tom, co
se stalo, právě tak píší Matouš, Marek, Lukáš i Jan o tom co viděli, slyšeli,
prožili. A ty nemáš právo odmítnout jejich
zprávy "a priori", aniž by sis rozvážil, proč ten, či onen
svědek je hodný tvé důvěry, a proč jiný ne. Proč mu věříš, nebo nevěříš. Tak
tedy: Josef z Arimatie, spolu s Nikodémem, (jistě měli sluhy na pomoc - byli to
starší, zámožní lidé), vezmou tělo a odnesou
k hrobu. Nikodém dokonce přinese 50 kilogramů balzamovací směsi! Za dobu egyptského otroctví, se Židé
naučili balzamovat těla, a ještě ten
proce vylepšili. Jistě už každý z vás
viděl na obrázku mumii. Dělalo se to tak, že se tělo od ramen až po paty balilo
do dlouhého plátna, a při každém obtočení, se
přisypala balzamovací směs. Brada se podvázala šátkem, aby ústa zůstala
zavřená. A takhle to Jesef z Arimatie s Nikodémem provedli. Potom zavalili ten
veliký kámen- a šli domů..
Ten třetí den přijde Marie z Magdaly, všimne
si pouze otevřeného hrobu, a běží za Petrem a Janem. Ti se okamžitě vydají k
hrobu, a teď to Jan popisuje téměř minutu za minutou. Ta tři slova "viděl" (verš 5),"uviděl" (verš 6), a "spatřil" (verš 8), mají, v řečtině zcela rozlišný významový odstín. Jan
"viděl"(blépô) pohlédl, bez
uvědomění si čehokoliv. Petr "uviděl" (theóreó), znamená zkoumat,
přemýšlet. Potom Jan "spatřil" (eidó), "došlo mu to" a uvěřil! Proč myslíš,
že Ho Marie Magdalena nepoznala?
Protože žádné Vzkříšení neočekávala! Nikdo z nich nevěřil!
Totiž, o co jde? Kdyby bývali přišli zloději,
a ukradli to tělo - ať už z jakéhokoliv důvodu - nezdržovali by se rozbalováním
těla - to dá rozum! Kdyby býval Kristus v tom hrobě obživnul (v našem pojmu
"obživnutí"), jak by se byl "rozbalil?" Ale to není všechno! To řecké "keímaí"="ležet"
(verš 6), znamená nerozházené, neporušené, složené. Něco, jako by Ježíš
"prošel" těmi plátny, a nechal je v tom stavu, jak byla obvinutá
kolem Jeho těla! A Jan, jakmile si to
uvědomil, pochopil že to nemůže znamenat nic jiného, nežli nadpřirozené
vzkříšení - vítězství nad Smrtí - o kterém jim
Ježíš vyprávěl.
Tato událost, vzhledem ku
své důležitosti pro nás, je tak jasně
popsána a vysvětlena, že, příteli, pakliže odmítneš - nebude to na základě nedostatku informací - bude to
proto, že jsi věřit nechtěl - ne, že
jsi nevěděl!
Kapitola 21 je, vlastně epilog. Je zcela
možné, že Jan, když dokončil své svědectví, napsal jak prolog, tak i závěr. Zde
jsou popsány tři hlavní události: Rybolov na Galilejském jezeře.
Ukazuje Krista, jako Pána naší vůle,
který řídí naší službu. Druhý je Snídaně
na pobřeží. Zde je Pánem našich srdcí, a ukazuje naši lásku pro Něj, jako hnací sílu naší služby. Třetí
je, když oznamuje způsob Petrovy smrti. Celý ten "spolek", který se tam
shromáždil, by měl dostat pojmenování
"Sjezd Problematických Dětí". Je zde Petr. Vášnivý, plný nadšení,
které občas opadne. Je tu Tomáš, náš slavný skeptik a pesimista, jsou tu
"Synové Hromu"- Jan a Jakub, jsou zde i další, kteří nejsou zmíněni.
Ano, "děti problémů" - snad proto,
představují i nás. Chytají celou noc - a ani rybička! Vtom se objeví na pobřeží postava. Na tu
dálku nerozeznali kdo to je, i když v
Jeho novém těle, vypadal stejně, jako dříve. Verš 21:5 to slovo
"děti" (paídiôn) není to něžné "děti" z prvního dopisu Jana 2:1, 2:12, 2:14, kde používá
"tekniôn", "drahé děti". Zde je to spíše ve smyslu
"výrostci". "Chytili jste něco?"
To je
otázka, kterou jednou uslyšíš až
tam budeš stát! "Co jsi dělal, tam dole na Zemi? Doufám, že tvá odpověď
nebude stejná, jako Mu dali oni! Jejich
strohá odpověď naznačuje, že o tom ani nechtějí debatovat..... Celý ten šestý verš ukazuje, jak Kristus řídí
kroky svých dětí. On dává instrukce, my máme poslechnout. Když
"rybaříme" podle Jeho rad, chytáme ryby! Ten zázračný úlovek, je
poslední Kristův fyzický zázrak před odchodem domů. Chtěl bych poukázat na
jednu skutečnost. Všiml jsi si, že
Kristus používá pro své zázraky to, co právě lidé mají? Učedníci chytali, ale
marně. V Káně měli prázdné nádoby na vodu. Mojžíš měl v ruce hůl, David byl
věrný se svou pastýřskou holí, Bůh mu dal do ruky žezlo. Je zajímavé, že tě
Bůh může použít v jakékoliv situaci.
Příteli, pakliže Tě Bůh nemůže použít
tam, kde jsi - nedomnívám se, že Tě bude moci použít kdekoliv jinde.....
"Pojďte jíst" - jaké pozvání! Nežli odešel, řekl nám:"Jděte do celého světa a učte mou zprávu"..
