První
Královská
Úvod.
První a Druhá Královská jsou v pořadí druhé ze třech
dvojic knih: 1Samuel, 2 Samuel, První
Královská, Druhá Královská, První a Druhá Letopisů (Paralipomenon). Původně to
byly jednotlivé knihy. Autoři
Septuagintu, (asi sedmdesát vzdělaných Židů, přeložilo kolem roku 300 před
Kristem, Starý Zákon do řečtiny) rozdělili tyto knihy na tři "dvou-knihy." Přesto že pisatel je nám neznámý,
Královská 1 a 2 byly napsané, když ještě stál první Chrám
(1Král. 8:8:). Sledujeme linii
Davidovu, a každý následující král je posuzován podle lidských měřítek - to
znamená - ne příliš vysoko! Ale i tak
vidíme, že žádný z těchto panovníků, nedosáhnul ani tohoto standardu! Celkově je to smutný obraz!
Nejprve se království rozdělilo. Potom
padlo nejprve Severní, posléze Jižní království. Tu první událost vykreslují
verše 2Král. 17:22-23. Další klíčový verš je o pádu Jižního království
(2Král.25:21). První kniha ukazuje rozdělení, druhá pád. První začíná králem
Davidem, druhá králem Babylonu!
Uzávěr z těchto dvou knih.... nejsem mudrc, ale mně
to ukazuje, že Člověk sám není schopen vládnout
sobě,
národu,
či světu!
Nemusíš s tím souhlasit. Já jsem tento názor získal, jak tak
jdu světem a "koukám se kolem." Ale to chce čas! Pamatuji se,
když jsem před lety četl Jeremiáše 10:23, viděl jsem "červeně!" Dnes
vím, že má pravdu! Ne, člověk není schopen řídit své kroky! Jistě, můžeš si - přesně jako kdysi Satan - říci ve
svém srdci: "Vystoupím na nebesa, povýším svůj trůn nad hvězdy Boží,
vystoupím na posvátná místa v oblacích,
s Bohem se budu měřit!" Ano, to můžeš. Takových jsou na tomto světě
miliony! Za celý ten jejich život nepoznají,
proč vlastně na tom světě jsou. Nakonec zaplní tu "poslední
jámu" a jdou do míst, které si
sami vybrali... Ježíš se o nich zmiňuje
v Matouši 7:13-24.
Kapitola
první až šestá.
David je už téměř senilní. Toho chce využít
Adonijáš, Davidův syn číslo 4, který se
narodil v Hebronu (2Samuel 3:4). Jeho
matka se jmenovala Haggith a nic se o ní neví. Adonijáš byl jako jeho nevlastní bratr Absolón. Hezký,
impozantní ale nafoukaný a marnivý...... Dokonce se zdá, že strhnul na svou
stranu Joába. Totiž, každý na tom
královském dvoře vidí, že David už tu dlouho nebude - tak si snaží zajistit teplá místa!......... Když se Bat-šebě narodil druhý syn (ten
první, jak víme, zemřel), David se
zavázal, že tento bude králem Israele po něm.
Jmenoval se Šalamoun. Pravda -
David se nezdá být příliš nadšený touto perspektivou! Nedělá nic, co by
zchladilo Adonijáše. Nyní do toho
zasáhne i Nátan. Starý a odvážný
prorok.
Oba dva, jak Nátan tak i Bat-šeba chtějí vědět, zda David
opravdu změnil volbu a přeje
Adonijášovi. Všimni si že David
neříká "náš syn," ale"tvůj syn" když mluví s Bat-šebou.
(1:30) Na znamení tohoto rozhodnutí, Šalamoun měl jet na mezku krále Davida.
Mezek bylo zvíře královsky ceremoniální
- kůň zvíře do boje. I Kristus se zdá
souhlasiti s tímto symbolismem. Jel na
oslíku ten slavný vjezd do Jerusaléma.
