Židům.

Úvod.

Většina znalců se shoduje na názoru, že dopis "Židům" byl napsaný někdy mezi AD 62-65. Víme, že nevzniknul těsně po smrti Ježíše Krista, podle veršů 2:3-4. Na druhé straně je jasné, že nebyl napsaný po pádu Jerusaléma v AD 70, protože Chrám ještě stál, (13:11-12) kněží stále ještě nabízeli Bohu oběti a dary. (8:3-5) A zde se naše cesty rozdělují! Velká většina je přesvědčená, že dopis Židům napsal apoštol Pavel. Nikdy jsem nebyl silně nakloněn uznat Pavlovo autorství - nyní už by mne o tom mohl přesvědčit z lidí pouze Pavel sám! Proč? Jak jsme tak prošli Pavlovy dopisy, naučili jsme se znát jeho specifický styl. Vysoká inteligence, neústupnost když ví že má pravdu, totální nezájem o vlastní život, obdivuhodná odvaha. Ale je tam ještě něco, co nemohu "vyhmátnout," co nedovedu popsat, co pouze cítím v srdci: Pavlův duch, který jakoby vycházel z každého toho dopisu! Vím, že lidé mění styl - někdy jen i podle momentálního rozpoložení - ale my už známe Pavla ve všech možných rozpoloženích! Triumfálního, když se dozví, že Tesalonická kongregace roste bez nějakých zápletek a potíží, pocit "frustrace," když píše do Korintu a hlavně do Galacie! Ale vždy hned poznáš jeho srdce, jeho ducha! Jako vnější, "hmatatelný" důkaz pro mně je ten fakt, že Pavel podepsal všechny své dopisy! Ani jeden z jeho třinácti dopisů není nepodepsaný! Ta poznámka o Timoteovi v 13:23 mně nijak nepřesvědčila - toto bylo běžné jméno té doby a i kdyby šlo o našeho Timotea - autor dopisu ho mohl znát také! Jeden silný bod pro můj názor je, že se autor nepovažuje za očitého svědka, podle 2:3!! A já vím, jak Pavel vždy zdůrazňuje že to nemá od lidí, ale od Krista! Ale to hlavní: Celý duch tohoto dopisu není, podle mého srdce "Paulinský," a jak už jsem prohlásil: jediný Pavel ze všech lidí, by mne mohl přesvědčit o opaku! Pakliže se mnou nebudeš souhlasit, ubezpečuji tě že jsi v dobré společnosti lidí, kteří to studovali mnohem déle a možná i pečlivěji než já! Vím také o tom boji, který se točil kolem autorství tohoto dopisu v době, kdy se dával dohromady kánon Bible, ale mám takový pocit, že se nerozhodli proto že je důkazy přesvědčily nad jakékoliv pochyby, ale abychom neměli "neznámého autora" v Písmu!

Dopis "Židům" není lehké, jednoduché čtení. Je extrémně hluboká ve spirituálních pravdách a pakliže budeš chtít porozumět, musíš ji číst a studovat a to ne pouze jednou! Je to zvláštní kniha - jediná svého druhu v celém Písmu a kdyby se ztratila, zůstala by v Bibli mezera, kterou by žádná jiná kniha nemohla vyplnit! Je pravda, že tento dopis nese specifickou zprávu těm kteří vyšli z Judaismu a přijmuli Krista - k židovským Křesťanům. Ale to už nám bude zcela jasné, až se do epištoly "Židům" začteme.....

Konec.

Židům.

1-14. Hned na začátku prohlašuje autor pre-eminenci Ježíše Krista nad veškerou existencí. 1) Syn byl již na počátku s Otcem. 2) Otec mluvil skrze Syna. 3) Syn je dědicem všeho. 4) Syn stvořil světy. 5) Syn je jasem Otcovy slávy. 6) Syn je výrazem Boží podstaty. 7) Všechno je drženo (pohromadě) Jeho silou. 8) On nás očistil od hříchů. 9) Usedl - to znamená, že práci dokončil. 10) Po pravici Otce - nejvyšší místo..... Autor dále tvrdí, že svědectví Krista je mnohem lepší, nežli svědectví všech proroků Starého Zákona. Tím se ovšem nemyslí že Nový Zákon je více Božím slovem, než Starý Zákon! Autor tím chce říci, že v Novém Zákoně ta zpráva nepřišla skrze lidi, ale skrze Boha-Syna.

V historii lidstva nebylo národa, který by byl více oddaný Bohu, než byli Židé! Když se četly svitky Izaiáše, Jeremiáše a druhých proroků, každý věděl že se čte: "A tak promluvil Bůh!" Věděli o vizi, kterou dal Bůh Izaiášovi, když prorok volá: "Slyšte, nebesa, naslouchej země, Bůh promluvil!" (Iza.1:2) Židé věděli, že prorok mluví skrze inspiraci když říká: „Spustí-li se déšť, nebo z nebe spadne sníh - nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi.. Tak tomu bude se Slovem, které vychází z mých úst! Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to co Já chci!" Židé se nedomnívali že Písmo "obsahuje" Boží slovo - byli přesvědčeni že celá Bible je Boží Slovo!

Autor dopisu Židům chce, aby mu čtenář porozuměl, že on nekritizuje, ani nehledá chyby v odhaleních Starého Zákona - naopak zdůrazňuje, ŽE JE TO STÁLE TEN STEJNÝ BŮH, který mluví v obou Zákonech! Bůh je svrchovaný, závislý na ničem a na nikom! On je původcem všeho - a nikdy nebyl čas kdy Bůh neexistoval! On přece čas stvořil! Bůh vždy byl, vždy bude. On, ve své moudrosti zadržel plnou informaci o sobě, o svém plánu, o své vůli - i o své lásce k nám až do doby, kterou On považoval za vhodnou: Do doby, než na tuto planetu přišel Bůh-Syn aby nám ukázal Otce a všechno co nám Bůh ukázat chtěl.

Pisatel dopisu pomalu připravuje čtenáře na Boží fakt, že Kristus Nového Zákona "prochází" Starým Zákonem zprvu jako slib, (Genese 3:15) potom v typech- stínech i ve mnoha formách "theofany." Od počátku Bible přes Izaiáše 9:6, Micheáše 5:1 až po Malachiáše 3:1, jde Bůh-Syn stránkami Písma. Zachariáš 11:13 říká za kolik bude Spasitel zrazený, Žalm 22:16 popisuje Jeho ukřižování, Izaiáš, kap. 53 vysvětluje proč. Žalm 16:10-11 ukazuje, že Kristus nezůstane v hrobě, Janova Apokalypsa popisuje Jeho konečný a triumfální návrat. Lidé kteří nevěří že 66 knih Písma je "Tak promluvil Bůh" - by neuvěřili ani kdyby promluvil slyšitelným hlasem!

Na Sinaji mluvil Bůh skrze hromy a blesky. Na Horebu hovořil k Eliášovi "tichým hlasem." Ezekiel Ho slyšel ve vidění, Daniel ve snech - k Jakubovi promluvil skrze anděla... K nám skrze Krista. Lidé této Země by si měli uvědomit, že celý vesmír a co je v něm - Galaxie, mlhoviny, hvězdy, planety, oceány, rostlinstvo, fauna, lidé - to všechno by nemohlo existovat samo od sebe, nebýt Jeho! Nadto On je přesným obrazem Otce - kdo viděl Jeho, ten viděl Otce.

