Povím vám něco, co jsem kdysi slyšel od Charlese
Swindala, který byl v té době jedním z
těch mladších fundamentálních evangelistů
v Kalifornii. Ani vlastně nevím, ve které denominaci pracoval - a uvědomuji si, že je to vlastně úplně jedno. Forma
není nikdy tak důležitá, jako obsah! A
také nezáleží na tom, že on měl na
mysli Spojené Státy, a já Čechy a Moravu. Mohl bych to právě tak psát pro Finsko, Zambii, nebo Ekvádor - ono
je to všude stejné. A jako vždy,
začneme Biblí. Totiž, ještě jsem nečetl žádnou jinou knihu, na kterou bych mohl vsadit svůj život. Tak tedy:
Kniha Skutků, kapitola čtvrtá, verše 1 - 14, cituji:
Petr a Jan ještě mluvili k lidu, když
přišli kněží s velitelem chrámové stráže
a zákoníky. Byli rozzlobení, že ti dva káží lidu, a hlavně že učí vzkříšení z mrtvých, skrze Ježíše z
Nazareta. Násilím je odvlekli na noc do
vězení, protože byl už večer. Ale mnozí z těch, kteří slyšeli Boží Slovo, uvěřili. Bylo jich na pět tisíc.
Druhý den se shromáždili jeruzalémští
představitelé židů, starší a znalci Zákona,
velekněz Annáš, Kaifáš, Jan, Alexandr a všichni ostatní z velekněžského rodu. Dali předvést Petra a
Jana a začali je vyslýchat: "Jakou
mocí, a v čím jménu jste tak učinili?"
Tu Petr, naplněn Duchem Svatým, k nim promluvil:
"Vůdcové lidu a starší. Když nás
dnes vyšetřujete pro dobrý skutek, který
jsme prokázali nemocnému člověku, a ptáte se, kdo ho uzdravil, vězte vy všichni i celý israelský národ:
Stalo se tak ve jménu Ježíše Krista z
Nazareta, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh Ho vzkřísil z mrtvých. Mocí Jeho jména stojí tento člověk před
vámi zdráv". "Ježíš je ten
kámen, který jste vy, stavitelé odmítli, ale
On se stal kamenem základním. V nikom jiném není spásy, není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž
bychom mohli být spaseni"...
A když viděli odvahu Petrovu i Janovu a shledali, že jsou
to lidé neučení a prostí, žasli;
poznali, že jsou to ti, kteří bývali s
Ježíšem. A když viděli, že ten uzdravený člověk tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli.......
Náboženství versus Křesťanství
Někdy tak před devatenácti lety se stal zázrak v
malém kostele na Greenville Avenue v
Los Angeles. Tento zázrak se udál v
malém, liberálním kostele, který ještě žádný zázrak za dobu své existence nezaznamenal. Kostel neměl
pastora, a bojoval o holé přežití, o
svou existenci. Jediná třída biblické výuky pro dospělé, měla pět členů. Těch pět lidí dalo jednoho
dne hlavy dohromady, a dospěli k
přesvědčení, že určitě existuje nějaký lepší způsob biblické výuky, než ten jejich...... Navštívili evangelický
seminář ve městě, a vybrali si tam
jednoho studenta, který byl prvním rokem v semináři. Nikdy před tím jej nepotkali. On sám zápasil s řečtinou, hebrejštinou
a historií Křesťanství - ale slíbil, že
bude každou neděli, učit biblickou
výuku. Jmenoval se Herold.