Do té poslední bitvy - Armageddonu - přijíždí na bílém koni! Šalamoun nebyl David! David žil jako drsný muž - Šalamoun byl vychován v paláci - většinou v ženské části
paláce! Proč nakonec měl kolem sebe
kolem tisíce žen? Protože nic jiného pořádně neznal! Šalamoun byl maminčin mazlík.
Ani jako Jan Křtitel, ani jako David,
ani jako Ježíš. David mu to
také tak podává: "Vím že nejsi chlap - ale dělej to nejlepší, co
umíš!" Neví se mnoho o tom, jaký odkaz Šalamoun od otce zdědil, ale to, co
mu David zanechal, mu umožnilo stát se - snad tím největším králem v historii.
A pakliže ne největším, pak jistě nejznámějším! Adonijáš se opětně snaží dostat
na trůn. Velmi chytře oklikou - přes matku Šalamouna. Je v tom také zřejmě
namočen kněz Ebjátar a další. Šalamoun nenechá kněze popravit - nezapoměl na
jeho věrnost k Davidovi v době Absolonova povstání. Prostě ho vykázal od sebe
a tím končí linie kněží od Elího, který vychoval Samuela. I Joáb skončil. Pravda, bylo to velmi kruté - ale tímto
se Šalamounovi upevnila moc a mohl
počít budovat říši.
Šalamoun...... Říká se
"moudrý jako Šalamoun". Zdálo by se, že začíná dobře - ale povšimni si že prosí Boha o státnickou, ne o
duchovní moudrost... Na konci jeho života se to ukáže. Jednu ohromnou chybu
udělal a to že si bral všechny ty cizí ženy! Zde je ukázka té politické
moudrosti! Jistě, bude vypadat jako moudrý
člověk - ale podívej se na ty konce! Ať už byl David jakýkoliv - (nakonec, kdo z nás má život bez
špíny?) - David byl k Bohu mnohem blíže
než jeho syn! Jistě, když člověk čte Šalamounova " Přísloví" a
"Kazatele", vidí tam hlubokou
moudrost - je to jistě inspirováno Bohem, jako
celá Bible - ale když vidím to jeho stáří, vzpomenu si na slova
mého Krista: "Podle ovoce je
poznáte" (Matouš 12:33).
Až se dostaneme ku
"Kazateli", povšimni si toho rčení: "pod sluncem."
Tak to viděl Šalamoun v rámci lidské moudrosti! Lidský standard je velmi nízký!
Jeho kniha Přísloví je skutečně něco k pročtení - netvrdím, že tím když
budeš žít podle této knihy - se staneš Křesťanem - ale budeš mít velmi dobrého
vůdce pro život! ....... 4:25 se
zmiňuje o hlubokém míru té doby. To už
dnes nemáme, a mít nebudeme, dokud se nevrátí Princ Míru - Bůh-Syn. Potom zase
bude každý sedět pod svým stromem (Micheáš 4:4).
4:32 nám říká že Šalamoun dal dohromady tři tisíce
přísloví. Zanechalo se nám jich několik
set. Právě tak jeho zpěvy. Máme
pouze jeden. V kapitolách 5 a 6 je
popsaná příprava na výstavbu Chrámu. Píši to jako jméno vlastní, abych tento
Chrám odlišil ode všech jiných právě tak, v tom stejném smyslu budu později
rozlišovat „Církev“ a „církev“). Tento Chrám bude jednou velmi důležitý!
Když se podíváme na naše "pozadí," vidíme, že člověk byl
stavitelem už od nepaměti. Již v
Genesis 4:17 Kain postavil město. Veliká část této planety je pokryta
kopečky a kopci, které skrývají r.uiny toho, co naší předkové postavili.......
Každou tu civilizaci lze posuzovat podle toho "jak vysoko se
dostali?" Dnešní
moderní člověk je zřejmě hrdý na to, že
postavil nákupní centra, super-markety, mrakodrapy, ohromné komplexy budov - ať už k jakémukoliv účelu -
vysoké obchodní věže, veliká apartmánová střediska. Prostě si postavil vlastní
jeskyni, ve které žije a pracuje a
nakonec i pochopitelně umírá,. Zbytek času ztráví v autě na dálnicích, kde se -
většinu času - pohybuje jako šnek... Ale pokud tento člověk může zmáčknout
knoflík a nebo otočit vypínačem, tvrdí že žije. To jsme my!..........