Žil mezi námi něco přes třicet let - měl stejná pokušení jaké máme my a přesto zůstal bez hříchu. V lidském těle, stejném jako jsou ta naše, porazil svět, tělo, smrt, peklo i ďábla. Nejenom jako Boží Syn, ale nyní i jako Syn člověka byl postaven na nejvyšší místo vesmíru. A to ne pouze proto, že na to měl Božské právo - ale proto že vyšel jako vítěz nade vším, co peklo bylo schopné na Něj vrhnout! Teď sedí člověk na nebesích, který má tělo i kosti! (Lukáš 24:39) Zamysli se nad tím! Je to to stejné tělo, které se vzneslo do oblak z Olivové hory (Skutky 1:8). Sedí tam - nejenom aby spasil ale ABY UDRŽEL TY, KTEŘÍ JIŽ SPASENÍ JSOU!!!

"Stal se o to vznešenější než andělé," není poukazem na Jeho Božství - On je přece Bůh, který je stvořil - ale na Jeho práci, kterou vykonal v lidském těle! Ne jako Bůh-Syn ale jako Ježíš z Nazareta, Mesiáš-Spasitel a Syn člověka. "Dnes jsem tě zplodil." Když si přečteš pozorně kap. 13 knihy Skutků, zjistíš že Pavel toto "zplození" nedává do Betléma ale do zahradního hrobu, nedaleko Golgoty v Jerusalémě! Vzkříšením Bůh prokazuje totožnost Ježíše - Božího Krista! "Ale Synu praví"... "Tvůj trůn, ó Bože"... Jistě, Písmo říká že On byl nakrátko postaven níže než andělé - ale DOBROVOLNĚ, Z VLASTNÍ VŮLE - aby mohl splnit své poslání. Ano, Kristův trůn bude věčný - bez konce, protože to vychází z Jeho charakteru, z Jeho přirozenosti jako Boha-Syna. Je to citování Žalmu 45:7.

Ve verších 10-12 autor zdůrazňuje věčnost a nesmrtelnost Boha Syna. On nepřišel do existence až po Otci, ale byl s Ním v bezčasové minulosti stále ...... zde mi chybí odpovídající výrazy! Ten, který přináší změny ve vesmíru kolem nás - ten sám je neměnitelný od věčnosti do věčnosti. A nezapomeň: Od této Bytosti máme ten slavný slib: "Nikdy Tě neopustím, nikdy Tě nenechám samotného!" A proto můžeme směle říci: On je můj pomocník - nemám strach z toho, co mi může udělat člověk!" (Žid.13:6).

2:1-18.... Kapitola druhá navazuje na stejný předmět. Tento dopis nebyl napsaný pouze jako instrukce k pochopení křesťanské doktríny - ale aby studie této zprávy pomohla vybudovat toho "vnitřního člověka," a tím dokázala že pravda skutečně osvobozuje. Že i v tomto zkaženém, nebezpečném světě nejistot - je možné dosáhnout úplné vítězství v Synu, který porazil svět, smrt i ďábla, a tím uspokojil Otce.

Ti, na které tento dopis byl zaměřen primárně, byli ve mnohem větším nebezpečí spirituálně než fyzicky - i když byli pronásledováni. Takový člověk znal a věřil pouze v Judaismus, náboženství svých otců - než si přisvojil víru v Ježíše Krista. Byl to těžký boj, protože se bylo třeba zbavit Mojžíšových rituálů, svátků, obětí a přitom bylo veliké nebezpečí, že se vrátí zpět k náboženství svých předků... My kteří máme Nový Zákon, (perfektní zákon svobody) bychom neměli kritizovat lidi té doby! Nezapomeňme že byli od malička učeni o Mesiáši, který přijde na Zem a přemění ji v ráj! Tento Mesiáš měl být neporazitelný, slavný, spravedlivý, který odstraní všechny slzy, bolesti, hlad, války. Oni čekali Krále na bílém koni a ten kříž je hluboce urazil! Podívej se na Jana 12:34! Dnes jsme téměř dva tisíce let na této straně Kalvárie a podívej se kolem sebe! Každý z nás vyrůstal v jakési pseudo-křesťanské společnosti - každý o tom něco slyšel! Vina těch kteří odmítají dnes, je podle mně mnohem větší než jejich!. A ještě jeden pohled na moderního člověka, který vidím kdykoliv se podívám kolem sebe zde v Čechách: Ten kříž na kterém v potupě a bolesti umírá Bůh za člověka a vedle stojí ten člověk, a znuděně zívá - nemá zájem! Vidíš ten obraz? Pro mně je tato skutečnost tou největší urážkou Boha, kterou si dovedu představit!

Pro ně, právě tak jako pro lidi dnes, byla spása z čisté milosti, skrze víru - minus cokoliv jiného - příliš jednoduchá, laciná! Zeptej se římsko-Katolíka, řecko-ortodoxního věřícího, či Pravoslavného, jestli ke spáse stačí pouze víra! V šestnáctém století uspořádal Vatikán tři následné sněmy, kde se chtěl vypořádat s Reformací, která už v té době byla příliš silná na nějaké to "křižácké tažení." Historicky se to jmenuje Trentský Sněm. Římsko-katolická církev tam odmítla všechny reformační články a vydala tak zv. "anathema," čili prokletí každého, kdo by reformační body podporoval a prohlašoval. Dám pouze jeden příklad. Cituji: Kdo prohlásí, že člověk je spasen Boží milostí, pouze skrze svou víru, bez jakýchkoliv skutků a spolupráce na této spáse - budiž anathema (buď prokletý!). První kterého tento "edikt" proklíná, je náš apoštol Pavel! Zastav se zde a podívej se na: Řím.3:20, 3:28, 4:5-6, Galatským 2:16, 2:21, 5:4, Efezským 2:8-9.

A laskavě nevrč, že Ti dávám tolik referencí! Takhle se studuje Bible! Porovnávat verš s veršem - jenom tak to dostaneš do krve! A toto je ta otázka už toho žalářníka ve Filipi:"Jak mohu být spasený?" Vždyť to je jádro lidského problému! Dospěl-li jsem k názoru že Bůh existuje, tak potom má první otázka bude: Jak se k Němu dostanu? Co mohu udělat aby si mne všimnul, oblíbil, chránil a jednou pozval domů? To je přece tak životně důležité, že chci vědět přesně jak se to dělá! Už jsme si řekli, že se nedá spolehnout na lidi - každý z nich Ti ukáže jinou cestu! Nemáš na vybranou - studuj Bibli! Ti, kteří slyší to Slovo ale odmítají je - jsou jako člověk, který staví svůj dům na písku: "Přišla voda a veliký byl pád domu!" (Matouš 7:26) Je mnohem lepší nikdy to Slovo neslyšet, než slyšet a odmítnout! Spása je zdarma - Boží dar - ale je to ten nejdražší dar v celém vesmíru - byl získaný za cenu života Božího Syna! Dovedeš si představit, co On tam vytrpěl? A člověk, který chce k tomu daru něco ze své kapsy přidat jako by říkal:"Kriste, ty jsi to udělal téměř všechno - ten zbytek je holt na mně"....

3:1-19... V této kapitole nám autor představuje úřady Apoštola a Velekněze - zde budeme číst o Kristu-Ježíši, který byl Božím Kristem dávno před tím, než se stal Ježíšem z Nazareta! Zde je také Božská výzva, abychom se dozvěděli vše co se dá vědět o Kristu Ježíši, který je evangeliem. Totiž: On nepřišel abychom měli evangelium - ON JE EVANGELIUM! On nám nepřišel ukázat cestu k Bohu - ON JE TOU CESTOU! On nás nepřišel učit pravdu - ON SÁM JE TOU PRAVDOU!