Jeho jedinou učebnicí byla Bible. Hned první hodinu
ji otevřel, počal číst a učit. Verš za
veršem, kapitolu za kapitolou, knihu za
knihou. Bylo to něco, co tato třída nikdy před tím nezažila! Totiž, tito lidé byli velmi náboženští, ale nebyli křesťané! Pomalu se počet studentů
zdvojnásobil. Bylo jich deset, patnáct,
dvacet pět, třicet. Na konci roku se ten mladý
student-učitel rozhodl, že se připojí ke Campus Crusade for Christ - česká obdoba toho je, myslím, Studentský
Hlas pro Krista, který zde v Praze
znám. A tak Herold požádal jiného mladého studenta, aby za něho převzal biblickou výuku v tom malém,
liberálním kostelíku na Greeville
Avenue...... Tento student souhlasil, a během léta se třída opět zdvojnásobila. Ve třídě už pomalu nebyla
místa k sezení. Byl tam prostor tak pro
sedmdesát pět lidí, a tak někteří během učební doby stáli. Třída byla částí kostela, který stále ještě neměl
pastora. Přišel podzim a zima. Třída
měla víc, jak sto studentů. Dospělých
studentů. Už studovali knihu proroka Jonáše. Pomalu, ale jistě poznávali, jak pochopit Boží pravdy bez
lidské pomoci, počali chápat, co
vlastně autentické křesťanství je. Tito lidé hromadně začínali poznávat Krista.
A stalo se, že
členové tohoto kostela konečně pastora
sehnali. A jak se tak ten nový pastor zabydlil, jednoho krásného dne řekl tomu mladému studentíkovi, že jeho
služeb už není zapotřebí. Totiž, aby
jste rozuměli: Lidé v této biblické
třídě začali být příliš zaujatí Biblí! Naučili se hovořit o Kristovi tak, jako
by On byl opravdu reálný, místo aby se zajímali o kostel! Ve skutečnosti
tato biblická třída počala ohrožovat náboženské představenstvo kostela! Na
místo toho mladého studenta dosadili
pastorovu ženu. A ta, hned první hodinu, počala přednášet o významných osobnostech Ameriky. V českém
vydání by to bylo začít praotcem Čechem
a skončit Václavem Havlem.
V několika týdnech
se třída seschla do původního stavu.
Zůstalo jich opět pět. Prvním učitelem byl Harold, druhým Charles R. Swindall. Bylo to jeho první střetnutí s
realitou náboženství. Nikdy na tuto
zkušenost nezapoměl. Ne s nějakou hořkostí, ale s celoživotní zkušeností toho, jak náboženství reaguje na
skutečné křesťanství... Ti lidé se tak upřímně pokoušeli být
nábožní! Denně se poctivě snažili dostat se k Bohu! Najít Boha! Zalíbit se Bohu nějakým
tím dobrým skutkem, což je ve skutečnosti zcela nemožné! To celé
snažení, nakonec přinese pocit zbytečnosti, prázdnoty. A tak
pokračovali týden za týdnem, měsíc za měsícem, kurs za kursem, program za programem - zbytečnou snahu za
zbytečnou snahou.
Proč? Protože Boha nemůžeš dosáhnout dobrými skutky, ať už náboženství říká, co říká,
učí, co učí ! Víte, křesťan může s klidnou myslí souhlasit s Karlem Marxem,
že náboženství je opiem lidstva! Ne ovšem křesťanství, které Karel
Marx na mysli měl. Náboženství uspává, umrtvuje! Místo
Spasitele ti nabízí systém, řád, pravidla, strukturu. Vezme hledajícího
za ruku a poví mu, že to, co potřebuje je denominace, kostel,
církev. O nějaké vnitřní přeměně, o tom, co Ježíš nazývá
znovuzrozením, pochopitelně nehovoří, jelikož to nezná! Pro náboženství
je důležitější zařadit se do systému, nežli poznat Spasitele,
který by tvůj život změnil!
Náboženství volá: Snaž se, pracuj, aby jsi získal Boží Lásku, přízeň,
aby ti - nakonec - Bůh řekl: "Tak teď můžeš do nebe!" To je přece
lež! Spása není, a nikdy nebyla, skrze dobré skutky, ale je to
Jeho milost, Jeho dar ! Křesťanství je Bůh, který nalezne člověka
a dá mu to, co ten člověk potřebuje! A přesto po tomto světě
chodí lidé, kteří spaseni jsou a přitom se stále ještě drží náboženství!
