Numeri.
Úvod.
V Genesis jsme měli Stvoření a Pád člověka. Exodus
nám představuje rodinu, ze které se
stává v Egyptě národ. Vidíme jejich otroctví, posléze jejich odchod, který jim
umožnil Bůh skrze Mojžíše. Došli až k hoře Sinaj. V knize Leviticus
děti Israele táboří kolem Sinaje a dostávají od Boha Zákon a svatyni. V knize
Numeri odcházejí ku Kadeš-Barnea. Po tomto fiasku je Bůh znovu obrací do pouště. Místo pochodu počne
40 let "vandrování." Tato kniha nám ukáže mnoho - i dnes! Každý z nás v našich životech "zakopne" o svou Kadeš-Barneu,
ale o tom později. Vzdálenost od hory
Sinaj ku Kadeš-Barnea, je asi tak 260-320 km, což bylo v té době tak jedenáct
dní. (Deuteronomy 1:2 ). Židé ztrávili 40 let na cestě, která měla trvat 11 dní! A proč? Nevíra! Na konci jejich putování došli opět ke Kadeš-Barnei! Už jen
porovnání ukáže jak jich v poušti
ubývalo, místo aby přibývali! Numeri
1:46 praví, že bojovníků bylo 603 tisíc
550 mužů. Numeri 26:51 jich uvádí 601 820 bojeschopných mužů. To znamená ztrátu
1820. Místo aby se množili jak Bůh
rozkázal, ubývá jich. Kolik
jich vyšlo z Egypta?
Jeden známý egyptolog, Dr. M.G. Kyle, udává odhad 600 000 bojovníků, asi 400
000 žen, 200 000 starých lidí a 800 000 dětí. Potom tu máme ten pohanský dav,
který se k nim přidal při odchodu z Egypta. Toto nám dává počet - asi 2 100 000
duší! A to ještě nemáme započítaný kmen Lévi!
Kapitoly
jedna až deset.
Obsah těchto prvních kapitol jsem vlastně vyčerpal v předmluvě. Jenom bych chtěl poukázat na
24:17: Balaam je sice placený aby proklel Israel, ale podívej se,
co je nucen předpovědět!
Kapitola
jedenáctá.
Zamysli se nad tím, jak je to dlouho co po jejich
hřbetech tancovaly egyptské biče - a už
si stěžují! Už se jim i nádherně
chutná a výživná mana přejedla! Ale abychom moc nekritisovali - my nejsme o nic lepší! A teď si chudák Mojžíš,
začíná stěžovat Bohu! Jistě, Mojžíš byl
právě tak stejný člověk, jako já nebo Ty. Ale Mojžíš neměl pravdu v tom když
tvrdí (verš 11), že to všechno leží na něm. To nebyla pravda! Všechno leželo na Bohu, ten je všechny - včetně Mojžíše, musel snášet!
Bůh řekl aby Mojžíš vedl lid a že On Bůh, mu dá dostatek sil aby to zvládnul.
Víš, je jeden historický verš v Žalmu 106, verš 15: Splnil jim jejich přání
(dal jim, co chtěli) ale dal jim "suchotu" do jejich duší. V této
Bibli - jako obvykle - je ten jejich překlad velmi "hubený!"...
Kapitola
dvanáctá
Už jsem se o tom dříve zmínil - ale zopakujme si to. Nikdo neříká, co se
stalo se Siporou, jeho první ženou. Ta mizí v Exodu 18:2 a víc nic o ní nevíme.
Ta "kúšská žena..."
Genesis kapit.10, tak zvaná
Tabule národů - se zmiňuje o muži jménem Kúš (první syn Cháma). Podle Bible, se
země Kúš nalézala - přibližně - na
území dnešní Habeše. Zda Áron a Miriam byli první rasisté, nemohu posoudit, spíše se domnívám, že se
chtěli postavit ( závist?) proti postavení které Mojžíš měl. A to Bůh nebyl
ochoten tolerovat! Jak je vidět, Áron z toho opět "vyklouzl" jako
dříve s tím zlatým teletem! Ale nakonec, díky Mojžíšovi, to všechno dobře
dopadlo! Něco bych k tomu chtěl dodat: Není žádného jiného proroka ve Starém
Zákoně jako byl Mojžíš! Bůh se objevoval ve snech Abrahámovi, "zápasil" s Jakubem, objevoval se ve snech
Josefovi. Ale s Mojžíšem Bůh jednal „tváří v tvář!“ Mojžíš se lišil ode
všech druhých proroků starozákonního
Israele!
Kapitoly
třináct až patnáct.
Když se podíváš povrchně na první verše, řekl bys že to byl Boží nápad, poslat napřed ty "špióny." Ale když si
přečteš Deuteronomy 1:20-22, zjistíš něco zcela jiného! Proto je třeba přečíst na začátek celou Bibli - a
potom ji studovat kapitolu za kapitolou, verš za veršem a - někdy - věř mi,
slovo za slovem! A k tomu dojdeme - hlavně v Novém Zákoně, (Jan, Římanům,
Korint.ským, První Janův dopis, Jakub a i jiní). Celá ta záležitost, s těmi
zvědy prozrazuje nedostatek víry v Boha!