Pisatel dopisu chce aby Židé pochopili, že sice Mojžíš a Ježíš jsou téměř stejně věrní Bohu - oba dva vykonali práci, kterou jim Bůh dal, ale Mojžíšova věrnost je věrnost služebníka, Ježíšova je věrnost Syna! Dále tu máme úžasnou zprávu; kde jinde by ses dozvěděl(a), že věci pozemské (Mosaický systém) a nebeské jsou dvě zcela odlišné skutečnosti! Tím chce zdůraznit superioritu Křesťanství nad Judaismem, který znal pouze pozemské "volání" a dědictví: "Tobě a tvým potomkům dám tuto zemi na věčné časy!" (Genese 15:7, 17:8, 35:12).

Hmotné skutečnosti-věci jsou pozemské, dočasné, neskutečné. Věci věčné jsou ty, které nerezaví, nerozpadají se, nestárnou, nekazí se, budou za deset tisíc let právě takové, jaké byly před deseti tisíci lety! Kdo už četl Apokalypsu, ten si jistě uvědomí nekonečný rozdíl na příklad mezi Jerusalémem a Novým Jerusalémem! Když potom si Křesťan uvědomí tu pravou skutečnost - tyto nádherné pravdy - pak jistě pochopí to zvolání: "Díky Bohu za Jeho nevýslovný dar!" Tato Země se jednou dostane před soud: "Prvky se roztaví, Země a její díla shoří. (2 Petr 3:10) Ale to co je neotřesitelné jako „Otcův dům,“ to zůstane. (Žid.12:27) Potom přijde Nová Země, Nová Nebesa, Nový Jerusalém. Všechny věci budou nové..."

Ještě jeden takový pohled, který mně utvrzuje v přesvědčení, že tento dopis nepsal Pavel. Je to více pohled citu než rozumu či logiky: Kristus zde není postavený jako přímý objekt víry. Jistě, On je ten který byl slíbený - Slovo Boží - který zakončil své poslání - a nyní sedí na nejvyšším trůnu v nebesích. Ale co Pavel vždy nejvíce zdůrazňuje, co tak vášnivě prohlašuje, je "Kristus v nás - naděje slávy" - "Kristus v nás a my v Kristu." To mi tu snad trochu schází, nehledě na to, že by mně nikdy nenapadlo srovnávat - v čemkoliv - Mojžíše a Krista!

Jistě, chápu že to bylo nutné postavit před Židy, kteří vyšli z Mojžíšova Zákona, ale já, který jsem poznal Krista - o tom nebudu ani uvažovat! Největší "konference," která se kdy na Zemi odehrála, se konala na hoře, kde si Ježíš "oblékl" na sebe tu slávu, kterou zanechal u Otce, než sešel dolů na zem. (Matouš 17:2, Marek 9:2) Pakliže Eliáš a Mojžíš "zářili" také, byl to jen a jen odraz Jeho slávy! Ne, není přirovnání!!

4:1-16.. V této kapitole začíná hlavní téma dopisu. Zde vidíme Krista - nejenom sedícího po pravici Otce - ale zároveň ve funkci našeho Velekněze, který je kvalifikovaný otevřít bránu a povolit vstup do nebeské domény těm, kteří Mu uvěřili. Opět: Toto je velmi obtížná kapitola a doporučoval bych každému aby si znovu přečetl slib v 1Janovi 2:27. Někdo by se mohl zeptat: Jelikož prakticky všichni dospělí Israelci kteří vyšli z Egypta, zemřeli v poušti a nevešli do Zaslíbené země - co se slibem v Exodusu 6:6-8? Je možné, že to Bohu "nevyšlo"? ...

Slib, který Bůh Israeli dal se nevztahoval na jednotlivce, ale na národ Israel! Bůh slíbil že je dovede do země Kanaanské, ale neslíbil to určité generaci! To je totéž jako když v Římanech 11:26 říká: "A v ten Den, celý Israel bude spasený!" Má na mysli ty, kteří uvidí svého Mesiáše a uvěří! Ten stejný případ je, když Bůh slibuje Israeli Zaslíbenou zemi navždy - a každý ví že ji - občas - během období neposlušnosti ztratili - a nakonec ji přece ani za Šalamouna celou neměli! Tyto sliby se splní až po Armageddonu! Toto dědictví bylo Božím slibem zaručené národu Israel a pro každou generaci Židů to bylo podmíněné poslušností! Podívej se znovu na 28 kapitolu Deuteronomy - už jsi to jistě zapomněl(a)!

"Přísahal jsem ve svém hněvu: Do mého odpočinku nevejdou!" Bůh připravil odpočinek každému kdo uvěří - ať už v Mesiáše, který byl Bohem slíbený již v Genesi 3:1 a nebo v Krista, který přišel před dvěma tisíci lety. Je to stále jedna osoba! Bůh si přál, aby Židé vešli do Jeho odpočinku, ale drtivá většina nevešla pro jejich nevíru! Podívej se, co říká velmi smutně Ježíš v Matouši 23:37! A Ježíš tolik toužil, aby mohl dát odpočinek každému! (Matouš 11:28)

Ještě něco k tomu odpočinku: Jsou skupiny - Adventisté Sedmého Dne na příklad, které učí že Bůh ustavil šábes (sabat) pro celý svět a tvrdí, že je hříchem v sobotu pracovat! Podívejme se na to (už podruhé): "Ať tedy Israelci dbají na den odpočinku a dodržují jej po všechna svá pokolení, jako věčnou smlouvu. To je provždy platné znamení mezi mnou a celým světem? Ne!! Mezi mnou a syny Israele!" (Exodus 31:17)

Neexistuje něco jako "křesťanský šábes!" Křesťané už od samého počátku drží Den Páně, den kdy Ježíš vstal z mrtvých! (Skutky 20:7 1Korint.16:2) Šábes je pro Židy - neděle pro Křesťany! Nakonec - co píše Pavel o dodržování určitých dnů? Co kdyby ses podíval(a) do Galackým 4:10 a Koloským 2:16-17! Všechny ty rozpory, roztržky a sekty vznikají z toho že lidé buď neznají celou Bibli a nebo si chtějí postavit vlastní "pomníček!" Vytrhnou jeden či dva verše - a na těch postaví "nové odhalení!" Získají pár lidí, kteří o Bibli neví vůbec nic- a hleďme nová, "zaručeně pravá církev!" Boží "odpočinek" neznamená, že Bůh je unavený a potřebuje se natáhnout! Boží odpočinek od Stvoření byl porušený a poskvrněný hříchem. Dnešní Jeho odpočinek je v Novém Stvoření, v Nové Smlouvě která se zakládá na skončené práci Boha-Syna. Ale to už jistě víš.

5:1-14... Během éry Levitického kněžství Bůh vybíral kněze z obyčejných lidí, protože oni sami měli své lidské slabosti a tím lépe chápali slabé, chybující bližní. Velekněz přinášel dary a oběti. Tím vyjadřoval úctu - a obětmi zvířat nabízel Bohu "výkupné" za hřích.

Ježíš Kristus je nejenom člověkem ale také je Bohem. Jako člověk je schopen s námi cítit naše bolesti, slabosti, pokušení. Narodil se ze ženy - ale nenarodil se v hříchu. Žil mezi námi a až do konce zůstal bez hříchu. Přesto ale zná naše pocity, protože je zároveň člověkem a proto také jako člověk může být - jako jediný - prostředníkem mezi námi a Bohem (1 Tim.2:5).

Všechno to, co první Adam ztratil tím že zhřešil, to Druhý Adam-Kristus vykoupil zpět svou obětí. Ježíš vzal na sebe lidské tělo proto, aby mohl udělat to co lidé udělat nemohli: Uspokojit Boží spravedlnost, čistotu a tím otevřít cestu milosti těm, kteří si žádnou milost nezaslouží a to jsme my všichni! Jako Prorok nám odhaluje Boží mysl, vůli, přání. Jako Král - tady je to pozoruhodné: Je naším Králem, my jsme Jeho poddaní. a na druhé straně jsme Jeho děti, nebo části Jeho Těla! Jako Velekněz stojí Kristus mezi hříšníkem a Bohem Otcem, kde hájí náš "případ." Jen On si to může dovolit, protože uspokojil dokonale Boží spravedlnost a čistotu.

