Sofoniáš.

 

 

                 Tato malá kniha nikdy nedosáhne popularity Janova evangelia!  Obsah těchto pár stránek není příliš známý - a pochybuji, že jej  mnoho lidí četlo. Ovšem toto není zaviněno nějakou podřadností této  knihy! Překvapí vás, když prohlásím, že Sofoniáš je prorokem lásky?  Jistě, znáte Jana 3:16 (který Křesťan jej nezná?) - ale znáte  Sofoniáše 3:17 ? Ovšem, Sofoniáš je odlišný od Jana! Tento verš je  takovým "ostrůvkem v rozbouřeném moři". Námitka by byla: Když je  tolik odsouzení v této knize - proč mu říkat "prorok lásky?" Dám ti  porovnání s lékařem, který operuje vlastní dítě...... Na jedné straně  bolest, krev  a strach....    Na druhé láska a snaha pomoci!!  Rozumíš?

 

      Nezapomeň, že láska také svou temnou tvář! Spousta lidí chodí světem a učí: "Bůh je láska! Bůh je láska!“ Udělají z toho sacharinový "guláš", po kterém  se ti zdvihne žaludek!  Bůh s námi jedná na základě našich potřeb! Položí své dítě na  operační stůl a vezme skalpel. Takový "nádor pýchy", "vyrážka  nenávisti", "oteklina neposlušnosti" - to někdy bolí!!! Ale "lékař" ví mnohem lépe než my - že pakliže ten neduh neodstraní, stane se  smrtelným!! A ten Veliký Chirurg nenechá své děti bez ošetření!  Budeš li potřebovat zákrok - a jsi li opravdu Jeho  dítě - půjdeš na operační stůl, ať se ti to líbí, nebo ne!

 

         Co my víme, o Boží lásce? Někdy ten  lékař operuje - a nedá ani "injekci" na utišení bolesti! Ale  buď si jistý, že potom dostaneš Jeho  balsám. Balsám lásky. Nějaký neznámý básník to vyjádřil ve třech verších. Ta původní verze je tak kouzelná, že ji uvedu i s mým, ubohým překladem:

 

   Is there no other way, Oh, God                      Což není jiná cesta, Bože můj

   Except through sorrow, pain and loss,           než zkrze smutek, bolest , ztrátu

   To stamp Christ’s likeness on my soul,      podobu Krista vtisknout na mou duši

     No other way except the cross?                   skutečně není jiná, než ten kříž?

  

     And then a voice stills all my soul,            Vtom náhle hlas utišil celou mojí duši

     As stilled the waves of Galilee.                  Ten stejný ztišil Galilejské moře:

     Can’st thou not bear the furnace,             „Což nejsi schopen snésti oheň

If midst the flames I walk with thee ?               když mezi plameny já s Tebou pro                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                      

                                                                                             procházím?

                                                                                                                               

 

 

 

  I bore the cross, I know its weight.            Já nes´ ten kříž, znám jeho tíhu  

  I drank the cup I hold for thee.                  Já pil z poháru, který Ti podávám

  Can’st thou not follow where I lead?         Nemůžeš následovat, když já Tě vedu

  I’ll give thee strength, lean hard on Me.   Já dám Ti sílu, jen se o mně opři“

                  ---  *  ---                                                            --- *  ---

 

             Příteli, Bůh Tě miluje nejvíce, když Tě operuje! Autor knihy Židům to říká v 12:6 : Koho Bůh  miluje, toho přísně vychovává - a své syny trestá. Nezapomeň že když chceš, aby Ti strom nesl ovoce, musíš jej roubovat - a to  bolí! Jednu zásadu měj vždy na mysli: Buď šťastný, pakliže Tě Bůh "roubuje!" Dává to jistotu, že k Němu patříš! Známý C.Spurgeon někde na venkově u jednoho farmáře zpozoroval neobvyklou korouhvičku na stodole. Byla to tři slova: Bůh je láska. "Chcete mi říci, že Boží láska je tak vrtkavá, jako vítr?".. ptá se Spurgeon  farmáře. "Ne" odvětil starý farmář s úsměvem. "Já tím myslím, že - ať už vítr fouká odkudkoliv - Bůh je láska..."