Teď se ukáže víra v Boha který je - viditelně - vede
od Egypta, krmí je, dává jim vodu a - nakonec i bezpečí. Ano, byla to ta nepochopitelná nedůvěra v toho, který
pro ně už tolik za ten krátký čas
vykonal! Již jsem na to upozornil dříve: Každý z nás měl, má, či bude mít svou Kadeš-Barneu! Proč?
Protože víra každého člověka, který si
říká Křesťan, bude - alespoň jednou v jeho životě otestována!
I ta Tvoje!!
Kapitola
šestnáctá.
A zde už máme otevřenou, nezakrytou vzpouru proti Mojžíšovi, a - tím i - zároveň proti Bohu! Proto také
tak silná reakce a okamžitý soud. To
všechno nesmyslné reptání, vzpoury a rebelie
- to všechno se s nimi potáhne po dlouhá, dlouhá léta! To uvidíš hlavně
v knize Soudců! My lidé jsme povětšině nevděční ale Židé byli
"výlupek" nevděčnosti! Korah byl každopádně velmi vlivný člověk. Podívej se, bylo s ním 200 předáků (v
hebrejštině "nasiy" znamená princ, vládce, šéf ). Je jasné, že to
byla opět závist.
Kapitola sedmnáct.
Verš 23. Tato hůl, která tak zázračně rozkvetla, byla později uschována v arše Úmluvy, spolu s
hrstkou many. Během babylónského zajetí
se archa i s obsahem ztratila beze stop...
Kapitoly
osmnáctá a devatenáctá.
Bůh ustanovil že Áron a všichni Lévité nedostanou
žádnou část země. Jejich dědictvím bude On, Bůh. On je tím nejlepším
"zaměstnavatelem", kterého můžeš dostat! Nikdy Tě nenechá hladovým.
Verše 17-19. Opětně to zní divně - ale Bůh to tak nařídil - a tak to bude jistě
správné. Tak jednal s hříšníky
Bůh tenkrát. Dnes, když někdo z nás Křesťanů zhřeší, Kristus nepůjde znovu na
ten kříž! Janův první dopis 1:7 : "a krev Ježíše Krista nás očisťuje ze
všech hříchů." To světlo, o kterém tam Jan mluví, je Slovo
Boží. Co vidíme když ho čteme? Vidíme, že jsme špinaví a že potřebujeme
být očištěni.
Kapitola
dvacátá.
Tato se otevírá smrtí Miriam a končí smrtí Áronovou.
Mluví také o Mojžíšově hříchu a o hříchu Edomu. A už jsou zpět u Kadeš-Barnea.
Téměř 38 let uplynulo od té doby, kdy se tak
hanebně a zbaběle zachovali. A povšimni si - už opět mrmlají! Celý ten
"vyvolený národ" stál za něco pouze, když stál v Boží vůli! Jenom v
těch dobách něco vykonali! Ale
nedívejme se na Israel! S námi je to
zcela stejné! Každému z nás, Křesťanů, Bůh dal nějaký dar -"talent"- jak píše Lukáš. A pakliže tento dar
necháme ležet ladem, jsme mimo Boží
vůli! Můžete chodit do kostela sedmkrát
za týden - můžete chodit po Václavském
náměstí a každému vykládat, jak
milujete Krista - ale - pakliže neděláte to, co pro vás Bůh naplánoval - máte pro Boha cenu zlámané
kudly! Chtěl bych vás upozornit na ten
fakt, že tímto světem pouze procházíme - to není náš domov - je to jen
dočasný příbytek!! A pokud si toto, můj
křesťanský bratře neuvědomíš, budeš mít v tomto "nepřátelském území" pouze starosti a problémy!
Verše 7-11. Všimni si dobře, co
mu Bůh nařídil - a co Mojžíš udělal!
Nezapomeň, že Mojžíš znal Boha - jako nikdo jiný z Israele! Věděl, že je třeba přesně plnit Boží
příkazy! Bůh má vždy důvod proč tak - a
ne jinak! Mojžíš byl v té chvíli rozzlobený na všechny ty nespokojence a to
byla jeho chyba! Ta symbolika spočívá v tom, že Ježíš byl "udeřen"
pouze jednou ( kříž ) a po druhé
stačilo jen požádat!
Verše 14-17.. Tady Edomité udělali velkou chybu!
Israelité byli vlastně jejich bratři, že?
A Mojžíš žádá velmi zdvořile. Israelité se tedy obrátili k oklice, která by
bývala nebyla nutná, nebýt odmítnutí
Edomitů. Ale je zcela možné, že Mojžíš nenásledoval ten "oblak!" Bůh
by je určitě provedl skrze Edom, bez nebezpečí
boje. Toto je opět, případ "předbíhání" Boha.