Takový člověk je jako na kole. Šlape a šlape, aby se zavděčil
Bohu, aby od Něho něco získal, aby dostal Jeho schválení. Šlape
a šlape aniž by se pohnul z místa, aniž si uvědomil nesmyslnost
svého počínání! Náboženství
platí mizerné dividendy a nikdy, nikdy nedá to, co slibuje! Jenom ten tvůj
účet roste a roste! Náboženství tě nikdy nedostane z dluhu! Ani
nemůže! Jan a Petr to zažili v té příhodě,
kterou jsem četl na začátku. Toto byl vlastně první, nesmělý počátek organizované persekuce. A od té doby
se to zhoršovalo, proto že náboženství
nemá rádo ohrožení!.........
Náboženství má své parametry a pokud z nich nevybočíš, pak jsi OK. Vystup z nich, a dostaneš za uši!
Kdo z vás kdy žil v náboženství a potom
otevřel oči, ví, o čem mluvím.
Jakmile začneš věřit
Bibli a ne lidem - stal jsi se, podle nábožníků fanatikem! Vnášíš
neklid do márnice! Vzbuzuješ nepokoj! Nikdo z těch, kteří milují
náboženství, nemá potuchy, jak s tebou jednat! Budeš je urážet,
nezapomeň. Jakmile začneš používat slova jako "spása zdarma",
"jistota věčné spásy", "narodit se znovu", uvádíš je do rozpaků
- nikdo z nich neví, co si s takovými slovy počít!
Ty, který jsi to už
zažil, se jistě usmíváš s porozuměním.
Ty, který ještě nevíš o čem hovořím, máš na čele otazník. Ovšem, musíš si uvědomit že křesťanství a
náboženství se navzájem vylučují! Jsem přesvědčený, že všechny ty
"ismy" a veškeré lži tohoto světa nedrží člověka od Krista tak
silně, jako náboženství! Proč? Protože náboženský člověk se domnívá,
že je zcela zdráv - tak proč by hledal lékaře! A nakonec se ta
nemoc rozšíří natolik, že je téměř nemožné, získat uzdravení!
Ale vraťme se k Petrovi a Janovi. Ta celá židovská rada
byla velmi vzrušená! A není divu.
Člověk, kterému bylo čtyřicet a byl od
narození mrzákem, stál před nimi zcela zdráv a oni pro to neměli vysvětlení! Jelikož pochybuji, že se něco
podobného stalo komukoliv z vás, těžko
pochopíte tehdejší rozruch v Jerusalémě! A když si jeden představí, jaké asi řeči kolovaly po celém městě! A tak
není divu, že kolem Petra a Jana se
shromáždil pořádný zástup zvědavců!
Známe to přece z Prahy i když jde o důvody mnohem triviálnější!
A tak není divu, že náboženští vedoucí nechali ty dva
zavřít do šatlavy, jako nebezpečné
buřiče, když začali po ulicích kázat o
nějaké nové síle, která náhle a nevysvětlitelně změnila mrzáka od narození, ve zdravého člověka. A co to bylo
vlastně za lidi, kteří se tak
rozhořčili? Podívejme se na ně. Byli to v prvé řadě kněží, potom chrámová stráž a saducejové. Ty první
dvě skupiny si snad dovedeš trochu
představit - ta třetí je obtížnější, dnes je nemáme. Vlastně je máme, ale nazývají se zcela jinak! Saducejové,
podle jednoho pramene, byli bohatá,
aristokratická třída.
Nebylo jich mnoho, ale byli mocní a vlivní. Snažili se
udržovat přátelské styky s Římany, aby
si udrželi své posice. Chtěli mír za každou cenu........... A v dobách římské okupace byla tato
cena velmi vysoká. Římané nesnášeli
jakékoliv nepokoje, jakákoliv příliš hlučná
shromáždění! A tak ty první dvě skupiny byly profesionálními nábožníky, ta třetí se s nimi držela z
důvodů existenčních, i když saducejové
nevěřili v jakékoliv nadpřirozeno.