První impresivní stavby byly pochopitelně chrámy.
Všechny pohanské národy měly své chrámy. Některé byly primitivní, jiné, jako na
příklad Parthenon, byly jedním z nejvyšších výrazů krásy. Všechno toto stavění
má svůj prvopočátek v Údolí Šinar, kde Bábelská Věž měla být gargantuánským
symbolem lidské vzpoury proti Boží suverénitě. Chrámy Králů na Nilu, Ašur v
Ninive, Babylonský Marduk, všechny ty
zigguraty v údolí Eufratu-Tygridu, Chrám Baala
Féničanů, řecká Athéna, chrám Jupitera v Římě, Aztécké chrámy v Mexiku -
to vše jsou projevy vzpoury proti Bohu! "Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli
v bláznovství. Zaměnili slávu věčného Boha za obrazy pouhého člověka, ano i
ptáků a jiných zvířat" (Pavel v Římanech 1:22). Každý z těch pohanských
národů postavil chrám, jako
"klec" kde by Bůh přebýval. Šalamounský Chrám, na rozdíl od tohoto
konceptu, nebyl nikdy považován za obydlí Boha. Šalamoun to říká jasně ve
2Letopisy 6:18. Tento Chrám byl považován jako přístupní cesta k Bohu skrze
oběti.. Už vlastně David zhotovil plány pro Chrám. Když viděl že mu není povoleno stavět, předal vše i připravený
materiál Šalamounovi. To jsme se dozvěděli v knize Letopisů 1 28:10-12 a 29:2.
Šalamoun udělá smlouvu s Hiramem, králem Týru, který mu - mimochodem "fandil" a začne se stavět. Jinak, jelikož tyto kapitoly popisují hlavně
stavbu, nebudu je komentovat.
Kapitola
sedmá až čtrnáctá.
7:13-14... Aby se to nepopletlo - toto není král
Hiram, zde se mluví o nějakém dobrém řemeslníku. Možná, že jméno Hiram, bylo
něco jako dnešní Novák. Takovéto umění, může vzniknout pouze v dobách skutečného
míru. 7:21. To jméno Jakín znamená
"Bůh ustanoví," Boáz znamená "síla." ¨Síla hovoří o
Spáse. Bůh je schopný a dostatečně
silný, aby se postaral o ty které adoptoval, ve všech okolnostech života. Tyto
dva sloupy byly velmi prominentní částí Chrámu. Já, osobně, považuji kapitolu
8. za jednu z největších ze Starého Zákona. Rád si jí přečtu a - ještě raději
bych ji měl na video kazetě!!
Kapitoly 9 a 10 jsou plné Šalamounovy slávy. Jedenáctá pak jeho hanby
a konce. Hned v 9:4 mu Bůh říká něco o
bezúhonnosti srdce. Příteli,
to je problém dnešní doby! V neděli vidíš, jak do kostela přichází člověk ze světa byznisu. Pod paží nese svou
Bibli (mám na mysli USA), mluví velmi
zbožně - ví jak "se má mluvit".
A potom celý týden si na Boha nevzpomene, dělá pochybné obchody a bezohledně vydělává své penízky! Toto je
dnešní pokrytectví. Člověk se klaní Bohu
"zvenku". Klečí před Ním, ale - "uvnitř" vzdorovitě stojí!
Myslí si, že tím ošálí Boha?