Ježíš z Nazareta, když visel mezi nebem a zemí na tom kříži, představoval víc, než ochotnou, poslušnou a nevinnou oběť která překonává utrpení proto, že Bůh musel soudit hřích! Na tom kříži vykonal Bůh-Syn úkol, kterým Ho Bůh-Otec pověřil. Vydržel až do okamžiku, kdy mohl vydechnout: "Dokonáno jest!" Celé peklo Ho nemohlo zastavit dokud nedokončil své dílo! Víš, vrátím-li se pár hodin zpět - tam do té zahrady - nemám pochyby o tom, že jak se tam Ježíš modlil, tak viděl všechny ty síly pekel jak proti Němu pochodují se Satanem v čele! (Jen se vrať k Davidovu žalmu 22)

Centrálním námětem knihy, či dopisu k Židům, je ukázat a dokázat superioritu Ježíše Krista nade všemi jak na zemi, tak i v nebi - včetně andělských bytostí. A z toho přímo vyplývá, že Křesťanství je nadřazené Judaismu! Žid by se mohl otázat:"Co nám Křesťanství nabízí, pokud se kněžstva týče? Jak jsou vaše hříchy odpouštěny? Kdo je vaším zpovědníkem, advokátem? Jak naplňujete vaše spirituální potřeby? Máte někoho, kdo je pověřen nabídnout za vás oběti a kdo se za vás u Boha přimlouvá? Odpověď nalezneš v kap. 4:14. To Boží prohlášení:"Ty jsi můj Syn," nás ujišťuje, že Ježíš je plně kvalifikovaný jednat jako náš Velekněz proto, že má Božskou podstatu - Bůh v lidském těle. Ježíš se nebál zemřít! On věděl od samého počátku, že zemře, A JAK ZEMŘE! (Jan 3:14, 12:32). Nebál se smrti, ale v té zahradě byl v takové agónii, že se Jeho duše téměř vylila když pravil:"Má duše je smutná až k smrti." (Matouš 26:38, Marek 14:34).

6:1-20... Jistě, tato kapitola jako ty předešlé, zdůrazňuje nadřazenost Kristova evangelia nad Judaismen Starého Zákona. Ale protože toto jsem komentoval již dříve - podíváme se zde na verše, které stále "zaopatřují" "bitevní pole" pro všechny studenty Bible, a teologie vůbec. Přečti si verše 4-6 a potom se na to podíváme. Otázky to jsou těžké - ale měl jsem jedny z nejlepších učitelů naší doby. Ty vůbec nejlepší - co se lidí týče, jsem zmeškal o dva tisíce let! Nejvášnivější boje se odehrávají právě ve verších Židům 6:4-6, 10:26-29 a 1 Jan 3:8-9!!

Je známým faktem, že mnoho nábožensky založených lidí se domnívá že je možné, aby ten či ta, kteří se opravdu znovu-narodili a kteří obdrželi dar věčného života skrze víru v Ježíše Krista - mohou odpadnutím - tento dar ztratit a být zatraceni až za hranice možnosti odpuštění. Většina lidí kteří toto věří, to mají v hlavě tak "zafixované," že je ztráta času s nimi o tom diskutovat! Dokonce i jeden můj mladý přítel, se nedávno na mně díval dosti "nevlídně," když jsem se snažil vysvětlit svůj pohled!

Odmítám jakýkoliv boj o Písmo! Prostě učím a vysvětluji to Slovo, jak mně ho učil Bůh. Používám výrazy z Bible - ne z nějaké denominační knížky! Je nám přikázáno všechno dokázat! (1Tesalonským 5:21) Je nám řečeno, abychom Písmo nejenom studovali, ale také správně rozdělovali! (2Tim. 3:15, a 1Korint. 2:11-14). Přiznám, že to není všech případech jednoduché, objevit dokonalou konsistenci (soulad) tvrzení Bible - ale pakliže Písmu věříš, musíš se každopádně držet jeho harmonie a celistvosti! Nesmíme zapomínat, že jsme koneční tvorové a že nikdy nepochopíme celé Slovo Boží, dokud se jednou neposadíme u nohou Krista, aby On nás naučil to, co zde nechápeme! Nejdříve si musíme objasnit o čem, či lépe: O kom se zde vlastně mluví! Jedná se o znovu-narozené lidi? Co znamená "pak odpadli?" A co se myslí tím, že "není možné je znovu obnovit?"

Ani jeden z těchto popisů, které jsou zde použity, neodpovídá obdržení daru věčného života! Je zcela možné, aby ztracený člověk - hříšník - byl pohnut ve kterémkoliv směru zde zmíněném - a třeba i ve všech dohromady - a přesto zůstal nevěřícím! V našem fyzickém světě známe jednu skutečnost: Kde je život, tam je růst! Ten růst může být pomalý, ale život produkuje a když přestane produkovat, tak také počíná umírat! Kde není růst,tam není ani život! A to stejné platí v oblasti duchovní! Ježíš řekl že "někteří přinesou třicet, někteří šedesát, další sto," ale nikdy neřekl: "a někteří nic!“ Musíme dávat dobrý pozor na úvodní slova, která v řečtině i angličtině tuto větu otevírají: "Je nemožné." Tato slova nás vrací k tomu, o čem se jednalo v předešlých verších kde jsme se dozvěděli že byli někteří, kteří se sice hlásili ke Křesťanství a přesto se stále ještě drželi Judaismu a celého jeho "příslušenství!" Tito lidé viděli Ježíše jako Velkého Učitele - ale nikdy nepřijali Jeho smrt, pohřbení a vzkříšení "podle Písma!" (1Korint. 15) Je zcela jasné že takoví lidé, pakliže "odpadnou," se už nikdy nevrátí!

Jsou lidé kteří učí (a jiní věří), že je možné aby člověk, který se skutečně znovu-narodil a byl očistěn krví Spasitele - jeden den z milostí Boží spasený - další den či týden ztracený, potom opět znovu-narozený! Taková doktrína je zcela cizí Písmu! Bible jasně učí že ti kteří jsou zde popsáni - pakliže odpadnou - už nikdy nemohou být obnoveni protože to je nemožné! Pavel zde píše o osobách které varoval ve verších 1 a 2 - osoby, které se staly "žáky," ale stále se vracely k podstatě Judaismu. Tito lidé o sobě mohli tvrdit že jsou Křesťany - ale byli to stále Judaisté, kteří se nikdy nepustili Zákona, ceremoniálního očišťování - "pokání z mrtvých skutků." Četli jsme přece positivní prohlášení v Římských 10:4, že "Kristus představuje konec Zákona, za účelem ospravedlnění těch, kteří uvěřili." Jinými slovy: Chceš-li, abys měl(a) odpuštěné hříchy, nesnaž se toho dosáhnout vlastní "dobrotou," "pobožností," "záslužnými skutky!" Jdi ke Kristu! Tito lidé vlastně nikdy Jemu, a tomu co vykonal, neuvěřili. Nikdy si neuvědomili, a nikdy také nepřijali tu nádhernou pravdu z Koloským 2:10 že "v Něm jsme kompletní.." "Kteří byli osvíceni..." To popisuje všeobecný efekt na mysl posluchače. To "osvícení" má co do činění s okamžikem, kdy poprvé uslyšeli Gospel. Dá se tomu říkat "víra hlavy." Každý člověk, který kdy uslyšel evangelium Ježíše Krista, byl osvícen, protože to Slovo je světlem světa, že? "Ochutnali nebeský dar"