Dnes bych je zařadil
do takového horního okraje střední intelektuální vrstvy která je striktně humanistická, materialistická,
nevěřící sice na nic, co se nedá ani
vidět, ani slyšet, či ani osahat, ale při tom se budou stýkat s významnými nábožníky, už k vůli
dojmu. Vidíš je na zádušních mších za
slavné a bohaté zesnulé, při náboženských
národních vzpomínkových událostech. Jejich životní filosofie je právě tak prázdná a neradostná, jako
filosofie náboženská, i když v jiné
barvě.
Tito všichni byli pobouřeni, když obyčejný plebs
pojednou začne vykládat po ulicích o
vzkříšení, o posmrtném životě a hlavně
toto všechno skrze člověka, kterého z duše nenáviděli a nechali nedávno popravit.... Totiž, náboženství
svazuje. Je jako věznice, jejíž hranice
nesmíš překročit. Ovšem, nábožníci se tam cítí velice jistí, zabezpečení... na čas. Při tom všem, se tito
nábožníci, nezachovali tak docela
moudře: Je možné umlčit nositele zprávy
- ale zprávu samou umlčit nelze! To poznali i komunisté, když chtěli rušit rádio Hlas Ameriky, nebo Svobodnou
Evropu. Kdykoliv zavřeš posla,
upozorňuješ na zprávu!..... Lidé si to uvědomovali, a pojednou jich uvěřilo pět tisíc!........ Bylo by zajímavé vědět, co asi Jan
s Petrem přes noc v tom vězení dělali.
Osobně se domnívám, že spali jako dudkové! Alespoň tak soudím podle toho, jak svižně na ten druhý
den odpovídají. Podívej se na ten
obrázek! Scéna první, je ve verši pátém. Náboženství, je-li ohrožené, počne zastrašovat. Ohrož
nábožníky, a oni okamžitě použijí
všechny prostředky, které mají, aby tě zastrašili!
Náboženství nachází bezpečí v počtu, ve formalismu, v hodnosti, v protokolu, postavení, třídě -
v tom co se dělá, co se nosí. A to
všechno použijí proti tobě, ohrozíš-li je. Byl jsi někdy jako svědek u soudu, kde proti tobě stojí
zkušený, ostřílený zástupce té druhé
strany? On, na rozdíl od tebe si hraje na svém písečku. Je to jeho hřiště! Ovšem v případě Petra a Jana to
nijak nefungovalo! Další poznatek:
Náboženství, je-li v úzkých, se
brání tradicí. Povšimni si verše
šest. Všechna ta velká zvířata - to je
tradice!
Představ si tu scénu. Sanhedrin měl sedmdesát členů,
kteří seděli v půlkruhu. Petr a Jan
uprostřed. Připadá mi to jako sněm v
Kostnici! Ten druhý Jan se také nedal zastrašit! Neslavně slavný Sanhedrin! To stejné shromáždění, které před
několika týdny dříve odsoudilo Boha,
vládce a majitele celého vesmíru k trestu smrti! Před židovským nejvyšším soudem Ho obvinili z urážky božstva,
před Římany to změnili na velezradu! Mimochodem,
nábožníci rádi čeří bahno v mělkých
vodách, aby tyto vypadaly hluboké! Náboženství, pakliže má podezření, pustí se do vyšetřování. A to jak ve
verši sedm proti Petrovi a Janovi, ale
stejně tak i vůči Johnu Wyclifovi, Janu
Husovi, Jeronýmovi Pražskému, Giorano Savonarolovi, Giordano Brunovi, Thomasi Cranmerovi a podobným z
ruky Vatikánu.