Teď přicházíme ke smrti Árona. Víš, na světě je mnoho lidí, kteří jsou spaseni, adoptováni do Kristovy
rodiny - a - přesto v tomto jejich
životě neprožívají tu skutečnou radost, svobodu a vůbec všechno to ovoce spásy,
jak to Kristus zamýšlel! Nevědí
co to znamená "kráčet s
Kristem"! Přesto ani na okamžik nepochybuji o tom, že jsou skutečně spaseni! Áron je takovým
typem. Prožil 40 drsných let v
divočině. Nikdy nepoznal jaké to je, sednout si u chladného, čistého pramene,
napít se studeného mléka a najíst se
medu v zemi, která přetékala mlékem a medem! Mnozí z nás se takto
okrádají protože nemají dostatek víry!
Kapitoly dvacátá
první až třicátá šestá.
Na začátku máme první vítězství po té počáteční bitvě s Amálkem. Pochopitelně, byl to opět Bůh, který "bojoval". Ve verších 6 - 9 bych chtěl poukázat na dva
body:
A).
Tímto hadem, jako by Bůh říkal:
"Podívej
se na mého Syna, uvěř, že Tě může
spasit,( zbavit jedu) a žij!" Jistě, každý měl svobodu volby: Podívat
se - a žít, odmítnout a zemřít!
Je to tak jednoduché!
B) Toto je, přibližně, rok 1450 BC. Založ si tuto stránku a podívej se na 2Královská
18:4. To je od Numeri asi sedm set sedmdesát let! Ti lidé uctívali kus mosaze, právě tak jako dnes uctívají Pražské
Jezulátko, Čenstochovskou Madonu, Turinský rubáš a jiné, nesmyslné
pitominy místo aby tu veškerou
vděčnost, úctu, poslušnost a lásku dali tam, kam patří - našemu Spasiteli!
Israel je už blízko Zaslíbené Země. Ještě několik
šarvátek a začnou bojovat o Zemi, kterou jim Bůh slíbil. Ale to už je
povede jiný lidský vůdce. Mojžíš se
dostane do Zaslíbené Země až
"později", jak píše Matouš 17:3, Marek 9:4, a Lukáš 9:30. Já vím,
vypadá to neuvěřitelně - ale zkontroluj si to!
Kapitoly 22-25 jsou vlastně o
Balaamovi a Balakovi. Balaam nakonec
udělal velký hřích. Když viděl, že proti Israeli nic nesvede, jelikož Bůh je na straně Israelitů, tak tedy - i
když jasně věděl že je to proti Boží
vůli - navrhnul svést Židy pomocí hezkých
děvčat z Moábu. Petr se o tom zmiňuje (2Petr 2:15). Později se v této knize dovídáme, že Balaam byl
usmrcen v bitvě a s ním králové z
Midiánu. ( Numeri 31:8 )
Boží řešení situace v Israelském táboře, jak ho líčí kapitola 25 a také 31, by se zdálo velmi
drastické, kdybychom si nedrželi před
očima, jak dobrý ten náš Bůh je! Podívej se na
Kalvárii! Na
to nikdy nezapomeň! Toto byla tak nebezpečná nákaza, že bylo zapotřebí
skutečně generální operace! Jak necháš v těle třebas jen jednu rakovinnou buňku, celá léčba je zbytečná!
Kapitola
27
Tato kapitola nám ukazuje něco neuvěřitelného, uvědomíš li si kdy se toto odehrálo! Bůh stojí na straně
ženských práv! Dodnes v pralesích Jižní Ameriky je mezi domorodými kmeny zvyk
prodat dceru, ještě než dosáhne věku 10 let! Ženy celého světa by si měly
uvědomit, kdo vlastně začal prosazovat jejich práva! Jistě, dnes je to běžné -
ale tenkrát? Ještě něco, čeho by sis možná nepovšimnul: V kap. 31:49.. je to
jak po bitvě "u Slavkova" a jim nikdo nechybí!
Byli jsme s Mojžíšem od Genese,
až po teď je čas se s ním rozloučit.
Napíše nám sice, ještě téměř celou knihu Deuteronomy, ( konec dopíše Jozue ), ale to už vlastně jen opakuje - Israeli -
pro výstrahu všechno, co se odehrálo od odchodu z Egypta. Bůh ho sice z
laskavosti, vezme na horu Abarim, aby - alespoň z povzdálí - se podíval na Zemi Zaslíbenou a také Mojžíšovi
vysvětlí, proč ho tam nepouští. Mojžíš ještě, po nějaký čas vede Israel - ale
bez nějakého pohybu vpřed, do jejich
budoucí země. Celkový obraz až po tuto část Bible: Bůh vzal Israel z Egypta za jednu noc, ale trvalo Mu to 40
let, než "vzal
Egypt z jejich srdcí!"
A i teď, po těch všech zkušenostech, si naberou do
svých stanů ženy z Midiánu! Jistě,
nemůžeme se vyhnout té skutečnosti, že
jsme v tomto světě. Bůh nás sem
postavil.. Ale - můžeme se vyhnout
tomu, aby ten svět byl v nás v našich
srdcích a v našich duších. (Jan
17:16 1Jan 2:15)
Tím končí tato kniha - a také - jak už jsem předeslal - veřejné vystoupení Mojžíšovo.
Deuteronomium je vlastně, z větší části,
už jen jeho reminiscence, vzpomínky a připomínky...
Numeri
- konec.