9:10-14 poukazují na to, že Hiram a Šalamoun měli
nějaké finanční neshody. Zřejmě to nějak srovnali, protože se o tom více nemluví. Šalamounova říše rostla. Zdá se že
měla jeden čas úplný monopol na zlato! Israel v těch dobách měl také své
loďstvo a přístav v Esjó-geberu, blízko Elatu na východním břehu Rudého
Moře. Návštěva královny ze Sáby,
poukazuje jasně na skutečnost, že v té době byl Israel skutečným svědkem pro
Boha celému okolnímu světu. Totiž: Israel
neměl přikázáno "jít do světa a prohlašovat Boha - to máme my, Křesťané - to je náš úkol! Israel měl
svědčit o Bohu mírem a
prosperitou! A to všechno měl - pokud
kráčel s Bohem! Jak je vidět,
královna byla velmi ohromená. A ve verši
10:9 potvrzuje to, co píši: Israel, v té době, byl svědkem pro existenci Yahweho, jako toho jediného
pravého Boha.
Šalamoun je - podle mně - ještě větším
"nezdarem" nežli Samson!
"Komu je mnoho dáno, od toho je mnoho požadováno," říká Lukáš 12:48.
Šalamoun měl snad největší příležitost ze všech lidí, kteří kdy žili! Jeho pád počal, když radikálně neodstranil
falešná náboženství již na počátku (3:3).
Z nepatrné skvrnky se vyvinula
lepra! Šalamoun měl harém s tisíce manželkami - Pohankami - které odtáhly jeho srdce od Boha. Jak jsem
podotkl na počátku: Šalamoun měl požádat Boha o jinou moudrost než lidskou! Ve
verši 11:2 se dá, zaměnit slovo "láska," za slovo
"sex." To byl jeho motiv. Než
se opět někdo ozve, s kritikou Boha, že
mu to dovolil, přečtěte si verše
11:9-14!
Bůh mu říká, že odtrhne království od Šalamouna - jenom počká až po jeho smrti
- k vůli Davidovi. A také skutečně, království se roztrhlo na dvě části. Deset
Severních kmenů se rozhodlo pro Jeroboáma, pouze Juda, ze kterého Šalamoun
pocházel a Benjamín zůstaly jeho synu. Verše
11:41-43 popisují Šalamounův konec. Končil se slávou - byla to však
sláva pozemská! Kapitola 12 začíná
nástupem Rechabeáma, Šalamounova syna, na trůn Israelské říše. Na druhé straně
se vrací z Egypta Jarobeám a zastupuje deset Severních kmenů v žádosti o
snížení daní, které byly za Šalamouna velmi vysoké - z důvodů té ohromné
výstavby země. Místo aby poslechl radu starších a vyhověl, Rechabeám, ve své
nadutosti, poslechne radu mladých a hrozí místo toho daně ještě zvýšit. Tím
nastane rozdělení země - nejenom politicky
- ale i nábožensky. Jarobeám vede těch deset kmenů do modloslužebnictví, viz
verše 12:26-32.
Verše 12:19 nám říkají, že toto roztržení bylo v době, kdy První
Královská byla psána. Ta vzpoura pokračovala až do doby kdy se vrátili z
Babylonského zajetí. Tato kniha se občas vrací
a popisuje události, které už známe. Jednou o Judeji, po druhé o
Israeli. Jak tak zde budeš číst, dostaneš se občas do nejistoty, který král
vládne kterému království. Připravil jsem proto přehled, jak králů, tak i příslušných proroků ať na
té, či na druhé straně.. Chtěl bych se - na okamžik vrátit k Šalamounovi -
proč vlastně se jeho království tak
rychle rozpadlo. Šalamoun dostal od
Boha zvláštní "příděl" moudrosti, aby mohl spravovat
království.
Bohužel, tato moudrost nevešla do jeho soukromého života. Zřejmě mu
scházela moudrost duchovní, moudrost hodnotit skutečnosti s hlediska Boha - ne člověka. Šalamoun měl -
jaké-také základní pochopení, aby mohl
být velkým vládcem - ale tyto principy zůstaly mimo jeho srdce a duši! Nejprve přivřel oči nad
modloslužebnictvím v národě, potom jeho
cílem se stala prosperita Israele. Šalamoun měl jasně slabé stránky.