 

 

           Kapitola 1. jedná o soudu nad Judejí a Jerusalémem. Sofoniáš se - hned na počátku představuje jako příslušník královské rodiny. Chizkijáš, judejský král, byl jeho pra-pra-dědečkem. Sofoniáš žil  a prorokoval za vlády Josiáše, což bylo období poslední duchovní obrody Jižního království.  Netrvala dlouho - ale byla to obroda. Sofoniáš věděl také něco o vládě krále Amona a před tím Manase. Oba dva byli velmi zlí králové. Prorok viděl, jak trest přichází na  národ - a jeho zpráva je velmi drsná..... Později začne - tato malá kniha - dávat najevo, že soud  nepřichází pouze na zemi israelskou, ale na celý svět. Zde se předpovídá celosvětové ničení, katastrofa, devastace. A důvod, pro který přichází trest na Israel, je velmi specifický: Je to  modlářství, nevěra vůči tomu Bohu, který Israel vytvořil. 

 

První  krok národa "dolů," je  odpadnutí od Boha. Druhé je morální rozklad,  a nakonec politická anarchie...

 

                  Historik Edward Gibbon došel k závěru, že bylo vlastně pět  příčin, které způsobily pád Říma. Gibbon nebyl Křesťanem ani  vzdáleně, ale podívej se: 1) Podkopání důstojnosti a svatosti  rodiny. 2) Vyšší a vyšší daně - aby byly prostředky na bezplatný "chléb a hry" pro populaci. 3) Nesmyslná honba za rozkoší  a sportem, který se stával víc a víc brutální a nemorální  zábavou....    4) Neúměrně veliké zbrojení - zatím co nepřítel byl vně  národa a pokles osobní zodpovědnosti. 5) Rozklad náboženství, které  se stalo pouhou formou bez obsahu.........

 

 

          Verš 1:5.. To byla druhá forma modloslužebnictví. Ta byla  velice subtilní, nenápadná - o to však víc nebezpečná! Většina  střech byla rovná, kde se dalo sedět (Pamatuješ Bat-šébu?)         a odtud uctívali slunce, měsíc a hvězdy. Nikdy nepochopím, proč lidé mají tendenci klanět se stvoření, raději než Stvořiteli! Snad proto, že  v případě stvoření, necítí zodpovědnost třebas vůči slunci,  hvězdám, čí stromu!

 

 

Posvátné indické  krávy či kobry, nikdy o morálce  nekáží že? ......

 

        Verš 1:7 je velmi sarkastický až na hranici "černého humoru!  Ta oběť, kterou připravil Bůh pro své "hosty", jsou hosti sami! To  je ten soud, který přichází. 1:14.. pochop jedno:            

 

I když  přichází ten Velký Den Boha se vší  hrůzou a hněvem, Bůh je stále láska!  To měj vždy na mysli!

 

 Kapitola 2. pojednává o soudu nad světem. 2:3.

 

 

 Po celou  historii lidstva - měl Bůh vždy na Zemi - nějaký ten věrný zbytek, právě tak, jako má dnes! "Hledejte pokoru!" To je "zboží," které je vzácné i mezi opravdovými Křesťany! Lidé si většinou zaměňují  pokoru se zbabělostí!   2:5: Kréťané, jinak předkové Pelištějců, (Palestínců dnes) jsou obyvatelé Kréty. Jméno "Pelištejský" je hebrejský výraz pro immigraci. Pakliže někdo namítá, že Israel vyhání Palestínce z jejich „rodné země," pak je na omylu! To nebyla jejich rodná zem! Israelci tam byli dávno před nimi! Abrahám, Izák a Jakub tam žili. Potom odešli na 440 let do Egypta, a mezitím přišli Pelištějci. To jen, aby bylo jasno!

 

 

 

          Bůh bude soudit svět, protože svět Ho ignoruje! Pavel to nádherně píše v Římským 1:21-22.. Celý svět se otočil zády od svého Stvořitele, vymyslili si báchorky, povýšili se na budoucí vládce vesmíru, napsali si pro vlastní potěchu teorii, že to "všechno tady vždycky bylo," že se vlastně nic nemění, že není nikoho, kdo by na to všechno měl nějaké  vlastnické právo - jak na vesmír, tak i na nás. Pavel píše": "Tvrdí, že jsou moudří a stali se hlupáky. Zaměňují slávu věčného  Boha za obrazy podob dočasného člověka, ano i za ptáky a čtyřnohé  tvory!" Římanům 1:22-23 volný překlad. Konec třetí kapitoly ukazuje  "vycházející slunce", počátek Milenia..

 

 

 Dnes se to bude zdát podivné,  když Ti povím že jednou,       budeme  stát tam někde v přítomnosti našeho Spasitele, poděkujeme Mu za každou  svízel,  za každou bolest,  za každou  potíž! Poděkujeme Mu, že s námi  jednal jako moudrý otec jedná se  svými dětmi. Poděkujeme za tu tmavou  tvář Jeho lásky!

 

 

 

                           Sofoniáš - konec..