Numeri.

 

                                                                         Úvod.

              V Genesis jsme měli Stvoření a Pád člověka. Exodus nám  představuje rodinu, ze které se stává v Egyptě národ. Vidíme jejich otroctví, posléze jejich odchod, který jim umožnil Bůh skrze  Mojžíše.  Došli až k hoře Sinaj. V knize Leviticus děti Israele táboří kolem Sinaje a dostávají od Boha Zákon a svatyni. V knize Numeri odcházejí ku Kadeš-Barnea. Po tomto fiasku je Bůh  znovu obrací do pouště. Místo pochodu počne 40 let "vandrování." Tato kniha nám ukáže mnoho - i dnes! Každý z nás v našich životech  "zakopne" o svou Kadeš-Barneu, ale o tom později. Vzdálenost od  hory Sinaj ku Kadeš-Barnea, je asi tak 260-320 km, což bylo v té době tak jedenáct dní. (Deuteronomy 1:2 ). Židé ztrávili 40 let na  cestě, která měla trvat 11 dní!         A proč? Nevíra! Na konci jejich putování došli opět ke Kadeš-Barnei! Už jen porovnání ukáže jak  jich v poušti ubývalo, místo aby  přibývali! Numeri 1:46 praví, že bojovníků bylo 603  tisíc 550 mužů. Numeri 26:51 jich uvádí 601 820 bojeschopných mužů. To znamená ztrátu 1820.  Místo aby se množili jak Bůh rozkázal, ubývá jich. Kolik jich vyšlo z Egypta? Jeden známý egyptolog, Dr. M.G. Kyle, udává odhad 600 000 bojovníků, asi 400 000 žen, 200 000 starých lidí a 800 000 dětí. Potom tu máme ten pohanský dav, který se k nim přidal při odchodu z Egypta. Toto nám dává počet - asi 2 100 000 duší! A to ještě nemáme započítaný kmen Lévi!

                                                     Kapitoly jedna až deset.

      Obsah těchto prvních kapitol jsem vlastně vyčerpal  v předmluvě. Jenom bych chtěl poukázat na 24:17:  Balaam je sice  placený aby proklel Israel, ale podívej se, co je nucen  předpovědět!

                                                           Kapitola jedenáctá.

              Zamysli se nad tím, jak je to dlouho co po jejich hřbetech  tancovaly egyptské biče - a už si  stěžují!  Už se jim i nádherně  chutná a výživná mana přejedla! Ale abychom moc nekritisovali - my  nejsme o nic lepší! A teď si chudák Mojžíš, začíná stěžovat Bohu!  Jistě, Mojžíš byl právě tak stejný člověk, jako já nebo Ty. Ale Mojžíš neměl pravdu v tom když tvrdí (verš 11), že to všechno leží na něm. To nebyla pravda! Všechno leželo na Bohu, ten je  všechny - včetně Mojžíše, musel snášet! Bůh řekl aby Mojžíš vedl lid a že On Bůh, mu dá dostatek sil aby to zvládnul. Víš, je jeden historický verš v Žalmu 106, verš 15: Splnil jim jejich přání (dal jim, co chtěli) ale dal jim "suchotu" do jejich duší. V této Bibli - jako obvykle - je ten jejich překlad velmi "hubený!"...