Kniha Přísloví - prozrazuje jeho moudrost - kniha Kazatel - jeho pošetilost! Dále - v knihách
Letopisů, které pokrývají přibližně
stejnou dobu jako obě Královské, nenajdeš chyby jak Davidovy, tak i Šalamounovy -
je to z pohledu Boha, a Bůh tyto hříchy odpustil. Knihy Královské jsou z
pohledu člověka - tak aby byly vidět všechny ty chyby, pro naše poučení.
Je pozoruhodné že imoralita a falešní
bozi jdou vždy ruku v ruce! Pravda, je možné oklamat lidi - dobře to
"zahrát" - ale Boha? Jak
můžeš oklamat Boha? Jak už jsem se zmínil dříve: Byli dva muži v historii Bible, kteří měli neobyčejné
možnosti: Samson a Šalamoun. Oba dva
zklamali. A tímto končím "pohřební proslov" nad Šalamounem, který byl
velkým králem - ale malým člověkem!
13:1. Dovol abych Tě upozornil že Josijáš, o kterém se zde píše, se
narodil 300 let později! Byl to král, který počal jednu z největších obrod v
historii židovského národa. Kniha Letopisů se
o něm zmiňuje.....
Verš 14:30 nám podává informaci o občanské válce mezi Severem a Jihem,
po celou dobu života těchto dvou králů. Další rys povahy krále Jarobeáma vidíme ve verších o jeho střetnutí se s prorokem, který není jmenován. Ani v
Judeji to nebylo o moc lepší! Tam měli válku se Šišakem, který je obral o
zlato. Aby alespoň trochu zakryli tu ostudu, udělali si štíty z mosazi. Nakonec
Rechabeám umírá. Nebyl to dobrý král - a když se na to podíváš s odstupem času,
ze všech devatenácti králů, kteří vládli
Israeli, bylo devatenáct špatných - z dvaceti králů Judeje bys mohl - jakž takž, hodnotit osm jako dobré..
Kapitoly
patnáctá až dvacátá.
Po Rechabeámovi nastoupil jeho syn Abijám. Byl právě
tak špatný jako jeho otec. Ale - kvůli
Davidovi, kterému Bůh slíbil potomka -
vládce bez konce - Abijám měl
potomka. Jinak v Abijámovi nebylo nic
dobrého. Po něm nastoupil jeho syn Asa. Ve verši 15:9 vidíme, že Asa vládnul
již dva roky před smrtí svého otce. Asa
měl jednu z nejdelších vlád - 41 let! Pouze Uziáš a Manasseh vládli déle.
Pakliže bychom vzali Davida jako standard, Asa tento dosáhl. Co udělal?
V první řadě zbavil zemi od homosexuálů. Nezdá se, že by člověk mohl klesnout
morálně o mnoho níže, než tento druh
lidí.
A opět válka. Tentokrát mezi Asou
a Baešou z Israele. Toto byly temné časy pro rozdělený národ. Vidím jako
jedinou chybu, že si Asa podplatil Ben-hadada. Mohl se víc spoléhat na Boha! Po
králi Asa, přišel opět dobrý král - Jošafat,
jeho syn. A teď se střídají špatný král s horším a je to jako ošklivý
román. Prorok Elijáš "přiletí na
scénu" dost odvážně. Zahraje si na meteorologa a slibuje velmi špatné
počasí, čímž se - okamžitě znelíbí! Zdálo by se, že Elijáš je velmi odvážný
muž. To by byl omyl! Bůh ho k tomu musel ještě dost učit! Jezebel a Achab.
Hm... V historii lidstva máme dost ďábelsky zlých párů: Herod-Herodia,
Ptolemy-Dionysius - Filip První Španělský- Krvavá Mary, Kateřina de Medici-
Jindřich Druhý, Lukretia Borgia (dcera
papeže) a Alfonso, Ludvík Patnáctý-Marie
Antonieta atd. Ale pochybuji, že některý z těchto "dobráků"
předčil Achaba a Jezebel!
Teď Bůh vezme Elijáše do divočiny a bude ho
"trénovat". Potom se dostane
k té vdově a Bůh jim zaopatří džbán a láhev, které jsou plodnější, než pláně Kanady! Elijáš si, prostě musel nejprve uvědomit že on sám není nic - a potom Bůh, který je zvyklý
stvořit něco z ničeho, ho může použít!