Člověk může ochutnat - a ne jíst! Ale aby jste mně neobvinili ze "slovíčkaření," vezmeme to ještě jednou - protože tento pohled je tak vžitý - hlavně v zemích kde po staletí převládal Katolicismus! Budu se snažit to rozebrat tak aby každý, kdo není úmyslně slepý, to pochopil: 6:4-6.. „Je nemožné pro ty, 1) kteří byli osvíceni. ("hapax phôtithentas") 2) kteří ochutnali nebeský dar. ("dôrea,“ což není to samé, jako "charisma") 3) kteří se podíleli ("metochous genethentas") na Duchu Svatém, 4) kteří ochutnali dobro Božího slova i moc budoucího věku.." 1). To osvícení jsem už popsal. Boží Slovo je lampou pro naše životy - ale pouze, přijmeš-li ho srdcem! 2) Protože není použito "charisma," zdá se že ten o koho se zde jedná, s radostí přijímal přátelství druhých Křesťanů v kongregaci a dokonce viděl výsledek svého svědectví u dalších lidí! 3) Ochutnal (poznal, pochopil) zprávu evangelia a svým intelektem s tou zprávou plně souhlasil. 4) Ochutnal moc přicházejícího věku - PRÁVĚ TAK, JAKO JIDÁŠ IŠKARIOT, KDYŽ SE VRÁTIL Z TÉ EVANGELICKÉ VÝPRAVY! (Matouš 10) Vvyháněl duchy a uzdravoval jako ti ostatní! Všechny tyto kvality se mohly vztahovat na Jidáše právě tak, jako na ty druhé! Dokonce i sdílel s druhými sílu Ducha Svatého! Ale Duch Svatý v něm nebyl! Ježíš mohl číst jeho srdce. V Janově kapitole 17, Ježíš mluví o Jidáši, jako o synu zkázy (apôleia). V žádném případě nebyl Jidáš znovu-zrozený Křesťan a přesto všechny vnější znaky měl! Zdá se, že doufal v nějaké materiální a společenské výhody pro sebe, až jednou Ježíš převezme moc - ale když viděl že tento nemá žádný zájem na společensko-mocenském postavení, obrátil se k Němu zády a prodal Ho. Eventuálně takový "zkušební" okamžik přijde - alespoň jednou v životě - na každého z nás! Máš Krista v srdci? Dokaž to!

Skutečného Křesťana není možno vyrvat Kristu z ruky! Taková síla ve vesmíru neexistuje! I když občas šlápneme "do louže" a umažeme se od bahna, Svatý Duch nás nikdy neopustí, a "potáhne" nás zpět! Jen se podívej na dva obrázky které dobře znáš: Ten umírající lotr po Kristově pravici a rozjásaný Jidáš, vracející se z té výpravy kde hojil, kázal "a i duchové jej poslouchali!" Kdybys měl v té době ukázat na toho, kdo z těch dvou je na cestě do nebe - koho by sis vybral?

Všechny ty charakteristiky mohou mít právě tak ti, kteří pouze prohlašují že jsou Křesťany! Ale všimni si, že tyto zůstávají velmi daleko za opravdovým křesťanským prožitkem. Nikde se nepraví, že "Bůh je probudil k životu společně s Kristem," (Efez.2:5) že by byli "zapečetěni Duchem Svatým, až do dne vzkříšení." (Efez. 4:30, podle řečtiny) Není zde ani psáno že uvěřili v Ježíše Krista - v to věčné Slovo! Spíše všechno to co se o nich píše, by se dalo aplikovat na ty, kteří se obrátili od Křesťanství zpět k Judaismu. Toto byl můj první pohled na 6:4-6. Ale pokračujme: Teď se, možná usměješ a řekneš: A kolik těch pohledů máš? Víš, chci být dokonale poctivý - vždyť z toho, co Ti píši, budu jednou skládat účty! Upřímně míněný omyl? Možná - i když ani zde není o co stát! Ale "nacpat" do toho něco, co mně napadlo - aniž by to bylo opodstatněné, podložené Písmen - to je příliš nebezpečná půda! Tento "druhý" pohled jsem napsal před několika lety, když jsem poslouchal Vernona McGee na radiu jak jsem jel něco nakoupit v St. Petersburgu na Floridě. Bylo to krátce před jeho smrtí. Jak jsem ho tak poslouchal, líbilo se mi to a doma jsem to zpracoval. Tak tedy jen opisuji z mých starých poznámek: 6:4-6: Zde stojím snad před nejtěžším problémem, se kterým se rvali křesťané, už od dob Konstantina - a možná, ještě dříve ! Otázka zní:

Může Křesťan, který opravdově uvěřil Kristově zprávě a přijal Ho jako svého Spasitele do srdce - může tento - jednou v budoucnosti odpadnout a ztratit ten dar který dostal? Mám na mysli věčný život s Bohem. Může Bůh vzít zpět, co Ti jednou daroval?

Máme Kalvína i Armenia. Římští Katolíci to „vyřešili“ očistcem. Na druhé straně máme biblicky-fundamentální Protestanty, hlavně v USA. Ze zkušenosti vím, že v Bibli není jedna jediná kontradikce - Bible si neprotiřečí a znám tyto sliby: "Ten kdo věří, má věčný život - nepřijde v soud!" "Moje ovce mne znají, já jim dávám věčný život a nikdy nezahynou." "Kdo ve mně věří, přešel od smrti k životu." Každý kdo četl Bibli, tato slova zná. Také nemohu zapomenout na toho chlapíka ze začátku páté kapitoly prvního dopisu do Korintu. I ten byl nakonec spasený!

A teď ty tři verše. Pokusím se, jak umím nejlépe. Tak tedy: Pisatel dopisu nemá na mysli ztrátu spásy ale odměn! Ano, je nesporné že píše o spasených Křesťanech! (vidíš ten rozdíl pěti let v mém pohledu?) "Ochutnali nebeský dar, spoluúčastníci Svatého Ducha" atd. Ale celý ten podstín textu, jakoby mluvil o odměnách, které jsou výsledkem spásy! "Není možno je přivést zpět k pokání, ne ku spáse! Jak to vidím já: Autor má na mysli ovoce spásy - ne kořeny spásy! Jakoby varoval že je možnost ztráty odměn, jak píše Pavel v 1Korint. 3:11-15! Je zcela možné a velmi pravděpodobné, že někteří Křesťané "tam" budou jednou stát někde vzadu u dveří! Spaseni, ale bez odměn!

Podívejte se na tu stať v Korintských! Totiž to slovo "odpadli," je v řečtině zajímavé slovo. Je to výraz "parapitô" a znamená "zakopnout," "padnout!" To stejné slovo se používá, když Ježíš "padl na tvář," v Getsemanské zahradě! "Padl na tvář a modlil se.." Nezapomeňte že Petr "padl," ale spásu neztratil! Tvá spása je Tvůj základ, báze na které stavíš své odměny! Základnu neztratíš - odměny můžeš. Tak tady jsem Ti ukázal můj "první" pohled. Dnes se ho už nedržím - ten druhý mi připadá správnější (uvědomím-li si "případ Jidáš). Ale jako tehdá, tak i dnes jsem si zcela jistý, že Křesťan spásu ztratit nemůže! Ovšem, pakliže už jsi se předem rozhodl(a), nepřesvědčí Tě nic! 7:1-28. Šálemský král Malkisedek v knize Genesis je velmi záhadná postava. V historii tohoto muže schází téměř všechna podstatná data a ukazují se pouze ta, která ho činí "před-typem" našeho Ježíše Krista. Někteří bibličtí historici jej považovali za Božího syna - to ovšem je nemožné! Jistě že by se bývalo dalo o něm napsat víc - ale to je vše co Bůh rozhodnul abychom o Malkisedekovi věděli. Byl králem v Jerusalému ještě před tím, než byl daný Zákon. Že Šálem je Jerusalém jsme se dozvěděli v Žalmu 76:2.. (76:3 v této Bibli!) Byl jak králem, tak veleknězem - což je velmi nezvyklé. Opět prototyp Krista!