                                                           Kapitola dvanáctá

        Už jsem se o tom dříve zmínil - ale zopakujme si to. Nikdo neříká, co se stalo se Siporou, jeho první ženou. Ta mizí v Exodu 18:2 a víc nic o ní nevíme. Ta "kúšská žena..."   Genesis  kapit.10, tak zvaná Tabule národů - se zmiňuje o muži jménem Kúš (první syn Cháma). Podle Bible, se země Kúš  nalézala - přibližně - na území dnešní Habeše. Zda Áron a Miriam byli první rasisté,  nemohu posoudit, spíše se domnívám, že se chtěli postavit ( závist?) proti postavení které Mojžíš měl. A to Bůh nebyl ochoten tolerovat! Jak je vidět, Áron z toho opět "vyklouzl" jako dříve s tím zlatým teletem! Ale nakonec, díky Mojžíšovi, to všechno dobře dopadlo! Něco bych k tomu chtěl dodat: Není žádného jiného proroka ve Starém Zákoně jako byl Mojžíš! Bůh se objevoval ve snech  Abrahámovi, "zápasil" s Jakubem, objevoval se ve snech Josefovi. Ale s Mojžíšem Bůh jednal „tváří v tvář!“ Mojžíš se lišil ode všech  druhých proroků starozákonního Israele!

 

 

 

 

 

 

                                                       Kapitoly třináct až patnáct.

             Když se podíváš povrchně na první verše,  řekl bys že to byl  Boží nápad, poslat napřed ty "špióny." Ale když si přečteš Deuteronomy 1:20-22, zjistíš něco zcela jiného! Proto je třeba  přečíst na začátek celou Bibli - a potom ji studovat kapitolu za kapitolou, verš za veršem a - někdy - věř mi, slovo za slovem! A k tomu dojdeme - hlavně v Novém Zákoně, (Jan, Římanům, Korint.ským, První Janův dopis, Jakub a i jiní). Celá ta záležitost, s těmi zvědy prozrazuje nedostatek víry v Boha!

           Teď se ukáže víra v Boha který je - viditelně -  vede  od Egypta, krmí je, dává jim vodu a - nakonec i bezpečí. Ano, byla  to ta nepochopitelná nedůvěra v toho, který pro ně už tolik za ten  krátký čas vykonal! Již jsem na to upozornil dříve: Každý z nás měl, má, či bude mít svou Kadeš-Barneu! Proč? Protože víra každého  člověka, který si říká Křesťan, bude - alespoň jednou v jeho životě  otestována! I  ta Tvoje!!

 

                                                         Kapitola šestnáctá.

            A zde už máme otevřenou, nezakrytou vzpouru proti Mojžíšovi,  a - tím i - zároveň proti Bohu! Proto také tak silná reakce  a okamžitý soud. To všechno nesmyslné reptání, vzpoury a rebelie  - to všechno se s nimi potáhne po dlouhá, dlouhá léta! To uvidíš hlavně v knize Soudců! My lidé jsme povětšině nevděční ale Židé byli "výlupek" nevděčnosti! Korah byl každopádně velmi vlivný člověk.  Podívej se, bylo s ním 200 předáků (v hebrejštině "nasiy" znamená princ, vládce, šéf ). Je jasné, že to byla opět závist.

                                                              Kapitola sedmnáct.

          Verš 23. Tato hůl, která tak zázračně rozkvetla, byla  později uschována v arše Úmluvy, spolu s hrstkou many. Během  babylónského zajetí se archa i s obsahem ztratila beze stop...

                                                     Kapitoly osmnáctá a devatenáctá.

                 Bůh ustanovil že Áron a všichni Lévité nedostanou žádnou část země. Jejich dědictvím bude On, Bůh. On je tím nejlepším "zaměstnavatelem", kterého můžeš dostat! Nikdy Tě nenechá hladovým. Verše 17-19. Opětně to zní divně - ale Bůh to tak nařídil - a tak to bude jistě správné.           Tak jednal s hříšníky Bůh tenkrát. Dnes, když někdo z nás Křesťanů zhřeší, Kristus nepůjde znovu na ten kříž! Janův první dopis 1:7 : "a krev Ježíše Krista nás očisťuje ze všech  hříchů."  To světlo, o kterém tam Jan mluví, je Slovo Boží. Co vidíme když ho čteme? Vidíme, že jsme špinaví a že potřebujeme být  očištěni.

                                                                Kapitola dvacátá.