Pokud si, příteli myslíš, že jsi
"někdo", ani Bůh s Tebou nemůže nic udělat! V takovém stavu jsi zcela
nepotřebný! Ale když uznáš, že sám jsi nic - jedno veliké nic - potom z Tebe Bůh může udělat
"něco!"
Víš co bylo to nejdůležitějšího na té svatbě v Káni Galilejské? Oblek
nevěsty? Dary? Ne! Těch
šest otlučených, zaprášených nádob na
vodu!
Bůh je nechal naplnit vodou a z té
udělal to nejlepší Bordeaux, které kdy člověk ochutnal! A tak to dělá
ten náš Bůh vždycky! Nepřišel do paláce - ale do chléva! Nevybral si mudrce ale prosté - ne tak moc chytré - rybáře z Galileje! Pavel to vidí v 1Korint. 1:26-29! Kapitola 18 je opět
jedna z těch pozoruhodných, které ve mně vzbuzují lítost, že jsem u toho nebyl!
Jeden Boží prorok proti 450 prorokům Baala! Elijáš se postaví před Achaba a
říká mu:"Já nejsem ten problém - Ty jsi!" Verše 18:19. Toto je
vlastně "soutěž" mezi Bohem a
Satanem! 18:22. Eliáš měl takový
komplex - utkvělou představu, že on, Elijáš, je už tím posledním. Takových bylo
víc i později.. Bůh v 19:18 to vidí jinak.........
Eliáš praví k lidu Israele: "Já jsem jediný, kdo
je pro našeho Boha!" Neměl pravdu - bylo jich asi sedm tisíc. Ale byl to
bezejmenný dav. Nemám rád davy - ale tito
alespoň neuctívali Baala. Ke
komu bych je přirovnal dnes? Upřímně se musím přiznat, že nevím. Nejsou pro Marxe (to vyšlo z módy)
ale že by byli nadšeni mým Bohem? Pochybuji. Já za sebe jim moc nevěřím. Ani
Elijášovi tam na tom kopci Karmel moc nefandili! Jinak to musel být pěkný cirkus - jak tak tam ti
chlapíci skákali! Elijáš - a to se mi líbí - vsadil všechno na Boha!
S Bohem na Tvé straně - můžeš ty oběti
potopit do moře - a přece shoří! On může cokoliv! Bůh se mu prokázal už s tou
moukou a olejem - proč by pochyboval?
Jen tak, v mých myšlenkách vidím Elijáše, jak si
povídá do vousů: "Pakliže to Bože,
neuděláš Ty - pak je nemožné, aby se to stalo!" A Bůh ho nenechal na
holičkách. Bůh nikdy nenechá! Co Elijáš potom nechal udělat s těmi falešnými
proroky, bylo dost drastické - ale
zbavil se tak najednou celého toho svinstva!
Jezebel měla zkažený týden - tohle Elijášovi nedaruje! A teď
se stane takový nepochopitelný zlom. Něco jako když voják proleze peklem
zákopů, dělostřelecké palby - všechno to překoná - a potom uteče z hospody, když tam začne rvačka!
Právě tak jako později za - řekněme 950
let, Petr, když ho Kristus povzbudí,
udělá pár kroků po vodě - najednou,
místo na Krista - se podívá na ty vlny a ten vítr, a je konec "kráčení!"
Tak, pravděpodobně se podíval Elijáš na ty možnosti, jaké Jezebel proti němu měla - a
vzal roha! Uteče do divočiny a chce zemřít! Když ho tak vidím, jak leží schovaný
pod tím jalovcem, cítím se trapně a zároveň s ním sympatizuji! Ten člověk byl
svědkem Boží síly - jako málokdo - a teď se
položí proto, že mu nějaká ženská vyhrožuje! Copak by Bůh na Jezebel
nestačil? Ale nekritizujme někoho, aniž
bychom prošli alespoň půl dne v jeho
mokasínech, že? Elijáš patří do stejné
rodiny jako já - jednou ho někde potkám a pak se ho zeptám. Do té doby
to nechám jak to vidím.