"Abrahám mu dal desátý díl"... Teď se na okamžik dotknu (opatrně!) něčeho, co je Ti neznámé, i když v USA v opravdových, křesťanských kongregacích je podporování vlastní církve desetinou z toho co vyděláváš, zcela běžnou praxí o které se nediskutuje! Jistě že nemusíš - a stále budeš členem té či oné církve - ale skutečný Křesťan by měl nepříjemný pocit studu před Bohem, když si uvědomí, že Ježíš také na ten kříž nemusel a udělal to!! To všechno záleží na Tobě, zda je či není "Kristus v Tobě!" Ještě bych chtěl podotknout, že "desátková povinnost" vůči Bohu byla zavedena dávno před tím, než Možíš přinesl Zákon ze Sinaje! To znamená že to neplatilo pouze pro Israel! Ale to je záležitost mezi Tebou a Kristem.

Ještě k verši 16... Ve své humanitě, ve své lidské bytnosti Kristus trpěl. Znal velmi dobře agónie těla, duše i ducha. Je pravda, že Kristus na tom kříži zemřel. Byl mrtvý ve své lidské přirozenosti - ale Jeho Božská Osobnost žila - Jeho věčný život nebyl nikdy přerušený! (viz 1Timot. 1:17) Jeho Božská Podstata - ta Osoba která vlastnila nesmrtelnost - vzkřísila svou lidskost a smrt ji nemohla zadržet. Ona měla moc tento lidský život položit a moc, si jej vzít zpět. (Jan 2:19, 10:18) Přátelé: Jistě, dalo by se pokračovat v úvahách o králi Malkisedekovi a o jeho srovnání s naším Spasitelem. Ale tyto verše byly psány - jak už jsem vysvětlil - pro ty, kteří vyšli z Judaismu a toto porovnání potřebovali. Ty jsi vyrostl(a) v jakémsi, takémsi "Křesťanství" s vánočním stromkem a s velikonočním králíčkem! A pakliže jsi přijmul(a) Krista za svého osobního Spasitele, takové srovnávání nepotřebuješ! Jenom si to přečti - (v Bibli se nedá nic "přeskočit!“) a zamysli se nad tím! 8:1-13. Tato kapitola pokračuje v pohledu na Krista jako na našeho Velekněze. Obraz, který Židé ihned pochopili, protože na velekněze lidské byli zvyklí už od Árona. (Exodus) Zde se hovoří o tom, že nyní máme velekněze v nebesích, který spravuje svatostánek postavený Bohem - ne lidmi. Tím chce autor zdůraznit, že Kristus nespravuje nějaký židovský svatostánek na zemi - není jedním, z řady Levitických kněží.¨ Ta skutečnost že "sedí po pravici Otce," naznačuje nejenom hodnost, čest a majestát - ale také hluboce vřelý vztah toho po jehož pravici sedí. Podívej se na Žalm 45:10, 1Královská 2:19. Ano, Ježíš jako jediný, mohl pronést slova jako v Janu 10:17! Jenom pohled na nádheru Božího trůnu, bude schopen vyvolat pro toho, kdo tam jednou bude stát bez Krista - nepředstavitelnou hrůzu (zamysli se nad tím!) - ale pro Křesťana?

Víš, jsem hrozně rád že se Ježíš nestydí nazvat každého z nás, svým přítelem! "Kdyby první smlouva byla bez vady, nebylo by potřeba připravovat druhou." Ve Staré Smlouvě (Zákonu) nebyla chyba jako taková - Bůh nemůže vytvořit něco defektního - ta chyba byla v člověku! Starý Zákon byl extérní. Postavil před lidi standard který Bůh vyžadoval - ale nedával sílu aby mohli tohoto standardu dosáhnout! První Smlouva jednala s lidmi skrze jejich tělesnou podstatu, a proto nemohla dosáhnout svého účelu. Nová Smlouva - Nový Zákon je založený - ne na slabých lidech - ale na Bohu-Synu, který může všechno! Starý Zákon byl omezený na Israel, Nový je pro "Kdokoliv žízní, kdokoliv přijde." Skrze Krista, Žid, Pohan, otrok, svobodný, muž, žena - všichni jsou částí jednoho Těla, jehož hlavou je Kristus. 9:1-28.. Tato celá kapitola pokračuje v porovnávání Starého a Nového Zákona - oblast obětí. Autor píše, že pakliže krev nevinných zvířecích obětí jakoby "přikryla" hřích - o co více může pro nás udělat krev Boha-Syna! "Proto je Kristus prostředníkem Nové Smlouvy." Písmo znovu opakuje, že není nikdo jiný - v celém vesmíru, kdy by se mohl postavit mezi nás, a Boha! Člověk si vymyslel celou škálu více i méně "svatých" lidí - Bůh říká "Toto je můj Syn - poslouchejte Jeho!" Člověk vynalezl různé berličky, chůdy, pomůcky, jak pomoci Bohu s naší spásou - Bůh říká, že jedině skrze víru v Krista - beze skutků - jsme spasení. Verš 27 jasně odmítá, jakoukoliv "reinkarnaci" - převtělování duše.

10:1-39. V této kapitole se zdůrazňuje "dostatečnost" Kristovy oběti pro všechny, kteří uvěří. Musíš mít stále na mysli, že tato epištola byla primárně pro Židy a židovská mysl nebyla připravená přijmout to, co Křesťanství přinášelo! Oběti pod Levitickým náboženským systémem nemohly uspokojit požadavky Boží čistoty a spravedlnosti. Na druhé straně nemohly také pomoci nastálo těm, kteří tyto oběti přinášeli. Je samozřejmé že kdyby tomu bylo naopak, nebyl by žádný důvod pro to aby Bůh-Syn přišel, a obětoval se na tom kříži! Proto to také Ježíš říká ve verši 5. Ano, Otec Mu dal tělo aby skrze to tělo mohl nabídnout postačující oběť. A tak máme jistotu, že otázka našich hříchů je navždy vyřešená, pokud se týče našeho postavení před Otcem. My jsme prostě skrytí v Kristu. (Koloským 3:3) Dalo by se namítnout:"Tak proč ty všechny krvavé oběti, pakliže nemohly odstranit hřích? Proč je Bůh, tedy vyžadoval?" Požadoval je z toho důvodu, že tyto byly obrysy, které poukazovaly k té finální oběti! Byla to vlastně spása "na úvěr". Na úvěr do té doby než to zaplatí Bůh-Syn za všechny kteří uvěří! Ta všechna Božská nařízení Mosaického systému, neměla sílu vykonat to co representovala do budoucnosti. A tak je to stejné dnes. Nařízení křtu a Večeře Páně jsou přikázána Bohem. Mají symbolický význam - ale nemají sílu odstranit hřích, či spasit duši - ani udělit spirituální výhodu! Jenom když se díváš ve víře za ten symbol, přímo k Pramenu Tvé jistoty, potom Tvá duše může něco jistého cítit!