Chci věřit, že dříve než se vydáme na
cestu, On by dal přednost tomu, abychom s Ním posnídali! Nejnádhernější na tom všem je, že vzkříšený
Kristus, Bůh Syn, chce dávat potravu
těm svým.
Teď přicházíme k zajímavému
"interview." Kristus volá Petra,
po tom všem, co se stalo, zpět do služby. Zde také poznáme, že láska ke
Kristu, je ten hlavní požadavek! První otázka: "Šimone, miluješ mně víc,
než tyto?" Za prvé, proč mu říká Šimone? Jistě si pamatuješ, když Ježíš potkal tohoto muže
poprvé - Ondřej ho přivedl k Ježíšovi - Ježíš mu vlastně říká:" Ty jsi
Šimon, syn Jonáše, budeš se nazývat Cephas," což znamená v aramejštině "kámen". V řečtině
je to Petros. Tam u Cesarea Filipi, kde Petr pronesl to slavné vyznání víry
(Jan 6:69) mu Ježíš říká, že jako
muž-kámen, bude za něčím jednou stát. Ale Petra čekala ještě jedna zkouška.
V řečtině existují tři slova, která všechny
moderní jazyky nazývají
"láskou". Řečtina je velmi bohatá, flexibilní. První slovo je "eros".
V tomto výrazu je láska degradována na "sex", protože jej
personifikovali. Udělali boha Erose a dali ho dohromady s Afrodité. Římané z toho udělali Venuši a
Kupida. "Eros" je vlastně
tělesná sensualita...
Další slovo je "fileó," a
znamená "přátelství." Má co do činění s emocemi v lidských vztazích v
lepším smyslu slova. Máme z toho jména jako "Filadelfie" (bratrská
láska), "filantropie," a podobné.... A to je slovo, které se používá
v Písmu.
Třetí slovo je "agapeô".
Agapeô je ve skutečnosti ten nejvyšší výraz pro lásku. Je to slovo, které
používal Kristus. Opomíjel ta druhá dvě slova ve prospěch "agapeô!"
Když hovořil s Petrem, používá tento
výraz. Je nádherné, mít tu správnou víru, v tu správnou osobu - ale spása je
záležitost lásky. McGee kdysi prohlásil (a já s ním souhlasím), že kdyby to
bylo na něm, vybral by slovo "víra," jako vrcholný výraz vztahu.
"Zdá se mi být větším komplimentem
když mi lidé věří, než když mne milují, protože vždy najdete nějakého darebáka,
který je milovaný čistou dívkou......"
Faktem je, že i když po tom co Petr zradil,
Ježíš mu sice už nemohl věřit - ale stále ho miloval! "Není větší lásky,
než položit život za přátele." (Jan 15:13). Ve chvíli, kdy Petr Ho zbaběle
zapřel, Ježíš šel na smrt za Petrovu spásu! Ve chvíli, kdy Ježíš říká při večeři:"Jeden z vás mne
zradí." Petr si jistě pomyslel:"Já těm lidem také moc nevěřím - ale
je tu jeden, na kterého se můžeš
spolehnout," a myslel, pochopitelně sebe. A nyní mu Kristus
říká:"Miluješ mně víc, než tyto lidi zde?"
Šimon není schopen použít "agapaô",
nezapomeň, že je mu jasné, že Kristus vidí jeho srdce, nedá se
lhát! Použije "fileó."
Ano, Petr se už naučil nepřehánět, nevychloubat se. Kristus se ptá
Petra podruhé: "Miluješ mne?" Petr opět, není připraven
"vystoupit" výše než "fileô". Prostě si nevěří!
Tak, tedy po třetí, Kristus "sestoupí" na Petrovu
úroveň, a použije výraz
"fileô". Petr je zarmoucen, ne pro to, že se ho Kristus ptá, ale
proto, že byl nucen sestoupit na Petrovu úroveň. Petrovo srdce se prostě vzepřelo použít výraz pro lásku, které
Petr schopen nebyl.
21:18-21.. Ježíš říká Petrovi že jednou za
Krista zemře. Kdysi Petr prohlásil, že by za Něj položil život - a také to
udělá! A teď se zachová jako každý z nás! "Když já mám umřít, copak se stane s Janem?". Není to typické? Ježíš
mu odpovídá:"Petře, řekl jsem Ti,
co pro mne uděláš. Co se stane s Janem, není Tvá záležitost! Ty jdi, a krm mé ovce!“
Příteli, bude mnoho
věcí, o kterých se zde nikdy nedozvíme! Nikdy nebudeme vědět všechno! Ale to
nám přece nebrání v tom, abychom Mu věrně sloužili. To, co budeme potřebovat,
abychom učili jiné, to nám Bůh dá. Podívej se, jak jsme schopni všechno překroutit! Ježíš neříká, že by Jan nikdy
neměl zemřít!.
Tradice nám říká, že Petr, před tím než ho
ukřižovali, požádal, aby byl pověšen hlavou dolů, "že není hoden být
ukřižován stejným způsobem, jako jeho Spasitel". Prý mu vyhověli. Můj příteli, Ježíš Kristus musí být Pánem
Tvé mysli, právě tak, jako Tvého srdce. Jinak nemůže být Pánem tvého života!
Pevně věřím, že Jan nijak nepřehání, když tvrdí, že by celý
svět nemohl pojmout vše, co by se dalo
napsat o Ježíši Kristovi,
Božím Synu - věčnému Slovu, který existuje bez začátku. Ten Bůh,
který z nepochopitelné lásky k nám, sešel na tuto zemi, a
zemřel tou nejpotupnější smrtí té doby.
A to je zpráva apoštola Jana...
Jan-konec...