Nakonec těch sedm tisíc, o kterých Bůh
hovoří, nemělo ani setinu odvahy jakou
měl Elijáš! On sedí pod jalovcem, oni se
schovávají v dírách země. Připomíná mi to léta padesátá. Byli jsme právě tak sklíčení, rozehnaní po všech
koncentrácích této země: Ústřeďák,
Bory, "Dvanáctka", Rovnost, Svornost, Leopoldov, Pankrác, Mírov, Vojna, Želiezovce, Nikolaj,
Mariánská, Pardubice a jiných. Cítili jsme
se právě tak jako Elijáš - on měl ale navíc jistotu Boha - já jí v té době neměl - a venku bylo těch
"sedm tisíc" zalezlých jako
šneci v ulitách, na ty se nedalo spolehnout - byl to dav... Ano, s určitého pohledu ho chápu. Ovšem - on už
měl Boha "na tuty!!"...... To vítězství v kapitole 20 jim nedal Bůh
proto, že by miloval Achaba - Bůh
miloval Israel! Achab opětně, jako mnoho před
ním, udělal chybu a nechal jít Ben-hadada. Ve 20:42 mu to Bůh říká.
Kapitoly
dvacátá první a druhá.
Teď je tu ta ošklivá scéna lidské
"nenažranosti" a závisti. To co jim Bůh slíbil na konci kapitoly 21
se přesně stalo. Představ si, co to bylo za krále! Nedostane
vinici, lehne si do postele, nejí a trucuje. Nakonec Jezebel naplánuje sprostou
vraždu skrze lež. Nábot je odstraněn z
cesty a Jezebel s Achabem si myslí, že jim to projde! Jak už jsem se zmínil
předem: Ani jeden jediný hříšek Ti neprojde!
Ani jeden! Jsou dvě možnosti. Buď se za něj jednou před Bohem budeš zodpovídat - a tam nemáš šanci!
Nemáš dost aby ses mohl vyplatit! A -
nebo - ty Tvé hříchy dáš Kristovi! Jenom tyto dvě možnosti. Toto je nezměnitelný Boží zákon - nemůže být ani
změněn, ani zrušen. Ten lidský hlad po
majetku je prokletí našeho druhu! A
přece každý, kdo má alespoň tolik mozku jako slepice - ví, že :
Za peníze koupíš postel - ne však spánek
Za peníze nakoupíš jídlo- ne
chuť k jídlu
Za peníze koupíš lék- ale ne
zdraví
Za peníze koupíš dům- ne však
domov
Za peníze koupíš diamant- ale
ne lásku
Za peníze koupíš kostel - ale
ne spásu..
Tady by se dalo napsat příkladů mnohem víc - každý
bude jistě souhlasit - a přesto lidská
láska k mamonu zůstává stejně silná, co
svět světem stojí......... V poslední kapitole máme konec těch dvou výtečníků -
právě tak, jak Bůh předpověděl. Ale
ještě před tím vidíme velmi
překvapující alianci dobrého Jošafata s Achabem! Co přimělo Jošafata k tomuto kroku? Teď to vypadá
divně, ale později zjistíme, že
Jošafatův syn, Jehoram, si vzal za manželku Atáliji, dceru Achába a Jezebel!......
Problém manželství mezi dětmi Boha a dětmi světa je viditelný na každém kroku! Nikdy to nehraje! Pakliže namítneš "že ta druhá strana-možná, jednou“- ne! Už jsi zkoušel vyprat prádlo tím, že mezi špinavé košile dáš košili čistou? Ty špinavé nikdy nezbělějí - ta čistá se vždy umaže!
22:43.. ukazuje na tu skutečnost, že Jošafat byl sice
dobrým králem, kráčel s Bohem - ale
dělal kompromisy! Nakonec i
to smíření s králem Israele byla chyba
- ale to se ukáže později....
První Královská
konec...