Křest nás nespasí a ani nic k naší spáse nepřidá! Je to něco co děláme, jako znamení poslušnosti vůči Kristu! Potvrzuje to tu neviditelnou skutečnost, že jsme s Ním zemřeli, byli pochováni a znovu vstali z mrtvých! A přesto lidé vezmou - třebas verš 22 tohoto dopisu a budou tvrdit že křest je nezbytný pro spásu! To stejné dělají s 1Petrem 3:20-22, ve spojení s osmi dušemi zachráněnými v Arše! Noé byl spasený přesně tak ,jako já nebo Ty - milostí! (Genese 6:8) Voda v Bibli je symbolem Slova (Jan 15:3, Efez.5:26). Pamatuješ se, jak Ježíš otevřel konverzaci s tou samarskou ženou u studně tím že ji požádal o vodu, ale než konversace skončila - žádala ona Jeho o živou vodu! A co uděla On? Řekl jí:"Tak pojď dolů k Jordánu a já tě pokřtím?" NE! Pouze osm slov: "JÁ JSEM TO - TEN, KTERÝ K TOBĚ MLUVÍ!" Žena chtěla živou vodu - Bůh do ní vložil artézskou studni! Uvěřila těm slovům, nechala vědro vědrem, a běžela do vesnice se zprávou, že nalezla Mesiáše! Politováníhodná venkovská coura, se stala evangelistkou a celá obec přišla za Ním, aby si poslechli pravdu!

Ještě jedna taková všetečná otázka: Měli ti, kteří žili pod Zákonem - měli opravdu pravý mír v srdci, jistotu své spásy a trvalého postavení před Bohem? Mohli si být jistí, že jednou uvidí svého Boha? Odpověď zní - jednoznačně ano! Prostuduj si následující: Job 19:25, Daniel 12:2, Píseň písní 2:16, Žalm 23, Isaiáš 12:2, Římanům 11:5. 10:26-27. Další verše u kterých člověk, který je pouze povrchně obeznámen s Biblí, by dostal velmi nepříjemný pocit!

"Pakliže svévolně ("hekousiôs" což může také znamenat "dobrovolně") hřešíme i po tom, co jsme poznali pravdu.." Zde opět, jako v předešlém verši (6:4-6) se hovoří o poznání pravdy - stejně jako "byli osvíceni" ve verši 6:4, a o plném poznání významu kříže. Ale, zase jsme u jedné skutečnosti: Na neštěstí je možné plně pochopit Boží plán spásy jako koncept - a dokonce o něm říkat druhým - a přesto nikdy nepřijmout Krista do srdce! Bible definuje pravou víru jako záležitost přijmutí Ježíše do sebe - ne prostě o Něm vyučovat ve smyslu filosofie nebo teorie - ale přijmout Ho jako Pána a Spasitele: "Těm pak, kteří Ho přijali." Jan 1:12. Ten, kdo přijme Krista jako Pána v pravdě a upřímnosti - nepůjde nikdy zpět, aby se válel v bahně hříchu a prožíval to s radostí! Nikdy! Takový, který má charakteristiku popsanou ve verších 6:4-6 a 10:26-27, nebyl nikdy ve skutečnosti spasený! Už jsme o tom hovořili ve Starém Zákoně a i v Novém: Syn či dcera se vrátí, nikdy v bahně nezůstanou - nikdy se jim tam nebude líbit! Taková je charakteristika prasat - ne dětí! Děti se umažou, jistě. Ale ta špína se jim líbit nebude a poběží k Otci aby je umyl! Ten který je schopen pohrdat Kristovou krví, kdo se vysmívá Božímu Duchu - ten přece nemohl být nikdy před tím spasený! Copak můžeš úmyslně urážet a vysmívat se Tomu kdo Ti zachránil život tím, že obětoval svůj vlastní? Ne! Tato stať je stejná, tak jako 6:4-6 a ještě 1Jan 3:4-10. Tito lidé právě tak jako Jidáš, mají na mysli toho Krista "vyzkoušet," a "potom se uvidí," jestli z Něj něco budou mít! Bůh nebyl a nikdy nebude ochoten přijmout padělky.... 11:1-40.. Tato kapitola je vrcholem veškerého pojetí víry. Boží Duch nám zde ukazuje jak nadřazená je víra hmotě, naší tělesnosti. "Mé myšlenky nejsou vaše myšlenky, moje cesty nejsou cesty vaše.." (Izaiáš 55:8-9, zkráceně) Verš 1 je Boží definice víry. Co je to, víra? Víra je pevné přesvědčení, stoprocentní jistota, že Bůh splní do poslední čárky vše, co slíbil! Víra je inspirace srdce. Nebo ještě jinak: Skutečná víra vytváří skutečnost a život všemu, co nám Bůh slíbil - ne nějaké imaginární věci snů, ale skutečnou substanci (podstatu). Víra nežádá, aby mohla uvidět nebe a to, co tam je - víra "dodá" nebe Křesťanovi, "až do domu!" Víra věří Bohu proto, že Bůh je Bohem! Víra se neptá:"Proč Bůh udělal to, proč ono?" Víra umožňuje děkovat Bohu i v dobách zlých (Pavel ve vězení) za věci, které Ti Bůh slíbil, i když je ještě nevidíš! Verš 1 je v řečtině zcela jinak: "víra je substance věcí..." Řečtí odborníci píší, že místo "substance" lze dosadit "vlastnická smlouva - dokument." Už rozumíš, co víra je?

V dopise Efezským 1:3 čteme, že "Bůh nás obdařil duchovním požehnáním v nebesích v Kristu..." Já - nejenom že nevidím ani atom toho co Bůh slíbil - já ani nedovedu pochopit o co jde! Ale víš co? Nemám ani "atom" pochyb že tomu tak je, a že to jednou uvidím, pochopím a prožiji! Kdysi jsem si v mé Bibli zatrhnul první čtyři slova:"In the beginning God..." "Na počátku Bůh..." a připsal jsem si dole poznámku:"A zbytku knihy věřím také!" Od té doby mi nedělá problém že jsou věci, které dnes nevidím. Jsou pro mně mnohem reálnější než skutečnosti, které vidím! Dokonce čtu v této knize že "to, co vidíme nevzniklo z toho, co vidíme." Jistě, mám s tím nějaké racionální problémy - ale řekl to Bůh - tak co si s tím lámat hlavu! Pozor! Toto není nějaká intelektuální sebevražda - tohle není vzdání se racionalizmu a skok do nějaké mystické mlhy - vím však z dlouhodobé zkušenosti že jsou věci, které zde nepochopím! Dále vím že patřím Bytosti, která tohle všechno má "v malíčku," která je nesmírně moudrá a schopná, ale také: Která mně miluje a ví, co jsem schopen pochopit a kdy by mi určité poznání třebas i ublížilo! Tak proč to nenechat na Něm? Mluví se zde o pravdě, která se týká Stvoření a já ji věřím. Noé ji věřil, Abrahám ji věřil, Mojžíš ji věřil a nespočetné množství dalších. Bůh to tak prohlásil - není důvod o tom pochybovat.

V Boží "ekonomii" není něco jako náhoda! On nařizuje všechny věci, On některé dovolí, i když nejsou v souladu s Jeho vůlí! A tak vidíme že všichni takoví jako Čingischán, Tamerlaine, (Tamerián) Nero, Lenin, Mao Ce Tung, Stalin, Hitler, Gotwald a jiní "výtečníci," mají povoleno od Boha (Jan 19:11!) aby drželi po čas moc! Nezapomínej však, že Bůh je svrchovaným vládcem a v konečné fázi bude i skrze tyto lidské zrůdy oslaven!