Ale abych nebyl obviněn ze zaujatosti, dovolím si
ukázat prstem i na stranu druhou:
Protestantští nábožníci se ukázali býti
na stejné úrovni: Šest Anabaptistů bylo popraveno mezi 1527-1532 v Zurychu, v dalším městě Zugu a Appenzellu
bylo popraveno několik dalších
Anabaptistů, jejich ženy utopeny. V Tirolích a Görzu byli Anabaptisté upáleni během bohoslužeb ve
vlastních kostelích. Celkem za ten čas
jich zahynulo na tisíce! Proč? Protože učili, že ke křtu má přistupovat člověk, který ví, co přijímá,
který chápe o co při křtu jde! Dnes je
to běžná praxe v křesťanství - náboženství
zůstalo při staré tradici s tím rozdílem, že dnes už nemá tu moc, trestat nesouhlas smrtí!...
Kníže Wiliam Bavorský vydal ke konci sedmnáctého
století nařízení, podle něhož ti,
kteří odvolali tak zvané bludy, byli
popraveni, kdo neodvolal, byl upálen za živa! Pravá ukázka křesťanské lásky a odpouštění, že? Jan
Kalvín, protestantský reformátor
prohlásil Serveta za kacíře a nechal ho upálit za živa...... Takových případů bylo mnohem více na
obou stranách, ale má-li kdo zájem se
poučit dále, nechť si přečte "Foxe°s Book of Martyrs", kde jsou na třech stech stránkách popsány veškeré
projevy náboženské lásky a benevolence
vůči těm, kteří měli názor jiný! U
Vatikánu to tak nebije do očí, protože římsko-katolická církev byla v tomto konání zcela konsistentní, již
od ranných dob drahé Inquizice - u
Protestantů to byly spíše vyjímky - a proto více odsouzení hodné!
Protestantství stojí a padá se svobodou svědomí a vyznání! Podívej se do Marka 9:38-41! Uvědom si, že
ani Bůh sám nikdy v historii lidské
rasy, nevyužil ať už svou duchovní nebo fyzickou převahu, k získání lidské důvěru nebo lásky. On, který nás
stvořil, ví nejlépe, že neexistuje
síla, která by byla schopná, vynutit si
opravdovou, nepředstíranou lásku od tvora, který má svobodnou vůli! A proto také náboženství, které roznášelo
Kristovo evangelium mečem a ohněm -
udělalo více škody, než užitku - pokud lze o užitku mluvit vůbec!
Ale vraťme se opět do knihy Skutků. "Kdo vám
dovolil dělat zázraky?" by byl
moderní překlad verše sedm. Petr a Jan tam stojí před přísnými pohledy sedmdesáti lidí, kteří se domnívali, že
oni mají všechny odpovědi na všechny
otázky. A ti dva tam stojí jenom proto,
že Bůh skrze ně uzdravil jednoho mrzáka! V každém normálním případě by se ten, který je vyšetřován,
rozpustil strachem, jako máslo na
slunci - ale zde se to nestalo! Zde stojí Petr.
Pamatuješ Petra?
Není to dlouho, co si udělal nesmrtelnou
ostudu tím, že popřel svého Pána, potom pronesl jednu řeč a tři tisíce lidí uvěřilo v Krista! Je to jako
sinusoida. Jednou jsi dole, po druhé
nahoře. A teď, tento prostý rybář oslovuje slavné shromáždění Sanhedrinu! Nezapomeň na jedno, a nezapomeň to nikdy: Ty a Bůh, představujete vždycky většinu!
Dovedeš se postavit na Petrovo místo?
Rozdíl, který zde vidíme, je že náboženství je
prázdné, duté, kdežto Petr byl naplněn
Božím Duchem! Můžeš mít chrámy jako je
Notre Dame, svatovítský chrám, londýnskou katedrálu, můžeš tam postavit všechny scholastiky a učence tohoto
světa a ani to prostředí, ani ty
inteligentní řeči, nebudou schopné obrátit srdce jednoho jediného človíčka!
Kdyby býval Petr měl tu jeho řeč předem našprtanou
do poslední slabiky, určitě by to byl
zkopal, protože měl čas tak na jednu,
možná dvě - maximálně tři věty. A ty musely sedět! Co celý ten Sanhedrin před sebou viděl? Jeden
skutečný zázrak, který nikdo nemohl
popřít, a dva muži, kteří nechtěli získat nic, než povědět svou pravdu celého toho případu.