             Tato se otevírá smrtí Miriam a končí smrtí Áronovou. Mluví také o Mojžíšově hříchu a o hříchu Edomu. A už jsou zpět u Kadeš-Barnea. Téměř 38 let uplynulo od té doby, kdy se tak  hanebně a zbaběle zachovali. A povšimni si - už opět mrmlají! Celý ten "vyvolený národ" stál za něco pouze, když stál v Boží vůli! Jenom v těch dobách něco vykonali! Ale nedívejme se na Israel!  S námi je to zcela stejné! Každému z nás, Křesťanů, Bůh dal nějaký  dar -"talent"- jak píše Lukáš. A pakliže tento dar necháme ležet  ladem, jsme mimo Boží vůli!  Můžete chodit do kostela sedmkrát za  týden - můžete chodit po Václavském náměstí a každému vykládat, jak  milujete Krista - ale - pakliže neděláte to, co pro vás Bůh  naplánoval - máte pro Boha cenu zlámané kudly! Chtěl bych vás  upozornit na ten fakt, že tímto světem pouze procházíme - to není  náš domov -  je to jen dočasný příbytek!! A pokud si toto, můj  křesťanský bratře neuvědomíš, budeš mít v tomto "nepřátelském  území" pouze starosti a problémy!

 

 

 

 

            Verše 7-11. Všimni si dobře, co mu Bůh nařídil - a co Mojžíš  udělal! Nezapomeň, že Mojžíš znal Boha - jako nikdo jiný z Israele!  Věděl, že je třeba přesně plnit Boží příkazy! Bůh má vždy důvod  proč tak - a ne jinak! Mojžíš byl v té chvíli rozzlobený na všechny ty nespokojence a to byla jeho chyba! Ta symbolika spočívá v tom, že Ježíš byl "udeřen" pouze jednou ( kříž )  a po druhé stačilo jen  požádat!

 

             Verše 14-17.. Tady Edomité udělali velkou chybu! Israelité  byli vlastně jejich bratři, že? A Mojžíš žádá velmi zdvořile. Israelité se tedy obrátili k oklice, která by bývala nebyla nutná,  nebýt odmítnutí Edomitů. Ale je zcela možné, že Mojžíš nenásledoval ten "oblak!" Bůh by je určitě provedl skrze Edom, bez nebezpečí  boje. Toto je opět, případ "předbíhání" Boha.

 

              Teď přicházíme ke smrti Árona. Víš, na světě je mnoho lidí,  kteří jsou spaseni, adoptováni do Kristovy rodiny - a - přesto  v tomto jejich životě neprožívají tu skutečnou radost, svobodu  a vůbec všechno to ovoce spásy,  jak to Kristus zamýšlel!  Nevědí co  to znamená "kráčet s Kristem"! Přesto ani na okamžik nepochybuji  o tom, že jsou skutečně spaseni! Áron je takovým typem. Prožil 40  drsných let v divočině. Nikdy nepoznal jaké to je, sednout si u chladného, čistého pramene, napít se studeného mléka a najíst se  medu v zemi, která přetékala mlékem a medem! Mnozí z nás se takto okrádají protože nemají dostatek víry!

                                                Kapitoly dvacátá první až třicátá šestá.

        Na začátku máme první vítězství po té počáteční bitvě  s Amálkem. Pochopitelně, byl to opět  Bůh, který "bojoval". Ve  verších 6 - 9 bych chtěl poukázat na dva body:

 

                 A). Tímto hadem, jako by Bůh říkal:

     "Podívej se na mého  Syna, uvěř, že Tě může spasit,( zbavit jedu) a žij!" Jistě, každý  měl svobodu volby: Podívat  se - a žít,   odmítnout a zemřít! Je to  tak jednoduché!    

 

       B)   Toto je, přibližně, rok 1450 BC. Založ si  tuto stránku a podívej se na 2Královská 18:4. To je od Numeri asi sedm set sedmdesát let!  Ti lidé uctívali kus mosaze, právě tak jako dnes uctívají Pražské Jezulátko, Čenstochovskou Madonu, Turinský rubáš a jiné, nesmyslné pitominy  místo aby tu veškerou vděčnost, úctu, poslušnost a lásku dali tam, kam  patří - našemu Spasiteli!