Pamatuj si že On může dovolit, aby světová říše přišla do existence - a může ve velmi krátkém čase tuto zničit! Takovéto věci můžeš pochopit pouze vírou.. Henoch (Enoch) z verše 5, je pro nás určitým typem budoucí události. Genese 5: "Adam žil...a zemřel. "Šét žil...a zemřel. Henoch je prototypem Křesťanů, kteří budou uchváceni před konečnou Dobou Strastí-Tribulací. "Henoch kráčel s Bohem - a pojednou nebyl - protože si ho Bůh vzal domů." Ten chlapík žil v nejtemnějších dnech pre-diluviální společnosti! "I viděl Bůh, jak se na Zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlo." (Genese kap. 6:5) Jak daleko od toho stejného stavu jsme my, v naší post-diluviální společnosti, co říkáš? Dnes je - percentuálně - velmi málo lidí, kteří věří, že se Kristus vrátí přesně tak, jak to učí 1Tesal.4:16-17. Většina lidí se Ti vysměje, když se - odvážíš - něco takového prohlásit! A co kdybys jim řekl(a) že budou takoví, kteří vlastně nikdy nezemřou, protože budou v té době žít! Skrze mou víru je to budoucí fakt! Je tvá víra skutečná, opravdová? Neptám se tě, kolik víry máš - ptám se: Jsi si jistý(á), že věříš skutečnému Bohu? Podívejme se na to, co nám píše Bůh: "Vírou jste spasení." (Efez.2:8-9, Skutky 16:31) "Kristus žije ve vaších srdcích vírou."(Efez.3:17) "Život Křesťana, je život víry." "Jsem ukřižován s Kristem, přesto žiji - nejsem to vlastně já, ale Kristus, který ve mně žije." (Galat.2:20) "Překonáme svět vírou!"¨(1Jan 5:4) "Vírou stojíme v hodině zkoušky." (Řím. 11:20, 2Korint. 1:24) "Žijeme z víry - ne z toho, co vidíme!" (2 Korint. 5:7) "Skrze víru máme přístup k Bohu." (Efez.3:12, Žid.10:19-20) "Bez víry však není možné, zalíbit se Bohu." (Žid.11:6) "Cokoliv není z víry, je hřích!" (Řím. 14:23) Dovol, abych se Tě ještě jednou přátelsky zeptal: Je tvá víra opravdová? "Zemřeli ve víře, i když se splnění slibu nedožili." O jaký slib tu jde? Nemůže jít o Zaslíbenou zemi, protože všichni ti, před Abrahámem o žádné neslyšeli! Nedožili se příchodu Mesiáše - Spasitele, který byl slíbený už Adamovi a Evě! Slib země Kanaanské byl daný Abrahámovi a jeho potomkům! "Prohlašovali, že jsou na Zemi jen cizinci a poutníky." (ne přistěhovalci!) Žalm 119:19, 1 Petr 2:11. Křesťan "nehledá na této Zemi trvalý domov, ale čeká na město které přijde." (Žid.13:14) Tragedie mezi některými dnešními lidmi, kteří si říkají Křesťané je, že se chovají jakoby chtěli na této Zemi zůstat navždy! Někdo kdysi vtipně poznamenal: "Hledal jsem církev, a našel jsem jí ve světě - hledal jsem svět, a našel jsem ho v církvi!" Pravý věřící nepotřebuje nosit "reklamy" a oznamovat, že Křesťanem-Křesťankou je! Nemusíš nosit na klopě "Everybody needs Jesus", "I love Jesus" a pod. Víš proč? Protože, pakliže jsi opravdový(á) Křesťan-Křesťanka, lidé to poznají! Křesťané jsou jiní než zbytek světa! Jsou to zvláštní lidé! Titovi 2:14 a 1Petr 2:9 použivá čeština výrazů "vlastní," "náležející," namísto "periôusiôs" což znamená "podivný," "vymykající se průměru, zvláštní." Ano, Křesťan je jiný.

Zatím co celý nevěřící svět si stěžuje na „poměry," na počasí, daně, nemoce, politiku a podobně - a žije ve stálých obavách z budoucnosti - ať už je to voda, vzduch či ozón, pravý Křesťan žije v míru který mu zde zanechal Kristus, když odcházel. (Jan 14:27) A co takhle Pavel ve Filipským 4:11-13, Římanům 8:18, 8:28? Ten který skutečně Bohu věří, bude mít - ne mír od bouří - ale mír v bouřích! Ovšem, je tu zase to stejné: Jaká je Tvá víra? Komu jsi uvěřil(a)? Toto je Alfa i Omega celé Tvé existence!

Kapitoly 12 a 13 jsou na stejný námět - život a chování Křesťana. Vezmu je stručně dohromady. "Zástup svědků." O.Green se domnívá, že jsou to ti kteří svědčili před námi - přibližně stejně se na to dívá můj druhý učitel V.McGee... Nejde o spásu duše - a tak mi dovol odlišný názor než měli tito dva - mně tak drazí Křesťané. Hned, jak jsem to po prvé studoval, "zafixoval" se mi v hlavě obraz a už asi u něj zůstanu: Zápas Boha a Satana, Dobra a Zla, se odehrává na tomto malém spheroidu, který se točí někde na dalekém předměstí naší Galaxie. Jen zde, nikde jinde!

A celý ten vesmír, plný Bohem stvořených inteligencí ( Apokalypsa 5:11), český překlad je špatný! Řecky je to "miriades miriadon kaí chiliades chiliadon." To je nespočítatelné množství! Myriada krát myriada a tisíce krát tisíce. To mi připadá víc než všichni ti, kteří svědčili před námi! A tak jsem si vytvořil obraz veliké arény, kde je ta bitva sledovaná svědky, či obecenstvem. Přijmi, či odmítni - na tom nezáleží...

Víš, když tak čtu tuto knihu - Bibli - děkuji Bohu za to, že všichni liberálové, nábožníci, modernisté, ateisté, agnostici, ani sám ďábel s celou svou hordou, nemohou změnit ani čárku! Žalm 119:89 mi vždy zní v uších tak sladce, jako Lisztova Preludia! Jistě, jsou Bible Svědků Jehovy, katolické verze, modernistické, jako třebas tato ekumenická a další. Mám jich doma čtrnáct a jsou pouze dvě, se kterými plně souhlasím! Musím podat malý úvod: Po válce se Španělskem na život a na smrt a po těžkém boji zachránit anglický lid od Jezuitské Bible z r. 1582, vítězní Protestanté dali dohromady petici pro krále Jakuba od více, jak tisíce pastorů. Král vybral 47 nejškolenějších lidí své doby a rozdělil je do tří skupin. Jedna pracovala v Oxfordu, druhá v Cambridge a třetí ve Westminstru. Prostě v r. 1611 vznikla "King James Bible," kterou považuji za nejdokonalejší ze všech co znám a studuji v ní víc jak dvacet let. Ta druhá - téměř tak přesná, je Bible Kralická z r. 1613. Porovnával jsem je - jedna v češtině, druhá v angličtině - jsou skoro jako dvojčata! Dvě Bible, kde se nemusíš bát toho, že by snad obhajovaly nějaký "názor" či určitou denominaci!

Ještě než dokončím dopis Židům, chtěl bych se vrátit k Ježíši, jako k tomu nejlepšímu příkladu. Zamysli se nad tím! On a my:

Když klesal pod tíhou toho dřeva - kde bylo těch pět tisíc mužů, které nakrmil? Kde bylo těch deset malomocných, které Ježíš uzdravil? Co ti slepí, hluší, nemocní, mrtví? Ani těch jedenáct Jeho nejbližších není na tom obraze vidět!

Nakonec našli nějakého Šimona a donutili ho, aby Mu pomohl! Nezvedá se Ti z toho studem žaludek? Starý, dobrý "homo sapiens" - člověk moudrý! Podívej se na ten rozdíl! Ježíš neměl nijaký požitek z toho kříže! Byl Mu jistě odporný! Ale zůstal tam i když Ho vyzývali, aby sestoupil! Kvůli mně a kvůli Tobě! A tam mi ukázal svůj charakter, lásku a sílu natolik, že jsem si jistý tím, že nás tu nenechal osamělé - že je s námi až do té doby, než se pro nás vrátí. Proč?

Protože to slíbil!

Židům - Konec..