Náboženství
nemá, ve svém srdci místo pro změnu. Nechápe ji. Když přijde někdo, kdo byl skutečně spasený, a ví, že
skutečně spasený je a začne o tom
hovořit, vzbudí rozpaky v náboženských
kruzích. Tou nejčastější poznámkou je:"Hm, to je velmi zajímavé! Skutečně? Jak zvláštní! To je ta běžná
reakce, protože nikdo z nich nemá
potuchy, o čem ten člověk hovoří a nejsou ochotní to přiznat! Všechny ty jejich programy, aktivity, dobré
skutky, milé, tak trochu plastické
úsměvy, dědeček a babička, naší dobří přátelé, ti všichni jsou jistě v nebi - pakliže něco takového existuje.. Bůh
se o nás postará - pakliže skutečně
je....
Petr mluvil pravdu! Není nikdo jiný, v celém tom nekonečném vesmíru, kdo by nám mohl pomoci, kdo by byl
ochotný pomoci! Ovšem, celým tím
slavným Sanhedrinem Kristovo evangelium nepohnulo. Co je ale umlčilo, co je vyvedlo z míry, byla
odvaha těch dvou chlapíků, jejich
otevřenost, jejich odvážné, i když nepochopitelné tvrzení! Náboženství je vždy umlčeno transformací
lidského srdce! Podívejte se na ty dva
venkovské balíky z Galileje, jak tam sebevědomě stojí před tou smetánkou vyvoleného národa a vyprávějí něco co ta
nikdy nepochopí! Kdyby alespoň ten
uzdravený chlapík s nimi nepřišel! Co
je to za chlapíky? I ta jejich gramatika je pochybná! Na první pohled vypadali jako prostoduší boulové -
ale ta jejich zpráva!
Máš náboženskou rodinu? Někdo z vás jistě má. Nesnažte
se se s nimi dohadovat! Nikdy to
nepochopí. Nech tvůj život aby svědčil
o tom, že ty máš něco lepšího, jistějšího než mají oni. Jedině příkladem je budeš moci zviklat a třeba i
přesvědčit. Diskuse to nikdy neudělá!
Ukaž jim evangelium - ne podle Matouše, Marka,
Lukáše, Jana - ale podle tebe! Ať to tvé evangelium pronikne bez jakýchkoliv diskusí, hádek, slovních bojů.
Pamatuj si, že nábožníci nebudou
schopní si vysvětlit přeměněný život, právě tak, jako moudrý Sanhedrin! A já věřím, že Bůh ti pomůže - ne skrze
nějaký nátlak, ale skrze tvůj příklad.
Nesnaž se to nijak prosazovat, neuváděj
je do rozpaků. Nakonec, právě tak jako v případě Petra a Jana, nebudou mít nic, co by řekli a,
pakliže jsou "přesvědčitelní", jejich srdce se pohnou...
Když se tak dívám na praktickou aplikaci toho všeho, napadají mně dvě věci. Číslo jedna: První
věc, kterou potřebuješ, je autentický,
skutečný vztah mezi tebou a Kristem! Číslo dvě: Poslední věc, kterou potřebuješ, je jakákoliv náhražka! Takhle jednoduché to je! Není třeba dělat z
křesťanství nějakou složitou
záležitost! Pakliže tvůj vztah ke Kristovi je opravdový, nic jiného co se tvé víry týče - nepotřebuješ! Jedno z
posledních míst, kde skutečného Krista
nalezneš, je shromáždění, či církev nábožníků!
Buď budeš věřit v systém, a nebo ve Spasitele. Ten den, kdy přestaneš používat náhražky a začneš jen a
jen s Ježíšem Kristem - v ten den počne
tvé konání, mít vliv na druhé lidi! Je pouze
jeden Bůh a jeden prostředník mezi člověkem a Bohem - Ježíš Kristus, Bůh-Syn.............
Konec..... Tonda