 

              Israel je už blízko Zaslíbené Země. Ještě několik šarvátek a začnou bojovat o Zemi, kterou jim Bůh slíbil. Ale to už je povede  jiný lidský vůdce. Mojžíš se dostane do Zaslíbené Země až  "později", jak píše Matouš 17:3, Marek 9:4, a Lukáš 9:30.  Já vím,  vypadá to neuvěřitelně - ale zkontroluj si to!

            Kapitoly 22-25  jsou vlastně o Balaamovi a Balakovi. Balaam  nakonec udělal velký hřích. Když viděl, že proti Israeli nic  nesvede, jelikož Bůh je na straně Israelitů, tak tedy - i když  jasně věděl že je to proti Boží vůli - navrhnul svést Židy pomocí  hezkých děvčat z Moábu. Petr se o tom zmiňuje (2Petr 2:15). Později  se v této knize dovídáme, že Balaam byl usmrcen v bitvě a s ním  králové z Midiánu. ( Numeri 31:8 )

 

 

 

 

 

         Boží řešení situace v Israelském táboře, jak ho líčí  kapitola 25 a také 31, by se zdálo velmi drastické, kdybychom si  nedrželi před očima, jak dobrý ten náš Bůh je! Podívej se na  Kalvárii! Na to nikdy nezapomeň! Toto byla tak nebezpečná nákaza, že bylo zapotřebí skutečně generální operace! Jak necháš v těle třebas  jen jednu rakovinnou buňku, celá léčba je  zbytečná!

 

                                                                  Kapitola 27

            Tato kapitola nám ukazuje něco neuvěřitelného, uvědomíš li  si kdy se toto odehrálo! Bůh stojí na straně ženských práv! Dodnes v pralesích Jižní Ameriky je mezi domorodými kmeny zvyk prodat dceru, ještě než dosáhne věku 10 let! Ženy celého světa by si měly uvědomit, kdo vlastně začal prosazovat jejich práva! Jistě, dnes je to běžné - ale tenkrát? Ještě něco, čeho by sis možná nepovšimnul: V kap. 31:49.. je to jak po bitvě "u Slavkova" a  jim nikdo nechybí!

               Byli jsme s Mojžíšem od Genese, až po teď je čas se s ním  rozloučit. Napíše nám sice, ještě téměř celou knihu Deuteronomy,  ( konec dopíše Jozue ), ale to už vlastně jen opakuje - Israeli - pro  výstrahu  všechno, co se odehrálo od odchodu z Egypta. Bůh ho sice z laskavosti, vezme na horu Abarim, aby - alespoň z povzdálí - se  podíval na Zemi Zaslíbenou a také Mojžíšovi vysvětlí, proč ho tam nepouští. Mojžíš ještě, po nějaký čas vede Israel - ale bez  nějakého pohybu vpřed, do jejich budoucí země. Celkový obraz až po tuto část Bible: Bůh vzal Israel  z Egypta za jednu noc, ale trvalo Mu to 40 let, než "vzal Egypt  z jejich srdcí!"

 

               A i teď, po těch všech zkušenostech, si naberou do svých  stanů ženy z Midiánu! Jistě, nemůžeme se vyhnout té skutečnosti, že  jsme v tomto světě.  Bůh nás sem postavil.. Ale - můžeme se  vyhnout tomu, aby ten svět byl v nás  v našich srdcích a v našich  duších. (Jan 17:16 1Jan 2:15)

 

          Tím končí tato kniha - a také - jak už jsem předeslal  - veřejné vystoupení Mojžíšovo. Deuteronomium je vlastně, z větší  části, už jen jeho reminiscence, vzpomínky a připomínky...

 

 

 

                                                       Numeri - konec.